ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.128.2021:12
sp. zn. 9 As 128/2021 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., t. č.
Vazební věznice Plzeň, Klatovská třída 202, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se
sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, v řízení o nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021, č. j. 8 A 58/2021
- 4,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v neposkytnutí informací
dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).
[2] Městský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení nepřiznal žalobci osvobození
od soudních poplatků a výrokem II. neustanovil žalobci zástupce. Městský soud uvedl,
že dle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze osvobození od soudních poplatků přiznat jen výjimečně
ze zvlášť závažných důvodů. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) plyne,
že při zvažování, zda osvobození přiznat, je třeba brát v úvahu také charakter vedeného sporu,
aby nedocházelo ke zneužívání institutu osvobození. Žalobci osvobození od soudních
poplatků nepřiznal, jelikož je účastníkem řízení, který vede s různými veřejnými institucemi
množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu
k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a zároveň nejde o spory mající vztah
k podstatným okolnostem jeho životní sféry.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
ve které namítl, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy, a proto se dožadoval
informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Městský soud však jeho žádost
vyhodnotil jako šikanózní zneužití práva a zamítl jeho návrhy na osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Postup městského soudu je diskriminační a dehonestující.
Brání též v přístupu k soudní ochraně.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková
povinnost, ani povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává
kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb.
NSS).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s.: „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[7] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí: „I když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu
soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše
uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často
pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní
sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí,
nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[8] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím ohledně činnosti Ministerstva kultury. Nejvyšší správní soud souhlasí
s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků neplyne,
že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry.
Ani v kasační stížnosti stěžovatel nic takového neuvedl. Nadto je městskému soudu i NSS
z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede množství „sporů“ týkajících se poskytování
informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují před soudy
(jen u NSS bylo do této chvíle vedeno přes 300 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele).
Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti
tak činit, a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady
na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce
(§35 odst. 10 věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné
(pro úplnost srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Městský
soud tedy nepochybil ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů.
[10] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu městského soudu NSS uvádí,
že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu) v §9 umožňuje přikázání věci
toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu téhož soudu. Z povahy věci
proto NSS k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu důvodu, který lze podřadit
pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení, spočívající
v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci.
[11] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním
postupu městského soudu. Ten však podle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nemůže být důvodem
k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003,
č. j. Nao 25/2003 - 47, č. 283/2004 Sb. NSS). Tato argumentace tedy není opodstatněná.
III. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud pro výše uvedené kasační stížnost zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[13] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému v tomto řízení žádné
náklady nevznikly, jejich náhradu mu proto soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu