ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.342.2019:34
sp. zn. 9 As 342/2019 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. R, zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 24. 9. 2018, č. j. MSK 54187/2018, sp. zn. DSH/10260/2018/War, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č. j. 18 A 45/2018 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, který mu bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem Pod kaštany 245/10,
Praha 6.
IV. Soud v yz ýv á zástupce žalobce, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto rozsudku sdělil
číslo bankovního účtu, na který má být zaplacený přeplatek soudního poplatku vrácen.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Opavy ze dne 23. 3. 2018, č. j. MMOP 37055/2018,
sp. zn. 4222/2018/DOPR/MiL, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť svým
jednáním porušil §4 písm. c) zákona o silničním provozu. Spáchání přestupku se měl dopustit tím,
že „dne 11. 2. 2018 v čase okolo 22:09 hod. řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda, r.z. X se kterým jel v obci
Opava po místní komunikaci, na ulici Horní náměstí a v úseku této komunikace ve směru jízdy od křižovatky ulic
Pekařská x Mezi Trhy x Horní náměstí, při jízdě s výše uvedeným motorovým vozidlem, nerespektoval svislou
dopravní značku B11 »Zákaz vjezdu všech motorových vozidel« s dodatkovou tabulkou E13 s textem
»MIMO VOZIDEL IZS, MP, SMO, KOMUNÁLNÍCH SLUŽEB, TQM a. s. linka 900262, 900263,
900264, 900271, 900272, MDP a. s. a SLEZSKÉHO DIVADLA. MIMO ZÁSOBOVÁNÍ V DOBĚ
OD 4.00 – 8. 00 HOD., 17.00 – 19.00 HOD.«“. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta
ve výši 1 800 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.
[2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný podané odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem žalobu zamítl. Nesouhlasil s námitkou žalobce,
podle které se nemohl uvedeného přestupku dopustit, neboť v době spáchání přestupku v kufru
vozidla vezl kostýmy na představení do Slezského divadla, a vztahovala se na něj proto výjimka
z dopravní značky upřesněná na dodatkové tabulce (vozidlo Slezského divadla). Podle krajského
soudu nelze tuto argumentaci žalobce přijmout, neboť Slezské divadlo nebylo vlastníkem ani
provozovatelem vozidla žalobce; přestože tedy žalobce řídil vozidlo v rámci výkonu svého zaměstnání
pro divadlo, nemohla se na něj uvedená výjimka pro vjezd vozidel Slezského divadla vztahovat.
Krajský soud naopak souhlasil se správními orgány v tom, že žalobce zajišťoval zásobování divadla,
avšak učinil tak mimo dobu k tomu vyhrazenou dodatkovou tabulkou (v době od 4:00 do 8:00
a od 17:00 do 19:00), a poukázal na nutnost vykládat význam dodatkové tabulky striktně. Nesdílel ani
názor žalobce týkající se nezohlednění polehčujících okolností. Poukázal na to, že s ohledem
na spáchaný přestupek a jeho společenskou škodlivost není rozhodující, že se ho žalobce dopustil
ve věku blízkém věku mladistvých; nejednalo se o okolnost natolik výjimečnou, aby ji správní orgány
při uložení sankce zohlednily. Správní orgán nadto uložil sankci při spodní hranici rozmezí pro její
udělení (1 500 Kč až 2 500 Kč), a sankce byla podle něj adekvátní. Za nedůvodnou považoval
i námitku týkající se formy zavinění.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel setrval na své argumentaci, podle které splňoval jako zaměstnanec výjimku
ze zákazu vjezdu stanovenou dodatkovou tabulkou, neboť užil „vozidlo Slezského divadla“. Krajský
soud tuto argumentaci neposoudil správně a vyložil dopravní značku striktněji, než je formulována.
Poukázal na to, zda je nutné dopravní značku vykládat jako výjimku pro „vozidla, jako jejichž vlastník
nebo provozovatel je zapsáno Slezské divadlo“, nebo pro „vozidla, které používá Slezské divadlo ke své činnosti“,
přičemž se přiklonil k benevolentnějšímu výkladu, neboť na značce nebylo stanoveno, že by muselo
být Slezské divadlo zapsáno jako vlastník nebo provozovatel vozidla. Uvedl, že v současné době
je běžné nakupovat vozidla na leasing či úvěrové smlouvy a velká část obdobného dopravního značení
by v případě přijetí striktního výkladu krajského soudu ztratila význam. Smyslem dodatkové tabulky
bylo zajištění dopravní obslužnosti Slezského divadla a možnost realizovat jeho činnost; právě tento
účel dopravní značky naplnil i stěžovatel, neboť do zákazu vjezdu vjel jako zaměstnanec divadla.
Nebylo proto rozhodné, zda Slezské divadlo bylo vlastníkem nebo provozovatelem vozidla
stěžovatele, ale stěžejní bylo pouze to, zda se jednalo o služební jízdu.
[6] Stěžovatel dále namítal, že správní orgán nezvážil polehčující okolnosti, resp. to, že spáchal
přestupek ve věku blízkém věku mladistvých. Krajský soud posoudil otázku nesprávně, pokud uvedl,
že správní orgány nebyly povinny k této skutečnosti s ohledem na společenskou nebezpečnost
přihlédnout. Zákon správnímu orgánu neponechává na vůli, zda k této okolnosti přihlédne, či nikoli,
ale stanoví mu povinnost k ní přihlédnout.
[7] Závěrem nesouhlasil s vyvěšením osobních údajů na internetu prostřednictvím webových
stránek NSS.
[8] Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel nejprve namítal, že se přestupku nedopustil, neboť při vjezdu do ulice označené
zákazovou značkou se řídil dodatkovou tabulkou a jako zaměstnanec Slezského divadla mohl využít
výjimky dané právě pro vozidla Slezského divadla.
[12] Ze správního spisu je patrné, že dne 11. 2. 2018 okolo 22:09 hodin byl stěžovatel zastaven
hlídkou Městské policie Opava, neboť jí vznikla pochybnost o tom, zda stěžovatel respektoval
dopravní značení (zákaz vjezdu všech motorových vozidel s dodatkovou tabulkou s výjimkami
ze zákazu). Stěžovatel po zastavení na místě uvedl, že dopravní značku „zákaz vjezdu“ nerespektoval,
protože spěchá. Až během správního řízení poukázal na to, že do zákazu vjezdu vjel, protože přivážel
do Slezského divadla Opava vyprané kostýmy, a vztahovala se na něj tedy výjimka uvedená
na dodatkové tabulce – mimo „vozidla Slezského divadla“.
[13] Nejvyšší správní soud s tímto názorem stěžovatele ve shodě s krajským soudem nesouhlasí.
Ve věci nebylo sporné to, že stěžovatel v době spáchání přestupku neřídil vozidlo, které by patřilo
Slezskému divadlu, ale řídil osobní vozidlo, jehož provozovatelem a vlastníkem je společnost ESSOX
s. r. o. Stěžovatel tedy nesplnil výjimku danou dodatkovou tabulkou povolující vjezd vozidlům
Slezského divadla (a dalším vozidlům stanoveným výjimkou – srov. odst. [1]), neboť řídil osobní
vozidlo, které nebylo možné považovat za vozidlo vymezené jako „vozidlo Slezského divadla“, kterému
by bylo umožněno v rámci výjimky dané dodatkovou tabulkou vjíždět do dané oblasti v kteroukoli
denní dobu, ale spadal pouze do výjimky „zásobování“ rovněž upravené dodatkovou tabulkou. Právě
zásobování může v době, která je přesně vymezena, provádět další činnost potřebnou pro zajištění
chodu divadla (i případných dalších objektů nacházejících se v zákazové zóně), aniž by tím byl
ohrožen původní účel opatření. Stěžovatel však tento přesně stanovený čas, kdy může být zásobování
prováděno (4:00 až 8:00 hodin a 17:00 až 19:00), nerespektoval. Argumentaci stěžovatele, podle které
se výjimka daná pro „vozidla Slezského divadla“ vztahuje na jakéhokoli zaměstnance, nelze přijmout.
Není totiž přijatelné, aby tato výjimka umožňovala vjezd do zákazu všem zaměstnancům divadla
osobními vozidly (bez výjimky a časového omezení), neboť by tím byl do značné míry účel opatření
vyprázdněn. Jak správně konstatoval krajský soud, účelem dopravní značky „zákaz vjezdu všech
motorových vozidel“ je korigovat a organizovat provoz na pozemních komunikacích na daném místě
za účelem zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Výklad dodatkové
tabulky, která stanoví výjimku pro určité velmi omezené kategorie vozidel, proto musí být pojímán
striktně, neboť přílišným rozhojněním by mohlo dojít k ohrožení původně zamýšleného účelu,
jak je již uvedeno. Nejvyšší správní soud neshledal pro uvedené námitku důvodnou.
[14] Stěžovatel dále namítal, že správní orgán nezvážil polehčující okolnost, která měla spočívat
v tom, že spáchal přestupek ve věku blízkém věku mladistvého.
[15] Podle §39 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), platí, že jako k polehčující okolnosti
se přihlédne zejména k tomu, že pachatel spáchal přestupek ve věku blízkém věku mladistvých.
[16] Z důvodové zprávy k citovanému ustanovení je zřejmé, že stanoví pouze demonstrativní výčet
polehčujících a přitěžujících okolností, což v odůvodněných případech umožňuje přihlédnout
i k dalším okolnostem; zároveň však není nutné vždy přihlédnout ke všem vyjmenovaným
okolnostem, pokud nejsou v konkrétním případě rozhodující pro posouzení společenské škodlivosti
přestupku. Správní orgán prvního stupně při zvažování výše sankce přihlédl k tomu, že přestupek byl
spáchán konáním, které nemělo žádné vážnější následky. Správní orgán přihlédl také k místu a době
spáchání přestupku a rovněž k osobě obviněného (stěžovatele), přičemž shledal, že od doby získání
řidičského oprávnění (září roku 2017) měl stěžovatel 2 záznamy a v systému bodového hodnocení
evidovány 4 body. Správní orgán neshledal při určení výměry správního trestu žádné polehčující nebo
přitěžující okolnosti ve smyslu §39 a §40 zákona o přestupcích.
[17] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem i v posouzení této námitky. V dané věci
bylo s ohledem na spáchaný přestupek a jeho společenskou škodlivost nerozhodné,
zda se ho stěžovatel dopustil ve věku blízkém věku mladistvého. Tento úsudek plně koresponduje
s úvahou plynoucí ze shora uvedené pasáže důvodové zprávy, která nevypořádání se všemi
konkrétními okolnostmi (ať už přitěžujícími nebo polehčujícími) ve specifických situacích připouští.
Rovněž komentářová literatura se přiklání k závěru, že správní orgány by „měly při určování a ukládání
správního trestu zohlednit to, že pachatel je blízký věku mladistvého“ (srov. k tomu Zákon o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich: Komentář, Bohadlo, D., Brož, J., Kadečka, S., Průcha, P. ad., Wolters
Kluwer, 7/2018), tedy kloní se k možnosti zohlednění konkrétních okolností a zejména uvážení
o rozumové a mravní stránce (vyspělosti) daného jednotlivce s ohledem na konkrétní specifika dané
věci. V posuzované věci správní orgán uvážil tak, že polehčující ani přitěžující okolnosti
(podle §39 a §40 zákona o přestupcích) při výměře dané sankce s ohledem na posouzení společenské
škodlivosti, kterou hodnotil jako nízkou, neshledal, přičemž ani Nejvyšší správní soud nepovažuje
toto odůvodnění za nezákonné. Sankce uložená stěžovateli (1 800 Kč) byla nadto vyměřena na spodní
hranici rozpětí daného pro přestupek (1 500 Kč až 2 500 Kč). Nejvyšší správní soud v tomto ohledu
považoval výši uložené pokuty za adekvátní a také za náležitě odůvodněnou. Námitka stěžovatele není
pro uvedené důvodná.
[18] K nesouhlasu stěžovatele a jeho advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na internet
vyjádřenému v kasační stížnosti soud připomíná, že se jedná o porozsudkovou agendu a že není
namístě předkládat tento požadavek znovu státní správě Nejvyššího správního soudu, jak v kasační
stížnosti požaduje. Předseda Nejvyššího správního soudu už totiž na obdobnou žádost opakovaně
zareagoval. Naposledy tak učinil vůči témuž advokátovi přípisem ze dne 25. 11. 2019,
č. j. S 139/2019 - 7, v němž jasně uvedl, že dalším žádostem téhož advokáta a stejného obsahu již
odmítne bez dalšího vyhovět. Za této situace je nynější opakovaná žádost, jíž se stěžovatelův zástupce
znovu domáhá odpovědi na otázku, kterou již od věcně příslušného orgánu opakovaně dostal, nutno
pokládat za účelovou. Nyní rozhodující senát také v souladu s jasným vyjádřením předsedy Nejvyššího
správního soudu mu tuto žádost znovu nepředkládal.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty poslední,
s. ř. s.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení
žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[21] Nejvyšší správní soud výrokem III. rozhodl tak, že vrací stěžovateli přeplatek na zaplaceném
soudním poplatku k rukám jeho zástupce. Stěžovatel zaplatil soudní poplatek poprvé
s poznámkou „Ochrana řidičů o. s.@0119/260000/234@10.12.2019“ a „SOP NSS V. R., napadený 18 A
45/2018 - 17“, a to ke dni 11. 12. 2019. Nejvyšší správní soud dne 27. 12. 2019 obdržel druhou platbu
soudního poplatku s totožnými poznámkami. Stěžovatel uhradil soudní poplatek za podání kasační
stížnosti dvakrát (celkem 10 000 Kč) a přeplatek na soudním poplatku mu proto bude vrácen tak, jak
je uvedeno v citovaném výroku (§10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů).
[22] Nejvyšší správní soud dále vyzval zástupce stěžovatele ke sdělení čísla bankovního účtu,
na který má být přeplatek soudního poplatku vrácen. Určil mu k tomu lhůtu 1 týdne,
kterou vyhodnotil jako přiměřenou povaze požadovaného úkonu. V případě neuposlechnutí výzvy
ve stanovené lhůtě může být zástupci uložena pořádková pokuta podle §44 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu