ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.232.2021:39
sp. zn. 8 Azs 232/2021-39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Jitky Zavřelové a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Y. L., zastoupená Mgr. Ondřejem
Novákem, advokátem se sídlem Farní 19, Frýdek Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2021, čj. OAM-
124/ZA-ZA11-LE31-R2-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2021, čj. 19 Az 15/2021-38, o návrhu na přiznání odkladného
účinku
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 31. 5. 2021, čj. 19 Az 15/2021-38, a rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2021,
čj. OAM-124/ZA-ZA11-LE31-R2-2016.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zastavil podle §25 písm. j) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, protože
zjistil, že se žalobkyně nezdržuje na adrese, kterou uvedla jako adresu svého pobytu a žalovanému
se nepodařilo zjistit místo jejího současného pobytu. Rozhodnutí žalovaného napadla
žalobkyně žalobou, avšak řízení o ní Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením podle
§33 písm. b) zákona o azylu zastavil, protože se mu rovněž nepodařilo zjistit současné místo
pobytu žalobkyně.
[2] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti tomuto usnesení krajského soudu kasační
stížnost. Navrhla současně, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Tvrdí, že by její
návrat do Číny mohl znamenat rozsáhlý nezákonný zásah do jejích práv s ohledem na tamější
politickou a právní situaci. Konkrétně by jí hrozilo ohrožení na zdraví, nezákonné věznění,
nelidské a ponižující tresty a jiné velmi závažné zásahy do práv a svobod. Svým předchozím
pobytem prokázala, že pro bezpečnost a jiné zájmy ČR nepředstavuje riziko.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhl,
aby jej Nejvyšší správní soud zamítl. Poukázal na povinnost individualizovat v návrhu na přiznání
odkladného účinku hrozící újmu a podložit tvrzení konkrétními důkazy. Návrh považuje
za obecně odůvodněný a tvrzená újma je pouze hypotetická. Vzhledem k tomu, že místo pobytu
stěžovatelky není známo a nesdělil jej ani její zástupce, vyjádřil žalovaný pochybnosti o zájmu
stěžovatelky o azylové řízení a o osobní součinnosti stěžovatelky a jejího zástupce při podání
žaloby a kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud k návrhu předně uvádí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek
(§107 odst. 1 s. ř. s.), může jej však na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže
to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní
následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne
29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Žádost
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná
a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74),
přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze
hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval naplněním první z uvedených podmínek, tedy
existencí újmy na straně stěžovatelky. Ta v tomto ohledu v samotném návrhu na přiznání
odkladného účinku poukázala na některá nebezpečí, která podle ní vyplývají z politické a právní
situace v Číně. Žalovaný má pravdu, pokud považuje tato tvrzení za obecně odůvodněná
a tvrzenou újmu za pouze hypotetickou. Nejvyšší správní soud nicméně nepřehlédl další tvrzení
uvedená v úvodu kasační stížnosti, kde stěžovatelka rekapituluje svůj příběh, který stojí na tom,
že byla v Číně jako osoba vyznávající křesťanskou víru pronásledována, a objasňuje důvody
svého strachu z pronásledování, mučení a věznění v domovské Číně. Stěžovatelka v úvodu
kasační stížnosti také poukázala na to, že jedním z důvodů zrušení prvního rozhodnutí
o mezinárodní ochraně ze strany krajského soudu, byla nutnost vypořádat se s otázkou
bezpečnosti návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu do Číny. Soudu je z úřední
činnosti známo (stěžovatelka ke kasační stížnosti přiložila anonymizovaná rozhodnutí
žalovaného), že některým státním příslušníkům Číny byla v minulosti přiznána doplňková
ochrana právě z důvodu, že by mohli být jako neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu
v případě návratu do vlasti zadrženi a nelze zaručit, že by poté nebyla porušována jejich základní
lidská práva a že by nebyli vystaveni nelidskému zacházení či trestání. Protože se stěžovatelka
nachází ve stejné situaci, dospěl Nejvyšší správní soud z těchto důvodů k závěru o splnění
podmínky hrozící újmy. Tuto újmu soud současně považuje za újmu nepoměrně větší, než může
vzniknout jiným osobám, neboť v dané věci není žádné osoby, které by významnější újma vůbec
hrozila.
[7] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Lze předeslat, že podle §73
odst. 2 s. ř. s. by muselo jít o důležitý veřejný zájem. Stěžovatelka poukázala na to, že svým
předchozím pobytem prokázala, že pro bezpečnost a jiné zájmy ČR nepředstavuje riziko.
Žalovaný toto její tvrzení ve vyjádření nezpochybnil a nic takového nevyplynulo ani ze soudního
spisu. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Učinil tak výslovně ve vztahu k napadenému usnesení i napadenému rozhodnutí
žalovaného, v důsledku čehož až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti dochází k plné
sistaci účinků shora označeného rozhodnutí žalované (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS).
[9] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76,
č. 1072/2007 Sb. NSS). Rovněž lze dodat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj
procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových
okolnostech lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze
již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho
přiznání (§73 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. srpna 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu