ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.180.2021:33
sp. zn. 9 Azs 180/2021 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: T. D., zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2021, č. j. CPR-5456-3/ČJ-2021-930310-V238, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 19 A
12/2021 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 27. 12. 2020, č. j. KRPA-325613-11/ČJ-2020-000022-SV , rozhodla
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, podle §119 odst. 1 písm. b)
bodu 4. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o správním vyhoštění
žalobkyně s dobou, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
v délce 1 rok.
[2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaná změnila část výroku správního rozhodnutí
orgánu prvního stupně ve stanovení počátku doby a vstupu na území členských států Evropské
unie a ve zbylé části rozhodnutí potvrdila.
[3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované Městský soud v Praze zamítl. Se žalobkyní
nesouhlasil v tom, že by správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav věci. Uvedl, že žalobkyně
během správního řízení netvrdila, že si v České republice vytvořila sociální, ekonomické
nebo rodinné zázemí. Toto tvrzení se objevilo poprvé až v žalobě, avšak bylo nekonkrétní.
Konstatoval, že přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života byla správními orgány
vzhledem ke konkrétním okolnostem posouzena dostatečným a přezkoumatelným způsobem.
K délce správního vyhoštění soud uvedl, že správní orgány tuto délku správně odůvodnily;
žalobkyně se na území České republiky nacházela neoprávněně, přičemž o nelegálnosti pobytu
vědět mohla a měla. Ztotožnil se se správními orgány i v tom, že správní vyhoštění v délce
jednoho roku není v případě žalobkyně jakkoli nepřiměřeným opatřením. Správní orgány
postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatelka namítala nejprve porušení obecných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgány podle ní
nepřihlédly ke specifickým okolnostem řešeného případu a nešetřily její oprávněné zájmy.
Žalovaná se nezabývala dostatečně odvolacími námitkami a neodstranila zjevnou nezákonnost
a nepřiměřenost prvostupňového správního rozhodnutí. Správními orgány nebyl náležitě zjištěn
skutečný stav věci. Postup správních orgánů považovala za přepjatě formalistický, neboť pouze
shrnuly skutečnosti, které jim byly známy, a následně z těchto skutečností vyvodily závěry,
které však neodpovídaly skutečnému stavu.
[6] Správní orgány nezkoumaly dostatečně ani otázku nepřiměřenosti zásahu
do stěžovatelčina soukromého a rodinného života. Poukázala na povahu rozhodnutí o správním
vyhoštění. Na území České republiky žije dlouhodobě, má zde vybudované zázemí a chtěla by je
mít i do budoucna. Poukázala k tomu na judikaturu Nejvyššího správního soudu i rozsudky
Evropského soudu pro lidská práva. Konstatovala, že na území České republiky žije již přes rok
a za tu dobu si zde vytvořila silné sociální vazby. Má přátele, se kterými je v kontaktu, a přála by si
zde žít a dále budovat nejen sociální, ale i ekonomické a rodinné zázemí. Náhlé vytržení
z každodenních zvyklostí, odloučení od přátel a nemožnost se vrátit do České republiky by jistě
bylo nepřiměřeným zásahem do jejího života. Poukázala i na nepřiměřenost délky uloženého
správního vyhoštění. Správní orgány podle ní neuvedly, proč bylo uloženo vyhoštění právě
v délce jednoho roku. V jejím případě měla být zvážena možnost aplikovat §50a zákona
o pobytu cizinců a překvalifikovat řízení na povinnost opustit území. Správní orgány ani městský
soud se podle ní jejími námitkami adekvátně nezabývaly, a proto jejich rozhodnutí považovala
za nepřezkoumatelná.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na závěrech uvedených v napadeném
rozhodnutí. Podle ní nedošlo k porušení ustanovení správního řádu a neshledala ani pochybení
při posouzení přiměřenosti s ohledem na možný zásah do stěžovatelčina soukromého
a rodinného života.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Následně se zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, jinak by ji odmítl jako
nepřijatelnou (§104a odst. 1 s. ř. s. a čl. II zákona č. 77/2021 Sb.).
[9] Vymezením neurčitého právního pojmu „podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“ se již
Nejvyšší správní soud zabýval při výkladu §104a s. ř. s. ve znění účinném od 13. 10. 2015
do 31. 3. 2021 (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).
Novelou s. ř. s. provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. (s účinností od 1. 4. 2021) byl rozšířen
okruh případů, při jejichž přezkumu Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti.
Nově se nejedná jen o věci azylu, resp. o věci mezinárodní ochrany, nýbrž o všechny věci,
v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Tato změna nezakládá
žádný rozumný důvod měnit kritéria přijatelnosti kasační stížnosti (shodně již zmínka v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 - 28). Při rozhodování
o (ne)přijatelnosti kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud i nadále vychází z judikatorně
ustálených kritérií (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33,
č. 4170/2021 Sb. NSS), jež pramení ze závěrů usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39.
[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost přijme k meritornímu přezkumu v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to 1) z důvodu
neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo 2) v případě zásadního právního
pochybení krajského soudu. V projednávané věci zdejší soud podstatný přesah vlastních zájmů
stěžovatelky neshledal. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[11] Nejvyšší správní soud úvodem zdůrazňuje, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno
zásadou dispoziční a Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti. Stěžovatel
vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozsudku a musí v kasační stížnosti předestřít polemiku
se závěry krajského (městského) soudu. Nejvyšší správní soud při přezkumu nemůže tuto roli
převzít, jeho úkolem není nahrazovat činnost krajského (městského) soudu a opětovně
přezkoumávat napadené rozhodnutí správního orgánu, jako kdyby rozhodnutí krajského
(městského) soudu neexistovalo. Z tohoto důvodu platí, že obsah a kvalita kasační stížnosti
předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Uvedení konkrétních
kasačních námitek nelze zpravidla nahradit zopakováním námitek uplatněných v předchozích
podáních nebo pouhým odkazem na tato podání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005 - 74). Povinností stěžovatele je sdělit, z jakých důvodů
závěry krajského (městského) soudu považuje za nezákonné, nikoliv pouze vyjádřit obecný
nesouhlas s rozhodnutím napadeným kasační stížností (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 7. 2021, č. j. 5 Azs 271/2019 - 30).
[12] K obecným námitkám uplatněným v kasační stížnosti (resp. shodně i v žalobě)
zdejší soud uvádí, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Neshledal žádné okolnosti, které by
v řízení nebyly zohledněny, ač zohledněny být měly, a nelze proto souhlasit se stěžovatelkou,
že by z těchto důvodů při posouzení věci jakkoli pochybil městský soud, nebo že by jeho
rozhodnutí bylo stiženo nepřezkoumatelností.
[13] Stěžovatelka v žalobě obecně poukázala na možný zásah do svého soukromého života,
neboť si v České republice za rok pobytu utvořila sociální a ekonomické vazby. Obecnou
námitku možného zásahu do jejího soukromého a rodinného života stěžovatelka uplatnila
i v kasační stížnosti.
[14] V řízení vyšlo najevo, že dne 27. 12. 2020 byla stěžovatelka kontrolována hlídkou
Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort. V cestovním dokladu Ukrajiny předloženém
stěžovatelkou bylo otištěno vstupní razítko do schengenského prostoru ze dne 22. 2. 2020.
Správní orgán přihlédl k tomu, že s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci se doba
oprávněného pobytu na území České republiky prodloužila a stěžovatelka zde mohla setrvat
do dne 16. 7. 2020. Stěžovatelka tento den nevycestovala a nadále pobývala na území České
republiky, přičemž podle vlastních slov si byla nelegálního pobytu vědoma. Posouzením všech
zjištěných skutečností správní orgán dospěl k závěru, že nashromážděnými podkladovými
materiály a vyjádřením stěžovatelky je jednoznačně prokázán důvod pro vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění dle ustanovení §119 odst. 1 písm. b) bodu 4. zákona o pobytu cizinců,
neboť na území České republiky pobývala ode dne 17. 7. 2020 do dne 27. 12. 2020 bez platného
oprávnění k pobytu. V řízení vyšlo najevo, že stěžovatelka je svobodná, nemá děti a celá její
rodina žije na Ukrajině. Do České republiky přijela jako turistka a začala zde pracovat jako
uklízečka. Její zdravotní stav je dobrý, neléčí se a je schopna cestovat. Zároveň bylo zjištěno,
že na území České republiky nesdílí domácnost s občanem České republiky nebo Evropské unie,
nemá zde žádný majetek, ani sociální vazby, a ukončení jejího pobytu není nepřiměřeným
zásahem do jejího rodinného a soukromého života.
[15] Problematikou zásahu do soukromého a rodinného života cizince, který je povinen
opustit území České republiky, se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře opakovaně.
V rozsudku ze dne 26. 2. 2014, č. j. 8 As 109/2013 - 34, uvedl, že „[r]ozhodnutí o správním vyhoštění
musí sledovat zásadu proporcionality, která spočívá v požadavku, aby intenzita zásahu do práv cizince byla
přiměřená významu veřejného zájmu, k jehož ochraně má zásah, reprezentovaný rozhodnutím o správním
vyhoštění, sloužit. Ustanovení §174a zákona o pobytu cizinců obsahuje výčet kritérií, které je nutno vážit
při rozhodování o možnosti správního vyhoštění cizince. Správní orgán musí vedle jednotlivých aspektů obsažených
v §174a zákona o pobytu cizinců zohlednit i další obdobná kritéria, budou-li v konkrétním řízení zjištěna.
Správní orgán nemusí všech jedenáct kritérií v rozhodnutí výslovně vyjmenovávat. Je však třeba trvat
na požadavku, aby z rozhodnutí bylo zřejmé, že ve vztahu k nim činil skutková zjištění a posuzoval je.
To na druhou stranu neznamená, že by bylo třeba u některých kritérií předjímat jejich případný dopad
na rozhodnutí.“
[16] Městský soud se k otázce přiměřenosti zásahu do stěžovatelčina soukromého a rodinného
života vyjádřil v bodě 38. napadeného rozsudku, přičemž konstatoval, že tato otázka byla
správními orgány vzhledem ke konkrétním okolnostem dané věci posouzena dostatečným
a přezkoumatelným způsobem. Správní orgány z dostupných podkladů zjistily osobní a rodinnou
situaci stěžovatelky (srov. k tomu odst. [14]), která ohledně těchto zjištění ve správním řízení nic
konkrétního nenamítala. Nejvyšší správní soud pro uvedené uzavírá, že postup městského soudu
je zcela v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu (srov. k tomu dále např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2011, č. j. 8 As 32/2011 - 60, ze dne 31. 7. 2014,
č. j. 8 Azs 60/2014 - 35, ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 Azs 196/2019 - 21, nebo ze dne 8. 1. 2021,
č. j. 3 Azs 219/2019 - 27) a kasační námitky nezavdávají důvod k judikatornímu odklonu.
[17] Obdobně je tomu v případě námitky neodůvodnění délky doby, po kterou nelze umožnit
vstup na území členských států Evropské unie, a zcela obecné námitky týkající se možnosti
překvalifikování řízení o správním vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území podle §50a
zákona o pobytu cizinců. Také obdobnou argumentací se zdejší soud již zabýval ve své judikatuře
(srov. obdobně např. rozsudek ze dne 26. 11. 2020, č. j. 7 Azs 108/2020 - 34, nebo ze dne
14. 4. 2020, č. j. 3 Azs 254/2019 - 42). Městský soud ani v tomto případě nevybočil z této
ustálené judikatorní praxe, pokud v bodě 43. napadeného rozsudku uvedl, že rozhodnutí
o neumožnění vstupu na území členských států Evropské unie po dobu 1 roku není v případě
stěžovatelky jakkoli nepřiměřeným opatřením; zároveň byly dány důvody pro uložení správního
vyhoštění a správní orgán se nemohl odklonit od přímé dikce zákona. Nejvyšší správní soud
v napadeném rozsudku nenalezl ani žádné zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání
a konstatuje, že jsou naplněny podmínky §104a s. ř. s., jak je již shora uvedeno. Kasační stížnost
pro uvedené shledal nepřijatelnou a odmítl ji. O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nerozhodoval s ohledem na rozhodnutí ve věci samé.
[19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první, s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu
nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu