ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.326.2021:26
sp. zn. 8 Azs 326/2021-26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. D., zastoupený Mgr. Kateřinou Lukáčovou,
advokátkou se sídlem Reální 172/2, Ostrava, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké
policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021,
čj. CPR-11397-4/ČJ-2021-930310-V235, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021, čj. 59 A 9/2021-17,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Policie ČR, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, odbor cizinecké policie (dále jen
„správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 23. 3. 2021, čj. KRPT-43016-49/ČJ-2021-070022,
rozhodla podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky, o správním vyhoštění žalobce a stanovil dobu, po kterou nelze cizinci umožnit
vstup na území členských států EU, na dobu jednoho roku. Žalovaný v záhlaví uvedeným
rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Proti
tomu se žalobce bránil žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem
rovněž zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku krajského soudu žalobce (dále „stěžovatel“) nyní brojí kasační
stížností, ve které současně navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Návrh
odůvodnil tím, že mu hrozí nenahraditelná újma, která by mu vznikla v důsledku vyhoštění.
Současně má za to, že byl napadeným rozsudkem zkrácen a dotčen na svých právech tím,
že krajský soud rozhodnutí žalovaného nezrušil.
[3] Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Vzhledem k tomu,
že je stěžovatel zastoupen, jeho přítomnost na území České republiky není po dobu řízení
o kasační stížnosti nezbytná.
[4] Nejvyšší správní soud k návrhu předně uvádí, že žaloba proti rozhodnutí o správním
vyhoštění má odkladný účinek ze zákona (§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), zatímco
kasační stížnost v téže věci již odkladný účinek nemá. Nejvyšší správní soud ale může v souladu
s §107 odst. 1 s. ř. s. rozhodnout o jeho přiznání za přiměřeného užití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí
pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit
hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32,
nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy
(srov. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74), přičemž stěžovatelem tvrzená
a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní
(srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[5] Stěžovatel v návrhu nepoukázal na žádné konkrétní důvody, z nichž by bylo možno vznik
závažné újmy v případě výkonu napadeného rozhodnutí žalované shledat. Ačkoliv je Nejvyšší
správní soud v otázce přiznávání odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti proti žalobě
napadající rozhodnutí o správním vyhoštění podstatně vstřícnější, než je tomu ve věcech jiných,
je přesto nutno trvat na splnění podmínky tvrdit a osvědčit, v čem může vznik vážné
újmy výkonem napadeného rozhodnutí spočívat (viz usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019,
čj. 8 Azs 147/2019-22). Stěžovatel se ale omezil pouze na zcela obecné tvrzení o hrozící
nenahraditelné újmě a dotčení na právech napadeným rozsudkem, aniž by alespoň elementárně
objasnil, v čem tato újma bude v jeho případě spočívat, resp. jak se v jeho životě projeví. Stejně
tak neobstojí ani jeho přesvědčení, že byl napadeným rozsudkem zkrácen na právech, neboť
s takovým přesvědčením vstupují do řízení o kasační stížnosti všichni žalobci. Krom toho se tato
námitka týká věci samé, a proto již z povahy nemůže představovat důvod pro přiznání
odkladného účinku. Stěžovatel v nyní projednávané věci tedy neunesl povinnost tvrdit a osvědčit
vznik újmy, která je nepoměrně větší, než může nepřiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám. Jelikož Nejvyšší správní soud shledal, že není naplněna již první z výše uvedených
podmínek přiznání odkladného účinku, návrh zamítl, aniž by se dále zabýval naplněním zbylých
dvou podmínek.
[6] Pouze na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že v zásadě shodně formulovanými
návrhy na přiznání odkladného účinku se již opakovaně zabýval v řízeních jiných účastníků,
zastoupených stejnou zástupkyní jako stěžovatel, a dospěl v nich ke stejným závěrům
jako nyní (viz usnesení NSS ze dne 10. 6. 2020, čj. 6 Azs 137/2020-24, ze dne 11. 6. 2021,
čj. 10 Azs 197/2021-24, ze dne 31. 8.2021, čj. 6 Azs 242/2021-18, a ze dne 23. 10. 2019,
čj. 6 Azs 203/2019-18).
[7] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Rovněž lze dodat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj procesní charakter
nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech
lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný
odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§73
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 8. listopadu 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu