ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.331.2021:44
sp. zn. 8 Azs 331/2021 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: L. T. T., zastoupený Mgr. et
Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2019, čj. MV-93017-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2021, čj. 30 A 97/2019 - 51,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2021, čj. 30 A 97/2019 - 51, a rozhodnutí
žalované ze dne 23. 8. 2019, čj. MV-93017-4/SO-2019.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu
podle §87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“). Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 7. 5. 2019,
čj. OAM-21770-33/PP-2018, byla podle §87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců jeho
žádost zamítnuta z důvodu, že není rodinným příslušníkem občana EU uvedeným v §15a téhož
zákona. Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání stěžovatele zamítla a rozhodnutí
ministerstva potvrdila. Krajský soud v Plzni následně žalobu stěžovatele proti rozhodnutí
žalované shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Současně s jejím
podáním požádal o přiznání odkladného účinku.
[3] Předně uvedl, že přiznání odkladného účinku v daném případě může být výhradním
prostředkem, jak dosáhnout toho, aby konečný úspěch stížnosti nebyl jen formální, ale i faktický.
V této souvislosti odkázal na usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011 - 100,
podle něhož skutečnost, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel
donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nemůže být důvodem k zamítnutí
návrhu na přiznání odkladného účinku. Dále uvedl, že si je vědom závěru plynoucího z usnesení
rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, dle něhož
obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti
či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu
nemohou být samy o sobě důvodem pro vyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku, aniž
jsou specifikovány další individuální okolnosti.
[4] Stěžovatel zdůraznil, že na území ČR žije již více než 23 let. Za tuto dobu si zde vytvořil
hluboké sociální, ekonomické a především rodinné vazby. Na území má svoji nejbližší rodinu,
a to svoji partnerku, s níž udržuje trvalý vztah od roku 2018 a která je na něm citově závislá.
Stěžovatel připojil čestné prohlášení, v němž partnerka uvedla, že má od roku 2018 poměr
se stěžovatelem a má s ním pravidelný a stabilní kontakt, i když spolu nebydlí (stěžovatel má děti
v Chebu a partnerka bydlí se svými dětmi v Berlíně). Kromě stěžovatele ale nemá nikoho, kdo
by o ni pečoval.
[5] Dále stěžovatel uvedl, že má v ČR dva nezletilé syny, narozené 31. 12. 2004 a 11. 3. 2007,
kteří žijí s bývalou manželkou stěžovatele. Oba se narodili na území ČR a plně se integrovali
do české společnosti. Se syny je v pravidelném kontaktu a denně o ně pečuje. Stěžovatel připojil
prohlášení synů a prohlášení své bývalé manželky. Synové uvedli, že se o ně stěžovatel stará a je
jim oporou, zejména při vzdělávání. Bývalá manželka stěžovatele prohlásila, že je stěžovatel
se syny v pravidelném kontaktu, rodině i synům pomáhá a přispívá na jejich stravu.
[6] Podle stěžovatele by jeho nucené vycestování do Vietnamu mělo zásadní negativní
psychologický dopad na jeho rodinné příslušníky, zejména nezletilé syny. V této souvislosti
odkazuje mimo jiné na zásadu nejlepšího zájmu dítěte garantovanou v čl. 3 odst. 1 Úmluvy
o právech dítěte. Nucené vycestování by mělo zásadní dopad také do soukromého a rodinného
života samotného stěžovatele, neboť ve Vietnamu nemá s ohledem na délku pobytu v ČR žádné
zázemí a hrozila by mu zde hmotná nouze z důvodu ztížené reintegrace. Nelze navíc očekávat
přesun jeho rodinných příslušníků do Vietnamu, neboť by to pro ně znamenalo vytržení z pro ně
známého prostředí a riziko života v hmotné nouzi.
[7] Stěžovatel dále namítá, že s ohledem na nepředvídatelný vývoj opatření regulujících
přechod hranic a zrušení mezinárodních letů do Vietnamu mu a jeho rodinným příslušníkům
hrozí nepřiznáním odkladného účinku daleko větší újma než za běžných okolností. Zároveň není
jasné, jakým způsobem by v případě neudělení odkladného účinku stěžovatel do Vietnamu
vycestoval s ohledem na současné zrušení komerčních letů z ČR do Vietnamu.
[8] Uzavřel, že nepřiznáním odkladného účinku by byly zpřetrhány jeho rodinné, ekonomické
a sociální vazby, což nelze považovat za přiměřené. Není si vědom, že by mohla vzniknout újma
jiným osobám nebo mohlo dojít k ohrožení důležitého veřejného zájmu.
[9] Žalovaná soudu ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku sdělila, že jeho
přiznání nepodporuje. Nesdílí názor žalobce, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku následujícím
způsobem. Podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná na návrh stěžovatele
po vyjádření žalované usnesením kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozsudku krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Zákon tedy pro přiznání odkladného účinku stanoví celkem tři předpoklady: (1) výkon
nebo jiné právní následky rozsudku by pro stěžovatele znamenaly újmu; (2) tato újma
je pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a (3) přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen,
protože je to stěžovatel, který je povinen tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj
znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická
a bagatelní (viz usnesení ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017 - 20). Vznik újmy musí být
v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím
z rozsudku, popřípadě z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem krajského soudu. Zároveň musí
jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu, přičemž zákon
hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno
žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření
či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního
rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí
vůbec netýká.
[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti vůbec bylo způsobilé odvrátit tvrzenou újmu spočívající v nezbytnosti
vycestovat z území ČR do Vietnamu. Tak by tomu nebylo například tehdy, pokud by stěžovatel
již v průběhu správního řízení vedoucího k vydání napadeného rozhodnutí neměl oprávnění
na území ČR pobývat, a to ani na základě tzv. fikce pobytového oprávnění. Stěžovatel podal
žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle §87b zákona o pobytu cizinců,
a po celou dobu správního řízení mu tedy měla svědčit fikce přechodného pobytu ve smyslu
§87y téhož zákona. Soud ze správního spisu ověřil, že stěžovateli fikce pobytového oprávnění
skutečně svědčila před vydáním rozhodnutí žalované, a v důsledku přiznání odkladného účinku
žalobě krajským soudem i před vydáním napadeného rozsudku. V případě přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, i ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu (srov. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS), by tedy účinky této
fikce opět nastoupily, a lze proto uzavřít, že tvrzenou újmu spojenou s nutností vycestovat
z území ČR v tomto případě lze přiznáním odkladného účinku odvrátit.
[14] Je sice pravda, že k bezprostřednímu opuštění území by mohl být stěžovatel donucen
až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost sama o sobě
nemůže být podle ustáleného právního názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí
návrhu na přiznání odkladného účinku i pokud jde o pobytové oprávnění (srov. usnesení ze dne
18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011 - 100, a ze dne 4. 12. 2019, čj. 8 Azs 303/2019 - 34). Jen stěží lze
předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě
porušovat zákon nelegálním pobytem na území a vystavovat se riziku, že bude rozhodnuto o jeho
správním vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na určitou dobu. V daném případě
lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí
a možným vznikem újmy na straně stěžovatele.
[15] Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel
tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné vycestování
utrpěl. Taková újma může mít povahu především zásahu do rodinného života stěžovatele
(nutnost dlouhodobého odloučení od blízkých příbuzných) či ustáleného soukromého života
(plně integrovaný cizinec žijící legálně na území ČR, který již v zemi původu postrádá jakékoliv
zázemí). Může mít i povahu zásadních zdravotních důvodů (významné zdravotní obtíže bránící
odjezdu či neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese) nebo výjimečných ekonomických
důvodů (ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená s existenčními
obtížemi v zemi původu, těžký nedostatek prostředků pro návrat v případě úspěchu kasační
stížnosti). Takové (či srovnatelné) okolnosti však musí stěžovatel nejen zcela konkrétně tvrdit,
ale také patřičným způsobem doložit.
[16] Stěžovatel hrozící zásah do soukromého a rodinného života nejen dostatečně podrobně
a konkrétně tvrdí, ale i osvědčuje. Z návrhu na přiznání odkladného účinku a ze správního spisu
vyplývá, že stěžovatel má v ČR dva nezletilé syny, s nimiž je v pravidelném kontaktu a v jejichž
výchově a vzdělávání sehrává důležitou roli. Také je dle tvrzení bývalé manželky finančně
podporuje. Vzhledem k tomu, že podle výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem
na území ČR stěžovatel pobývá v ČR přinejmenším od roku 2003, lze rovněž přijmout jeho
tvrzení, že nucené vycestování do Vietnamu je spojeno s rizikem ztížené resocializace a možností
obživy v důsledku chybějícího zázemí.
[17] S ohledem na konkrétnost stěžovatelových tvrzení a na prohlášení, která přiložil k návrhu,
lze přisvědčit tomu, že by mu v případě nepřiznání odkladného účinku hrozila nepoměrně větší
újma, než jaká jeho přiznáním hrozí jiným osobám. Z okolností dané věci zároveň neplyne,
že by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti měla být způsobena újma jiné osobě. Újma,
která by mohla v tomto směru vzniknout stěžovateli, je tedy intenzivní, v příčinné souvislosti
s žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného a zároveň nepoměrně větší, než jaká může
vzniknout jiným osobám.
[18] První dvě podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou tedy splněné. Dále se soud
zabýval otázkou, zda je splněna i podmínka třetí, tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud ze správního spisu zjistil, že se stěžovatel v říjnu
2013 dopustil závažné drogové trestné činnosti. Soud však vzal v potaz časový odstup
od spáchání činu a skutečnost, že nevyšla najevo žádná další trestná činnost stěžovatele.
Odsouzení stěžovatele za daný trestný čin tedy nezakládá dostatečně vážné obavy, že by odklad
výkonu rozhodnutí mohl narušit veřejný zájem v takové intenzitě, že by jeho ochrana musela
převážit nad toliko dočasnou ochranou práv stěžovatele do doby rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o jeho kasační stížnosti. Ostatně ani žalovaná, která je povinna hájit v řízení
o návrhu na přiznání odkladného účinku veřejný zájem, tuto skutečnost ve svém vyjádření
nezmínila. Lze proto důvodně předpokládat, že ani podle ní nepředstavuje stěžovatel a jeho
pobyt na území ČR ohrožení důležitého veřejného zájmu.
[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Učinil tak ve vztahu k napadenému rozsudku i napadenému rozhodnutí žalované,
v důsledku čehož až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti dochází k plné sistaci účinků
shora označeného rozhodnutí žalované.
[20] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005 - 76,
č. 1072/2007 Sb. NSS). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit,
ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto
důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 s. ř. s.).
[21] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku
ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012 - 32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit
uložena.
[22] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže),
nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080533121.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. prosince 2021
Petr Mikeš
předseda senátu