ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.227.2020:78
sp. zn. 8 Azs 227/2020-78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: R. G., zastoupený Mgr. Markétou
Nečasovou, advokátkou se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5.
2019, čj. OAM-118/ZA-ZA11-ZA05-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2020, čj. 28 Az 11/2019-55,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Markétě Nečasové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 1. 2. 2019 opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zastavil řízení o udělení o udělení
mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“),
protože tuto žádost posoudil jako nepřípustnou [§10a odst. 1 písm. e) ve spojení s §11a odst. 1
zákona o azylu], jelikož stěžovatel neuvedl v opakované žádosti nové relevantní skutečnosti
oproti své předchozí žádosti z roku 2017. Jedinou údajně novou skutečností uvedenou
stěžovatelem byl odkaz na žádost o mezinárodní ochranu podanou jeho manželkou a dcerou.
Jejich žádosti však žalovaný posuzoval v samostatném řízení, nešlo tedy o relevantní okolnost
v řízení o žádosti stěžovatele.
[2] Stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl žalobou. Stěžovatel argumentoval, že uvedl
přesvědčivé důvody pro podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Pronásledování
ze strany oligarchy, uváděné jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany v roce 2017, se totiž
vystupňovalo, a proto musela území Arménie opustit i jeho žena a dcera, které rovněž žádají
v ČR o mezinárodní ochranu. Vedle pronásledování ze strany oligarchy trpěla manželka
stěžovatele navíc v Arménii šikanou kvůli jejímu ázerbajdžánskému původu.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že úprava přípustnosti opakovaných žádostí
o mezinárodní ochranu [§10a odst. 1 písm. e) ve spojení s §11a odst. 1 zákona o azylu] vyžaduje
kumulativní splnění dvou podmínek, aby bylo možné žádost věcně projednat. Je třeba uvést nové
skutečnosti nebo zjištění a současně se musí jednat o skutečnosti či zjištění, které nebyly bez
zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. Tyto skutečnosti či zjištění zároveň musejí mít
dopad do hmotněprávního postavení žadatele (svědčit o tom, že cizince mohl být vystaven
pronásledování z důvodů podle §12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a
zákona o azylu). Stěžovatel ve své první žádosti z roku 2017 hovořil o problémech s oligarchou,
vlastnícím sousední pozemek, který si chtěl postavit plot zasahující do pozemku stěžovatele, což
vedlo ke konfliktu. Vedle toho tehdy stěžovatel hovořil o problémech se srdcem. Ve druhé
žádosti zopakoval obavu z oligarchy a nově tvrdil, že oligarcha vyhrožoval i jeho manželce, která
tedy z Arménie rovněž vycestovala. Zároveň nově poukázal na problémy jeho rodiny
s příbuznými a sousedy vyplývající z ázerbajdžánského původu jeho manželky, které měly trvat 4
až 5 let. Tento důvod neuvedl v žádosti z roku 2017, protože tehdy doufal v urovnání situace.
Žalovaný podle krajského soudu postupoval zcela správně, pokud tyto skutečnosti vyhodnotil
tak, že nesvědčí o změně postavení žalobce podle zákona o azylu. K tomu krajský soud doplnil,
že poukaz na problémy spojené s ázerbajdžánským původem manželky mohl navíc uvést
už v roce 2017, kdy mu v tom nic nebránilo.
[4] K možnosti udělení humanitárního azylu spojeného s potížemi se srdcem krajský soud
uvedl, že stěžovatel předložil propouštěcí zprávu z nemocnice až v řízení před soudem. Stejně tak
až před soudem začal argumentovat nedostatečnou péčí v Arménii. Stěžovatel tak v azylovém
řízení neuvedl všechny potřebné informace. Jelikož humanitární azyl je českým vnitrostátním
institutem, nedopadají na něj důsledky čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady
č. 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany
(dále „procedurální směrnice“), a soud tak není oprávněn posuzovat důvody pro jeho udělení
k okamžiku rozhodování soudu, ale jen k době rozhodování žalovaného podle obecného pravidla
§75 odst. 1 s. ř. s. (k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018,
čj. 5 Azs 201/2017-37). Jeho problémy se srdcem a možností jejich léčby v zemi původu se jinak
žalovaný podrobně vypořádával už v rozhodnutí o první žádosti z dubna 2018. Podle žalovaného
tehdy zdravotní potíže nedosahovaly závažnosti a intenzity pro udělení humanitárního azylu;
ke stejnému závěru pak žalovaný dospěl v napadeném rozhodnutí o opakované žádosti. Krajský
soud obiter dictum doplnil, že pokud skutečně došlo k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu
stěžovatele, může podat z tohoto důvodu další žádost o mezinárodní ochranu.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Podle stěžovatele jeho
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a to nejen
s ohledem na obavy o život jeho dítěte, ale také s ohledem na potřebu posouzení otázky
náležitého dokazování ve správním řízení při posuzování přípustnosti opakovaných žádostí
o mezinárodní ochranu, jde-li o posouzení toho, za jakých podmínek může žadatel v opakované
žádosti argumentovat skutečností, kterou sice neuvedl v první žádosti, ale uvedl jí ve druhé
žádosti v souvislosti se změněnými poměry v jeho domovské zemi. Pokud Nejvyšší správní soud
vyhoví kasační stížnosti, bude ostatně v daném případě namístě udělit azyl manželce a dítěti
stěžovatele za účelem sloučení rodiny podle §13 zákona o azylu.
[6] V kasační stížnosti stěžovatel tvrdí, že krajský soud dostatečně nepřihlédl k jeho
zhoršenému zdravotnímu stavu. Rovněž nově uváděné události týkající se manželky a dcery
stěžovatele krajský soud chybně posoudil tak, že nesvědčí o změně postavení stěžovatele,
a že navíc stěžovatel mohl tyto okolnosti namítat už v žádosti z roku 2017. Ohledně těchto
okolností neproběhlo ve správním řízení dostatečné dokazování. Soud se dále nedostatečně
vypořádal s novou skutečností týkající se ázerbajdžánského původu manželky. Rodině stěžovatele
v důsledku tohoto původu hrozí nebezpečí vážné újmy v případě návratu do Arménie, a tudíž
by jim měla být udělena alespoň doplňková ochrana podle §14a zákona o azylu. Objektivně totiž
od žádosti z roku 2017 došlo ke zvýšení nesnášenlivosti mezi Armény a Ázerbájdžánci, což
vyústilo v ozbrojený konflikt mezi jejich zeměmi o Náhorní Karabach. Stěžovatel tak vzhledem
ke svému smíšenému manželství nemá reálnou možnost získat pomoc arménských orgánů např.
v případě hrozeb oligarchy, týkající se únosu jeho dítěte. Krajský soud ani žalovaný
se nevypořádali s argumentem, že tyto národnostní konflikty nebyly v roce 2017 natolik
relevantní, aby je stěžovatel uváděl v žádosti o mezinárodní ochranu z roku 2017. Žalovaný ani
krajský soud neprovedli žádné důkazy ohledně vztahů Arménů a obyvatel Arménie
ázerbájdžánského původu, a tudíž je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. Žalovaný
i soud v důsledku toho bez podrobnějšího odůvodnění uzavřeli, že skutečnosti o problémech
spojených s původem manželky měl stěžovatel uvést již v první azylové žádosti, a z tohoto
důvodu je rozsudek krajského soudu rovněž nepřezkoumatelný.
[7] Žalovaný dále sice vycházel ze zpráv o Arménii, nezjišťoval však relevantní informace
ohledně otázky, zda konkrétní problémy rodiny stěžovatele odůvodňují udělení azylu
či doplňkové ochrany stěžovateli, a krajský soud tento nesprávný postup aproboval. Dále
se žalovaný nezabýval situací zdravotnictví v Arménii. Pokud se ani krajský soud těmito
argumenty podrobně nezabýval a uzavřel, že nové skutečnosti uváděné stěžovatelem nesvědčí
o pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu či o hrozící vážné újmě podle §14a zákona
o azylu, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Sama skutečnost, že manželka
stěžovatele musela utéct z Arménie, protože oligarcha hrozil únosem dítěte, svědčí o podstatném
zhoršení vzájemných vztahů mezi Armény a osobami původem z Azerbájdžánu. Toto zhoršení
vyústilo v ozbrojený konflikt a násilnosti přetrvávají i po jeho ukončení (k tomu stěžovatel
předložil zprávu z novin o uřezání hlav dvěma starým Arménům v Náhorním Karabachu). V této
souvislosti je tedy i nesprávný závěr krajského soudu, že charakter změn v zemi nemá přímý
dopad na důvody žádosti stěžovatele ani na možnost návratu do Arménie.
[8] Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud se ještě před posuzováním přijatelnosti kasační stížnosti podle
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda se může zabývat kasačními námitkami spojenými s válečným
konfliktem mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach, který proběhl na podzim 2020.
Správní soud při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož kasační stížnost
je opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.),
vychází z tohoto stavu rovněž Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
týkajícího se žaloby proti rozhodnutí.
[10] Toto pravidlo je však ve věcech mezinárodní ochrany pozměněno čl. 46 odst. 3 směrnice
procedurální. Podle tohoto ustanovení „[č]lenské státy pro dosažení souladu s odstavcem 1 zajistí,
aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně
případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních
o opravném prostředku u soudu prvního stupně.“ Tento článek směrnice nebyl ve lhůtě pro transpozici
ani později vnitrostátně proveden, a tudíž je od 21. 7. 2015 toto ustanovení v řízení před
krajskými soudy přímo vnitrostátně aplikovatelné jako výjimka z §75 odst. 1 s. ř. s. (viz rozsudek
Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015, čj. 45 Az 30/2014-57, rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 11. 2015, čj. 10 Azs 194/2015 – 32 a nález Ústavního soud ze dne
12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16). Pokud by tedy ozbrojený konflikt mezi Arménií
a Ázerbájdžánem probíhal v době rozhodování krajského soudu, krajský soud by k němu musel
přihlédnout, pokud by jím stěžovatel argumentoval. Tak tomu však nebylo. Ozbrojený konflikt
o Náhorní Karabach začal 27. 9. 2020. Rozsudek krajského soudu je datován 4. 9. 2020
a 7. 9. 2020 byl odeslán stěžovateli.
[11] Zbývá tedy odpovědět na otázku, zda se má námitkami spojenými s tímto konfliktem
zabývat Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. Výše uvedený čl. 46 odst. 3
procedurální směrnice členské státy zavazuje k posuzování okolností „ex nunc“, tedy k době
rozhodování, „alespoň“ pokud jde o soudy prvního stupně. Ustanovení směrnice tedy nebrání
členským státům, aby toto pravidlo zakotvily i pro další stupně soudní soustavy. Taková úprava
však v České republice neexistuje. V řízení o kasační stížnosti tedy námitky souvisící
s ozbrojeným konfliktem mezi Arménií a Ázerbájdžánem představují tzv. skutkové novoty podle
§109 odst. 5 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud k nim tudíž nepřihlíží. K tomu však Nejvyšší správní
soud poznamenává, že tento závěr nebrání stěžovateli, aby důvody spojené s tímto konfliktem,
má-li takové, uplatnil v případné další žádosti o mezinárodní ochranu.
[12] Následně se Nejvyšší správní soud podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak
nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
[13] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení
ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. V něm vyložil neurčitý právní
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě
„rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného
rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[14] Stěžovatel spatřuje důvody přijatelnosti kasační stížnosti v obavě o život jeho dítěte
a v důležitosti otázky dokazování při přezkumu opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu,
respektive v důležitosti otázky, za jakých podmínek může žadatel v opakované žádosti
argumentovat skutečností, kterou sice neuvedl v první žádosti, ale uvedl jí ve druhé žádosti
v souvislosti se změněnými poměry v jeho domovské zemi. Vyhovění kasační stížnosti
stěžovatele by také znamenalo, že bude na místě udělit azyl za účelem sloučení rodiny též jeho
manželce a dítěti.
[15] Nejvyšší správní soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.
[16] Obává-li se stěžovatel o život svého dítěte, je třeba poznamenat, že dcera stěžovatele
i jeho manželka podaly 22. 1. 2019 vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, o kterých bylo
rozhodováno v samostatném řízení, byly věcně projednány s tím, že jim mezinárodní ochrana
nebyla udělena. V současné době jsou předmětem kasačního řízení (sp. zn. 1 Azs 379/2020).
Tvrzenou újmu hrozící třetí osobě, byť jde o rodinného příslušníka, je-li předmětem vlastního
řízení, nelze považovat za skutečnost, která by měla bez dalšího přijatelnost kasační stížnosti
odůvodnit. Totéž platí o hypotetické možnosti, že by rodinným příslušníkům stěžovatele mohl
být v návaznosti na jeho případný úspěch ve věci udělen azyl podle §13 zákona o azylu. Navíc
pokud by odpovídala skutečnosti tvrzení stěžovatele o problémech jeho manželky v Arménii
kvůli jejímu původu, byl by to důvod pro udělení azylu jeho manželce, nikoliv jemu.
[17] Pokud jde o otázky dokazování a uvádění nových skutečností v opakovaných žádostech
o mezinárodní ochranu, k těmto tématům existuje jednoznačná rozhodovací praxe Nejvyššího
správního soudu. Okolnosti daného případu zároveň nevyžadují provést judikaturní odklon, ani
se krajský soud nedopustil zásadního pochybení při aplikaci této judikatury.
[18] K opakovaným žádostem obecně a k danému případu konkrétně je třeba upozornit,
že žalovaný o opakované žádosti stěžovatele věcně nerozhodoval, nýbrž ji posoudil jako
nepřípustnou a řízení o ní zastavil. V případě žaloby proti rozhodnutí o nepřípustné opakované
žádosti může soud zkoumat jen to, zda je závěr správního orgánu o nepřípustnosti opakované
žádosti správný a zda je náležitě odůvodněno, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo
doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které
mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi
původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany
(viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96,
č. 2642/2012 Sb. NSS, bod [19]).
[19] Stěžovatel uvedl v řízení o opakované žádosti nové skutečnosti týkající se jeho manželky.
Jednak tvrdil, že oligarcha kvůli problémům s plotem vyhrožuje nyní i manželce a hrozí jí únosem
jejich dítěte. Vedle toho uvedl, že má manželka v Arménii posledních 4 až 5 let problémy se svým
ázerbajdžánským původem, který se nelíbil příbuzným a sousedům. Tyto okolnosti neuvedl
v minulé žádosti, protože doufal v urovnání situace. Následně manželka s dítětem také požádaly
o mezinárodní ochranu v ČR. K těmto důvodům žalovaný poznamenal, že skutečnost příjezdu
manželky s dcerou do ČR se netýká změny situace v zemi původu ani stěžovatelem tvrzených
důvodů pro udělení mezinárodní ochrany [tedy jde sice o nové informace, ale z pohledu
stěžovatele nikoliv azylově relevantní, zařaditelné už pod bod 1) výše]. Krajský soud, pokud jde
o tyto důvody, srozumitelně vyložil, proč považoval za správné závěry žalovaného ohledně
dopadu příjezdu manželky a dcery do ČR. Jejich azylové žádosti jsou totiž posuzovány
v samostatném řízení. Krajský soud doplnil, že informace o původu manželky mohl stěžovatel
uvést už v první žádosti v roce 2017 [tedy jde navíc o informace uváděné nepřípustně
až v opakované žádosti podle bodu 2) výše]. Další stěžovatelem tvrzené důvody jsou v obou
žádostech stejné. Žalovaný odkázal na rozhodnutí o první žádosti stěžovatele, podle kterého šlo
o spor se sousedem „oligarchou“ o pozemek, stěžovatel se však nepokusil o vnitřní přesídlení
či o řešení tohoto problému s arménskými úřady. Krajský soud aproboval závěry o totožnosti
těchto tvrzení.
[20] Nejvyšší správní soud po konfrontaci s kasačními námitkami musí konstatovat, že závěry
krajského soudu zcela odpovídají setrvalé judikatuře zdejšího soudu, z níž krajský soud vycházel.
Tvrdí-li kasační stížnost, že se krajský soud dále nevypořádal s argumentem zhoršení postavení
osob ázerbajdžánského původu v Arménii po roce 2017, pak má tato skutečnost má jednoznačné
vysvětlení. Stěžovatel tuto argumentaci v žalobě neuplatnil. Hovořil jen o akceleraci sporu
se sousedem „oligarchou“, který nyní vyhrožuje i manželce. Ázerbajdžánský původ manželky sice
zmínil (což ale mohl učinit již v první žádosti), nehovořil ale o akceleraci problémů právě
z tohoto důvodu.
[21] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani okruh kasačních námitek, týkající
se zdravotního stavu stěžovatele. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu
z 6. 2. 2019 označil svůj zdravotní stav za stabilizovaný a zhoršením zdravotního stavu začal
argumentovat až před soudem. Na humanitární azyl se jako na vnitrostátní institut nevztahuje
posuzování k době rozhodování soudu podle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, jak plyne
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, čj. 5 Azs 201/2017-37, na který
ostatně odkazoval již krajský soud. Pokud však skutečně dojde ke značnému zhoršení
zdravotního stavu stěžovatele, může stěžovatel tento důvod uplatnit v další žádosti
o mezinárodní ochranu, jak již poznamenal krajský soud (k tomu viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 1 Azs 43/2009-66, č. 1956/2009 Sb. NSS).
[22] Stěžovatel podal současně s kasační žádostí žádost o odkladný účinek podle §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud následně o věci samé rozhodl bezodkladně, a proto se tento návrh stal
bezpředmětným.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele.
Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[25] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020,
čj. 8 Azs 227/2020-44, ustanovena zástupkyní advokátka, Mgr. Markéta Nečasová. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovené zástupkyni za řízení o kasační stížnosti odměnu za jeden úkon právní služby,
a to písemné podání ve věci samé – doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s §35 odst. 2 s. ř. s.]. Odměnu za úkon první porady
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu] soud
ustanovené zástupkyni nepřiznal, neboť tato porada se dle sdělení zástupkyně neuskutečnila.
Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7
bod 5 advokátního tarifu]. Ustanovená zástupkyně má též právo na náhradu hotových výdajů
za tento úkon ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy činí odměna
a náhrada hotových výdajů řízení o kasační stížnosti částku 3 400 Kč. Ustanovená zástupkyně
stěžovatele není plátcem daně z přidané hodnoty. K vyplacení uvedené částky byla stanovena
přiměřená lhůta 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. ledna 2021
Petr Mikeš
předseda senátu