ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.169.2021:11
sp. zn. 9 As 169/2021 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalovanému: Okresní státní zastupitelství v Ostravě, se sídlem Francouzská 6167/5,
Ostrava-Poruba, v řízení o nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2021, č. j. 22 A 48/2021 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, která spočívala v nereagování na jeho žádost
o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).
[2] Krajský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení zamítl žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
Uvedl, že podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze osvobození od soudních poplatků přiznat jen
výjimečně ze zvlášť závažných důvodů. Krajský soud poukázal na značný počet obdobných
řízení, jež žalobce vede. Vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“)
ze dne 20. 5. 2021, č. j. 4 As 114/2021 - 21, v jiné věci téhož žalobce. V něm NSS poukázal
na svou starší judikaturu, z níž plyne, že při zvažování, zda osvobození přiznat, je třeba brát
v úvahu také charakter vedeného sporu, aby nedocházelo ke zneužívání institutu osvobození.
Žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal, jelikož vede s různými veřejnými
institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím, aniž by šlo o spory mající vztah k podstatným okolnostem jeho životní
sféry. Žalobce se i v nyní posuzované věci domáhal poskytnutí informací ohledně činnosti
žalovaného v oblasti ekonomiky, personalistiky a veřejného zdraví, které se nedotýkají žalobcovy
životní sféry. Výjimkou byl pouze poslední bod žádosti ze dne 9. 12. 2020, v němž se dotazoval
na informace, které žalovaný zpracovává přímo o jeho osobě. Ani tyto informace však nelze
označit za skutečnosti týkající se podstatných okolností životní sféry žalobce, tj. jeho majetku
či životních podmínek, nýbrž se jedná toliko o přehled osobních údajů, které žalovaný o žalobci
v souladu s jeho působností eviduje. I s ohledem na skutečnost, že žalobce vtělil tento bod
žádosti do hromadné žádosti, týkající se především obecných statistických údajů, a z žádosti
neplyne, že by tuto konkrétní informaci potřeboval k uplatnění jakýchkoli svých práv, nebyly
podle krajského soudu splněny podmínky §36 odst. 3 s. ř. s. pro osvobození žalobce
od soudních poplatků.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost,
ve které namítl, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy a samosprávy, a proto se
domáhal soudní ochrany před nečinností žalovaného. Argumentace o nadměrném množství
žalob, které se netýkají stěžovatelovy životní sféry, je výrazem soudcovské arogance a porušením
principů právního státu. Pokud se týče části žádosti týkající se sdělení osobních údajů za oblast
„netýkající se jeho životní sféry“, pochybuje stěžovatel o způsobilosti rozhodujícího senátu
krajského soudu zastávat postavení soudců. Navrhl usnesení krajského soudu zrušit a věc vrátit
k projednání jinému senátu téhož krajského soudu.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková
povinnost ani povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává
kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení
o žalobě (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS). Proto o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků
za podání kasační stížnosti NSS nerozhodoval.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s.: Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Již krajský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí: „I když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají
se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[8] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že ze stěžovatelovy
žádosti o osvobození od soudních poplatků neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv
vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Nadto je krajskému soudu i NSS z úřední
činnosti známo, že stěžovatel vede množství „sporů“ týkajících se poskytování informací
dle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují před soudy (jen u NSS
bylo do této chvíle vedeno přes 300 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení
má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí
v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení
za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35 odst. 10
věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov.
např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Krajský soud tedy nepochybil
ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů.
[10] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu krajského soudu NSS uvádí,
že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu) v §9 umožňuje přikázání věci
toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu téhož soudu. Z povahy věci
proto NSS k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu důvodu, který lze podřadit pod §103
odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení, spočívající v tom, že v něm
rozhodovali soudci vyloučení pro svou podjatost. Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel
spatřuje důvod podjatosti v právních závěrech krajského soudu. Ty však podle §8 odst. 1 věty
třetí s. ř. s. nemohou být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci
(srov. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003 - 47, č. 283/2004 Sb. NSS). Tato
argumentace tedy není opodstatněná.
III. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud pro výše uvedené kasační stížnost zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[12] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nevznikly, jejich náhradu mu proto soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu