ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.152.2021:13
sp. zn. 9 As 152/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalovanému: Úřad Městské části Praha 7, se sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7, na
ochranu proti nečinnosti žalovaného při vyřizování žádosti žalobce o informace ze dne 4. 3.
2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6.
2021, č. j. 5 A 58/2021 – 4,
takto:
I. Kasační stížnost proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
16. 6. 2021, č. j. 5 A 58/2021 - 4, se zamí t á .
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v neposkytnutí informací dle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).
[2] Městský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení zamítl návrh žalobce na vydání
předběžného opatření, výrokem II. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků
a výrokem III. neustanovil žalobci zástupce. Městský soud uvedl, že podle §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze
osvobození od soudních poplatků přiznat jen výjimečně ze zvlášť závažných důvodů.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) plyne, že při zvažování, zda
osvobození přiznat, je třeba brát v úvahu, aby nedocházelo ke zneužívání institutu osvobození.
Žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal, jelikož je účastníkem mnoha řízení
týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, aniž by
šlo o spory mající vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výrokům II. a III. usnesení městského
soudu kasační stížnost, ve které namítl, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy
a samosprávy, a proto se domáhal soudní ochrany před nečinností žalovaného. Městský soud
mu však bezdůvodně nepřiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
k ochraně jeho práv. Rozhodovací činnost městského soudu je nezákonná, diskriminační,
porušuje principy právního státu a je projevem despektu k vězněným osobám, zvláště těm
se zdravotním postižením.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková
povinnost, ani povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává
kasační stížnost proti procesnímu usnesení městského soudu, kterým se nekončí řízení
o žalobě (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s.: „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na
vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[7] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí: „I když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.
O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů
týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem
účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných
podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí).“
[8] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím ohledně činnosti žalovaného. Nejvyšší správní soud souhlasí
s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků neplyne,
že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry.
Nadto je městskému soudu i NSS z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede množství
„sporů“ týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím,
které často pokračují před soudy (jen u NSS bylo do této chvíle vedeno přes 300 řízení
o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li
mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost účinně hájit
svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát
formou osvobozování od soudních poplatků.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce
(§35 odst. 10, věta první, s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné
(pro úplnost srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Městský
soud tedy nepochybil ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů.
[10] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu městského soudu NSS uvádí,
že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu) v §9 umožňuje přikázání věci
toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu téhož soudu. Z povahy věci
proto NSS k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu důvodu, který lze podřadit
pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení, spočívající
v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci.
[11] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním
postupu městského soudu. Ten však podle §8 odst. 1, věty třetí, s. ř. s. nemůže být důvodem
k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003,
č. j. Nao 25/2003 - 47, č. 283/2004 Sb. NSS). Tato argumentace tedy není opodstatněná.
III. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud pro výše uvedené kasační stížnost zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[13] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému v tomto řízení žádné
náklady nevznikly, jejich náhradu mu proto soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu