ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.66.2020:42
sp. zn. 8 Azs 66/2020 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. G., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020,
čj. OAM-1065/ZA-ZA11-D07-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 5. 5. 2020, čj. 34 Az 8/2020-35,
takto:
I. Řízení se zast av uj e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené opatrovnici Mgr. Heleně Pindejové, advokátce se sídlem Příkop 834/8, Brno,
se n ep ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou u Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný rozhodl, že žádost žalobce
o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. b) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), řízení o žádosti zastavil a určil, že státem
příslušným k posouzení podané žádosti je Španělské království. Krajský soud žalobu shora
uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud mu proto 30. 6. 2020 zaslal poučení
o složení senátu spolu s Potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Tuto zásilku se však
stěžovateli na adresu uvedenou v kasační stížnosti (PoS Zastávka) nepodařilo doručit, podle
informací uvedených poštovní doručovatelkou si ji stěžovatel ani ve lhůtě 10 dní nevyzvedl
na poště, kde byla uložena. Jelikož po marném uplynutí této lhůty nebylo možno zásilku vhodit
do poštovní schránky, vrátila se Nejvyššímu správnímu soudu.
[3] Nejvyšší správní soud proto prověřoval místo aktuálního pobytu stěžovatele.
Z elektronické evidence žadatelů o mezinárodní ochranu zjistil, že adresa uvedená stěžovatelem
na kasační stížnosti je poslední evidovanou adresou jeho pobytu. Dále se tedy Nejvyšší správní
soud dotázal Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, zdali stěžovatel v PoS Zastávka
nadále pobývá. Z odpovědi na tento dotaz vyplynulo, že stěžovateli byly 24. 7. 2020 ukončeny
služby v PoS a byl vyřazen z evidence z důvodu svévolného odchodu, neboť dne 25. 6. 2020
z PoS Zastávka odešel na základě dlouhodobého opuštění střediska ve smyslu §82 odst. 3 zákona
o azylu. Při odchodu z PoS Zastávka stěžovatel uvedl jako novou adresu pobytu T. 20/1464,
P. 7, přičemž tuto adresu ani Ministerstvo vnitra, ani Policie ČR neověřovaly. Nejvyšší správní
soud následně stěžovateli opakovaně dne 20. 8. 2020 (běžnou zásilkou) a 9. 9. 2020 (s doručením
do vlastních rukou) zaslal potvrzení na adresu uvedenou Správou uprchlických zařízení MV,
avšak ani na této adrese si zásilku ani nepřevzal, ani si ji následně nevyzvedl na poště, kde byla
uložena po dobu 10 dní. Podle informací uvedených poštovní doručovatelkou nebylo možno po
marném uplynutí této lhůty zásilku vhodit do poštovní schránky, vrátila se proto Nejvyššímu
správnímu soudu.
[4] Nejvyšší správní soud se tedy následně obrátil na žalovaného a Ředitelství služby
cizinecké policie s dotazem o aktuálním místě pobytu stěžovatele. Jak žalovaný, tak Ředitelství
služby cizinecké policie sdělili, že aktuální (poslední) nahlášenou adresou stěžovatelova pobytu
je PoS Zastávka. Ačkoliv z výpisu z evidenční karty žadatele o azyl nevyplynulo,
že by se stěžovatel do PoS Zastávka vrátil, Nejvyšší správní soud potvrzení stěžovateli na tuto
adresu opět dne 19. 10. 2020 zaslal. Ani v tomto případě si stěžovatel zásilku nepřevzal
a nevyzvedl. Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že z azylové evidence je patrné,
že stěžovatel v posledním roce při opakovaných propustkách z PoS Zastávka udával jako adresu
dočasného pobytu P. 1186/6, P. 4. Na tuto adresu se mu však pokusil doručovat již krajský soud,
avšak rovněž neúspěšně. Není zároveň patrné, že by na této adrese měl v současné době
stěžovatel pobývat, a takovou informaci Nejvyššímu správnímu soudu nesdělily ani dotázané
správní orgány vč. žalovaného. Ani stěžovatel sám od okamžiku podání kasační stížnosti
Nejvyššímu správnímu soudu nesdělil jinou než dříve uvedenou adresu svého pobytu, ani s ním
žádným jiným způsobem nekomunikoval.
[5] Za této situace Nejvyšší správní soud usnesením ze 7. 12. 2020, čj. 8 Azs 66/2020-34,
ustanovil pro řízení o podané kasační stížnosti podle §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení §64 s. ř. s.,
stěžovateli opatrovnici z řad advokátů, Mgr. Helenu Pindejovou.
[6] Nejvyšší správní soud se následně zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky
stanovené pro meritorní projednání kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že tomu tak není.
[7] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[8] Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[9] K podmínkám postupu podle citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud
již opakovaně vyjadřoval. Např. podle rozsudku ze dne 14. 8. 2009, čj. 8 Azs 21/2009-91,
vychází-li soud ve svém rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu,
musí být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. Dále v rozsudku ze dne 26. 5. 2005,
čj. 7 Azs 271/2004-58, č. 707/2005 Sb. NSS, vyslovil, že „nemožnost zjistit místo pobytu žadatele
o udělení azylu (§33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen tam, kde […] soud vyvíjel požadované úsilí
ke zjištění místa pobytu žadatele […] a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích […]
pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý.“ Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt žadatele
nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení zastavit.
[10] Nejvyšší správní soud dne 12. 1. 2021 opětovně provedl lustraci stěžovatele
v elektronické evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu a také v centrální evidenci vězněných
osob. K pobytu stěžovatele však žádné nové informace nezjistil. Nejvyšší správní soud
provedenými dotazy využil dostupné možnosti, aby bylo zjištěno aktuální místo pobytu
stěžovatele. Přesto se současné místo jeho pobytu nepodařilo zjistit. Na adrese uvedené
stěžovatelem v kasační stížnosti, která je zároveň jeho poslední evidovanou adresou v evidenci
žadatelů o mezinárodní ochranu, stěžovatel podle sdělení Správy uprchlických zařízení
Ministerstva vnitra nepobývá, neboť mu zde byly ukončeny služby ke dni 24. 7. 2020
po svévolném opuštění střediska. Na adrese, kterou při odchodu ze zařízení stěžovatel uvedl
jakožto adresu pobytu (T. 20/1464, P. 7), si stěžovatel rovněž poštu nepřebírá, a nepřebírá si ji
ani na poště po zanechání výzvy k převzetí zásilky v místě pobytu uvedeném při opuštění PoS
Zastávka. Z informací dostupných Nejvyššímu správnímu soudu tedy není patrno, na jaké adrese
stěžovatel aktuálně pobývá.
[11] Protože jsou splněny podmínky §33 písm. b) zákona o azylu pro zastavení řízení,
Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
zastavil.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 věty první ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
[13] Ustanovené opatrovnici soud nepřiznal odměnu za zastupování stěžovatele, neboť
v řízení neučinila žádný úkon právní služby ve smyslu §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. ledna 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu