ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.77.2021:35
sp. zn. 8 As 77/2021 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. Mgr. Simonou
Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti žalovanému:
Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, se sídlem Náměstí 3, Frýdlant nad Ostravicí, ve věci
ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2021, čj. 22 A 95/2020-10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 12. 8. 2019 rozhodnutí sp. zn. MUFO 23468/2019, kterým
dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, rozhodl o vrácení zaplacených správních
poplatků. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 8. 2019. Dne 3. 8. 2020 žalobkyně (dále
„stěžovatelka“) podala podnět k zahájení přezkumného řízení dle zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. ř.“). Žalovaný neshledal důvody
k plnému vyhovění podnětu stěžovatelky ve smyslu §95 odst. 2 spr. ř., a proto dne 7. 9. 2020
předal podnět Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje. V neshledání důvodů pro postup dle
§95 odst. 2 spr. ř. spatřovala stěžovatelka nezákonný zásah, který napadla žalobou u Krajského
soudu v Ostravě.
[2] Krajský soud žalobu odmítl v záhlaví uvedeným usnesením. Uvedl, že z dlouhodobé
judikatury správních soudů vyplývá, že soukromá osoba nemá na zahájení řízení z moci úřední
veřejné subjektivní právo, proto nemohlo dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv
stěžovatelky a tvrzený zásah nemůže být zásahem ve smyslu soudního řádu správního, a proto
chybí podmínka plausibilního tvrzení nezákonného zásahu.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že se krajský soud odchýlil od názoru
vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, čj. 2 As 199/2018-37.
Stěžovatelce svědčí veřejné subjektivní právo na postup dle §95 odst. 2 spr. ř., proto krajský soud
neměl její žalobu odmítnout, ale věcně ji projednat.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Dle §95 odst. 2 spr. ř. platí, že jestliže podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může
přezkumné řízení provést správní orgán, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, pokud plně vyhoví účastníkovi,
který podnět uplatnil, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím
všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas. Jinak předá věc k provedení přezkumného řízení nadřízenému
správnímu orgánu.
[5] V posuzované věci je sporné, zda stěžovatelka má veřejné subjektivní právo na to,
aby správní orgán na základě podaného podnětu k přezkumnému řízení plně vyhověl takovému
podnětu. Otázkou, za jakých podmínek se lze domoci ochrany proti nezahájení správního řízení
z moci úřední, se v nedávné době zabýval i rozšířený senát v rozsudku ze dne 26. 3. 2021,
čj. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS. V tomto rozsudku se zabýval i závěry vyplývající
ze stěžovatelkou uváděného rozsudku sp. zn. 2 As 199/2018-37.
[6] Rozšířený senát vyslovil následující závěr: „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu
faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s §129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může
bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§82
násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem
a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle §129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu.“ Nově tak připustil možnost domoci se soudní ochrany před
nezahájením řízení z moci úřední, avšak to pouze za splnění dvou komplexů podmínek.
[7] V prvním komplexu podmínek (body 82 – 84 citovaného rozsudku rozšířeného senátu)
jde o to, aby soudní ochrana byla přiznána pouze žalobci, jehož veřejné hmotné právo
je ohroženo v důsledku nečinnosti správního orgánu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení
z moci úřední. Rozšířený senát vysvětlil, že žalobní legitimaci pro podání zásahové žaloby nemá
ten, kdo by se nemohl bránit žalobou proti rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s., které eventuálně
z takto započatého správního řízení může vzejít.
[8] Druhým komplexem podmínek (body 85 – 86) je, že nesmí existovat „žádné jiné správní
řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své
subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem (buď jako účastník
správního řízení, nebo jako osoba, která sice dle zákona nebyla účastníkem řízení, ovšem proti rozhodnutí má
právo podat žalobu podle §65 odst. 1 s. ř. s.). Je nerozhodné, zda takovou ochranu využila. Tato podmínka
proto vylučuje, aby zásahovou žalobu úspěšně podala osoba, která např. nevyužila (nebo sice využila, ale bez
úspěchu) opravné prostředky k ochraně svého subjektivního práva, případně soudní ochranu proti rozhodnutí,
které z takovéhoto řízení vzešlo.“ Pro právě posuzovanou věc je podstatný tento druhý komplex
podmínek. Rozšířený senát k tomu dále výslovně uvedl, že „nic se tedy nemění např. na judikatuře,
která nepřipouští soudní ochranu proti nezahájení přezkumného řízení. Přezkumné řízení slouží výlučně ochraně
zákonnosti, k ochraně subjektivního práva mají adresáti správního rozhodnutí k dispozici opravné prostředky,
případně – pokud nebyli ve výjimečných případech dle zákona účastníky správního řízení – mohou proti
rozhodnutí podat žalobu podle §65 odst. 1 s. ř. s.“
[9] Rozšířený senát tedy výslovně uvedl, že se není možné domáhat ochrany proti nezahájení
přezkumného řízení. Proti rozhodnutí žalovaného sp. zn. MUFO 23468/2019 o vrácení poplatku
totiž mohla minimálně podat žalobu dle §65 odst. 1 s. ř. s. bez ohledu na to, zda je či není
přípustný opravný prostředek na úrovni správních orgánů, což stěžovatelka sporovala ve svém
podnětu k přezkumnému řízení.
[10] Z výše uvedených důvodů nemohlo být nezahájení přezkumného řízení zásahem
do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, neboť se jedná ryze o dozorčí prostředek veřejné
správy, přičemž stěžovatelka měla jinou možnost obrany proti původnímu rozhodnutí. Krajský
soud tak rozhodl správně, jestliže její žalobu odmítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnosti nepřisvědčil, proto kasační stížnost dle věty
poslední §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto dle
uvedených ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. srpna 2021
Petr Mikeš
předseda senátu