ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.239.2021:25
sp. zn. 8 Azs 239/2021-25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudkyň
Jitky Zavřelové a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: V. K., zastoupená Mgr. Pavlem
Štanglem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2020,
čj. OAM-680/ZA-ZA11-K03-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 20211, čj. 13 Az 14/2021-29,
takto:
Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost
proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Ten tímto rozsudkem zamítl její
žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl, že opakovaná
žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná ve smyslu §10a odst. 1
písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
[2] Stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti navrhla, aby soud kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek. Uvedla, že její pobyt na území ČR (trvající s přestávkami již téměř 10 let)
by po dobu řízení o kasační stížnosti nepředstavoval riziko a přiznání odkladného účinku
by nezpůsobilo žádné jiné osobě újmu. Ačkoliv je stěžovatelka v řízení zastoupena advokátem,
bylo by vhodné, aby zde mohla do skončení řízení o kasační stížnosti setrvat za účelem výkonu
svých procesních práv, zejména práva na spravedlivý proces spočívajícího v možnosti aktivně
komunikovat se svým zástupcem. Zároveň má na území ČR silné přátelské vztahy, které
by mohly být vycestováním zasaženy. Dále zde má manžela, který má na území ČR trvalý pobyt
a je žadatelem o udělení státního občanství, a jako rodina jsou společně zcela integrováni do
české společnosti. Stěžovatelka také vznesla relevantní azylové důvody, pro které je její
vycestování do Ruska nemožné, neboť by mohla být v zemi původu perzekuována. Rusko navíc
nezvládá pandemii onemocnění COVID-19, i proto je tak nepřiměřené stěžovatelku nutit do této
země vycestovat před vydáním finálního rozhodnutí ve věci.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že jeho přiznáním by nebyla
zachována kontinuita suspenzivního efektu soudního přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí,
neboť městský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal (resp. o tomto návrhu nerozhodoval).
Výkon nyní napadeného rozsudku tedy pro stěžovatelku nemůže znamenat újmu.
[4] Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá
odkladný účinek, může jej však na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo
jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro
stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje výjimečný institut, kterým se mění účinky
pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí nebo
jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost jako mimořádný opravný
prostředek směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti
je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na správné. Pouze v případě naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu
narušit. Nejvyšší správní soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje závažnost újmy,
která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak
vzniknout jiným osobám jeho přiznáním. Možná újma hrozící stěžovateli přitom musí být
nepoměrně větší, a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou rozporu přiznání
odkladného účinku s veřejným zájmem. Jak již zdejší soud dříve judikoval, povinnost tvrdit
a osvědčit vznik této nepoměrně větší újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení NSS
ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014, čj. 6 Ads 99/2013-11). Důvody
možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele; ten tedy
musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Oproti tomu zpochybnění přiznání odkladného
účinku pro rozpor s důležitým veřejným zájmem leží na žalovaném (srov. usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové, čj. 52 Ca/2003-144, č. 87/2004 Sb. NSS), zatímco navrhovateli postačí,
bude-li tvrdit, že takový rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí.
[6] Nejvyšší správní soud považuje v návaznosti na vyjádření žalovaného za nutné obecně
zdůraznit, že podle usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 16. 6. 2020,
čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, je možno přiznat odkladný účinek kasační stížnosti
ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu i tehdy, nebyl-li přiznán žalobě.
[7] Ve výše uvedeném usnesení čj. 8 Azs 339/2019-38 se rozšířený senát dále zabýval
i otázkou přiznání odkladného účinku s ohledem na výkon práva na spravedlivý proces. Uvedl,
že „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být
v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu,
že se stěžovatelka ve své argumentaci ve vztahu k tomuto důvodu omezila pouze na konstatování
o možném narušení jejího práva na spravedlivý proces, bude-li nucena opustit území ČR, aniž
by poukázala na případné specifické okolnosti své věci, plně se na danou věc uplatní shora
uvedený názor rozšířeného senátu. Nelze přehlédnout, že argumentace stěžovatelky
co do tvrzeného zásahu do práva na spravedlivý proces je zcela obecná, téměř a bez jakékoliv
reflexe její individuální situace a vývoje judikatury Nejvyššího správního soudu (zejména shora
citovaného usnesení rozšířeného senátu). Stěžovatelce nic nebrání, aby se případně spojila
se svým zástupcem (advokátem) prostřednictvím celé řady prostředků umožňujících efektivní
komunikaci na dálku, ostatně takový postup je v době rozvinutých informačních technologií zcela
běžný.
[8] Újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku spatřuje stěžovatelka i v zásahu
do soukromého a rodinného života. Tvrdí, že je na území ČR integrována, má zde přátelské
vazby, které by mohly být narušeny, a má zde i manžela s oprávněním k trvalému pobytu.
Přestože lze obecně přisvědčit tomu, že takové skutečnosti by mohly k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti vést, nelze přehlédnout, že stěžovatelka svá tvrzení v tomto směru nijak
blíže nerozvedla. Neuvedla v tomto směru nic bližšího a především nepopsala konkrétní dopady,
které by do jejího soukromého a rodinného života nepřiznání odkladného účinku mělo.
Nezmiňuje své konkrétní společenské či ekonomické vazby v ČR, přičemž ani o manželovi
a soužití s ním se nevyjadřuje nijak blíže (např. není zřejmé, zda by případně mohli do Ruska
vycestovat společně apod.). Stěžovatelka ani nepopsala, jaké tvrzené silné přátelské vazby
má na mysli (s kým, resp. v čem spočívají) a proč by mohlo dojít k jejich narušení, pokud
by po určitou dobu na území ČR nepobývala. Rovněž zmínka o „zbytku rodinu, se kterou zde pobývá“
je zcela neurčitá a nelze z ní dovodit nic, co by bylo pro posouzení důvodnosti stěžovatelčina
návrhu podstatné. Lze dodat, že nic bližšího k tvrzením stěžovatelky neplyne ani ze spisu
krajského soudu (správní spis neměl v době rozhodování o návrhu zdejší soud k dispozici). Lze
tedy uzavřít, že daná tvrzení stěžovatelky (navíc nijak neosvědčená) nejsou pro přiznání
odkladného účinku dostatečná. S ohledem na citovanou judikaturu bylo na stěžovatelce, aby
soudu společně s návrhem na přiznání odkladného účinku rozhodné skutečnosti podrobně
popsala a osvědčila.
[9] Spatřuje-li stěžovatelka újmu (a nemožnost vycestování) v tom, že by mohla být v zemi
původu perzekuována, což popsala v „relevantních azylových důvodech“, ani v tomto ohledu nijak
dané důvody nespecifikovala, navíc Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší, aby se v rámci
rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku zabýval věcí samou. Pokud stěžovatelka
uvádí, že je nepřiměřené ji nutit k vycestování do Ruska, které nezvládá koronavirovou pandemii,
je k tomu nutno uvést, že v případě stěžovatelky tomu tak není. Ani v tomto bodě totiž nijak
netvrdila anebo neosvědčila, jaká újma ji v tomto ohledu hrozí (např. zda trpí závažným
onemocněním, kvůli kterému by jí mohlo onemocnění COVID-19 způsobit výrazně závažnější
zdravotní komplikace, jaký je epidemický stav v konkrétním místě, do nějž by se v Rusku vracela,
zda na území ČR absolvovala očkování proti tomuto onemocnění, zda a případně kdy danou
nemoc prodělala apod.). Přestože je epidemická situace v Rusku bezpochyby znepokojivá,
nemůže to bez dalšího znamenat přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky,
neuvedla-li ani v tomto směru žádné konkrétní (specifické) okolnosti její situace.
[10] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka nedostála své povinnosti dostatečně konkrétně tvrdit
a osvědčit hrozbu reálně hrozící závažné újmy. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru o nenaplnění první podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
nezabýval se již naplněním zbývajících dvou podmínek. Z výše uvedených důvodů proto soud
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[11] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti. Stěžovatelka může rovněž o přiznání odkladného účinku znovu požádat, změní-li
se skutkové okolnosti, za nichž kasační soud jejímu předchozímu návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. srpna 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu