ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.30.2021:13
sp. zn. 8 As 30/2021-13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Jitky Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: E. D., proti žalované: Česká advokátní
komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, čj. 10.01-
000319/20-005, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. 11. 2020, čj. 5 A 94/2020-8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta podle §18c zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii (dále „zákon o advokacii“). Žalovaná následně shora označeným rozhodnutím
rozhodla o neurčení advokáta, protože žalobkyně nedoložila, že jí byl zamítnut návrh
na ustanovení zástupce soudem (podmínka podle §18 odst. 2 zákona o advokacii), a ani
potvrzením nedoložila, že jí dva advokáti odmítli poskytnout právní službu (podmínka podle
§18c odst. 3 zákona o advokacii), byť uvedla jejich jména.
[2] Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou. Zároveň s jejím podáním požádala
o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze tuto žádost v záhlaví označeným
usnesením zamítl. Žalobkyně totiž v žádosti plně neosvědčila své majetkové a výdělkové poměry,
a tudíž jí městský soud za účelem osvědčení těchto poměrů zaslal výzvu z 3. 9. 2020 k vyplnění
přiloženého formuláře, a to s poučením, že pokud tento vyplněný formulář žalobkyně soudu
nepředloží ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy, městský soud žádost zamítne. Žalobkyně tak
neučinila, a městský soud tedy její žádost zamítl.
[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost.
V ní argumentuje, že jí výzva z 3. 9. 2020 spolu s připojeným formulářem vůbec nebyla doručena.
Navrhuje proto, aby bylo usnesení městského soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení s tím, že tento soudu stěžovatelce znovu zašle tiskopis formuláře, který
stěžovatelka řádně vyplní.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve k otázce zaplacení soudního poplatku za podanou kasační
stížnost a splnění podmínky dle §105 odst. 2 s. ř. s. spočívající v povinném zastoupení
stěžovatele advokátem, připomíná, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí
městského soudu, s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí, nevzniká
stěžovatelce poplatková povinnost a stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti nemusí být
zastoupena advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud
pro nadbytečnost nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků pro
řízení o kasační stížnosti.
[6] Na to Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení kasační stížnosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
[7] Ve spisu městského soudu je obsažena doručenka k výše již označené výzvě
městského soudu. Vyplývá z ní, že ji městský soud zaslal do vlastních rukou stěžovatelky podle
§49 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem ke zvolnému způsobu doručování byla doručovaná písemnost
po té, co doručovatelka 9. 9. 2020 nezastihla stěžovatelku na její adrese, uložena na poště.
Na poště si pak podle doručenky stěžovatelka výzvu vyzvedla osobně 10. 9. 2020 v 13:06 hodin,
kdy rovněž doručenku osobně podepsala.
[8] Doručenka je považována za obvyklý důkazní prostředek, který prokazuje doručení
jakékoliv písemnosti účastníkům řízení, jejich zástupcům, svědkům či jiným adresátům. Doručenka
k písemnosti doručované podle s. ř. s. má povahu veřejné listiny, a tudíž se údaje na doručence
považují za pravdivé, není-li prokázán opak (§50f odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.).
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že opak údajů na doručence stěžovatelka
neprokázala, ani k tomu neuvedla žádné důkazní návrhy. Stěžovatelka doručení výzvy bez
dalšího popírá, tomu však vůbec nic nenasvědčuje. Z doručenky naopak jednoznačně vyplývá,
že si stěžovatelka danou písemnost vyzvedla osobně na poště 10. 9. 2020. Nad rámec
rozhodovacích důvodů Nejvyšší správní soud poznamenává, že její podpis na doručence
pochybnosti nebudí, neboť se podobá podpisu stěžovatelky na jiných podáních. Městský soud
tudíž nepochybil, jestliže následně žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků
zamítl.
[10] V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné připomenout, že účelem
institutu osvobození od soudních poplatků je ochrana práv účastníka řízení, pokud by mu mohla
vzniknout vážná újma na jeho právech v důsledku nedostatku finančních prostředků, který by mu
v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit svá práva v řízení před
soudem. Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli (stěžovatelce) finanční zátěž
spojenou se soudním řízením, ale zajistit přístup k soudu. Navrhovatel žádající o osvobození
od soudních poplatků nicméně musí osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Je tedy podle §36 odst. 3 s. ř. s. povinen
tvrdit a také doložit, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší
správní soud ve své judikatuře vyslovil, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50).
V takovém případě soud účastníku řízení osvobození od soudních poplatků nepřizná.
Soud osvobození od soudních poplatků nepřizná ani tehdy, jsou-li údaje sdělené účastníkem
řízení nevěrohodné, popř. neúplné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009-88).
[11] Bylo tak na stěžovatelce, nikoliv na soudu, aby uvěřitelným způsobem uvedla a osvědčila
své osobní, majetkové a majetkové poměry. To však stěžovatelka přes výzvu městského soudu
neučinila, neboť na tuto výzvu vůbec nereagovala.
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[13] Nad rámec rozhodovacích důvodů Nejvyšší správní soud poznamenává, že spolu
s kasační stížností byla městskému soudu předložena dvě vyplněná prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech s přílohami datovaná dnem 14. 12. 2020 (jedno označené
sp. zn. 11 A 124/2020 a druhé sp. zn. 11 A 125/2020). Byť byly tyto přílohy městskému soudu
doručeny patrně jednou obálkou (ta ve spise nicméně chybí), je otázkou, zda jde o přílohy podané
kasační stížnosti, neboť ta je datovaná již dnem 10. 12. 2020 a uvedené přílohy v ní vůbec nejsou
avizovány, resp. zda jde o listiny určené do soudního spisu sp. zn. 5 A 94/2020. Obě prohlášení
jsou totiž označena jinými spisovými značkami, pod kterými je u městského soudu podle
databáze InfoSoud vedeno jiné řízení. Bude proto na místě, aby městský soud správnost zařazení
těchto listin ve spise sp. zn. 5 A 94/2020 prověřil.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto
nemá. Žalované, která měla ve věci úspěch, nevznikly náklady přesahující rámec nákladů její
běžné úřední činnosti, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. února 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu