ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.21.2020:40
sp. zn. 8 As 21/2020-40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: JUDr. F. K., proti žalovanému: Magistrát
hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 3. 2011, čj. S-MHMP-DSA 229597, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, čj. 14 A 190/2019-12,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím oznámil žalobci dosažení 12 bodů
v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Žalobu, kterou žalobce brojil
proti tomuto rozhodnutí (oznámení), městský soud výše označeným usnesením odmítl. Dospěl
k závěru, že žaloba je opožděná, neboť napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již
5. 4. 2011 vložením do schránky, a jakkoliv stěžovatel právě tento způsob doručení zpochybňuje,
ze správního spisu je zřejmé, že nejpozději dne 5. 1. 2016 se o doručení daného rozhodnutí
dozvěděl, neboť v tento den si osobně převzal kopii jím zpochybňované doručenky. Dále krajský
soud podotkl, že obdobnou argumentaci stěžovatel vznesl již v žalobě ze dne 21. 9. 2017, kterou
napadal totožné rozhodnutí. Rovněž tuto (dřívější) žalobu městský odmítl (usnesením ze dne
30. 1. 2018, čj. 14 A 47/2017-46) pro opožděnost. Nejpozději ke dni podání dřívější žaloby tedy
musel být stěžovatel s napadeným rozhodnutím žalovaného seznámen, a to včetně okolností jeho
doručování, neboť právě způsob doručení v této žalobě zpochybnil.
[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl toto usnesení městského soudu kasační stížností.
Uvedl, že městský soud nedostál své zákonné povinnosti a postupoval alibisticky, pokud
se otázkou doručení rozhodnutí nezabýval meritorně. Dané rozhodnutí totiž bylo doručeno fikcí
na nesprávnou adresu, konkrétně do P.O. Boxu na pobočce České pošty Praha 6, který stěžovatel
nevlastnil. Rozhodnutí žalovaného tedy nabylo právní moci neplatně, čímž se městský soud
nezabýval, pouze uvedl, že žalovaný rozhodl správně. Městský soud se tedy vyhnul meritornímu
posouzení doručení žalobou napadeného rozhodnutí fikcí, ačkoliv právě posouzení této
skutečnosti je pro otázku zákonnosti rozhodnutí žalovaného zásadní. Zákonnost nabytí právní
moci má totiž důsledky pro následující správní řízení, resp. řízení trestní, na jehož konci je trest
odnětí svobody, její nesprávné posouzení tedy v důsledku zasahuje do základních práv
stěžovatele. Městský soud se nemohl uvedené otázce vyhnout, a pokud tak učinil, zasáhl do práva
stěžovatele na soudní ochranu. Navíc ani vůbec nesledoval jeho žalobní argumentaci a vypořádal
se s ní pouze povrchně. Zároveň neprověřil postup České pošty a de facto konstatoval,
aby stěžovatel žaloval právě Českou poštu, což je liché tvrzení.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze podotkl, že v téže věci již městský soud
stěžovatelovu žalobu odmítl, přičemž Nejvyšší správní soud následně odmítl i kasační stížnost
stěžovatele proti tomuto rozhodnutí.
[4] Nejvyšší správní soud se po posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti zabýval
otázkou její přípustnosti a shledal, že kasační stížnost není přípustná, neboť se opírá jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
[5] Při posouzení přípustnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud ze své
dlouhodobé judikatury. Z usnesení ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS,
plyne, že kasační stížnost, jejíž důvody nesměřují vůči výroku napadeného soudního rozhodnutí
anebo důvodům, na nichž dané rozhodnutí stojí, je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Dále
v usnesení ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, zdejší soud uvedl, že „kasační stížnost, která
beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle
§103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění
této vady (§109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě.“ Jelikož je kasační stížnost opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (viz §102
s. ř. s.), platí, že aby vůbec byla způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem
zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána. Z toho důvodu tedy
musí obsahovat polemiku s rozhodovacími důvody krajského soudu, nikoli jen opakovat žalobní
body (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, čj. 8 As 63/2020-31,
a v něm odkazovaná usnesení). Tato polemika může být méně nebo více zdařilá, vždy však musí
být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha reagovat na konkrétní závěry krajského
soudu (viz výše citované usnesení čj. 10 As 181/2019-63).
[6] Kasační argumentace stěžovatele se v nyní posuzované věci s rozhodovacími důvody
městského soudu zcela míjí. Městský soud se totiž věcí nezabýval meritorně, ani nehodnotil
okolnosti doručování dané věci v roce 2011. Žalobu odmítl pro opožděnost (byť v odst. 10
zjevně omylem uvedl, že pro překážku věci rozhodnuté). Stěžovatel městskému soudu v kasační
stížnosti vytýká právě chybějící meritorní posouzení věci, avšak nijak nezohledňuje důvody, které
městský soud k takovému postupu vedly. Nadále setrvává na svých již dříve uplatněných
tvrzeních (a to jak v žalobě v nyní projednávané věci, tak v žalobě ze dne 21. 9. 2017) ohledně
doručování výše uvedeného oznámení (rozhodnutí) žalovaného. Nijak ovšem nereaguje
na podstatu odůvodnění usnesení městského soudu. Podle něj totiž, i pokud by bylo uvedené
rozhodnutí žalovaného doručeno chybně, stěžovatel byl s jeho doručením obeznámen nejpozději
dne 5. 1. 2016, kdy si dle správního spisu osobně převzal kopii jím zpochybňované doručenky.
Rovněž stěžovatel nyní nijak nezpochybňuje ani závěr městského soudu, že v téže věci podal
žalobu již 21. 9. 2017, tedy nejpozději k tomuto dni musel být s obsahem oznámení žalovaného
seznámen, a to včetně okolností jeho doručení, které v žalobě zpochybňoval. Na základě
uvedených skutečností dospěl městský soud k tomu, že nyní podaná žaloba (předaná k poštovní
přepravě dne 27. 11. 2019) je opožděná, neboť ji stěžovatel nepodal ve lhůtě podle §72
odst. 1 s. ř. s., tedy ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením
písemného vyhotovení. Tyto konkrétní závěry stěžovatel nijak nezpochybňuje a nadále pouze
setrval na výše popsané argumentaci.
[7] Stěžovatel sice v kasační stížnosti namítá nezákonnost postupu městského soudu,
nicméně nenabízí žádnou relevantní argumentaci, z níž by taková nezákonnost měla plynout.
Je zjevné, že stěžovatel brojí proti tomu, že se městský soud jeho žalobou věcně nezabýval.
V kasační argumentaci však zcela schází důvody, proč by tak soud v dané věci činit měl. Městský
soud zjistil, že zde nejsou splněny podmínky řízení, mezi něž patří právě i včasnost žaloby.
V takovém případě se tedy věcí meritorně ani zabývat nemohl, neboť zmeškání lhůty pro podání
žaloby nelze prominout (§72 odst. 4 s. ř. s.). V nastalé procesní situaci tedy městský soud nemohl
postupovat jinak, než žalobu odmítnout pro opožděnost [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Stěžovatel
však v kasační stížnosti pouze uvádí, že městský soud se měl jím tvrzenými skutečnostmi zabývat
věcně, aniž by zpochybnil závěr o opožděnosti žaloby, na němž napadené usnesení stojí. Z toho
je tedy zřejmé, že ve smyslu výše citované judikatury se kasační stížnost zcela míjí
s rozhodovacími důvody městského soudu, a jelikož se opírá jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 s. ř. s., je ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
[8] Nad rámec uvedeného lze navíc podotknout, že stěžovatel významně dezinterpretuje
závěry městského soudu uvedené v napadeném usnesení. Zaprvé, městský soud se žalobou
meritorně nezabýval, tudíž ani neuvedl, že by bylo napadené rozhodnutí žalovaného správné, jak
nyní uvádí stěžovatel. Zadruhé, stěžovatel označil v žalobě na straně žalovaných správních
orgánů Magistrát hl. m. Prahy (žalovaného, který vydal napadené rozhodnutí) a Českou poštu
(která napadené rozhodnutí doručovala, dle stěžovatele neplatně). K tomu městský soud
konstatoval, že v řízení jednal jakožto s žalovaným pouze s Magistrátem hl. m. Prahy, neboť dle
judikatury Nejvyššího správního soudu nevystupuje Česká pošta při doručování písemností jako
správní orgán. Pokud stěžovatel nyní v kasační stížnosti poukazuje na to, že městský soud
v napadeném usnesení uvedl, aby žaloval Českou poštu, naprosto se v tomto ohledu míjí s tím,
co městský soud skutečně vyslovil. Hodí se rovněž podotknout, že stěžovatel tento tvrzený závěr
městského soudu nyní rozporuje, přestože původně Českou poštu v žalobě na straně žalovaných
správních orgánů sám uvedl.
[9] Závěrem lze opětovně připomenout, že žalobou proti témuž rozhodnutí se již městský
soud i Nejvyšší správní soud zabývaly [byť tato skutečnost vzhledem k odmítnutí žaloby i kasační
stížnosti nezakládá překážku věci rozhodnuté ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., k tomu
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004, čj. 3 Azs 324/2004-52]. Pokud již
v usnesení ze dne 30. 1. 2018, čj. 14 A 47/2017-46, městský soud vyslovil, že je žaloba opožděná,
nemohl stěžovatel bez toho, že v další žalobě podané v téže věci o více než dva roky později
jakkoliv upravil jádro své argumentace (anebo přímo vysvětlil, proč dle jeho názoru opožděná
není), očekávat, že městský soud posoudí její včasnost odlišně. Stejně tak nelze přehlédnout,
že Nejvyšší správní soud odmítl výše uvedeným usnesením ze dne 26. 4. 2018, čj. 2 A 108/2018-13,
jeho kasační stížnost proti původní žalobě také pro opožděnost, tedy ani v tomto ohledu
stěžovatel svá práva dostatečně nehájil. Za nastalou procesní situaci tedy nese odpovědnost sám.
[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. března 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu