ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.143.2019:48
sp. zn. 9 As 143/2019 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) M. B., zast. Mgr. Janem
Lipavským, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, a b) M. B., proti
žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 2. 2018, č. j. 3869/2018-MZE-15111, v řízení o kasační stížnosti žalobce
a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
13. 3. 2019, č. j. 52 A 75/2018 - 79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. Sp KrÚ 66343/2017 OŽPZ OVH, č. j. KrÚ
76873/2017, Krajský úřad Pardubického kraje na základě žádosti Povodí Labe, státního podniku,
se sídlem v ul. Víta Nejedlého 951, Hradec Králové, v souladu s ustanovením §8 odst. 1 písm. a)
bodem 2. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „vodní zákon“), povolil navýšení odtoku z vodní hráze Seč ve výši 9 m
3
/s
v úseku toku Chrudimky od profilu hráze nádrže Seč přes vyrovnávací nádrž Padrty
až do Mezisvětí. Uvedené krátkodobé navýšení odtoku z vodní nádrže Seč bylo povoleno
v časovém rozsahu od 11.00 hodin do 15.00 hodin pro provedení vodácké akce „Odemykání
Chrudimky“ (s termínem konání dne 31. 3. 2018) a „Zamykání Chrudimky“ (s termínem konání
dne 15. 9. 2018).
[2] Citované rozhodnutí napadli žalobce a) a žalobkyně b) odvoláním. Žalovaný
výrokem II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí zamítl odvolání žalobkyně b) jako nepřípustné
a výrokem I. zamítl odvolání žalobce a) a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodnutí žalovaného zrušil
ve výroku II. a vrátil mu věc k dalšímu řízení a žalobu žalobce a) proti výroku I. rozhodnutí
žalovaného zamítl; k postupu žalovaného v případě žalobkyně b) konstatoval,
že jestliže je předložena písemná plná moc, která byla udělena až poté, co zmocněnec účastníka
provedl některé úkony, je tím nedostatek plné moci zhojen a byly tak schváleny i ty úkony
učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo ještě před podpisem plné moci. V dané věci
nebylo podstatné, zda se shodovaly odvolací námitky žalobce a) a žalobkyně b); oba vystupovali
v řízení samostatně a každý z nich měl právo na věcné posouzení svého odvolání.
[4] K námitkám žalobce a) krajský soud konstatoval, že mu obecně nepřísluší uplatňovat
námitky směřující k ochraně veřejných zájmů. Uvedl, že žalobcem a) tvrzené deliktní jednání
účastníků vodních akcí nijak přímo nesouviselo s předmětem řízení. Nesouhlasil ani s námitkou
porušení manipulačního řádu. Také námitku týkající se toho, že umožnění realizace vodáckých
akcí odporovalo účelu vodního díla, považoval za nedůvodnou. Nesouhlasil ani s tím, že správní
orgány v řízení dostatečně nezohlednily vzájemně si konkurující zájmy.
II. Argumenty kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika žalobce
[5] Proti výrokům rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby a náhradě nákladů řízení
podal žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti poukázal na to, že veškerá argumentace týkající
se ekonomických následků či důsledků pro životní prostředí měla původ ve vlivu na jeho
elektrárnu. Nejednalo se o „abstraktní“ vliv činnosti přehrady na životní prostředí, ale o důsledky,
které mělo omezení provozu elektrárny. Svou argumentaci týkající se životního prostředí
uplatněnou v žalobě proto považoval za relevantní, a soud pochybil, pokud ji nezohlednil.
[7] Stěžovatel namítal, že není pravda, že správní orgány rozhodovaly o mimořádné situaci,
na kterou nepamatuje manipulační řád. Podle něj fungovala vodní přehrada řádně,
a pokud by dané povolení pro mimořádné nakládání s vodami nebylo schváleno, nemělo
by to na její funkci žádný vliv. Soud se dopustil tautologie, pokud správnost a zákonnost
rozhodnutí o povolení dané výjimky dovodil z toho, že bylo vydáno a že dotčené správní orgány
neměly žádné námitky. Z takové skutečnosti nebylo možné nic dovodit, soud by takovým
výkladem v konečném důsledku znemožnil soudní přezkum správních rozhodnutí. Argumentace
soudu podle stěžovatele svádí k tomu, že na vydání povolení dle §8 odst. 1 vodního zákona
je právní nárok, avšak s takovým výkladem nesouhlasí. Manipulační řád je dokumentem,
jehož dodržování je určující pro provoz vodního díla. Bylo proto pochybné v konkurenci
s manipulačním řádem povolení vydávat. Stěžovatel argumentoval tím, že manipulace vodou
způsobila škodu nejen jemu, ale i dalším vodním dílům a všem lidem. Ke znehodnocení vody
došlo také tím, že voda neteče přes turbínu, ale proteče nevyužitá přes jez.
[8] Stěžovatel poznamenal, že se jednalo o soukromou vodáckou akci a nebyl důvod
ji povolit. Soud pochybil také v posouzení argumentace týkající se konkurence dvou zájmů.
Vodní dílo stěžovatele je řádně povoleno a nebylo prokázáno, že postupoval jakkoli nezákonně.
Bylo jeho právem dovolávat se dobré víry a legitimního očekávání, že bude dodržován
manipulační řád. Podle jeho názoru není pravda, že by byl omezen pouze po dobu nadměrného
odtoku vod, ale aby mohla přehrada dorovnat předchozí zvýšený odtok, je odtok po několik
následujících dnů snížen.
[9] Závěrem poukázal na to, že při jednání před krajským soudem sdělil, že mu vznikla škoda
(cca 10 000 Kč za jedno nakládání s vodami). Soud nehodlal provádět další dokazování; bylo
proto „podivné“, že mu tuto věc v rozsudku kladl k tíži, že danou škodu nedoložil. Škoda byla
způsobena tím, že v době konání akce nevyrábí elektrárna více elektřiny, ale naopak méně.
Stěžovatel pak poukázal na to, že se dříve bránili i ostatní provozovatelé vodních elektráren,
avšak nebyli úspěšní.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že neobsahuje žádné nové námitky,
které by nebyly uplatněny v předchozím řízení a řádně vypořádány, proto se ztotožnil se závěry
krajského soudu, které vedly k zamítnutí kasační stížnosti.
[11] Stěžovatel v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že krajský soud porušil svým postupem
vodní zákon a že žalovaný nepřihlédl k požadavku na hospodárné využívání vodních zdrojů.
Poukázal na to, že byla porušena jak Ústava České republiky, tak Listina základních práv
a svobod. Stěžovatel namítl také porušení celé řady dalších předpisů a nesouhlasil s tvrzeními
žalovaného, přičemž argumentoval, že žalovaný není nestranný a neplní své zákonné povinnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval argumentací, podle které krajský soud
nevypořádal dostatečně námitku týkající možného dopadu rozhodnutí správního orgánu
do veřejných zájmů (stěžovatelem v žalobě uváděno např. znehodnocení ovzduší z důvodu
nutnosti nahradit výpadek energie získané z vody spalováním uhlí, znehodnocení víkendu celé
rodiny, možnost utonutí v podnapilosti, ad.). S touto argumentací stěžovatele nesouhlasí. Krajský
soud postupoval zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, když řádně
vysvětlil, proč stěžovatel není a nemůže být věcně legitimován k ochraně veřejného zájmu.
Obecně platí, že „[s]oudní řád správní je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“,
která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu
jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa
vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě
tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy
je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne
do jejich veřejných subjektivních práv.“ (srov. k tomu usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008,
č. j. 8 As 47/2005 - 86, č. 1764/2009 Sb. NSS, a na něj navazující judikaturu, např. rozsudek
ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019 – 52, nebo ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 As 74/2020 - 40).
Soud ve správním soudnictví v řízení podle §65 a násl. s. ř. s. chrání subjektivní veřejná práva
žalobce a rozhodnutí žalovaného přezkoumává z hlediska namítaných konkrétních porušení
těchto práv, což krajský soud učinil, a proto se nedopustil v posouzení této otázky jakéhokoli
pochybení. Lichá je taktéž námitka, podle které nebyly argumenty vznesené stěžovatelem
v žalobě pouze „abstraktní“, ale týkaly se konkrétních skutečností. Nutnost „nahradit vodní
energii spalováním uhlí“ ani „zátěž státní správy možným utonutím podnapilých vodáků“ zcela
zjevně do subjektivních práv stěžovatele nespadá. Konkrétní namítané skutečnosti týkající
se možného negativního dopadu vydaného povolení do sféry stěžovatele krajský soud vypořádal
v další části rozhodnutí. Obecné námitky vztahující se k ochraně veřejných zájmů přijmout
nemohl, uvedená námitka proto není důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami týkajícími se manipulačního řádu.
Krajský soud k těmto námitkám uvedeným již v žalobě konstatoval, že manipulační řád je obecný
dokument obsahující základní požadavky, zásady a pokyny pro manipulaci s vodou na vodním
díle. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že jako takový nemůže manipulační řád
předvídat všechny situace, které mohou v souvislosti s provozem (plněním funkcí) vodního díla
nastat; vodní zákon proto umožňuje vodoprávnímu úřadu po provedeném řízení, v němž jsou
posuzovány jednotlivé dotčené zájmy, povolit na žádost vlastníka vodního díla mimořádnou
manipulaci. Krajský soud nesouhlasil s tím, že realizace vodáckých akcí odporovala účelu
vodního díla. Poukázal na to, že vodní nádrž Seč je multifunkční vodní dílo, jehož základním
účelem obecně je management vody v krajině; vodní nádrž tak má sloužit lidem (nikoli pouze
vybraným jedincům) a uspokojovat jejich potřeby. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu
nesouhlasí ani s námitkou stěžovatele, podle které z uvedené argumentace krajského soudu plyne,
že na vydání povolení ve smyslu §8 odst. 1 vodního zákona je právní nárok a nejsou dány žádné
omezující podmínky pro jeho vydání. Nic takového z napadeného rozsudku neplyne, krajský
soud žádné takové závěry v rozsudku neučinil, a není proto zřejmé, kam touto argumentací
stěžovatel směřuje. Krajský soud toliko konstatoval možnost vodoprávního úřadu rozhodovat
o povolení mimořádné manipulace, jak tomu bylo v posuzované věci. Neshledal přitom,
že správní orgány při vydání povolení jakkoli pochybily a ani stěžovateli se nepodařilo rozumně
zdůvodnit, v čem by mělo toto pochybení spočívat.
[16] Nejvyšší správní soud stejně tak nesouhlasí s námitkou, podle které krajský soud
nesprávně dovodil dodržení účelu vodního díla. Podle stěžovatele správní orgány opřely důvody
povolení o účel vodního díla, tedy zajištění rekreace, krajský soud však rozsudek odůvodnil
funkcí vodního díla spočívající v uspořádání vodních poměrů v daném území. Tento názor zdejší
soud nesdílí. Jak je patrné ze shora uvedeného, krajský soud poukázal na to, že vodní nádrž Seč
je multifunkčním dílem, jehož účelem je obecně management vody v krajině, a vodní nádrž
má tedy sloužit lidem a uspokojovat jejich potřeby (a to včetně potřeby rekreace). Stěžovatel
ani nespecifikoval, jak by mělo toto posouzení celkově ovlivnit dopad na vydané rozhodnutí.
Námitka není pro uvedené důvodná.
[17] Stěžovatel nesouhlasil ani s posouzením námitky týkající se konkurence dvou zájmů.
Krajský soud k této námitce připomenul, že napadeným rozhodnutím bylo povoleno pouze
krátkodobé (2 x 4 hodiny/rok) navýšení odtoku z vodní nádrže Seč, přičemž pro nakládání
s povrchovými vodami byly v zájmu ochrany veřejných zájmů stanoveny podmínky. Konkrétní
způsob manipulace pak bude stanoven po dohodě s provozovateli vodních elektráren tak, aby byl
efektivně využit vypouštěný odtok k energetickým účelům. Poukázal také na vyjádření Agentury
ochrany přírody a krajiny České republiky, podle kterého nedojde k negativnímu dotčení zájmů
na ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel v průběhu vodoprávního řízení neprokázal,
že by mu v minulosti objektivně vznikla nějaká újma v důsledku krátkodobých navýšení odtoku
z vodní nádrže Seč. Ani v řízení před soudem nepředložil ani neoznačil žádné konkrétní důkazy;
pouze vlastní výpočty, které nebyly ničím jiným než nepodloženým tvrzením. Krajský soud
připomenul, že stěžovatel provozuje vodní dílo na vodním toku, kde nepanují neměnné a stálé
optimální podmínky pro provozování povolené činnosti; kolísání hladiny je jevem, s nímž musí
provozovatel (vlastník) malé vodní elektrárny počítat, a proto jednorázové několikahodinové
navýšení hladiny vodního toku v důsledku navýšení odtoku z jiného vodního díla nelze
považovat za nepřiměřený zásah do jeho práv. Nejvyšší správní soud s touto argumentací
souhlasí. Naprosto marginální několikahodinové zvýšení průtoku vodního toku
je z hlediska celoročního provozu elektrárny zcela zanedbatelné.
[18] Nejvyšší správní soud proto závěrem konstatuje, že stěžovatelovy do značné míry obecné
a ničím nepodložené úvahy a také částečná nesrozumitelnost argumentace směřující mimo
rozhodovací důvody krajského soudu tak nemohla v dané věci obstát.
[19] Stěžovatelův „poukaz na zvláštní přístup soudu“ v závěru kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud nepovažoval za kasační námitku a neshledal proto potřebu se k němu blíže
vyjadřovat. Pro úplnost pouze odkazuje na bod 27. napadeného rozsudku, v němž krajský soud
vysvětlil, proč stěžovatelovy vlastní ničím nepodložené výpočty nepovažoval za důkazní
prostředek.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle §110
odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni b)
žádné náklady nevznikly. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu