ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.101.2021:32
sp. zn. 8 Azs 101/2021 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: V. T., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým,
advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2019,
čj. OAM-217/ZA-ZA11-K02-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 16. 2. 2021, čj. 33 Az 48/2019-42,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí žalobce
brojil žalobou u Krajského soudu v Brně. Namítal, že žalovaný postupoval v rozporu se
zákonem, neboť nevzal jako podklad rozhodnutí žalobcem předložené fotografie dokládající
přítomnost vojáků v Doněcké oblasti (místě žalobcova bydliště), přestože je založil do správního
spisu. Žalobcova tvrzení jsou azylově relevantní, neboť ve východní části Ukrajiny přetrvává
vojenský konflikt, žalobce nechce nastoupit do armády, byl okraden a dvakrát zbit vojáky na
kontrolních stanovištích. Zároveň je jakožto rusky mluvící občan Ukrajiny ve zbytku země
původu utlačován i diskriminován a je z důvodu své příslušnosti k minoritní skupině obětí
probíhajícího konfliktu.
[2] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Žalobci dal částečně za pravdu
v tom, že ačkoliv správní orgán založil do správního spisu předložené fotografie a hodnotil jejich
obsah v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, za podklad rozhodnutí ve věci je výslovně
nepřipustil. Na druhou stranu se však nejedná o natolik závažné pochybení, které by mělo za
následek nezákonnost rozhodnutí. To platí tím spíše, pokud samotnou přítomnost vojenských
jednotek v Doněcké oblasti žalovaný nijak nezpochybnil a vyplývá i z jiných podkladů
rozhodnutí. Fotografie ani nedokládají nepřátelský postoj vojáků vůči žalobci anebo civilnímu
obyvatelstvu, vojáci zde „pózují“ a fotografie byly pořízeny z bezprostřední blízkosti, aniž by to
vyvolalo negativní reakci. Z výpovědi žalobce dále neplyne, že by k jednotlivým incidentům
s vojáky na kontrolních stanovištích mělo dojít z důvodu jeho příslušnosti k rusky mluvící
menšině, naopak je zřejmé, že takovému jednání jsou vystaveni i ostatní obyvatelé postižených
oblastí. Nadto žalobce při řešení těchto incidentů nevyužil všechny dostupné prostředky obrany
v zemi původu, neboť je sice nahlásil policii, ale dále neusiloval o přezkoumání jejího postupu,
když se danou věcí nezabývala. Podle judikatury správních soudů nelze za azylově relevantní
skutečnost považovat ani to, že se žalobce nechce zapojit do ozbrojeného konfliktu a nastoupit
do armády. K tomu ani nebyl doposud přímo či nepřímo nucen. Jednání ze strany vojenské
správy spočívající ve formě výčitek a snahy jej k nástupu přesvědčit nelze za azylově relevantní
jednání považovat. Újmě, která by žalobci mohla hrozit tím, že Doněcká oblast je dotčena
ozbrojeným konfliktem, může žalobce řešit vnitřním přesídlením v zemi původu. Tvrzené
zhoršení vztahů mezi ukrajinsky a rusky mluvícími Ukrajinci je přirozeným důsledkem tohoto
konfliktu a nelze je považovat za projev systematického pronásledování příslušníků určité sociální
skupiny. Krajský soud dále zdůraznil, že žalobce z Ukrajiny vycestoval až po několika letech
trvání konfliktu poté, kdy jeho manželka otěhotněla, a to i s odkazem na nedostatky zdravotní
péče v zemi původu. Jeho manželka podala žádost o udělení mezinárodní ochrany společně
s ním, ale po porodu mrtvého dítěte ji vzala zpět a žalovaný řízení zastavil.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že
odůvodnění napadeného rozsudku je zmatečné a jeho závěry neodpovídají provedenému
dokazování. Krajský soud zároveň vyšel z nesprávného posouzení právní otázky, neboť
rozhodnutí žalovaného zjevně porušuje §68 odst. 3 správního řádu, pokud žalovaný nepřipustil
předložené fotografie jakožto podklad pro vydání rozhodnutí. Krajský soud sice dal stěžovateli
částečně za pravdu, avšak nezákonnost postupu žalovaného je dle názoru soudu kompenzována
tím, že se listiny nacházejí ve správním spise. Stěžovatel nevnímá přítomnost listiny ve správním
spise jako projev vstřícnosti a pečlivosti správního orgánu, nýbrž o nutnost. Samotná přítomnost
listiny ve spisovém materiálu nepředstavuje naplnění požadavků §68 odst. 3 správního řádu,
pokud je správní orgán nepřipustí coby podklad rozhodnutí. Z právní úpravy vyplývá, že
takovým podkladem je každý důkaz mající relevanci k předmětu řízení. Žalovaný tak byl povinen
tyto důkazy připustit a interpretovat. Není možné vyloučit důkazy mající relevanci k předmětu
řízení z okruhu podkladů pro vydání rozhodnutí, tím spíše, jedná-li se o důkazy na podporu
podané žádosti. Nebylo úlohou krajského soudu, aby suploval roli správního orgánu, pokud se
předložené fotografie pokusil namísto něj interpretovat.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti obecně sdělil, že se v řízení o žádosti
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany nedopustil žádné nezákonnosti a rozhodnutí ve věci je
v souladu se zákonem o azylu i správním řádem. Z daného rozhodnutí jasně vyplývá, jak
předložené fotografie hodnotil, k jakým závěrům dospěl a rozhodnutí řádně odůvodnil. Krajský
soud dává žalovanému za pravdu v tom, že obsah fotografií dokládá pouze přítomnost
vojenských jednotek a techniky v Doněcké oblasti, jedná se však o skutečnost, kterou žalovaný
nijak nezpochybnil. Z těchto fotografií zároveň nevyplývá jakýkoliv negativní postoj vojáků vůči
stěžovateli. Byla mu dána možnost se seznámit s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, toho
však nevyužil a bez omluvy se k seznámení i přes výzvu nedostavil. V řízení nevyšla najevo ani
jiná skutečnost poukazující na pronásledování stěžovatele v zemi původu, v jeho případě tedy
nebyly naplněny důvody ani pro udělení azylu, ani doplňkové ochrany.
[5] Nejvyšší správní soud po posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti nejprve
přistoupil ke zkoumání její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Zabýval se tedy tím, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany lze pro stručnost odkázat
na usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Kasační argumentace uplatněná stěžovatelem se týká postupu správního orgánu ve vztahu
k jím předloženým důkazům, resp. právního posouzení této otázky ze strany krajského soudu.
Stěžovatel nicméně v tomto ohledu netvrdí, v čem by tato námitka měla zakládat přijatelnost
kasační stížnosti, přičemž Nejvyšší správní soud ji zde neshledal.
[8] Otázce nepřijetí předložených důkazních prostředků jakožto podkladů rozhodnutí ve věci
(byť založených ve správním spise) se již zdejší soud ve svých předchozích rozhodnutích věnoval
(viz např. v rozsudek ze dne 18. 2. 2021, čj. 8 Azs 260/2020-28). Z této judikatury mimo jiné
vyplývá, že pokud nebylo mezi účastníky řízení sporu o obsahu určitých listin, nelze správnímu
orgánu vytkat, pokud je pro nadbytečnost nevzal za podklad rozhodnutí, jestliže měly prokazovat
pouze skutečnosti, které vzal za prokázané a jejichž prokazování nebylo v řízení dále třeba.
Podstatné také je, aby správní orgán objasnil, proč jsou navrhované důkazy nadbytečné,
např. týkají-li se otázky, o níž není sporu, anebo pokud se nevztahují k individuální situaci
žadatele. V nynější věci krajský soud i žalovaný jasně vysvětlili, proč nebylo třeba provést
předložené fotografie jako důkaz (prokazovaly pouze skutečnosti, které v řízení nebyly sporné).
Krajský soud současně zohlednil i to, že žalovaný sice dotčené fotografie jako podklad výslovně
vyloučil, přesto fakticky jejich obsah hodnotil. V tomto směru se krajský soud nedopustil
pochybení, které by způsobovalo zásah do hmotných či procesních práv stěžovatele v intenzitě,
jakou pro přijatelnost kasační stížnosti judikatura zdejšího soudu vyžaduje. Pokud stěžovatel
poukazuje na to, že dle krajského soudu je nezákonnost postupu žalovaného „kompenzována tím, že
se listiny nacházejí ve správním spise“, jedná se o určitou dezinterpretaci závěrů soudu. Ten se totiž
v tomto směru vyjadřoval pouze k tomu, že přítomnost vojáků v Doněcké oblasti plyne z jiných
listin obsažených ve správním spise, které vzal žalovaný za podklad rozhodnutí (a s nimiž se
stěžovatel mohl seznámit, avšak neučinil tak). Tím podpořil a ztotožnil se s právním názorem
žalovaného, dle něhož bylo z uvedených důvodů provedení fotografií nadbytečné. Ani tato
argumentace tedy přijatelnost dané kasační stížnosti nezakládá, Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou.
[9] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. bod 53 usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, a bod 18 usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021,
čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. srpna 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu