ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.132.2021:35
sp. zn. 9 Azs 132/2021 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: O. M.,
zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2020, č. j. MV-7345-4/SO-2020, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021,
č. j. 14 A 54/2020 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaná je po v i n na zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč
k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020, č. j. MV-7345-4/SO-2020, zamítla odvolání
žalobkyně proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen
„prvostupňový orgán“) ze dne 10. 9. 2019, č. j. OAM-17669-8/ZM-2019, a toto rozhodnutí
potvrdila. Žalobkyně jako držitelka zaměstnanecké karty požádala prvostupňový orgán o souhlas
se změnou zaměstnavatele, jak vyžaduje §42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“). Protože nereagovala na výzvu k doplnění náležitostí žádosti,
doručenou fikcí na její doručovací adresu, prvostupňový orgán řízení tímto usnesením zastavil
podle §66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“).
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované u Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“), který je zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Přisvědčil tomu, že výzva
k odstranění vad nebyla žalobkyni řádně doručena. Ve formuláři pro žádost žalobkyně uvedla
v části F jinou adresu, než uvedla v části E téhož formuláře. Žalovaná tedy doručovala na adresu
pro doručování, uvedenou v části F. Při zvážení všech okolností případu však nebyl takový
postup správný. Dne 23. 4. 2019 žalobkyně prvostupňovému orgánu oznámila změnu svého
bydliště. Ke dni vydání výzvy k odstranění vad žádosti ze dne 9. 7. 2019 si byl prvostupňový
orgán této změny vědom. To ještě nevylučovalo použitelnost adresy pro doručování. Na vrácené
obálce obsahující výzvu však byly uvedeny poznámky doručovatele, že je žalobkyně na adrese
pro doručování neznámá. Pokud byla zásilka nedoručitelná z důvodu, že je adresát na daném
místě neznámý, a současně měl prvostupňový orgán povědomost o tom, že žalobkyně změnila
adresu pobytu evidovanou v informačním systému cizinců, pak měl prvostupňový orgán pojmout
pochybnost, zda má k přebírání zásilek na adrese pro doručování stěžovatelka stále přístup,
nebo jej ztratila spolu s přestěhováním.
[3] Doručení fikcí je třeba podle městského soudu považovat za legitimní procesní nástroj
zaručující, aby potíže a obstrukce při doručování nebránily dokončení správního řízení. Správní
orgán se však nemůže bez dalšího spolehnout na účinné doručení zásilky, pokud se mu
písemnost vrátí s informací, že je adresát na dané adrese neznámý. Je protimluv, aby byl adresát
neznámý na adrese pro doručování. Změna bydliště žalobkyně měla být pro prvostupňový orgán
dalším důvodem pro pochybnosti o správnosti doručení. Tím, že je nezohlednil,
ačkoli se ze strany žalobkyně nejednalo o obstrukční jednání, porušil prvostupňový orgán
principy dobré správy. Chybné doručení výzvy proto představovalo vadu, která mohla mít vliv
na zákonnost napadeného rozhodnutí.
II. Obsah kasační stížnosti žalované a vyjádření žalobkyně
[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností,
v níž z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhla jeho zrušení. Setrvává
na stanovisku, že výzva byla žalobkyni účinně doručena fikcí a že její rozhodnutí o odvolání bylo
zákonné.
[5] Spisový materiál prokazatelně obsahuje adresu pro doručování, a to bez omezení.
Neobsahuje žádost o doručování na jinou adresu, např. shodnou s nově nahlášenou adresou
pobytu. Žalobkyně po vložení nové adresy do evidence nepožádala o výmaz doručovací adresy,
což stěžovatelka dokládá obsahem spisu. Tvrzení žalobkyně, že takovou žádost učinila, je zcela
nepodložené. Postup městského soudu by vedl k tomu, že bude vždy nutné vycházet i ze zcela
nepodložených tvrzení účastníků. Z těchto důvodů stěžovatelka nesouhlasí se závěrem,
že prvostupňový orgán měl pojmout pochybnosti, zda má žalobkyně nadále přístup k adrese
pro doručování.
[6] Stěžovatelka poukázala na závěry rozsudku NSS ze dne 29. 11. 2012,
č. j. 7 As 130/2012 - 29, podle něhož není podmínkou doručení fikcí, že se adresát v místě
doručování zdržuje. Zákon upravuje, na jaké adresy může být doručováno. Půjde vždy o adresu,
na níž musí být adresát připraven písemnost převzít, přičemž primárně bude doručováno
na adresu, již adresát uvedl v konkrétním řízení jako adresu pro doručování. I bez domovní
schránky může být oznámení zanecháno na jiném vhodném místě. Prvostupňový orgán
doručoval žalobkyni výzvu na adresu pro doručování, již uvedla a v té době nezrušila. Byla
vyzvána k vyzvednutí písemnosti a řádně poučena. Došlo tak k platnému doručení fikcí podle
§24 odst. 1 správního řádu. Prvostupňový orgán nemohl vycházet z toho, že „adresát
je na uvedené adrese neznámý“, když žalobkyni bylo na stejnou adresu později doručeno
usnesení o zastavení řízení, a to tak, že na místě byla zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti
a žalobkyně si usnesení v úložní době vyzvedla. Tím je dokázáno, že k doručovací adrese měla
stále přístup a nebyla na dané adrese neznámou osobou. Stěžovatelka poukázala také na rozsudek
městského soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 5 A 124/2015 - 38, a rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014 - 41, č. 3524/2017 Sb. NSS, z nichž také dovozuje
nesprávnost závěrů městského soudu.
[7] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala, že ohlášením nové adresy místa
pobytu měly prvostupňovému orgánu vzniknout důvodné pochybnosti, zda si mohla poštu
nadále přebírat na adrese vyplněné ve formuláři v části F. Souhlasí s městským soudem,
že účelem doručování je, aby se adresát mohl s písemností seznámit; nejde jen o formální postup
neohlížející se na naplnění účelu doručování. Neplatnost doručení výzvy k odstranění vad žádosti
fikcí způsobují dvě skutečnosti. Zaprvé, ze zmatečných dokladů poštovního doručovatele
neplyne, že jí bylo na adrese pro doručování zanecháno poučení. Pro tento závěr neposkytuje
správní spis dostatečnou oporu, naopak z dokladů lze dovodit pravý opak. Neprokazují proto,
že došlo k zanechání výzvy. Zadruhé, během řízení změnila svoji ohlášenou adresu,
a to prostřednictvím tiskopisu, který neumožňuje současné oznámení změny doručovací adresy.
Žalobkyně trvá na tom, že při osobní návštěvě prvostupňového orgánu za účelem změny adresy
pobytu vyjádřila svou vůli změnit doručovací adresu, k čemuž jí však pracovník prvostupňového
orgánu nepředložil žádný další formulář, takže se musela spolehnout na to, že adresu aktualizuje,
což se zjevně nestalo. O existenci usnesení o zastavení řízení se dozvěděla jen díky aktivitě
obyvatel bytu na adrese pro doručování, kteří ji kontaktovali, a proto se dostavila na poštu
k vyzvednutí zásilky. Dovozovat z toho, že byla schopná si zásilku i na staré adrese vyzvednout,
je zcela nepřípadné, protože i doručení usnesení je třeba považovat za vadné. Odkázala na závěry
rozsudku NSS ze dne 30. 5. 2013, č. j. 6 As 13/2013 - 33, a další judikaturu, která její stanovisko
podporuje. Naopak vycházet z rozsudku rozšířeného senátu č. j. 3 As 241/2014 - 41 není možné,
protože se týkal adresy trvalého pobytu, nikoli adresy pro doručování. Prvostupňový orgán měl
v jejím případě získat pochybnosti o účinnosti doručování a výzvu jí opakovaně doručit na nově
oznámenou adresu místa pobytu. Protože tak neučinil, postupoval v rozporu se zásadou
vstřícnosti veřejné správy jakožto služby veřejnosti. Závěr, že při ohlášení změny místa pobytu
měla ohlásit i změnu adresy pro doručování, považuje za přehnaně formalistický. Proto navrhla,
aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil ji v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a z pohledu, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Před vlastním posouzením věci se NSS zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti [§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.], již stěžovatelka vznesla. Protože stěžovatelka neupřesnila, v čem
nepřezkoumatelnost shledává, zabýval se jí NSS pouze obecně, jak to ostatně činí vždy z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vycházel z ustálené judikatury, v níž se výkladem tohoto
kasačního důvodu zabýval (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
č. 133/2004 Sb. NSS; či ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS).
Napadený rozsudek netrpí vadami, které podle setrvalé judikatury zakládají tento kasační důvod.
Právní i skutkové závěry městského soudu jsou jasné a srozumitelné, odůvodnění rozsudku není
vnitřně rozporné, ale naopak konzistentní. Jeho dostatečnou kvalitu dokládá už to, že s ním
stěžovatelka v kasační stížnosti věcně polemizuje. Její nesouhlas se závěry soudu, pro který podala
kasační stížnost, nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nezakládá. Tuto námitku proto NSS
shledal nedůvodnou, načež přistoupil k přezkumu věcných námitek.
[11] Předmětem žádosti žalobkyně byl souhlas prvostupňového orgánu se změnou
zaměstnavatele. O ni musí držitel zaměstnanecké karty jakožto o svého druhu povolení
k dlouhodobému pobytu požádat podle §42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, v němž jsou také
specifikované náležitosti žádosti. Jak stanoví §45 odst. 2 správního řádu, [n]emá-li žádost předepsané
náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve
k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této
lhůtě; současně může řízení přerušit (§64). Podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu [ř]ízení o žádosti
správní orgán usnesením zastaví, jestliže (…) žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti,
které brání pokračování v řízení. Podmínkou pro to, aby mohlo být správní řízení zastaveno,
je účinné doručení výzvy k odstranění vad žádosti. Nebyla-li totiž výzva účinně doručena,
nemohla marně uplynout lhůta pro doplnění náležitostí žádosti.
[12] Mezi účastníky je sporná otázka, zda byla žalobkyni účinně doručena výzva k odstranění
vad podané žádosti, a to ve formě přípisu ve smyslu §45 odst. 2 správního řádu. Stěžovatelka
v kasační stížnosti trvá na tom, že výzva k doplnění náležitostí žádosti byla doručena tzv. fikcí
podle §23 odst. 4 správního řádu dne 22. 7. 2019, tedy poté, co byla od uložení dne 11. 7. 2019
po deset dní připravena k vyzvednutí. Patnáctidenní lhůta pro doplnění náležitostí proto marně
uplynula dne 6. 8. 2019. Městský soud toto doručení považoval za nezákonné, a proto neúčinné.
[13] NSS se ztotožňuje se závěrem, k němuž dospěl městský soud, tedy že za daných okolností
nemohla být žalobkyni výzva účinně doručena fikcí. Neztotožnil se nicméně se všemi závěry,
které městský soud učinil. Jeho právní závěry proto tímto rozsudkem částečně koriguje,
aniž by kvůli tomu musel přistoupit ke zrušení rozsudku městského soudu, protože z podstatné
části důvody pro zrušení správního rozhodnutí obstojí (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne
14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, č. 1865/2009 Sb. NSS, body 66 a násl.).
[14] Pro posouzení účinnosti doručení písemnosti fikcí jsou zásadní konkrétní skutkové
okolnosti vyplývající ze správního spisu. Žalobkyně podala dne 26. 3. 2019 žádost o souhlas
se změnou zaměstnavatele. V části E „Adresa místa pobytu na území České republiky“ uvedla adresu P.
Z. 2238/4, P. 2. Ihned pod ní je ve formuláři položka F „Adresa pro doručování“, doplněná instrukcí
„Nepovinná položka. Vyplňte adresu, je-li odlišná od místa pobytu“. Žalobkyně sem uvedla adresu F.
1121/9, P. 7. Správní spis dále obsahuje kopie dvou formulářů oznámení změn. Na prvním
(patrně č. j. OAM-83976/MC-2019) žalobkyně oznamuje změnu dlouhodobého pobytu z adresy
Čs. P. 197, S., okr. Ch., na adresu P. Z. 2238/4, P. 2. U údaje „odhlášen dne“ je uvedeno 26. 3.
2019, tedy tentýž den, kdy došlo k podání žádosti. Druhé oznámení změn (patrně č. j. OAM-
109937/MC-2019) oznamuje změnu dlouhodobého pobytu z adresy P. Z. 4, P. 2, na adresu H.
115/1, P. 10. Zde je u položky „odhlášen dne“ uvedeno datum 23. 4. 2019. Formulář neobsahuje
žádný prostor pro prohlášení ohledně doručovací adresy (jejího zřízení, zrušení nebo potvrzení) a
spis neobsahuje ani jiný doklad o tom, že se žalobkyně doručovací adresu u prvostupňového
orgánu pokoušela změnit či zrušit.
[15] Výzva k odstranění vad žádosti ze dne 9. 7. 2019, jejíž doručení je klíčové, v záhlaví uvádí
u žalobkyně adresu pobytu H. 115/18, P. 10 (v té době ohlášená adresa místa pobytu) a adresu
pro doručování F. 1121/9, P. 7 (jak byla uvedena v žádosti). Podle obálky byla doručována
doporučeně do vlastních rukou na adresu F. 1121/9, P. 7. Při doručování poštovní doručovatel
údaj o adrese adresáta přeškrtnul, doplnil šipku a razítko „zpět“. V části „Prohlášení doručujícího
orgánu“ je na obálce dále zaškrtnuto, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky, bylo mu
zanecháno poučení a zásilka byla připravena k vyzvednutí, s datovým razítkem 11. 7. 2019.
Razítko ani podpis pracovníka pošty nejsou vyplněny. Na zadní straně je uvedeno razítko
„nezastižen dne 11. 7. 2019“ s nečitelným podpisem. V části „Prohlášení v případě vrácení
zásilky“ je uvedeno, že adresát je na uvedené adrese neznámý, nemá schránku, zásilka byla
připravena k vyzvednutí dne 23. 7. 2019 (přeškrtnuto), zásilka byla vrácena odesílateli dne 23. 7.
2019 a zásilka byla vložena do schránky dne 23. 7. 2019. Na usnesení o zastavení řízení ze dne 10.
9. 2019 jsou uvedeny obě adresy, tzn. místa pobytu i doručovací, shodně jako ve výzvě ze dne 9.
7. 2019. Usnesení bylo opět doručováno na adresu pro doručování. Z připojené doručenky plyne,
že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a poučen, písemnost byla připravena k vyzvednutí dne
12. 9. 2019, datum, jméno a podpis doručovatelky, a informace, že žalobkyně písemnost převzala
dne 20. 9. 2019, stvrzená jejím podpisem.
[16] Právní úprava doručování dopadající na správní řízení podle §42g odst. 7 zákona
o pobytu cizinců vychází z §169a zákona o pobytu cizinců, který obsahuje zvláštní úpravu oproti
správnímu řádu. Podle jeho odst. 1 [d]oručuje-li správní orgán prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb v řízení o žádosti podle tohoto zákona nebo v řízení o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince
na území podle §98a písemnost cizinci oprávněnému pobývat na území, doručuje cizinci pouze na adresu
evidovanou v informačním systému cizinců podle §158 odst. 3 nebo sdělenou podle §19 odst. 3 správního řádu,
a není-li údaj o této adrese veden, na adresu místa hlášeného pobytu cizince na území. Odkaz
na §19 odst. 3 správního řádu je zřejmě nesprávný, protože problematika sdělené adresy
pro doručování ve správním řízení je s účinností od 1. 7. 2017 upravena v jeho §19 odst. 4:
Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu
pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení
řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena
v budoucnu. Navazující §169a odst. 2 zákona o pobytu cizinců stanoví, že [n]edošlo-li při doručování
podle odstavce 1 k převzetí písemnosti cizincem nebo k jejímu doručení způsobem uvedeným
v §23 a §24 správního řádu, doručuje se veřejnou vyhláškou.
[17] Pokud si tedy žadatel v konkrétním řízení nezvolil adresu pro doručování, doručuje
se mu na adresu místa hlášeného pobytu na území. Doručení je možné i náhradním způsobem,
tzv. fikcí. Tento způsob doručení, upravený v §23 a §24 správního řádu, lze shrnout tak,
že není-li adresát zastižen, je zásilka uložena a na místě mu je zanecháno oznámení o neúspěšném
pokusu o doručení spolu s poučením a výzvou k vyzvednutí zásilky. Jestliže si adresát nevyzvedne
uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, považuje
se za doručenou posledním dnem této lhůty (§24 odst. 1 správního řádu).
[18] Nejvyšší správní soud přisvědčuje úvaze městského soudu, že doručení fikcí
je charakteristické tím, že činí z doručení formalizovaný úkon, který nebere ohled na to, zda a kdy
se účastník řízení s písemností skutečně seznámil. Jako takový má tento způsob doručení za cíl
zamezit především obstrukčnímu postupu účastníka řízení, který by záměrně mařil doručování,
a tím i postup v řízení. Tím je však v napětí s účelem doručování, kterým je zajistit,
aby se účastník řízení s doručovaným dokumentem skutečně mohl seznámit. Proto může být
náhradní doručení uplatněno jen tehdy, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky
(srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 272/13).
[19] Prvotní podmínkou pro to, aby mohla být písemnost doručena fikcí, je, že je doručována
na správnou adresu v jejich zákonné posloupnosti. V tomto ohledu prvostupňový orgán
nepochybil, jak uvedl již městský soud. Stěžovatelka uvedla v žádosti vedle adresy místa pobytu
doručovací adresu (část F formuláře). Protože šlo o adresu sdělenou podle §19 odst. 4 správního
řádu, měl prvostupňový orgán doručovat podle §169a odst. 1 zákona o pobytu cizinců primárně
na ni. Tato doručovací adresa (Praha 7) nebyla shodná s její ohlášenou adresou pobytu,
a to ani s jednou ze tří adres (Seč, Praha 2, Praha 10), které měla žalobkyně postupně během
správního řízení ohlášeny, takže uvedení adresy pro doručování nebylo ani zřejmým omylem
žalobkyně.
[20] Další podmínkou je, že po neúspěšném pokusu o doručení zásilky je o něm adresát
informován uložením oznámení v domovní schránce nebo na jiném vhodném místě, spolu
s poučením a výzvou k vyzvednutí písemnosti. Zásilka je následně uložena a připravena
k vyzvednutí (srov. §23 odst. 4 a 5 správního řádu). Naplnění tohoto postupu musí být správní
orgán schopen prokázat, přičemž bude obvykle vycházet z dokladů doručujícího orgánu,
které mají průběh doručování osvědčovat (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2021, č. j.
8 Azs 92/2020 - 36, bod 13). Z praktického hlediska tak správní orgán vychází především z tzv.
doručenky, na níž musí být okolnosti doručování popsány.
[21] V nynějším případě má NSS za to, že vzhledem ke stavu, v němž se nedoručená zásilka
obsahující výzvu ze dne 9. 7. 2019 vrátila odesilateli, nemohl prvostupňový orgán dovozovat,
že tento postup byl naplněn v souladu se zákonem. Obálka zasílané písemnosti totiž postrádala
některé náležitosti důležité pro ověření správnosti údajů na ní obsažených (jméno a podpis
doručovatele, razítko a datum). Obsahovala také vzájemně protichůdné údaje o dni uložení
a následném naložení s písemností, neboť téhož dne, totiž 23. 7. 2019, měla být podle prohlášení
v případě vrácení zásilky jak „vrácena odesilateli“, tak „vložena do schránky“. Vzhledem
ke zmatečnosti obálky, jež slouží jako hlavní důkazní prostředek pro ověření, že byly splněny
všechny náležitosti doručování, nemohl prvostupňový orgán dospět k závěru, že byly
prokazatelně splněny podmínky §23 odst. 4 a 5 správního řádu, a že tudíž mohlo dojít
po uplynutí lhůty podle §24 odst. 1 správního řádu k doručení fikcí.
[22] Na rozdíl od městského soudu tak NSS nevidí prostor pro úvahy, zda měl prvostupňový
orgán pojmout pochybnost o tom, že žalobkyně ztratila spolu s přestěhováním přístup k adrese
pro doručování a fakticky se nemohla o doručování písemnosti dozvědět. Oporu pro své závěry
proto NSS nehledal ve svém rozsudku č. j. 6 As 13/2013 - 33, v jehož bodě 22 se zabýval situací,
kdy „vznikly již v průběhu řízení důvodné pochybnosti o možnostech žalobce na této adrese zásilky přebírat
a kdy evidovaná adresa jeho trvalého pobytu byla odlišná, [což] k závěru o doručení náhradním způsobem
nepostačuje“. Za důvod, proč nelze v případě žalobkyně hovořit o účinném doručení výzvy fikcí,
NSS považuje už to, že pokus o její doručení a následující postup doručovatele nebyly za pomoci
doručenky dostatečně prokázány. Proto nebylo možno ověřit, zda byly splněny podmínky
pro nastoupení fikce doručení.
[23] Městský soud označil v bodě 24 rozsudku za protimluv situaci, aby byl adresát neznámý
na adrese pro doručování, od čehož spolu se známou informací o změně adresy odvíjel důvod
pro pochybnosti prvostupňového orgánu o účinnosti doručení. Volba adresy pro doručování
je nicméně v dispozici účastníka řízení, který nese odpovědnost za to, aby zajistil, že na uvedené
adrese bude schopen poštu tím či oním způsobem přebírat. NSS nespojuje možnost doručit
písemnost fikcí s podmínkou, že musí být adresát na dané adrese „známý“ (srov. rozsudek
rozšířeného senátu č. j. 3 As 241/2014 - 41, bod 27). Ke stejnému závěru musí dospět
i v případě, že bylo doručováno na adresu pro doručování zvolenou účastníkem řízení podle §19
odst. 4 správního řádu. V této části tedy NSS úvahy městského soudu koriguje.
[24] Stěžovatelka v kasační stížnosti upozornila, že existence domovní schránky není podle
judikatury NSS podmínkou nastoupení fikce, protože písemnost nemusí být po uplynutí úložní
doby do schránky vhozena (rozsudek rozšířeného senátu č. j. 3 As 241/2014 - 41). Ostatně
i v rozsudku č. j. 6 As 13/2013 - 33 NSS vycházel z toho, že oznámení mohlo být stále
zanecháno na „jiném vhodném místě“ ve smyslu §23 odst. 4 správního řádu, přestože adresát
neměl zřízenou domovní schránku a byl na adrese neznámý. Dále stěžovatelka odkázala
na rozsudek č. j. 7 As 130/2012 - 29, v němž NSS dovodil, že „podmínkou fikce podle ust. §24 odst. 1
správního řádu není, na rozdíl od předchozí právní úpravy, to, že se adresát v místě doručování zdržuje“. Ovšem
ani závěry judikatury, na něž stěžovatelka poukázala, nemohou zvrátit neprůkaznost postupu
při doručení výzvy k doplnění náležitostí žádosti, jak byl výše popsán. Obálkou, na níž jsou výše
popsaným způsobem nekompletní a zčásti protichůdné údaje, nelze v daném případě prokázat
splnění podmínek pro platné doručení fikcí.
[25] Stěžovatelka upozorňovala také na to, že se žalobkyni následně podařilo na adresu
pro doručování doručit usnesení o zastavení řízení. Podle NSS však tato skutečnost nemůže
ovlivnit závěry, k nimž dospěl výše. To, že byla později v řízení doručena jiná písemnost, nemá
vliv na hodnocení průkaznosti doručení písemnosti jí předcházející. Ani této námitce proto
nemohl NSS přisvědčit.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Z výše uvedeného vyplývá, že NSS neshledal napadený rozsudek městského soudu
nezákonným z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s. Pro správní orgán je pak závazný právní názor
městského soudu korigovaný právním názorem Nejvyššího správního soudu (viz usnesení
rozšířeného senátu č. j. 8 Afs 15/2007 - 75).
[27] Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1, větu první, ve spojení
s §120 s. ř. s., podle které nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka ve věci úspěšná nebyla, neboť NSS
neshledal důvodnost kasační stížnosti. Náhrada nákladů řízení jí proto nenáleží.
[28] Žalobkyně měla v řízení před NSS úspěch, má tedy vůči stěžovatelce právo na náhradu
nákladů řízení. Sestávají se z odměny jejího zástupce JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta
se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, který v řízení učinil jeden právní úkon, a to vyjádření
ke kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů]. Odměna za jeden úkon právní služby činí podle §7 bodu 5, aplikovaného na základě
§9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, 3 100 Kč. Dále žalobkyni náleží 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), je tato odměna a náhrada
hotových výdajů navýšena o částku odpovídající DPH v sazbě 21 %. Celková výše odměny tedy
činí 4 114 Kč. K zaplacení náhrady nákladů řízení byla stěžovatelce stanovena přiměřená lhůta
v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu