ECLI:CZ:NSS:2021:9.AFS.170.2021:21
sp. zn. 9 Afs 170/2021 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. M. K., zast. Mgr.
Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 17762/19/5200-10423-711708, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2021,
č. j. 59 Af 5/2019 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dodatečnými platebními výměry na daň z příjmů fyzických osob doměřil Finanční úřad
pro Jihočeský kraj žalobci daň za období roku 2013 a 2014. Žalovaný v záhlaví citovaným
rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví
uvedeným rozhodnutím odmítl, neboť dospěl k závěru, že byla podána opožděně.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel uvedl, že krajský soud následoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního
soudu, která vychází z premisy, že dnem rozhodným pro počátek doby dvouměsíční lhůty
pro podání žaloby je již den doručení žalobou napadeného rozhodnutí.
[5] Uvedeným výkladem však dochází k zjevné absurditě, kdy dvouměsíční lhůta nikdy
nebude trvat dva měsíce, ale o část prvého dne pro její určení, kdy ještě není doručeno
jednotlivci, méně. K extenzivnímu výkladu se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 12. 2008,
sp. zn. I. ÚS 1611/07, z nějž citoval. Uvedená lhůta nemůže být ve smyslu tohoto nálezu
vykládána jako lhůta dva měsíce minus jeden den. Poukázal na skutečnost, že žalobu lze podat
do dvou měsíců „poté“, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení. Lhůta pro podání žaloby o délce dvou měsíců tak začíná plynout až „poté“,
co je jednotlivci doručeno. Dosavadní výklad způsobuje, že počáteční lhůta počíná plynout
již počátkem dne, v němž teprve dojde k doručení. Čas na vyhotovení žaloby běží jednotlivci tedy
i v době, kdy mu není znám obsah tohoto rozhodnutí.
[6] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje se závěrem krajského soudu.
Je rozhodné, že lhůta pro podání žaloby je stanovena podle měsíců, nikoli určena počtem dnů.
Odkázal proto na pravidla počítání lhůt podle zákona. Poukázal na skutečnost, že napadené
správní rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím datové schránky dne 16. 5. 2019.
Lhůta pro podání žaloby proto podle §72 odst. 1 s. ř. s. uplynula v úterý 16. 7. 2019. Jelikož
stěžovatel podal žalobu až dne 17. 7. 2019, byla podána opožděně.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžovatel brojil kasační stížností proti závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby.
Namítl, že počítáním lhůt tak, jak to učinil krajský soud, dochází ke zkrácení dvouměsíční lhůty
o jeden den.
[10] Obecná pravidla pro počítání lhůt ve správním soudnictví jsou upravena v §40 s. ř. s.
Okamžik, kdy lhůta počíná běžet, je v §40 odst. 1 s. ř. s. určen tak, že „lhůta stanovená tímto
zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.“ V §40 odst. 2 s. ř. s. je rovněž
jednoznačně upraven okamžik, kdy lhůta končí (dobíhá): „lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků
končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.“ Na příkladu lhůty v délce 1 týdne, tj. určené
podle týdnů, to znamená, že pokud skutečnost určující počátek lhůty nastala v úterý, pak lhůta
začne běžet ve středu, tj. v den následující, a doběhne příští úterý, tj. v den, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Takto počítaná lhůta trvá přesně týden,
tj. celých 7 kalendářních dnů; obdobně je tomu u lhůt počítaných na měsíce či roky.
[11] „Den, který určil počátek lhůty“ (§40 odst. 2 s. ř. s.), je tedy den, „kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek“ (§40 odst. 1 s. ř. s.). Tento den nelze ztotožňovat se dnem, kdy lhůta „počala
běžet“, neboť lhůta „počíná běžet“ ve shodě s výslovným zněním §40 odst. 1 s. ř. s. až den
následující. Dovedeno ad absurdum, ztotožnění dne, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek
lhůty, se dnem, kdy lhůta počala běžet (tj. dnem následujícím), by mělo za následek nekonečnou
smyčku a prakticky by znemožnilo počítání lhůt, neboť dnem určujícím počátek běhu lhůty
by se pokaždé stal den následující (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 5 Afs 13/2003 - 58, č. 57/2004 Sb. NSS, rozsudek téhož soudu ze dne
26. 5. 2016, č. j. 4 As 12/2016 - 26, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2007,
sp. zn. IV. ÚS 2043/07, č. 12/2007 Sb. n. u. ÚS).
[12] Na obecná pravidla pro počítání lhůt navazuje (ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu) §72 odst. 1 s. ř. s., který určuje počátek běhu lhůty pro podání žaloby a její
délku. Podle tohoto ustanovení „žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou.“ Lhůta pro podání žaloby tedy ve shodě s §40 odst. 1 s. ř. s. počíná běžet dnem
následujícím po dni, kdy bylo rozhodnutí žalobci příslušným způsobem oznámeno;
protože se jedná o lhůtu určenou podle měsíců, pro stanovení jejího konce se uplatní pravidlo
stanovené v §40 odst. 2 s. ř. s., dle něhož lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[13] Mezi stranami nebylo sporné, že stěžovateli bylo napadené rozhodnutí žalovaného
doručeno datovou schránkou dne 16. 5. 2019; tuto skutečnost ověřil Nejvyšší správní soud
i ze správního spisu. Tento den je proto nutno považovat za den, který určil počátek lhůty. Lhůta
dvou měsíců pro podání žaloby v souladu se shora uvedeným uplynula v úterý 16. 7. 2019 (den,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty), nikoli ve středu 17. 7. 2019,
kdy byla žaloba podána prostřednictvím datové schránky.
[14] Stěžovatelova argumentace neodpovídá shora uvedeným požadavkům zákona na počítání
lhůt a soud ji proto nemohl přijmout. Neobstojí ani odkaz na nález Ústavního soudu,
neboť se jedná o skutkově odlišnou situaci. Právní úprava počítání lhůt je zákonem dána
jednoznačně a nelze se od ní odchýlit. Jediná kasační námitka je pro uvedené nedůvodná a krajský
soud nepochybil, pokud žalobu odmítl pro opožděnost.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný
z důvodu namítaného v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační
stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu