ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.208.2021:14
sp. zn. 8 As 208/2021-14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému: město
Šumperk, se sídlem nám. Míru 364/1, Šumperk, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze
dne 10. 6. 2021, čj. 60 A 25/2021-7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného při poskytování
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal,
aby jej soud osvobodil od soudních poplatků a ustanovil mu zástupce.
[2] Tuto žádost Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl shora označeným
usnesením, které zdůvodnil tím, že žalobce vede značné množství obdobných sporů, které
se netýkají jeho životní sféry a jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě
je na něm, aby náklady s nimi spojené nesl sám. Kvůli nesplnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků rovněž zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které
tvrdí, že se dlouhodobě zabývá legislativou v oblasti veřejné správy a samosprávy. Krajský soud
jej od počátku diskriminoval, dehonestoval a zamítnutím žádosti o osvobození od soudních
poplatků mu zamezil v přístupu k soudu. Napadené usnesení považuje za projev justiční agrese
a pohrdání, neboť je osobou trpící zdravotním postižením. Navrhl současně, aby Nejvyšší
správní soud přikázal věc k projednání a rozhodnutí jinému senátu krajského soudu.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podstatou podané kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím krajského
soudu o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce.
Relevantní právní úpravu pro nyní posuzovanou věc představuje §36 odst. 3 věta první s. ř. s.,
dle kterého „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků“ a §35 odst. 10 věta první před středníkem, podle
kterého „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát“.
[8] Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že účelem institutu osvobození od soudních
poplatků je ochrana práv účastníka řízení, pokud by mu mohla vzniknout vážná újma na jeho
právech v důsledku nedostatku finančních prostředků, který by mu v důsledku neschopnosti
zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit svá práva v řízení před soudem. Smyslem tohoto
institutu není kompenzovat navrhovateli (žalobci) finanční zátěž spojenou se soudním řízením,
ale zajistit přístup k soudu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010,
čj. 1 As 23/2009-95, č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50,
č. 537/2005 Sb. NSS). Krajský soud v nyní posuzované věci vyšel zejm. z judikatury zdejšího
soudu, dle které i v případě nemajetného účastníka řízení není osvobození od soudních poplatků
namístě, pokud vede množství sporů s veřejnými institucemi, které se bezprostředně netýkají jeho
životní sféry, ale jsou vyvolané jeho zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí
(viz rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS).
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti sám připouští, že jeho žádost o informace byla motivována
jeho zájmem o veřejné záležitosti a netvrdí, že by se dané informace měly jakkoliv týkat
jeho životní sféry (jeho majetku, životních podmínek apod.). I Nejvyššímu správnímu soudu
je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel zahajuje značné množství obdobných sporů napříč
soudy po celé České republice (jen kasačních stížností NSS eviduje již více než 390). Ani
stěžovatelova námitka, dle které je napadené usnesení diskriminační či pohrdavé s ohledem
na jeho zdravotní stav, není důvodná. Krajský soud nezpochybnil, že stěžovatel může být
nemajetný, a to ať už z důvodů zdravotních či jiných, v souladu s výše citovanou judikaturou
ale dospěl k závěru, že samotná nemajetnost nemusí vždy vyústit v osvobození od soudních
poplatků (k obdobným závěrům v nedávné době dospěl NSS shodně v řadě obdobných řízení
vedených stěžovatelem – viz např. rozsudky ze dne 16. 7. 2021, čj. 5 As 167/2021-16, ze dne
22. 7. 2021, čj. 8 As 193/2021-15, či ze dne 15. 7. 2021, čj. 9 As 139/2021-12). Závěry krajského
soudu, které jsou s ohledem na skutkové okolnosti této věci zcela přiléhavé, ani nepředstavují
nepřípustné omezení stěžovatelova práva na přístup soudu, což plyne z ustálené rozhodovací praxe
Ústavního soudu (viz usnesení ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. IV. ÚS 978/15, ze dne 26. 1. 2016,
sp. zn. II. ÚS 3378/15, ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3928/16, a ze dne 18. 7. 2017,
sp. zn. III. ÚS 1837/17).
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35 odst. 10
věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost
srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015-19). Krajský soud tedy
nepochybil ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů.
[11] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu krajského soudu Nejvyšší správní
soud uvádí, že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu) v §9 umožňuje
přikázání věci toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu téhož soudu.
Z povahy věci proto Nejvyšší správní soud (shodně jako např. ve věci téhož stěžovatele vedené
u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 As 127/2021) k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu
důvodu podřaditelnému pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení,
spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci. Z kasační stížnosti
je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním postupu v řízení. Ten však podle
§8 odst. 1, věty třetí, s. ř. s. nemůže být důvodem k vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci (srov. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47).
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal stěžovatelem uplatněné námitky
nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Žalovanému, který měl ve věci úspěch, náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. července 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu