ECLI:CZ:NSS:2021:9.ADS.258.2020:27
sp. zn. 9 Ads 258/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. K.,
zast. JUDr. Alenou Kubalovou, advokátkou se sídlem Nádražní 2966/73, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/6649-923 a č. j. MPSV-
2020/6650-923, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 23. 9. 2020, č. j. 19 Ad 7/2020 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/6649-923, kterým
bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky
v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 12. 2019, č. j. 656967/2019/OOI,
jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o příspěvek na živobytí, a zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/6650-923, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 5. 12. 2019, č. j. 656961/2019/OOI, jímž byla
zamítnuta žalobcova žádost o doplatek na bydlení. Krajský soud žalobu rozsudkem
ze dne 23. 9. 2020, č. j. 19 Ad 7/2020 - 41, zamítl.
[2] Ze správního spisu krajský soud zjistil, že v rámci vyřízení žalobcových žádostí
o příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení se pracovnice správního orgánu I. stupně pokusily
na jeho adrese čtyřikrát provést sociální šetření. Ani jedno z těchto šetření se nepodařilo provést,
jelikož žalobce buď nebyl zastižen (v případě tří šetření) nebo šetření odmítl (v případě jednoho
šetření). Potřeba těchto šetření byla odůvodněna a nejednalo se o samoúčelné či svévolné jednání
správního orgánu. Žalobce byl opakovaně vyzýván k doložení podkladů a osvědčení svých
poměrů. Bylo mu též vysvětleno, že pochybnosti o jeho případě založila skutečnost, že neuvedl,
že jeho syn vlastní byt. Kvůli rozporuplným informacím nabyly pracovnice správního orgánu
I. stupně oprávněné pochybnosti. Ty mělo vyřešit místní šetření, kterým by ověřily jeho
majetkové a rodinné poměry. Jelikož účelem šetření bylo objektivní zjištění těchto poměrů,
šetření nemohla proběhnout v předem konkrétně ohlášeném termínu. Správní orgány
jednaly v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 22. 2. 2017,
č. j. 6 Ads 220/2016 - 32, dle kterého pokud žadatel správním orgánům neumožní ověřit jeho
majetkovou situaci ani jiným způsobem (například protokolem o bezvýslednosti soupisu), správní
orgány mu nepřiznají dávky pomoci v hmotné nouzi. V žalobcově případě byly provedeny
celkem čtyři pokusy o sociální šetření, z čehož dva proběhly po předchozí výzvě k umožnění
sociálního šetření v termínu, který byl zvolen pracovnicemi správního orgánu I. stupně v předem
ohlášeném čtyřdenním intervalu. I když se ze třetího šetření omluvil z důvodu lékařské prohlídky,
tři ostatní pokusy krajský soud považoval za dostatečné. Nicméně i důvodnost omluvy ze třetího
šetření shledal pochybnou, jelikož se neomluvil předem a následně nedoložil žádné potvrzení
či lékařskou zprávu, ačkoliv byl poučen, že pokud nebude schopen se šetření účastnit, je nutné
tuto skutečnost řádně nahlásit a prokazatelně dokázat. Čtvrtý pokus proběhl v předem
avizovaném intervalu, který se pracovnice správního orgánu I. stupně pokusily uzpůsobit
dennímu režimu žalobce, který přes den chodí na lékařské vycházky a po sedmé hodině ranní
doprovází syna do školy. I tak byl tento pokus neúspěšný. Neuskutečnění druhého pokusu navíc
hraničí s úmyslným zmařením sociálního šetření, jelikož žalobce odmítl šetření s tím, že musí
okamžitě odejít k sociální pracovnici, která později uvedla, že u ní nebyl objednán na konkrétní
čas. Tuto skutečnost ve správním řízení nijak nevysvětlil. Jím navržené důkazy krajský soud
shledal nadbytečnými, neboť se částečně překrývaly s obsahem správního spisu, který tak
představoval dostatečný podklad pro jeho rozhodnutí.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností,
ve které uplatnil důvody, jež lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Namítá, že krajský soud řádně a objektivně nevyhodnotil skutkový stav věci. Při čtvrtém
sociálním šetření byl pod vlivem uklidňujících léků a nezaslechl zvonění pracovnic správního
orgánu I. stupně. Poté, co se po pár minutách probudil, se jedné z nich dovolal a požádal ji,
aby se vrátila a šetření provedla. Ta to však odmítla. V tomto jednání lze spatřovat zanedbání
povinnosti úředních osob, protože ty trávily pracovní čas jinak, než měly, jelikož na kontrolu bytu
mají dle vyhlášky č. 332/2013 Sb., o vzoru standardizovaného záznamu sociálního pracovníka,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 332/2013 Sb.“), vymezenou dobu 105 - 240
minut. Tuto skutečnost oznámil i správnímu orgánu I. stupně. Ten na ni nijak nereagoval.
Z tohoto postupu je zjevné, že je správní orgán I. stupně proti stěžovateli zaujatý, neboť u něj
dřív byly i pracovnice z odboru nezaměstnanosti, které kontrolovaly jeho nemocenský stav
a které odmítly jeho pozvání, aby si prohlédly jeho byt, ačkoliv i ty mohly ověřit jakékoliv
nesrovnalosti, jelikož pracují na stejném úřadu. Není ani pravdou, že jeho žádosti nesplňovaly
parametry pro přiznání nároku. S jeho žádostmi neměl správní orgán I. stupně do roku 2018
žádný problém.
[5] Dále nesouhlasí s právním posouzením sociálního šetření, jelikož se krajský soud
neseznámil se specifickými podmínkami tohoto šetření, a proto vydal nekvalifikované
rozhodnutí. Díky tomu pokračuje protiprávní stav i přesto, že od 1. 8. 2020 je stěžovatel opět
zaregistrovaný u správního orgánu I. stupně a je zcela bez prostředků. Za tu dobu byl pouze
jednou vyzván k umožnění provedení sociálního šetření. Není mu zřejmé, co správnímu orgánu
I. stupně brání, aby mu sdělil konkrétní termín šetření, aby nebyl omezován čekáním,
kdy pracovnice správního orgánu skutečně dorazí. Má za to, že znemožnění provedení sociálního
šetření je ze strany správního orgánu I. stupně zcela tendenční, což je evidentní ze soudního
spisu. V něm je dostatek důkazů svědčících o tom, že se sociální pracovnice neustále snaží
vyzývat, aby řádně vykonávaly svou činnost. Správní orgán I. stupně navíc v jeho případě
nedodržuje své vlastní pokyny ohledně minimalizace osobních návštěv z důvodu koronavirové
pandemie, jelikož mu neustále zasílá korespondenci přes poštovní službu, kterou musí poté
osobně přebírat na poště, ačkoliv jeho zástupkyně má datovou schránku.
[6] Připomněl také, že žije v bytě své matky, která jej na vlastní náklady zrekonstruovala tak,
aby úspory energií byly co největší. Ke kasační stížnosti přiložil online článek „Jak probíhá sociální
šetření u příspěvku na péči?“ ze dne 19. 11. 2017 z Revue pro sociální politiku a výzkum (č. l. 12 spisu
NSS) a sdělení Ministerstva sociálních věcí ze dne 24. 9. 2020 na dotaz ohledně sociálního šetření
(č. l. 18 spisu NSS).
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Stěžovatel může v kasační stížnosti uplatňovat pouze ty právní důvody, které již uplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, pokud tak učinit mohl
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Tato zásada platí dle §109 odst. 5 s. ř. s. i pro uplatňování skutkových
novot, tedy skutečností, které jsou uplatňovány až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí
(srov. rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, č. 419/2004 Sb. NSS). K těmto
právním a skutkovým novotám NSS při svém rozhodování nepřihlíží.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil námitky ohledně splnění zákonných náležitostí jeho
žádostí o pomoc v hmotné nouzi a ohledně nesprávného způsobu doručování písemností
správními orgány. Tyto námitky jsou však dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné, jelikož se jedná
o právní důvody, které neuplatnil v řízení před krajským soudem. Před krajským soudem
neuplatnil ani v kasační stížnosti navržené důkazy, a to článek z Revue pro sociální politiku
a výzkum z roku 2017 a sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 9. 2020. NSS
k nim proto jako ke skutkovým novotám dle §109 odst. 5 s. ř. s. nepřihlížel.
[11] Následně NSS přistoupil k přezkumu napadeného rozsudku z důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[12] Dle §49 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), je žadatel o dávku povinen
osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně
dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné
překážky, zejména zdravotní stav.
[13] Dle §63 odst. 1 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou zaměstnanci orgánů
pomoci v hmotné nouzi na základě souhlasu žadatele o dávku, příjemce dávky a osob společně
posuzovaných oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona vstupovat do obydlí,
v němž tyto osoby žijí, a to s cílem provádět sociální šetření, popřípadě šetření v místě
pro vyhodnocení podmínek nároku na dávky.
[14] Dle §63 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi v případě, kdy žadatel o dávku,
příjemce dávky nebo osoba společně posuzovaná tím, že nedají souhlas se vstupem do obydlí,
znemožní provedení sociálního šetření, popřípadě šetření v místě, k ověření skutečností
rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši, může jim být žádost o dávku zamítnuta
nebo dávka odejmuta, popřípadě snížena její výše.
[15] Úvodem je nutno stěžovateli přisvědčit, že sociální šetření tohoto typu je nepochybně
zásahem do soukromí žadatele o dávku a může jím být oprávněně takto vnímáno. Opakované
provádění sociálního šetření v bytě žadatele v krátkých časových odstupech týmž orgánem státní
správy tedy podle okolností může vykazovat znaky šikanózního jednání, resp. zneužití mocensky
nadřazeného postavení úřadu. V projednávané věci však k takovému postupu správního orgánu
nedošlo.
[16] NSS ze správního spisu zjistil, že stěžovatel podal dne 23. 9. 2019 žádost o přiznání
příspěvku na živobytí a žádost o doplatek na bydlení. Následně proběhl dne 15. 10. 2019
v 9.20 hod. první pokus o sociální šetření v jeho bytě. Dle záznamu ze šetření v místě (č. l. 19
správního spisu) nebyl stěžovatel zastižen. Oznámení o neúspěšném pokusu o sociální šetření
mu bylo vhozeno do schránky. Druhý pokus proběhl dne 17. 10. 2019 v 8.32 hod. Ze záznamu
ze sociálního šetření (č. l. 21. 1) vyplývá, že sociální pracovnice stěžovatele zastihly, ten ale odmítl
sociální šetření s tím, že musí odejít k sociální pracovnici z odboru státní sociální podpory,
ke které je objednán. Šetření tak neproběhlo ani v tomto termínu. Z úředního záznamu
o telefonním rozhovoru ze dne 18. 10. 2019 (č. l. 22 správního spisu) vyplývá,
že dotčená pracovnice odboru státní sociální podpory potvrdila, že se skutečně měl dne
17. 10. 2019 dostavit na tento odbor, nicméně nebyl pozván na určitý čas a byl upozorněn,
že se může dostavit kdykoliv během osmé až jedenácté hodiny dopolední. Výzvou ze dne
5. 11. 2019 (č. l. 36.1 správního spisu) byl stěžovatel vyzván, aby umožnil třetí pokus sociálního
šetření v období od 18. 11. 2019 do 22. 11. 2019 v čase od šesti do patnácti hodin.
Byl též poučen, že termín nebude blíže specifikován z důvodu zjištění objektivních sociálních
a majetkových poměrů místa jeho faktického pobytu. Ve vyjádření z téhož dne (č. l. 38.2
správního spisu) stěžovatel požadoval, aby třetí kontrola byla předem dohodnuta prostřednictvím
jím uvedeného telefonního čísla. Sdělením ze dne 13. 11. 2019 (č. l. 41 správního spisu)
ho správní orgán I. stupně upozornil, že jestli v některý den v období uvedeném ve výzvě ze dne
5. 11. 2019 nebude schopen z vážných důvodů šetření umožnit, musí tuto skutečnost řádně
nahlásit a prokázat. Třetí pokus o sociální šetření proběhl dle záznamu ze sociálního šetření
(č. l. 43.1 správního spisu) dne 18. 11. 2019 v 7.24 hod. a stěžovatel nebyl opět zastižen.
Pracovnice správního orgánu I. stupně mu opět vhodily do schránky oznámení o neúspěšném
pokusu o sociální šetření. Téhož dne zaslal stěžovatel sdělení (č l. 44 správního spisu), že v čase,
kdy probíhal třetí pokus o sociální šetření, byl na lékařském vyšetření, kde byla konstatována
nutnost infuzí a klidového režimu s užíváním léků na bolest. Dne 20. 11. 2019 zaslal e-mail
(č. l. 45) sociální pracovnici, která u něj prováděla dřívější pokusy o sociální šetření. V e-mailu
uvedl, že v čase od třinácti do sedmnácti hodin má vycházky k vyřízení osobních věcí, takže jej
nebude možné zastihnout. Dne 22. 11. 2019 v čase 6.42 hod. proběhl čtvrtý pokus o sociální
šetření, při kterém dle záznamu ze sociálního šetření (č. l. 47.1) nebyl opět zastižen doma. Jedna
ze sociálních pracovnic se mu snažila dovolat na mobilní telefon, který byl ale nedostupný.
Následně mu do schránky vhodily oznámení o neúspěšném pokusu o sociální šetření. Stěžovatel
později jedné z nich zavolal, nicméně ta již byla na cestě na další šetření. Požadoval, aby se vrátila
a šetření u něj provedla. Sociální pracovnice to odmítla. Z vyrozumění účastníka správního řízení
ze dne 25. 11. 2019 (č. l. 49.2) plyne, že stěžovatel byl vyrozuměn o tom, že bylo provedeno
poslední šetření a že tím odpadla překážka, pro niž bylo řízení o jeho žádosti o příspěvek
na živobytí přerušeno. Byl též poučen o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit
se k nim ve lhůtě pěti dnů od oznámení tohoto vyrozumění. Tuto možnost nevyužil a správní
orgán I. stupně obě jeho žádosti zamítl.
[17] Na základě výše uvedeného lze shledat, že krajský soud správně posoudil, že stěžovatel
svým jednáním znemožnil provedení sociálního šetření, a tím nesplnil svou zákonnou povinnost
vycházející z §63 odst. 1 a 2 a §49 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Bylo zcela na něm,
aby umožnil přístup do svého obydlí. Tuto svou povinnost mohl splnit v rámci druhého pokusu
ze dne 17. 10. 2019, což ovšem odmítl z důvodu pohovoru se sociální pracovnicí z odboru státní
sociální podpory, na který měl být objednán na určitý čas. Z úředního záznamu pořízeného
z hovoru s touto sociální pracovnicí ale vyšlo najevo, že na žádném přesném časovém termínu
dohodnuti nebyli. Pokus o sociální šetření ze dne 17. 10. 2019 proběhl o půl deváté a k pohovoru
se měl dostavit mezi 8 - 11 hodinou dopolední. Měl tedy dostatek času nechat pracovnice
správního orgánu I. stupně sociální šetření provést. Tuto skutečnost stěžovatel nijak nevysvětlil
ani v rámci správního řízení, ani v rámci řízení před krajským soudem. V rámci třetího pokusu
ze dne 18. 11. 2019 se sice omluvil z důvodu lékařského vyšetření, nicméně následně nedodal
žádné lékařské potvrzení, které by důvodnost jeho nepřítomnosti potvrdilo. Čtvrtý pokus proběhl
v předem avizovaném období s tím, že se pracovnice správního orgánu I. stupně pokusily
vyhovět jeho časovým požadavkům. Nicméně ani tehdy se ho nepodařilo na místě šetření
zastihnout a nebylo možné se mu ani dovolat na jím uvedené telefonní číslo. Skutečnost,
že stěžovatel později volal sociální pracovnici zpátky a žádal, aby se vrátily a šetření u něj
provedly, na tom nic nemění. Po sociální pracovnici nelze požadovat, aby se vrátila na místo
předešlého šetření, které stěžovatel neumožnil.
[18] Krajský soud správně odkázal na rozsudek NSS č. j. 6 Ads 220/2016 - 32, podle kterého
v případě, že žadatel o udělení dávky v hmotné nouzi správním orgánům neumožnil ověřit jeho
majetkovou situaci sociálním šetřením a ani jiným způsobem, správní orgány mu tuto dávku
nepřiznají. Stěžovatel v nyní projednávaném případě neposkytl správním orgánům jiný zdroj
informací, ze kterého by mohly jeho osobní a majetkovou situaci zjistit. Proto bylo v jeho případě
sociální šetření nutné provést.
[19] Délka sociálního šetření uvedená v příloze vyhlášky č. 332/2013 Sb. je pouze
doporučenou dobou, po kterou má probíhat samotné šetření. Tato doba není stanovena k tomu,
aby v rámci ní sociální pracovnice vyčkávaly, zdali náhodou nenastane příležitost provést již
jednou znemožněné sociální šetření. K námitce, že sociální šetření mohly provést pracovnice
z odboru nezaměstnanosti nebo že tyto pracovnice mohly cokoliv ověřit, NSS uvádí, že taková
substituce za pracovnice z jiného odboru není možná, jelikož z ničeho neplyne, že by pracovnice
z odboru nezaměstnanosti měly pravomoc provádět sociální šetření dle zákona o pomoci
v hmotné nouzi.
[20] Krajský soud tedy dostatečně zjistil skutkový stav a stěžovateli se ho nepodařilo
zpochybnit. Dle rozsudku NSS ze dne 9. 11. 2020, č. j. 4 Ads 184/2020 - 59, lze po žadateli
o dávku pomoci v hmotné nouzi spravedlivě požadovat, aby správním orgánům vyřizujícím jeho
žádost poskytl potřebnou součinnost při ověřování jeho sociálních a majetkových poměrů,
a to včetně umožnění provedení sociálního šetření v obydlí žadatele dle §63 odst. 1 zákona
o pomoci v hmotné nouzi. NSS v bodě 15 tohoto rozsudku konstatoval, že „pokud stěžovatel žádá
o finanční plnění z veřejných rozpočtů (dávku řešící pomoc v hmotné nouzi), lze od něj spravedlivě požadovat
přiměřenou součinnost, mj. i vyhovění zákonným požadavkům správních orgánů na prokázání nároku na tuto
dávku a poskytovat v rámci relevantní právní úpravy při zjišťování skutkového stavu veškerou potřebnou
součinnost, a to i v situaci, kdy v této součinnosti spatřuje zásah do svých práv.“ Stěžovatel však
v projednávaném případě tuto součinnost neposkytl, a správní orgány tak nemohly dostatečně
zjistit skutkový stav, na jehož základě by bylo možné jeho žádosti o přiznání výše uvedených
příspěvků vyhovět.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Neúspěšný stěžovatel proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, ovšem podle §60 odst. 2 s. ř. s. nelze přiznat
náhradu nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech pomoci v hmotné nouzi.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu