ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.303.2020:20
sp. zn. 9 As 303/2020 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci navrhovatele: H. C. N.,
zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 1, ve věci návrhu
na zrušení opatření obecné povahy - ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne
2. 10. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-32/MIN/KAN v bodě I./7., v řízení o kasační stížnosti
navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020,
č. j. 15 A 115/2020 – 11,
takto:
I. Žádost zástupce navrhovatele o prodloužení lhůty stanovené ve výroku II. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2020, č. j. 9 As 303/2020 - 8,
se zamí t á .
II. Kasační stížnost se o dm ít á .
III. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
IV. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů
ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Marka
Sedláka, advokáta se sídlem Příkop 834/8, Brno.
V. Soud v yz ýv á zástupce navrhovatele, aby ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení
tohoto usnesení sdělil číslo bankovního účtu, na který má být zaplacený soudní
poplatek vrácen.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl odmítnut jeho návrh na zrušení
opatření obecné povahy – ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 10. 2020,
č. j. MZDR 20599/2020-32/MIN/KAN v bodě I./7.
[2] Vzhledem k tomu, že návrh podal jménem stěžovatele jeho zástupce, který své
zmocnění doložil pouze generální plnou mocí ze dne 4. 4. 2016, městský soud pojal
pochybnosti, zda bylo skutečně vůlí stěžovatele podat návrh na zrušení uvedeného opatření
obecné povahy. V době udělení zmocnění totiž v žádném případě nemohl předjímat,
že v budoucnu (za čtyři a půl roku) nastane epidemická situace, která si vyžádá vydání
uvedeného ochranného opatření.
[3] S ohledem na to zástupce vyzval, aby doložil zmocnění k zastupování v řízení
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Současně podle §28 odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení
s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl, že podpis
stěžovatele na této plné moci musí být úředně ověřen.
[4] Vzhledem k tomu, že zástupce výzvě ve stanovené lhůtě nevyhověl, městský soud
návrh odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Kasační stížnost podal jménem stěžovatele jeho zástupce, který své zmocnění opět
dokládal generální plnou mocí ze dne 4. 4. 2016.
[6] Nejvyšší správní soud dospěl stejně jako městský soud k závěru, že předložená plná
moc spolehlivě neprokazuje vůli stěžovatele ke zmocnění zástupce k zastupování v nynější
věci.
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatel musí být podle §105 odst. 2 s. ř. s. v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie, soud stěžovatele
prostřednictvím zástupce vyzval, aby doložil splnění této podmínky (výrok II. usnesení ze dne
29. 12. 2020, č. j. 9 As 303/2020 - 8).
[8] Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 4. 1. 2021, v souladu s pravidly
pro počítání lhůt v §40 odst. 1 s. ř. s. tedy lhůta ke splnění výzvy skončila dne 19. 1. 2021.
K výroku I.:
[9] Poslední den lhůty byla soudu doručena žádost zástupce stěžovatele o prodloužení
lhůty k doložení plné moci. V žádosti je uvedeno, že stěžovatel nemá právnické vzdělání
a nemůže obstarat ověřený podpis plné moci, protože Velvyslanectví ČR v Hanoji podle
čl. 37 písm. c) vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 15/1981 Sb. ověřuje pouze podpisy
českých občanů a vietnamské úřady mu podpis plné moci určené pro použití před orgány
jiného státu odmítají ověřit. Zástupci stěžovatele je tato praxe známa z vlastní dlouholeté
zkušenosti; ověření podpisu na takové plné moci se daří zcela výjimečně a není zřejmé,
jak se toho v těchto ojedinělých případech zmocnitelům podařilo dosáhnout. Zástupce
se ve stanovené lhůtě snažil zajistit informace o relevantní vietnamské právní úpravě,
avšak zatím bezvýsledně. Požádal proto o prodloužení lhůty o 60 dnů.
[10] Zástupce dále navrhl, že se stěžovatel osobně dostaví na Velvyslanectví ČR v Hanoji,
aby soud mohl pomocí videokonference ověřit, že stěžovatel s podaným návrhem souhlasí, ví
o něm a svému zástupci udělil plnou moc též k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Použití videokonferenčního zařízení na zastupitelském úřadě pro účely soudního řízení
předpokládá §172a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, a totožnost stěžovatele ověří
Velvyslanectví ČR v Hanoji.
[11] Nejvyšší správní soud k žádosti předně uvádí, že lhůta 15 dnů je obecně zcela
dostatečná k zajištění úředně ověřeného podpisu a zaslání plné moci soudu. Je samozřejmě
možné, že v konkrétním případě existují takové okolnosti, pro které nelze po účastníkovi
či jeho zástupci spravedlivě požadovat, aby výzvě v – obecně přiměřené – lhůtě vyhověli.
V takovém případě je však na účastníkovi či jeho zástupci, aby tyto důvody soudu řádně a včas
sdělil a, pokud je to možné, též doložil.
[12] Žádost podaná v nynější věci takové důvody neobsahuje.
[13] Soud nevidí žádný důvod, proč by bylo ve Vietnamu nemožné úředně ověřit podpis
listiny, a to bez ohledu na to, komu je určena. Stěžovatel toto své konstatování nijak
nevysvětlil, natož aby je doložil, a jeho žádost tedy nestojí na ničem jiném než na obecném,
neosvědčeném a tím pádem nedůvěryhodném tvrzení.
[14] Již městský soud v napadeném usnesení uvedl, že vietnamské úřady ověřují podpisy
na plných mocích určených zahraničním organům, jak je mu známo např. z jeho věci
sp. zn. 9 A 221/2016. Na tuto skutečnost obsahově reaguje vyjádření zástupce stěžovatele
v nynější žádosti, že se ověření podpisu takové plné moci výjimečně podaří dosáhnout, není
však zřejmé jak. Při vědomí výše uvedeného však toto konstatování pouze zesiluje dojem
účelovosti uplatněné argumentace.
[15] Navíc, i kdyby soud přistoupil na to, že ve Vietnamu je problematické nechat úředně
ověřit podpis požadované plné moci (což nebylo doloženo ani věrohodně vysvětleno), nebyla
by žádost o prodloužení lhůty důvodná. Zástupce požádal o prodloužení lhůty z důvodu
zjištění obsahu relevantní vietnamské úpravy. Neuvedl však, proč se mu to doposud
nepodařilo. Soudu přitom není zřejmé, co konkrétně je na tomto kroku tak časově náročné;
ke kontaktování vietnamského advokáta, případně osoby znalé práva a hovořící vietnamsky
je 15 dnů zcela dostačujících. Zástupce se navíc o problému s úředním ověřením plné moci
zmiňoval již v podání určeném městskému soudu ze dne 26. 11. 2020, přesto k jeho řešení
doposud nic neučinil.
[16] K návrhu zástupce stěžovatele na ověření existence zmocnění pomocí
videokonference (viz bod [10] tohoto usnesení) Nejvyšší správní soud uvádí, že se zcela
ztotožňuje s názorem městského soudu na tuto otázku (bod 8. napadeného usnesení).
Průkazem zastoupení je v prvé řadě písemná plná moc, která měla být soudu doložena,
ale nestalo se tak. Zástupci nepřísluší, aby vymýšlel alternativní způsoby průkazu zastoupení.
Použití videokonferenčního zařízení podle §172a zákona o pobytu cizinců pak má sloužit
k zajištění přítomnosti cizince u jednání soudu, které se nařizuje k projednání věci samé (§49
odst. 1 s. ř. s.), nikoli k ověření vztahu zastoupení.
[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvedl důvody svědčící pro to, aby lhůta k doložení
plné moci byla prodloužena, soud jeho žádost zamítl.
K výroku II.:
[18] Jak již bylo uvedeno, stěžovatel je podle §105 odst. 2 s. ř. s. povinen být v řízení
zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
[19] Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval k doložení splnění této podmínky usnesením
ze dne 29. 12. 2020, č. j. 9 As 303/2020 – 8, jelikož z výše uvedených důvodů neakceptoval
předloženou plnou moc. Stěžovatel byl poučen, že pokud výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví,
soud jeho kasační stížnost odmítne.
[20] Patnáctidenní lhůta ke splnění výzvy skončila 19. 1. 2021 (viz bod [8] tohoto usnesení),
stěžovatel jí však nevyhověl. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo možné z tohoto důvodu
pokračovat, soud postupoval podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. a kasační
stížnost odmítl.
K výroku III.:
[21] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
K výroku IV.:
[22] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta před prvním jednáním, soud
postupoval podle §10 odst. 3, věty třetí, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši
5 000 Kč.
[23] Soudní poplatek bude stěžovateli vrácen ve lhůtě vyplývající z §10a odst. 1 téhož
zákona k rukám jeho zástupce.
K výroku V.:
[24] Posledním výrokem soud vyzval zástupce stěžovatele ke sdělení účtu, na který může
být zaplacený soudní poplatek vrácen, a určil mu k tomu lhůtu 1 týdne od doručení tohoto
usnesení, kterou vyhodnotil přiměřenou požadovanému úkonu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu