ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.31.2021:27
sp. zn. 9 As 31/2021 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci navrhovatelky: Z. Š.,
zast. Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek,
proti odpůrci: Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, se sídlem Náměstí č. p. 3,
Frýdlant nad Ostravicí, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu
Frýdlant nad Ostravicí, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2021, č. j. 79 A 9/2020 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 29. 12. 2020 se navrhovatelka
domáhala zrušení územního plánu města Frýdlantu nad Ostravicí, který nabyl účinnosti
dne 30. 12. 2017.
[2] Krajský soud v Ostravě v záhlaví citovaným usnesením návrh pro opožděnost odmítl.
V odůvodnění rozhodnutí odkázal na přechodná ustanovení (čl. XXXVIII bod 3.) zákona
č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon
č. 225/2017 Sb.“), kterým byl novelizován zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“ nebo „soudní řád správní“), a konstatoval,
že se v případě územního plánu Frýdlantu nad Ostravicí pro podání návrhu na jeho zrušení
k soudu podle §101b odst. 1 s. ř. s. ve znění zákona č. 225/2017 Sb. uplatní jednoletá lhůta,
která uplynula dne 1. 1. 2019; k tomu poukázal i na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 4 As 252/2018 - 27. Navrhovatelka podala návrh
k poštovní přepravě až dne 28. 12. 2020, tedy po lhůtě stanovené zákonem.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti usnesení krajského soudu podala navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Stěžovatelka namítala, že krajský soud její návrh odmítl „automaticky“, pokud přihlédl
k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 4 As 252/2017 - 27, v němž
Nejvyšší správní soud připustil, že formulace čl. XXXVIII bodu 3. zákona č. 225/2017 Sb.
je z jazykového hlediska vyjádřena poměrně složitě. Ačkoli se jedná pouze o přechodné
ustanovení, nelze bez dalšího odhlédnout od toho, zda jeho užitím nedojde v důsledku
zpětného zkrácení lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy k odepření
veřejného subjektivního práva na přístup k soudu a k porušení rovných podmínek přístupu
k soudu.
[5] Stěžovatelka považovala zkrácení původně tříleté lhůty za protiústavní. Původní tříletou
lhůtu pro podání návrhu dodržela, a proto jí nemůže jít k tíži přechodné ustanovení, které
retroaktivně lhůtu pro podání návrhu zkrátilo. Ponechala na uvážení Nejvyššího správního
soudu, zda uvedené ustanovení není protiústavní ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy České
republiky.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti
kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
a v rámci kasační stížností uplatněného důvodu a ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Jak je patrné z již shora uvedeného, ve věci bylo sporné, zda podala stěžovatelka návrh
na zrušení opatření obecné povahy včas, či nikoli. Krajský soud přihlédl k novelizaci právní
úpravy zakotvené v soudním řádu správním, přičemž shledal, že návrh byl podán opožděně.
[9] Lhůtu pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části stanoví
§101b odst. 1 s. ř. s. Podle jeho znění účinného do 31. 12. 2017 platilo, že návrh lze podat
do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání
lhůty pro podání návrhu nelze prominout. Toto ustanovení bylo novelizováno zákonem
č. 225/2017 Sb. (čl. XXXVII bod 2.) tak, že návrh lze podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem
napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze
prominout, a to ani ve vazbě na navazující správní rozhodnutí, opatření nebo jiný úkon
nahrazující rozhodnutí.
[10] V čl. XXXVIII bodě 3. téhož zákona zákonodárce stanovil pravidlo pro určování
počátku běhu lhůty k podání návrhů na zrušení opatření obecné povahy v případech,
v nichž nastala účinnost opatření obecné povahy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
tj. před 1. 1. 2018. Podle uvedeného článku „běží lhůta podle §101b odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
pokud lhůta podle tohoto ustanovení, ve znění ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplynula přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo neuplyne za dobu kratší než 1 rok ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.“
[11] Podle uvedeného přechodného ustanovení tedy platí, že nově stanovená roční lhůta
pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (počítaná však ode dne
nabytí účinnosti nové právní úpravy, tedy od 1. 1. 2018) se uplatní i na opatření obecné povahy
vydaná přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb., a to v případě, že původní tříletá
lhůta (počítaná ode dne vydání opatření obecné povahy) neuplyne dříve (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 4 As 252/2018 - 27).
[12] Jak je zjevné, nejedná se v případě čl. XXXVIII bodu 3. zákona č. 225/2017 Sb.
o zpětnou účinnost právního předpisu, která by mohla být nepřípustným zásahem do nabytých
práv, ale toliko o tzv. nepravou retroaktivitu, která je zcela standardním řešením vztahu dvou
časových verzí právní úpravy (srov. např. Kühn, Z. In: Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní
řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019. s. 599 a judikaturu tam citovanou).
[13] Ze shora uvedeného je zřejmé, že den 2. 1. 2019 (neboť 1. leden je státním svátkem)
byl nejzazším dnem pro podání návrhu na zrušení všech opatření obecné povahy vydaných
před datem 1. 1. 2018. Opatření obecné povahy (územní plán města Frýdlantu nad Ostravicí)
nabylo účinnosti dne 30. 12. 2017, tedy před nabytím účinnosti nové právní úpravy, a původní
tříletá lhůta by zároveň neuplynula dříve než 2. 1. 2019. Zdejší soud pro uvedené souhlasí
s krajským soudem v tom, že stěžovatelka podala návrh opožděně, neboť jej podala
až dne 28. 12. 2020, tedy téměř dva roky po uplynutí lhůty pro podání návrhu ve smyslu shora
uvedeného. Nejvyšší správní soud nesdílí ani názor stěžovatelky, podle kterého krajský soud
jakkoli pochybil, pokud postupoval nejen v souladu s logickým výkladem právní úpravy,
ale také v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Zdejší soud se uvedenou
problematikou zabýval opakovaně se shodným výsledkem (srov. k tomu obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021, č. j. 6 As 220/2019 - 28) a ani v nyní
projednávané věci neshledal důvod se od tohoto svého dříve vyjádřeného názoru jakkoli
odchýlit. Námitka stěžovatelky není pro uvedené důvodná.
[14] K námitkám, podle kterých měl krajský soud přihlédnout ke specifickým okolnostem
její věci, zdejší soud uvádí, že podle §101b odst. 1, věty druhé, s. ř. s. nelze zmeškání lhůty
pro podání návrhu prominout. Krajský soud proto nemohl přihlédnout k individuálním
okolnostem uváděným stěžovatelkou a nemůže tak učinit ani Nejvyšší správní soud.
[15] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelkou ani v tom, že by jí byl odepřen
přístup k soudu. Obdobnou argumentací se zabýval v již zmiňovaném rozsudku
č. j. 6 As 220/2019 - 28, a vhledem k obecnosti argumentace uplatněné v kasační stížnosti
zdejší soud na toto odůvodnění pro stručnost odkazuje (srov. zejména odst. [21] a násl.).
Souhlasí též se závěry plynoucími z citovaného rozsudku, podle kterých posuzovaná právní
úprava neznamená odepření přístupu k soudu, která by byla důvodem zvažovat postup podle
čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, jak navrhovala stěžovatelka. Nelze totiž opomenout,
že podle soudního řádu správního lze opatření obecné povahy napadnout i tzv. incidenčním
návrhem, tedy návrhem na zrušení opatření nebo jeho části spojeným se žalobou proti
takovému rozhodnutí nebo jinému úkonu správního orgánu, jemuž bylo opatření obecné
povahy podkladem. Pro podání tohoto návrhu se lhůta podle §101b odst. 1 s. ř. s. neuplatní
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2016,
č. j. 5 As 194/2014 - 36, č. 3470/2016 Sb. NSS). To platí i po nabytí účinnosti zákona
č. 225/2017 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2019,
č. j. 8 As 63/2019 - 40, č. 3950/2020 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl
podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci
v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu