ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.367.2021:33
sp. zn. 8 Azs 367/2021 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: T. H. D., zastoupená Mgr. Ondřejem Fialou,
advokátem se sídlem Václavské nám. 808/66, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované
ze dne 21. 11. 2018, čj. MV 122296-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, čj. 8 A 194/2018-60,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, čj. 8 A 194/2018-60,
a rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2018, čj. MV 122296-4/SO-2018.
II. Žalobkyni se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 8. 2018,
čj. OAM-26392-68/DP-2013, zamítlo podle §44a odst. 3 a 4 ve spojení s §46 odst. 3 a §56
odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu
na území ČR za účelem společného soužití rodiny z důvodu, že žalobkyně nepředložila doklady
umožňující ověření údajů uvedených v žádosti (konkrétně doklad o cestovním zdravotním
pojištění). Předložila jen neplatný náhradní průkaz pojištěnce. Žalovaný v záhlaví označeným
rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Městský soud v Praze shora
uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku městského soudu nyní žalobkyně (dále „stěžovatelka“) brojí
kasační stížnosti, ve které současně navrhla, aby jí soud přiznal odkladný účinek. Tvrdí, že výkon
napadeného rozhodnutí by pro ni znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout
v důsledku přiznání odkladného účinku jiným osobám. V důsledku napadeného rozhodnutí ztrácí
možnost pobývat na území ČR, kde si vytvořila rozsáhlé rodinné, soukromé a profesní vazby.
Stěžovatelka zde žije od dubna 2011, po většinu doby na základě povolení k dlouhodobému
pobytu za účelem společného soužití s manželem, který zde pobývá na základě povolení
k trvalému pobytu. S manželem sdílí společnou domácnost. Je na něm závislá nejen citově,
ale také ekonomicky, protože manžel s ohledem na aktuální pobytovou situaci stěžovatelky
po finanční stránce zabezpečuje rodinnou domácnost. Po většinu doby byla zaměstnána v rámci
pracovního poměru. Na území ČR má mnoho přátel a je přivyklá zdejšímu životu. Poukázala také
na své právo na spravedlivý proces spočívající mj. v možnosti aktivně komunikovat se svým
zástupcem a udělovat mu pokyny. V této souvislosti odkázala na usnesení NSS ze dne
18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100. Stěžovatelce je známo, že přiznání odkladného účinku
jen z důvodu práva na spravedlivý proces korigoval rozšířený senát NSS v usnesení ze dne
16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, ze kterého plyne, že důvodem
pro přiznání odkladného účinku může být zájem na osobní účasti v soudním řízení ve spojení
s dalšími významnými okolnostmi. Přiznáním odkladného účinku by nevznikla újma třetím
osobám. Její pobyt v ČR nikoho nepoškozuje a napadené rozhodnutí se týká pouze její osoby.
Není dána ani překážka z důvodu rozporu s veřejným zájmem. Během svého pobytu nenarušila
ani neohrozila důležitý veřejný zájem. Pominout nelze ani přetrvávající celosvětovou pandemii
koronaviru a opatření přijímaná jednotlivými státy. Stěžovatelka poukázala na ztížené podmínky
letecké dopravy do Vietnamu, která aktuálně není organizovaná, případné zvýšené náklady letecké
dopravy přes jiné asijské státy a ztížené možnosti obstarání víza na Velvyslanectví ČR v Hanoji.
[3] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku navrhla jeho zamítnutí.
Řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo pravomocně
ukončeno a stěžovatelka proto není k pobytu na území ČR oprávněna. Nic by na tom nemohlo
změnit ani přiznání odkladného účinku. Stěžovatelce nehrozí nenahraditelná újma. Ta by mohla
vzniknout až na základě správního vyhoštění. To sice může být důsledkem zamítnutí žádosti
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, ale je o něm rozhodováno
v samostatném řízení, ve kterém se správní orgány zabývají i přiměřeností dopadu rozhodnutí
do soukromého a rodinného života stěžovatelky. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění si bude
moci podat také žalobu, která má ze zákona odkladný účinek. Stěžovatelkou tvrzená újma není
v příčinné souvislosti s účinky rozhodnutí žalované. Stěžovatelka poukázala jen na to, že je vdaná
a její manžel má v ČR povolen trvalý pobyt. V důsledku rozhodnutí žalovaného by měla
vycestovat z území ČR, čímž jí určitá újma vznikne, nicméně tato újma není nepoměrně větší,
než zásah do důležitého veřejného zájmu. Tím je požadavek na dodržování pravidel pobytu
cizinců. K tomu odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019,
čj. 3 A 182/2019-25, a ze dne 5. 12. 2019, čj. 17 A 3/2019-11, ze kterých plyne, že rozhodnutí
o neprodloužení platnosti povolení k pobytu nemá bezprostřední vliv na vycestování cizince,
resp. že je přiznání odkladného účinku je v pobytových věcech pojmově vyloučeno. Co se týče
práva na soudní ochranu, stěžovatelka je zastoupena advokátem, čímž je zajištěna dostatečná
ochrana jejích práv. K účasti na řízení může využít udělení víza k pobytu do 90 dnů
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009, případně se jej může účastnit formou
videokonference. Pokud jde o tvrzení spojená s pandemií nemoci covid-19, z webových stránek
Velvyslanectví ČR v Hanoji plyne, že hranice Vietnamské socialistické republiky nejsou uzavřeny
pro státní občany. Doprava funguje za bezpečnostních opatření a s omezeními. Přímé lety z ČR
do Vietnamu sice nyní neprobíhají, ale lze využít spojení s jedním či více mezipřistáními.
Byť mohou být podmínky vycestování s ohledem na protiepidemická opatření ztížené,
vycestování je realizovatelné a zvýšení výskyt onemocnění v konkrétní zemi není relevantním
důvodem pro udělení pobytového oprávnění. Za překážku vycestování nelze považovat
ani zvýšené náklady spojené s vycestováním. Stěžovatelka může svůj pobytový status vyřešit
i podáním žádosti o jiný druh pobytového oprávnění. Obavou z nuceného vycestování by mohl
argumentovat každý cizinec, kterému nebylo uděleno povolení k pobytu, jelikož určité zázemí
a vazby si vytvoří každý. To by vedlo k paušálnímu přiznávání odkladného účinku.
[4] Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá
odkladný účinek, může jej však na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být
pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti věci. Vznik újmy
musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem
plynoucím z rozsudku, popř. z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem krajského soudu. Zároveň
musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu, kdy zákon hovoří
o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti
účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření
či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního
rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí
vůbec netýká. Zpochybnění přiznání odkladného účinku pro rozpor s důležitým veřejným
zájmem leží oproti tomu na žalovaném, zatímco navrhovateli postačí, bude-li tvrdit, že takový
rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,
čj. 52 Ca/2003-144, č. 87/2004 Sb. NSS).
[6] Nejvyšší správní soud se předně neztotožňuje s tvrzením žalované, že stěžovatelka nemá
povinnost vycestovat do Vietnamu, neboť tato povinnost by nastala až v případě správního
vyhoštění. Soud naopak zastává názor, že nepoměrně větší újma může vzniknout již v návaznosti
na právní moc rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu, a nikoli až v souvislosti se správním vyhoštěním a jeho případnou
nucenou realizací. Pokud by totiž soud souhlasil s opačným výkladem, fakticky by schvaloval
následný protizákonný pobyt stěžovatelky na území ČR, neboť by jinými slovy konstatoval,
že v návaznosti na právní moc rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu ještě není nutné bezprostředně opustit území ČR. Správní
vyhoštění je pak zpravidla spojeno se zákazem pobytu na území ČR (§118 a násl. zákona
o pobytu cizinců). Pokud by stěžovatelka nesplnila povinnost odcestovat do Vietnamu, byla
by následně vyhoštěna, což však nic nemění na její nynější povinnosti opustit území ČR, pokud
nemá žádné oprávnění k pobytu na jejím území (obdobně viz usnesení NSS ze dne 1. 10. 2020,
čj. 8 Azs 125/2020-34, ze dne 16. 12. 2020, čj. 8 Azs 196/2020 - 36, či ze dne 21. 4. 2021,
čj. 6 Azs 99/2021 - 19).
[7] Nejvyšší správní soud se proto následně zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti vůbec bylo způsobilé odvrátit stěžovatelkou tvrzenou újmu
spočívající v povinnosti vycestovat z území ČR zpět do Vietnamu. Tak by tomu nebylo například
tehdy, pokud by stěžovatelka již v průběhu správního řízení vedoucího k vydání napadeného
rozhodnutí neměla oprávnění na území ČR pobývat, a to ani na základě tzv. fikce pobytového
oprávnění anebo by naopak bylo zřejmé, že jí již svědčí jiný pobytový titul. Správní orgány
zamítly žádost stěžovatelky o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Podle §47 odst. 4
zákona o pobytu cizinců ve vztahu k tomuto řízení platí, že „pokud doba platnosti víza k pobytu
nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, ačkoliv žádost byla podána v souladu
s podmínkami uvedenými v odstavcích 1 až 3 (tj. nejpozději před uplynutím platnosti víza k pobytu
nad 90 dnů nebo platnosti povolení k dlouhodobému pobytu – pozn. NSS), považuje se vízum
nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.“
Z předloženého správního spisu i rozhodnutí žalované plyne, že stěžovatelce bylo uděleno
povolení k dlouhodobému pobytu do 20. 6. 2013 a žádost o jeho prodloužení podala dne
27. 5. 2013. Z uvedeného plyne, že po dobu správního řízení platila tzv. fikce pobytového
oprávnění ve smyslu §47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. To nezpochybnila ani žalovaná.
Žalovaná sice nyní ve vyjádření obecně tvrdí, že „stěžovatelka není k pobytu na území oprávněna a nic
by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku“, nicméně k otázce fikce pobytu se výslovně
nijak nevyjadřuje. Takto obecně formulované tvrzení nemohlo zpochybnit výše uvedené závěry.
Proto soud vychází z toho, že stěžovatelce před vydáním rozhodnutí žalované svědčila fikce
pobytového oprávnění. V případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to i ve vztahu
k rozhodnutí správního orgánu, by tedy účinky této fikce opět nastoupily. V této souvislosti
je nutné zdůraznit, že odkladný účinek kasační stížnosti lze ve vztahu k rozhodnutí správního
orgánu přiznat i tehdy, nebyl-li přiznán žalobě (viz výše již uvedené usnesení rozšířeného senátu
NSS sp. zn. 8 Azs 339/2019). Z podkladů, které má soud k dispozici, pak není ani zřejmé,
že by stěžovatelka měla jiný pobytový titul.
[8] Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí
stěžovatelka tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné
vycestování utrpěla. Taková újma může mít povahu především zásahu do rodinného života
(nutnost dlouhodobého odloučení od blízkých příbuzných) či etablovaného soukromého života
(plně integrovaný cizinec žijící legálně na území ČR v řádu desítek let, který již v zemi původu
postrádá jakékoliv zázemí), může mít povahu zásadních zdravotních důvodů (významné
zdravotní obtíže bránící odjezdu či neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese)
nebo výjimečných ekonomických důvodů (ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku
odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu, těžký nedostatek prostředků pro návrat
v případě úspěchu kasační stížnosti). Takové (či srovnatelné) okolnosti však musí cizinec nejen
zcela konkrétně tvrdit, ale také patřičným způsobem osvědčit. Výjimečně, pokud již soudu byl
předložen správní spis, lze ověřit tvrzení stěžovatele na základě listin v něm založených
(srov. usnesení NSS ze dne 4. 11. 2020, čj. 8 As 215/2020 - 61, odst. 16). V nyní posuzované věci
stěžovatelka k návrhu doložila oddací list a kopie manželových dokladů. Tvrzení stěžovatelky
o jejím mnohaletém pobytu na území ČR, soužití s manželem, který zde má povolen trvalý pobyt,
a dlouhodobých pracovních vazbách má oporu v řadě listin založených ve správním spisu,
ostatně v jádru je nezpochybnila ve svém vyjádření ani žalovaná (ta jen tvrdí, že nepředstavují
dostatečně závažnou újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku). Zejména s ohledem
na společné dlouhodobě soužití s manželem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že by vycestování stěžovatelky do Vietnamu znamenalo závažný zásah do jejího rodinného
života, a to i s ohledem na jejich vyšší věk (oběma manželům je již více než 60 let)
a dlouhodobost svazku (manželi jsou od roku 1981). Nejvyšší správní soud naopak nepřisvědčil
námitce žalované, podle které obavy z vycestování nemohou být důvodem vyhovění návrhu,
protože určité zázemí a vazby v ČR má každý cizinec. V případě stěžovatelky je zjevné,
že na území ČR žije dlouhodobě s blízkým rodinným příslušníkem a nejedná se o žádné povrchní
vazby, které si vytvoří jakýkoli cizinec.
[9] Co se týče další stěžovatelkou tvrzené újmy spočívající v nemožnosti osobně se účastnit
na řízení, z usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 8 Azs 339/2019, na které sama odkazuje, plyne,
že „zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle
jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti
na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci“. Jakkoli se nejedná o újmu, která by sama
o sobě zavdávala důvod k přiznání odkladného účinku, v souladu s výše uvedeným lze uzavřít,
že nemožnost osobně komunikovat se zástupcem může do určité míry „zesilovat“ újmu hrozící
stěžovatelce v důsledku vycestování. Byť platí, že stěžovatelce by v době rozvinutých
informačních technologií ani ve Vietnamu nic nebránilo, aby se případně spojila se svým
zástupcem (advokátem) prostřednictvím celé řady prostředků umožňujících efektivní komunikaci
na dálku.
[10] Pokud jde o tvrzení stěžovatelky týkající se závažné epidemické situace ve Vietnamu,
(ne)možností dopravy či obtíží při obstarávání víza na Velvyslanectví ČR v Hanoji, Nejvyšší
správní soud nepovažuje za nezbytné se touto případnou újmou blíže zabývat, neboť s ohledem
na výše již uvedené lze učinit spolehlivý závěr o osvědčení hrozící újmy.
[11] Žalovaná netvrdila, že by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout újma třetím
osobám. V tomto směru nic nevyplynulo ani z okolností dané věci. Lze tedy mít za to, že újma,
která by mohla stěžovatelce vzniknout, je intenzivní, v příčinné souvislosti s žalobou napadeným
rozhodnutím žalované a zároveň nepoměrně větší, než jaká může vzniknout jiným osobám.
[12] Následně Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení poslední podmínky,
tedy zda by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Jak
bylo již výše uvedeno, právě ve vztahu k této podmínce bylo především na žalované, pokud
hodlala zabránit přiznání odkladného účinku, aby vylíčila, na základě jakých konkrétních
skutečností lze mít za to, že by stěžovatelčin další pobyt na území ČR představoval ohrožení
důležitého veřejného zájmu (např. z důvodů bezpečnostních apod.). Žalovaná nicméně uvedla
pouze tolik, že důležitým veřejným zájmem je požadavek na dodržování pravidel pobytu cizinců.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že je jistě v zájmu ČR, aby na jejím území pobývali pouze
cizinci disponující pobytovým oprávněním, kteří dodržují zákony, a kteří je neobchází za účelem
získání pobytového titulu. To je však zde předmětem posouzení věci samé. K zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku ale nestačí pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, nýbrž
je nutné vážit intenzitu hrozícího zásahu do práv stěžovatelky s intenzitou narušení důležitého
veřejného zájmu. Povšechné tvrzení žalované v tomto případě nemohlo být dostatečné
k převážení zcela konkrétní újmy hrozící stěžovatelce v případě vycestování.
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Učinil tak výslovně ve vztahu k napadenému rozsudku i napadenému rozhodnutí
žalované, v důsledku čehož až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti dochází k plné
sistaci účinků shora označeného rozhodnutí žalované (srov. výše opakovaně odkazované
usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 8 Azs 339/2019-38).
[14] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Ztotožní-li se Nejvyšší správní soud s městským soudem v tom, že rozhodnutí žalované bylo
v souladu se zákonem, pak bude povinností stěžovatelky respektovat důsledky žalobou
napadeného rozhodnutí. Rovněž lze dodat, že usnesení o odkladném účinku nezakládá s ohledem
na svůj procesní charakter překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových
okolnostech lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze
již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho
přiznání (§73 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.).
[15] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši
1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32], přičemž poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci
rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§7 odst. 1 věta druhá citovaného
zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[16] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže),
nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080536721.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. prosince 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ