ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.134.2020:64
sp. zn. 8 Azs 134/2020 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Jitky Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: D. H. Y., zastoupený Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 11. 2019, čj. 142540-2/2019-OPL, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 7. 2020, čj.
51 A 45/2019 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 2. 9. 2019,
čj. 3162-2/2019-HANOKO, byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání
žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastaveno řízení o této žádosti dle §169d odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
„zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce
a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud
v Českých Budějovicích zamítl.
[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
K odůvodnění napadeného rozsudku se však nevyjádřil, neboť z přípisu krajského soudu ze dne
28. 7. 2020, jenž mu byl doručen dne 10. 8. 2020, plyne, že krajský soud omylem namísto
stejnopisu písemného vyhotovení rozsudku ve schváleném znění účastníkům doručil původní
pracovní verzi rozsudku. Stěžovatel uvedené sdělení pochopil tak, že rozsudek, jenž mu byl
doručen, není rozsudkem, na němž se usnesl senát krajského soudu podle §54 odst. 1 s. ř. s.
S doručením nesprávné verze rozsudku proto dle stěžovatele nejsou spojeny žádné právní
následky. Řešení spatřoval v tom, že by krajský soud účastníkům doručil stejnopis písemného
vyhotovení rozsudku ve schváleném znění, z procesní opatrnosti však raději podal kasační
stížnost. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný předně poukázal na to, že stěžovatel neuvádí žádné kasační důvody ve smyslu
§103 odst. 1 s. ř. s. Dále uvedl, že se stěžovatelem navrhovaným řešením v podobě dodatečného
rozeslání schváleného znění rozsudku nelze souhlasit, neboť takový postup nemá oporu
v zákoně ani v soudní praxi. Dle žalovaného byl napadený rozsudek vyhotoven v souladu s §54
s. ř. s., obsahuje veškeré zákonné náležitosti, byl řádně doručen a dne 20. 7. 2020 nabyl právní
moci, aniž předsedkyně senátu vydala jakékoli opravné usnesení. Doručený rozsudek je proto
závazný pro účastníky a pro orgány veřejné moci. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud dne 22. 9. 2020 při jednání senátu otevřel protokol o hlasování
čj. 51 A 45/2019 - 35. Protože u jeho obsahu nevyplynuly žádné skutečnosti, které by bez dalšího
nasvědčovaly tomu, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou řízení, vyzval krajský
soud, aby se k pochybení ve svém postupu naznačeném v přípise účastníkům řízení z 27. 7. 2020
blíže vyjádřil.
[5] K žádosti Nejvyššího správního soudu zaslal krajský soud vyjádření, v němž blíže objasnil
okolnosti a podstatu pochybení, a přiložil k němu zamýšlenou verzi rozsudku. Při vydání
rozsudku dle krajského soudu došlo k záměně senátem schválené verze s verzí prvotně
zpracovanou, která byla uložena v elektronickém systému soudu Lotus. Krajský soud obdržel
od cca 20 různých žalobců, všech zastoupených Mgr. Markem Sedlákem, téměř shodné
individuální žaloby proti témuž společnému rozhodnutí žalovaného. Lišily se pouze v tom,
že někteří žalobci se pokusili získat termín k osobnímu podání žádosti o zaměstnaneckou kartu
na zastupitelském úřadě, a proto ve vztahu k nim bylo rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému
vrácena k dalšímu řízení, zatímco žaloby žalobců, jež se termín získat nepokusili, krajský soud
zamítl (např. rozsudek krajského soudu ze dne 29. 6. 2020, čj. 51 A 43/2019 - 57). Jelikož
stěžovatel v nyní projednávané věci se o získání termínu pokusil, rozhodl senát 51 A krajského
soudu v neveřejné poradě o zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.
Následně byl dán pokyn asistence soudkyně k úpravě výroku i odůvodnění původní pracovní
verze uložené v elektronickém systému soudu Lotus, včetně pokynu kanceláři k rozeslání
rozsudku. Nedopatřením však nebyla upravená verze zadána do systému, a proto byla do spisu
žurnalizována a také vypravena původní pracovní verze rozsudku se zamítavým výrokem a tomu
odpovídajícím odůvodněním. Pochybení krajský soud zjistil až dne 22. 7. 2020 při ústním jednání
v jiné věci, kdy žalovaný argumentoval právě rozsudkem v nyní projednávané věci, jenž byl
v rozporu s jinými rozsudky ve věci žalobců, kteří se stejně jako stěžovatel pokusili získat termín
pro podání žádosti. Krajský soud, vzhledem k delšímu časovému odstupu, nepřistoupil
k rozeslání pozdější (zamýšlené) verze rozsudku a namísto toho informoval účastníky řízení
o možnosti nápravy podáním kasační stížnosti. Vzhledem ke zjištění Nejvyššího správního
soudu, že protokol o hlasování odpovídá rozeslanému rozsudku, nepřicházelo rozeslání
zamýšlené zrušující verze rozsudku v úvahu.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasačních námitek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §54 odst. 1 s. ř. s. se na rozsudku usnáší senát nadpoloviční většinou hlasů v neveřejné poradě,
při níž kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo přítomen.
[8] Podle §54 odst. 5 s. ř. s. je rozsudek, který byl doručen účastníkům, v právní moci.
[9] Podle §54 odst. 6 s. ř. s. je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky, osoby na řízení
zúčastněné a pro orgány veřejné moci.
[10] V návaznosti na obsah kasační stížnosti a na přípis krajského soudu ze dne 28. 7. 2020
Nejvyšší správní soud dne 22. 9. 2020 při jednání rozhodujícího senátu otevřel protokol
o hlasování čj. 51 A 45/2019 - 35. Ověřil tak, že výroky obsažené ve stejnopisu písemného
vyhotovení rozsudku doručeném účastníkům, jenž se shoduje s originálem založeným ve spise,
odpovídají výrokům rozsudku, na němž se usnesl senát postupem dle §54 odst. 1 s. ř. s.,
a že z obsahu protokolu o hlasování nevyplynuly žádné skutečnosti, které by bez dalšího
nasvědčovaly tomu, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou řízení.
[11] Krajský soud tak účastníkům rozeslal a doručil stejnopis písemného vyhotovení rozsudku,
který odpovídá originálu založenému ve spise, jehož výroky rovněž odpovídají těm, na nichž
se podle protokolu o hlasování usnesl rozhodující senát, a který byl vyhlášen vyvěšením na úřední
desce (§49 odst. 12 s. ř. s.). Tento rozsudek je ve smyslu §49odst. 10 s. ř. s. závazný nejen
pro účastníky, ale též pro samotný krajský soud. Nebylo tak možné, aby krajský soud účastníkům
doručil stejnopis jiného znění, jež by odpovídalo originálu rozsudku, jak navrhoval stěžovatel,
neboť žádný „jiný originál“ než ten shodný s rozeslaným stejnopisem v nyní projednávané věci
neexistuje. Nelze za něj považovat ani pozdější zamýšlenou verzi, již Nejvyšší správní soud
na vyžádání obdržel od krajského soudu a jež by se shodovala s jinými obdobnými případy
dalších žalobců. Současně nepřicházelo v úvahu ani vydání opravného usnesení, neboť oprava
výroku rozhodnutí dle §54 odst. 4 s. ř. s. nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného
znění (rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2007, čj. 4 Ans 3/2006 - 123, č. 1177/2007 Sb. NSS).
[12] Podle Nejvyššího správního soudu je za této situace bez významu, že se měl krajský soud
dle svého vyjádření dopustit omylu tím, že rozeslal původní pracovní verzi, namísto pozdější
zamýšlené verze rozsudku, jímž hodlal napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení (viz bod [4] výše). Rozhodující je, že stejnopis doručený účastníkům odpovídá
originálu rozsudku, na němž se usnesl senát. Kasační námitka spočívající v tvrzené vadě řízení
před krajským soudem není důvodná.
[13] Stěžovatel se mohl domoci odstranění závazného rozsudku krajského soudu pouze
prostřednictvím kasační stížnosti směřující proti jeho rozhodovacím důvodům. To ostatně
nastínil již krajský soud v přípisu ze dne 28. 7. 2020 a zopakoval ve vyjádření ze dne 7. 10. 2020,
jímž reagoval na žádost Nejvyššího správního soudu o stanovisko ve věci. Stěžovateli bylo
stanovisko krajského soudu zasláno a mohl se tak k věci vyjádřit a na uvedené skutečnosti
reagovat. Stěžovatel to však neučinil ani nikterak nedoplnil svoji kasační stížnost o důvody, jimiž
by brojil proti důvodům, na nichž stojí zamítavý rozsudek krajského soudu.
[14] Protože jedinou uplatněnou kasační námitku Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnou
a neshledal ani existenci vady řízení, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační
stížnost stěžovatele v souladu s §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nad rámec jeho
běžné činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. října 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu