ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.347.2019:29
sp. zn. 8 As 347/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. C., zastoupený Mgr. Marianem Babicem,
advokátem se sídlem Nákladní 3002/2, Opava, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého
kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2019, čj.
KUOK 131071/2018, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 5. 11. 2019, čj. 64 A 4/2019-33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Olomouce (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne
5. 9. 2018, čj. SMOL/213276/2018/OARMV/DPD/Bat, zamítl námitky žalobce směřující proti
záznamu bodů do bodového hodnocení na základě dvou pokutových bloků a potvrdil záznamy
bodového hodnocení v registru řidičů. Na základě žalobcova odvolání žalovaný shora označeným
rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a řízení zastavil. Dospěl k závěru, že
se správní řízení stalo bezpředmětným, protože se námitky týkaly záznamů bodů, které již byly
v souladu s §123e odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), v době zahájení správního řízení odečteny
po 12 měsících z celkového počtu dosažených bodů.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Nesouhlasil s tím, že by provedení
záznamů v bodovém hodnocení registru řidičů bylo možné na základě námitek přezkoumávat jen
do doby jejich odečtu. Zákon o silničním provozu žádnou objektivní lhůtu pro podání námitek
nestanovuje a ani nestanovuje, že by nebylo možné podat námitky proti záznamu již odečtených
bodů. Závěr žalovaného omezuje ochranu řidičů před nezákonným postupem správních orgánů.
Dle §66 odst. 2 správního řádu lze navíc zastavit jen řízení zahájené z moci úřední a na základě
skutečností, které nastaly po zahájení řízení. V dané věci se ale jedná o řízení zahájené na základě
žádosti a žalovaný jej zastavil na základě skutečností, k nimž došlo před zahájením řízení.
[3] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že z §123f zákona o silničním provozu
nevyplývá jakékoliv časové omezení pro uplatnění námitek a žalovaný své závěry o nemožnosti
přezkoumat záznamy bodů, které již byly odečteny, nijak neodůvodnil. Žalobce v řízení
konstantně tvrdil, že se v jednom případě dopustil jiného přestupku, za který mu mělo být
zaznamenáno méně bodů. Pokud by toto tvrzení bylo pravdivé, vedlo by to k tomu, že ke dni,
kdy mu bylo doručeno oznámení o dosažení 12 bodů, ve skutečnosti dosáhl pouze 11 bodů.
Žalovaný dále postupoval nesprávně, pokud řízení zastavil s odkazem na §66 odst. 2 správního
řádu. Řízení o námitkách je totiž podle §44 správního řádu řízením o žádosti. Nesprávný je také
závěr o odpadnutí důvodu řízení. K odečtení bodů došlo ještě před zahájením řízení o námitkách,
kdežto odpadnutím důvodu řízení ve smyslu §66 odst. 2 správního řádu se myslí situace, která
nastává až v průběhu řízení. Aplikovatelný není ani důvod zastavení dle §66 odst. 1 písm. g)
správního řádu, protože, odečtením bodů nezaniká možnost uplatnit námitky a nedochází
k zániku předmětu řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost.
Nesouhlasí se závěrem umožňujícím přezkum záznamů bodů, které již byly odečteny. K tomu
odkázal na rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, čj. 10 As 3/2017-34. Nesprávně soud posoudil také
otázku odpadnutí důvodu řízení dle §66 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel nesouhlasí, že každé
řízení o námitkách je řízením o žádosti. O řízení o žádosti jde pouze tehdy, pokud účastník řízení
vznese námitky v době, kdy ještě nedosáhl 12 bodů. Pokud již 12 bodů dosáhl, jde o řízení, které
se zahajuje z moci úřední a charakter řízení se v jeho průběhu nemění, ani když je jeho další fáze
vyvolána účastníkem řízení (viz rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2011, čj. 2 As 19/2011-87).
[5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí a ztotožnil se s rozsudkem
krajského soudu. Zákon o silničním provozu od 20. 2. 2016 (účinnost novely č. 48/2016 Sb.)
neobsahuje žádný časový limit pro uplatnění námitek. To je odbornou literaturou vykládáno tak,
že je možné námitky podat proti libovolnému záznamu bodů, a to kdykoliv. Na nyní
posuzovanou věc nelze vztáhnout závěry stěžovatelem odkazovaného rozsudku
sp. zn. 10 As 3/2017, protože na rozdíl od dané věci by nyní nebylo vyhovění námitkám jen
akademické, ale mělo by za následek, že by nedosáhl 12 bodů a nepozbyl řidičského oprávnění.
Žalobce souhlasí také se závěry krajského soudu ohledně zastavení řízení dle §66 odst. 2
správního řádu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl dvě samostatné námitky. Jednak se týkají povahy
řízení o námitkách proti záznamu bodového hodnocení v registru řidičů a možného zastavení
takového řízení podle §66 odst. 2 správního řádu. A jednak námitky směřují proti závěru
krajského soudu, který připustil vznesení námitek proti záznamu bodů i poté, co došlo v důsledku
plynutí času podle §123e odst. 1 zákona o silničním provozu k odečtení bodů z bodového
hodnocení.
[9] Z hlediska skutkových okolností této věci lze z předloženého správního spisu
připomenout, že žalobce vznesl námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů poté, co
mu správní orgán I. stupně doručil oznámení o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení
a vyzval jej podle §123c odst. 4 zákona o silničním provozu k odevzdání řidičského průkazu
v důsledku pozbytí řidičského oprávnění.
[10] Nejprve soud přistoupil k posouzení námitky týkající se (ne)omezenosti rámce, v němž
lze uplatnit námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů. Argumentace stěžovatele
zde sestává pouze z odkazu na výše citovaný rozsudek sp. zn. 10 As 3/2017 s tím, že i v nyní
posuzované věci má za to, že by posouzení námitek bylo pouze akademické. S tím se ale Nejvyšší
správní soud neztotožňuje. Ve výše citované věci se totiž zdejší soud zabýval odlišnou situací,
neboť v ní řidič vznášel námitku proti provedení záznamů bodů v době, kdy již v důsledku
odečtu bodů díky plynutí času od posledního spáchání přestupku dle §123e odst. 1 zákona
o silničním provozu měl v registru řidičů zaznamenáno 0 bodů. Vzhledem k tomu, že není
možné dosáhnout záporného počtu bodů, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i v případě
důvodnosti námitek by bylo rozhodnutí pouze akademické, jelikož na počet bodů nemohlo mít
žádný vliv. Jak ale krajský soud uvedl v nyní posuzované věci, v situaci, kdy by byly žalobcovy
námitky proti záznamu bodů shledány v daném případě důvodnými, vedlo by to k tomu, že by
dosáhl pouze 11 bodů (žalobce namítal, že spáchal jiný než zaznamenaný přestupek, za který mu
mohly být započteny pouze 2 a nikoli 3 body), tudíž by nepřišel o řidičské oprávnění.
[11] Nelze přehlédnout, že žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že námitky nemohly
být úspěšné, protože se týkaly právě těch bodů, které již byly odečteny postupem podle §123e
odst. 1 zákona o silničním provozu (jednalo se o nejstarší započtené body od posledního odečtu
podle daného ustanovení zákona o silničním provozu). Konkrétně stěžovatel uvedl, že „v souladu
s §123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu došlo u záznamu 3 bodů ke dni 28. 09. 2011 k odečtu 4
bodů („odečet po 12-ti měsících“) z celkového počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to dne
04. 02. 2013. (…) u záznamu 3 bodů ke dni 13. 3. 2013 došlo k odečtu 4 bodů („odečet po 12-ti měsících“)
z celkového počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to ke dni 28. 08. 2016.“ Takové
východisko je ale mylné a nemá oporu v zákoně. Odečet bodů podle §123e zákona o silničním
provozu totiž nenastává vůči žádnému konkrétnímu záznamu, ale body jsou odečítány od
celkového počtu zaznamenaných bodů v době, kdy jsou splněny zákonné podmínky pro odpočet
(viz výslovnou zákonnou dikci daného ustanovení, dle které „se odečtou 4 body z celkového počtu
dosažených bodů“ a „k tomuto dni provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností záznam v registru
řidičů o odečtení bodů z dosaženého počtu stanovených bodů řidiči“). V případě žalobce proto v uvedených
případech 4. 2. 2013 nedošlo k odpočtu 4 bodů u záznamu 3 bodů ze dne 28. 9. 2011, kdy mu
tyto body byly započteny, ale od celkového bodového hodnocení, které dle výpisu z bodového
hodnocení řidiče ze dne 8. 6. 2018 bylo ke dni 4. 2. 2013 5 bodů. Stejně tak dne 28. 8. 2016
nedošlo k odpočtu 4 bodů od bodového záznamu 3 bodů ze dne 13. 3. 2016, ale od celkového
bodového hodnocení, které k danému dni činilo 11 bodů Ani v jednom případě se tak žalobce
v důsledku odpočtu nedostal do situace, kdy by stav jeho bodového hodnocení byl
0 a rozhodování o jeho námitkách by kvůli tomu bylo pouze akademické, jako tomu bylo ve výše
citovaném rozsudku sp. zn. 10 As 3/2017. Bodové záznamy, proti kterým žalobce vznášel
námitky, ani nemohly z povahy věci být odečteny, neboť jak bylo uvedeno, nedochází k odečtu
vůči jednotlivým bodovým záznamům, ale vůči bodovému hodnocení jako celku. Námitka
stěžovatele, dle kterého žalobce nemohl vůči daným záznamům vznést z uvedeného důvodu
námitky a nelze přezkoumávat záznamy, které již byly odečteny, je proto nedůvodná.
[12] Pokud jde o námitku, dle které vedené správní řízení bylo řízením zahájeným z moci
úřední, a proto žalovaný mohl rozhodnout o jeho zastavení dle §66 odst. 2 správního řádu, je
třeba především upozornit na to, že krajský soud svůj závěr o nemožnosti zastavit řízení dle
zmíněného ustanovení založil nejen na povaze daného (podle něj návrhového) řízení, ale také na
hledisku časovém, neboť jednoznačně uvedl, že odpadnutí předmětu řízení může nastat teprve
v jeho průběhu, přičemž v posuzované věci k odečtu bodů došlo ještě před zahájením řízení.
Stěžovatel se sice ve své stručné argumentaci vymezuje vůči závěrům krajského soudu týkajícím
se povahy daného řízení (jde podle něj o řízení oficiózní), ovšem druhý ze zmíněných závěrů
krajského soudu již stěžovatel nijak nezpochybnil. Jinak řečeno, i pokud by Nejvyšší správní soud
shledal námitku stěžovatele týkající se povahy daného řízení za důvodnou (jednalo by se o řízení
zahajované z moci úřední), napadený rozsudek v dané části stojí i na dalším (samostatném)
důvodu, pro nějž citované ustanovení o zastavení řízení nebylo možno v dané věci podle
krajského soudu aplikovat. Za těchto okolností proto není na místě, aby se zdejší soud kasačními
námitkami stěžovatele v tomto směru dále zabýval. Kasační soud totiž není povinen vypořádat se
s každou jednotlivou námitkou danou v kasační stížnosti, pokud rozhodnutí krajského soudu
obstojí i pouze na důvodech, které stěžovatel v kasační stížnosti nenapadá (viz rozsudek NSS ze
dne 9. 6. 2016, čj. 9 Azs 84/2016-22). Ani v tomto ohledu tedy kasační stížnost nemůže být
důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji
dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
byl v řízení o kasační stížnosti neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
Nejvyšší správní soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
v podobě odměny jeho zástupce. Odměna mu náleží za jeden úkon právní služby dle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(dále jen „advokátní tarif“). Konkrétně se jedná o vyjádření ke kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) advokátního tarifu], za které náleží odměna v sazbě 3 100 Kč [§7 bod 5 ve spojení
s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Pokud jde o náhradu hotových výdajů zástupce, ta je
stanovena paušálně v §13 odst. 3 advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč za každý jeden úkon
právní služby. Zástupce žalobce je plátcem DPH, náklady je proto třeba zvýšit o částku
odpovídající této dani ve výši 21 %. Stěžovatel je proto povinen zaplatit
žalobci náhradu nákladů řízení celkem ve výši 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. srpna 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu