ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.214.2021:38
sp. zn. 9 Azs 214/2021 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: V. N., zast. Mgr.
Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2021, č. j. CPR-33300-7/ČJ-2020-930310-V223, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 13
A 24/2021 - 18,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 13 A 24/2021 - 18,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne
25. 6. 2021, č. j. CPR-33300-7/ČJ-2020-930310-V223, se zru š u je a věc
se v rac í žalované k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Tomáši Verčimákovi, advokátu se sídlem
28. října 1001/3, Praha 1, se n ep ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
25. 8. 2020, č. j. KRPA-164818-11/ČJ-2020-000022. Daným rozhodnutím byla dle §101 písm. e)
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
v návaznosti na §120a odst. 5 a §118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), stanovena doba k vycestování žalobkyně z území České republiky do 50 dnů
ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Doba k vycestování byla stanovena v návaznosti
na vydané rozhodnutí správního orgánu I. stupně o správním vyhoštění žalobkyně ze dne
8. 3. 2018, č. j. KRPA-77305-20/ČJ-2018-000022, a poté, co Ministerstvo vnitra vydalo nové
závazné stanovisko, dle kterého pominuly důvody znemožňující její vycestování ve smyslu §179
zákona o pobytu cizinců.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Skutečnost, že může
vycestovat na Ukrajinu, tedy do země původu, byla potvrzena závaznými stanovisky Ministerstva
vnitra. Žalobkyně měla před vydáním rozhodnutí ve věci samé možnost se s těmito stanovisky
seznámit, a to včetně podkladů pro jejich vypracování.
[3] K námitce o nezákonném použití protokolu o podání vysvětlení dcery žalobkyně
při vydání závazného stanoviska Ministerstva vnitra odkázal městský soud na rozsudek
Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 22. 9. 2016, č. j. 4 As 152/2016 - 37,
dle kterého je možné užít úřední záznam o podání vysvětlení jako tzv. jiný podklad pro
rozhodnutí podle §50 odst. 1 správního řádu. Správní orgány použily protokol o podání
vysvětlení pouze k porovnání s protokolem o výslechu žalobkyně, který byl proveden dne
26. 2. 2018. Porovnáním bylo prokázáno, že dříve uváděné údaje již nejsou aktuální, a odpadly
tak důvody, které dříve znemožňovaly její vycestování zpět na Ukrajinu. Městský soud neshledal
v daném postupu správních orgánů žádné pochybení.
[4] K námitce velmi rychlého vydání závazného stanoviska uvedl, že efektivita vydávání
závazných stanovisek nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, pokud jsou v takto krátkém čase
dodrženy všechny zákonné podmínky. Z jeho úřední činnosti je mu známo, že u správních
orgánů není neobvyklé, že pro vydání závazného stanoviska potřebují jeden den. Závazné
stanovisko vyšlo z individuální situace žalobkyně tak, jak ji popsala v rámci pohovoru,
a posouzení jejího případu je dostatečné vzhledem k důvodům, pro které tvrdila, že se nemůže
vrátit do země původu.
[5] Co se týče námitky použitelnosti pohovoru s dcerou žalobkyně konaného dne 31. 5. 2020,
ten byl veden korektně a správní orgán I. stupně v jeho úvodu ověřil, že je schopna vypovídat.
Pokud by její dceru jakkoliv omezovalo, že je pohovor konán po deváté hodině večer,
mohla výpověď odmítnout a pohovor by byl proveden v jiný den a jiný čas. V době konání
pohovoru jí bylo 19 let, tudíž přítomnost další osoby nebyla zapotřebí. Na kladené otázky
reagovala přesně a byla jim schopna porozumět. Jelikož byla výpověď žalobkyně vyvrácena
výpovědí její dcery, bylo na ní, aby svá tvrzení prokázala, což však neučinila. Správní orgán
při domovní kontrole zjistil, že se žalobkyně nezdržuje na adrese, kterou uvedla, a provedl proto
pohovor s její dcerou, aby zjistil pobyt žalobkyně. Doplňující otázky na jejich vztah byly vhodné,
jelikož z nich správní orgán zjistil, že žalobkyně s dcerou není v kontaktu a případné budoucí
podání vysvětlení za účelem zjištění pobytu by bylo bezdůvodné. Jelikož žalobkyně v rámci
výslechu konaného dne 26. 2. 2018 uvedla, že do země původu v případě správního vyhoštění
vycestuje dobrovolně i přesto, že tam nikoho nezná a nemá tam žádné zázemí, nebylo nutné její
vazby v České republice a na Ukrajině posuzovat v rámci vydání závazného stanoviska.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů podřazených pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[7] Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v mimořádných okolnostech případu spojených
mimo jiné s globální pandemií, která nemá prozatím odraz v judikatuře. Kasační stížnost
je přijatelná i proto, že správní orgány nepostupovaly dle judikatury týkající se objektivity
a preciznosti vypracování závazného stanoviska k možnosti vycestování cizince z území
(např. rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 Azs 114/2015 - 38, č. 3393/2016 Sb. NSS.)
[8] Městský soud nesprávně posoudil otázku přezkoumatelnosti závazného stanoviska
Ministerstva vnitra. Dle rozsudku NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009 - 150,
č. 2381/2011 Sb. NSS, by obsah závazného stanoviska měl alespoň v základní rovině odpovídat
požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. Stěžovatelka již v odvolání
proti prvostupňovému rozhodnutí namítala, že závazné stanovisko postrádá hodnocení její
individuální situace. Ani po opětovném posouzení ve stanovisku ministra vnitra nebyla tato vada
odstraněna. Závazná stanoviska se soustředí na situaci v zemi původu z obecného hlediska,
aniž by blíže zkoumala možnost reintegrace stěžovatelky po dlouhém období, kdy žila mimo
zemi původu. Při posuzování možnosti začlenění nebyly zkoumány faktické předpoklady
a možnosti využití sociálních služeb.
[9] Dále trvá na námitce ohledně kvality závazného stanoviska Ministerstva vnitra s ohledem
na dobu, kterou trvalo jeho vypracování. Ze skutečnosti, že Ministerstvo vnitra je schopno vydat
závazné stanovisko během několika hodin, je zřejmé, že vychází z předem připraveného
materiálu, který zásadním způsobem opomíjí snahu o objektivní posouzení věci. „Šablonovitost“
rozhodování je zjevná ve vztahu k namítané nemožnosti reintegrace v zemi původu, která nebyla
hodnocena, jelikož předpřipravený materiál se danému tématu nevěnuje.
[10] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem závazného stanoviska, že existence soukromého
a rodinného života na území České republiky není předmětem posuzování v případě nemožnosti
vycestování cizince. Ustanovení §179 zákona o pobytu cizinců v době zahájení řízení o správním
vyhoštění spojovalo nemožnost vycestování rovněž s rozporem s mezinárodními závazky ČR,
mezi které patří i závazky plynoucí z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
který zahrnuje povinnost respektovat rodinný a soukromý život. Závazná stanoviska se zabývala
pouze charakterem vztahu stěžovatelky a její dcery a nezohlednila existenci jiných vazeb
stěžovatelky na území ČR. V řízení nebyl proveden její výslech, ačkoliv se značná část závazného
stanoviska Ministerstva vnitra zabývala právě existencí soukromých a rodinných vazeb na území
ČR. Nenachází se zde však pouze její dcera, ale též partner J. L., se kterým žije a v budoucnu by
s ním chtěla uzavřít manželství. S dcerou se snaží udržovat kontakt a aktivně se snaží o nápravu
jejich vztahu. Pokud by byla nucena opustit území ČR, pak by kvůli délce zákazu pobytu ztratila
šanci znovu jejich vztah obnovit. Její partner je český občan a nebylo by spravedlivé po něm
požadovat, aby s ní přesídlil na Ukrajinu. Stěžovatelka se navíc za dobu svého pobytu naučila
český jazyk, zná místní poměry a za asistence sociálních služeb se aktivně snaží o plné začlenění
do české společnosti.
[11] Ministr vnitra ji ve svém závazném stanovisku obvinil, že se snaží zneužít pandemie
k setrvání na území ČR. Stěžovatelka pouze poukazovala na to, že v závazném stanovisku
Ministerstva vnitra nebyla o situaci v zemi původu v kontextu pandemie jediná zmínka.
Tato námitka nebyla lichá, jelikož pandemie se nadále šíří. V tomto ohledu je podstatné,
že se během řízení situace vyvíjela mnohem příznivěji v ČR než na Ukrajině. To, jakým
způsobem dopady pandemie ovlivňují chod státních institucí i dostupnost sociálních služeb,
je v kontextu její resocializace důležitým faktorem, který měl být v závazném stanovisku
zohledněn. S tímto argumentem se ale ani jedno závazné stanovisko nevypořádalo. Nijak v nich
nebyla zohledněna možnost jejího návratu z hlediska sociálního, rodinného a ekonomického.
[12] Rozsudek městského soudu je též nepřezkoumatelný, jelikož pominul, že se závazné
stanovisko nezabývá individuálními okolnostmi jejího případu. Dle rozsudku NSS
č. j. 6 Azs 114/2015 - 38 platí, že pokud žalobní námitka směřuje do obsahu závazného
stanoviska, soud si při posouzení jeho zákonnosti má vyžádat od správního orgánu podklady
pro jeho vydání, aby mohl ověřit obsah, relevanci a věrohodnost informací o zemi původu,
na nichž bylo založeno. Stěžovatelka se během správního řízení mohla seznámit pouze
s obsahem závazného stanoviska, jelikož jeho zdroje nebyly součástí správního spisu. Též není
zřejmé, jakým způsobem byly tyto zdroje vyhodnoceny a jak byly informace o zemi původu
posuzovány s ohledem na její konkrétní situaci.
[13] Dle městského soudu údajné podání vysvětlení její dcery nesloužilo jako důkazní
prostředek, ale pouze jako podklad k porovnání s její výpovědí z roku 2018. I ze samotného
podání vysvětlení dcery však vyplývá, že k rozporům a odstěhování se ze společné domácnosti
došlo až s určitým časovým odstupem od výpovědi stěžovatelky. Měla proto být předvolána
k podání výpovědi tak, aby mohlo být podání vysvětlení dcery konfrontováno s aktuálními
skutečnostmi a aby jí byl dán prostor se k tomuto podkladu řádně vyjádřit. Z podání vysvětlení
dcery je zřejmé, že se ve skutečnosti jednalo o samostatně stojící důkazní prostředek. Závazné
stanovisko Ministerstva vnitra se na vyjádření dcery odvolává. Je tedy zřejmé, že podání
vysvětlení je stěžejním důkazním prostředkem, který byl však proveden toliko formou podání
vysvětlení. Tím došlo k zásadnímu porušení procesních práv stěžovatelky, jež se mohla
s obsahem protokolu seznámit až na základě seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí.
Nebyla tak ze strany správních orgánů uvědomena o výslechu svědka a nemohla se jej
ani účastnit. Ve fázi řízení, kdy se seznámila s podklady pro rozhodnutí, již bylo vydáno závazné
stanovisko. Je navíc zřejmé, že Ministerstvo vnitra se svým stanoviskem vyčkalo výpovědi její
dcery, která byla provedena ještě před oficiálním zahájením řízení. Městský soud tak připustil
použití záznamu z podání vysvětlení jako důkazu, ačkoliv je dle §137 odst. 4 správního řádu
jako důkaz vyloučen.
[14] Stěžovatelka ke kasační stížnosti připojila návrh na přiznání odkladného účinku.
[15] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. Kasační stížností
je možné napadnout způsob rozhodování správního soudu, který nehodlá blíže komentovat.
V dané věci odkazuje na své vyjádření k žalobě, ve svých postupech neshledává žádné pochybení
a plně se ztotožňuje s napadeným rozsudkem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[17] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle
tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
[18] V projednávané věci NSS shledal pochybení městského soudu, které mohlo mít dopad do
hmotněprávního postavení stěžovatelky. Kasační stížnost je proto přijatelná.
[19] Kasační stížnost je důvodná.
[20] Dle §137 odst. 1 správního řádu správní orgán k prověření oznámení, ostatních podnětů
a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje (…) nezbytná
vysvětlení. Správní orgán dále opatřuje vysvětlení potřebná k určení předpokládaného rozsahu podkladů
pro rozhodnutí, stanoví-li tak zvláštní zákon. Dle §137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení
nelze použít jako důkazní prostředek.
[21] Stěžovatelka namítá, že závazná stanoviska vydaná jako podklad pro rozhodnutí
správních orgánů měla zhodnotit situaci na Ukrajině vzhledem k přetrvávající pandemii
onemocnění COVID-19. Danou námitku však neuplatnila v žalobě, ačkoliv tak mohla učinit,
a poprvé ji uvádí až v kasační stížnosti. Taková námitka je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Nepřípustná je z tohoto důvodu i námitka, že se správní orgány nezabývaly tím, že v ČR žije
se svým partnerem.
[22] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti také důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem a pro stručnost odkazuje
na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např.
rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne
18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS). Stěžovatelka spatřuje tuto vadu
v tom, že 1) městský soud pominul, že se závazné stanovisko nezabývá individuálními
okolnostmi případu, 2) že si při posouzení závazného stanoviska nevyžádal podklady pro jeho
vydání.
[23] K prvnímu tvrzenému důvodu nepřezkoumatelnosti NSS konstatuje, že městský soud
se individuálními okolnostmi případu, které tvrdila v žalobě, zabýval a ke skutečnosti,
že se závazné stanovisko nevztahovalo k její konkrétní situaci v zemi původu, se vyjádřil
v bodě 22. napadeného rozsudku tak, že je mu známo, že v rámci výslechu konaného dne
26. 2. 2018 uvedla, že v případě uložení správního vyhoštění vycestuje do země původu
dobrovolně, i když tam nikoho nezná a nemá tam zázemí. Dle městského soudu tak nebylo třeba
v rámci závazného stanoviska posuzovat její vazby v zemi původu. Dané posouzení považuje
NSS za dostatečné.
[24] K druhému tvrzenému důvodu nepřezkoumatelnosti NSS uvádí, že městský soud musí
mít při přezkumu rozhodnutí v řízení o správním vyhoštění možnost ověřit obsah, relevanci
a věrohodnost informací o zemi původu, na nichž je založeno závazné stanovisko vydané v rámci
řízení o uložení správního vyhoštění k posouzení podmínek §179 zákona o pobytu cizinců. Tyto
informace proto musí být součástí správního spisu. Pokud příslušné podklady pro závazné
stanovisko nejsou součástí správního spisu žalované, musí si je soud vyžádat od správního
orgánu, který závazné stanovisko vydal (srov. výše uvedený rozsudek č. j. 6 Azs 114/2015 - 38,
nebo rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2017, č. j. 5 Azs 3/2017 - 29, bod 46.).
[25] V projednávaném případě nejsou informace o zemi původu stěžovatelky, na něž samo
stanovisko odkazuje, součástí správního spisu tak, jak byl soudu předložen, a ze spisu městského
soudu neplyne, že by si je konkrétně vyžádal. Proto není zřejmé, na základě čeho mohl dospět
k závěru uvedenému v bodě 16. napadeného rozsudku, že při vypracování daného stanoviska byl
shromážděn dostatek aktuálních informací o zemi původu a že se stěžovatelka s podklady
závazného stanoviska mohla seznámit. Městský soud si měl od správních orgánů vyžádat
kompletní podklady. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že dané pochybení není natolik
závažné, aby kvůli němu napadený rozsudek zrušil. Dle rozsudku NSS ze dne 4. 10. 2017, č. j. 3
Azs 77/2017 - 54, nevyžádání těchto podkladů nemusí v každém případě zakládat natolik
závažné pochybení soudu, aby ovlivnilo zákonnost jeho rozhodnutí. Stěžovatelka pochází
z Lvovské oblasti, tedy z oblasti nacházející se v západní části Ukrajiny, mimo rizikové oblasti,
a ani v žalobě, ani v kasační stížnosti neuvádí žádné zvláštní okolnosti, pro které by nebylo
možné Ukrajinu v jejím případě považovat za bezpečnou zemi původu, do které se může vrátit.
Navíc dřívější překážka znemožňující její vycestování nespočívala v situaci v zemi původu,
ale v nutnosti péče o nezletilou dceru v ČR. V dané věci tak absence podkladů o situaci v zemi
původu ve správním spise předloženém městskému soudu nezpůsobuje sama o sobě
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[26] Stěžovatelka dále namítá, že podání vysvětlení její dcery ze dne 31. 5. 2020 (č. l. 4
správního spisu) provedené správním orgánem I. stupně použily správní orgány jako stěžejní
důkaz, a že mu proto měla být přítomna. Nejvyšší správní soud připomíná, že podání vysvětlení
dle §137 správního řádu se vztahuje k fázi před zahájením správního řízení (srov. rozsudek NSS
ze dne 12. 7. 2019, č. j. 2 Azs 181/2019 - 30). Před zahájením správního řízení neprobíhá
dokazování, a tudíž nemůže probíhat ani výslech účastníků řízení či svědků, kterého by se
stěžovatelka mohla účastnit. Námitka, že měla být přítomna podání vysvětlení její dcery, je tak
nedůvodná.
[27] Nejvyšší správní soud však shledal důvodnou druhou část této námitky. Úřední záznamy
sice obecně mohou tvořit součást správního spisu, nemohou být ale důkazem v dané věci,
neboť to zákon výslovně vylučuje. Nejvyšší správní soud nesdílí názor správních orgánů
a městského soudu, že v dané věci nebyl protokol o podání vysvětlení použit jako důkazní
prostředek k vypracování závazného stanoviska, ale že byl zaměřen pouze na zjištění pobytu
stěžovatelky a z toho vyplývající vztahy s její dcerou. Je třeba odlišit případ, kdy je podání
vysvětlení užito k prověření skutečnosti, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci
úřední (např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2015, č. j. 7 Azs 253/2014 - 23, NSS shledal, že podání
vysvětlení dle §137 odst. 4 správního řádu lze použít pro zjištění, že není znám aktuální pobyt
cizince), a kdy na jeho základě správní orgány činí skutkové zjištění rozhodné pro meritorní
posouzení věci.
[28] V projednávaném případě mohlo být podání vysvětlení stěžovatelčiny dcery ze dne
31. 5. 2020 užito k tomu, aby správní orgány pojaly podezření, že v daném případě odpadla
dřívější překážka znemožňující vycestování stěžovatelky do země původu spočívající v péči
o nezletilou dceru. Nicméně k tomu, aby Ministerstvo vnitra mohlo v závazném stanovisku
hodnotit rodinný a soukromý život stěžovatelky na území ČR, který byl důvodem pro dřívější
rozhodnutí o nemožnosti jejího vycestování, bylo třeba porovnat tvrzení dcery
s aktuálním vyjádřením stěžovatelky. Ministerstvo vnitra však tvrzení dcery uvedená v rámci
podání vysvětlení ze dne 31. 5. 2020 porovnalo s výpovědí stěžovatelky ze dne 26. 2. 2018,
ačkoliv k odstěhování dcery ze společné domácnosti mělo dojít až po podání dané výpovědi,
takže stěžovatelka nemohla vypovídat k situaci po odstěhování dcery. Přesto na základě tohoto
porovnání Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že skutečnosti uváděné v její dřívější výpovědi
již neplatí. Nejvyšší správní soud též neopomněl, že se správní orgán I. stupně v rámci podání
vysvětlení neptal pouze na aktuální pobyt stěžovatelky, ale též na to, zdali je na ní její dcera nějak
závislá a co by pro ni znamenalo, kdyby její matka musela vycestovat z území Evropské unie.
Takto kladené otázky však směřují spíše k samotnému posouzení odpadnutí překážky
vycestování. Stěžovatelce tak nebyla dána možnost se k tvrzením své dcery vyjádřit, popřípadě
je vyvrátit před vydáním závazného stanoviska.
[29] Z Oznámení zahájení správního řízení (č. l. 6 správního spisu) vyplývá, že v době zahájení
správního řízení, tedy 24. 6. 2020, správní orgán I. stupně znal současnou stěžovatelčinu adresu
pro doručování (ačkoliv ze správního spisu není zřejmé, kdy a jak ji zjistil). Správní orgán
I. stupně měl ještě před vydáním závazného stanoviska stěžovatelku kontaktovat a zjistit od ní
skutečnosti umožňující posoudit, zda překážka bránící jí ve vycestování pominula, a dát jí
příležitost se k tvrzení dcery vyjádřit. Namísto toho Ministerstvo vnitra již dne 1. 6. 2020,
tedy den po podání vysvětlení dcery, vydalo závazné stanovisko, dle kterého již překážka
pro vycestování stěžovatelky odpadla a k narušení rodinného a soukromého života správním
vyhoštěním nemohlo dojít. Tímto postupem bylo stěžovatelce znemožněno tvrdit skutečnosti,
se kterými by se následně závazné stanovisko muselo vypořádat. Jelikož žalovaná z daného
závazného stanoviska vycházela, uvedené pochybení způsobuje nezákonnost napadeného
rozhodnutí. Ze stejného důvodu je nezákonný i rozsudek městského soudu, který se ztotožnil
s jejími závěry.
[30] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku, jelikož
odkladný účinek vyvolává účinky jen do skončení řízení před soudem. Rozhodnutí o odkladném
účinku tak pozbylo smyslu skončením řízení o kasační stížnosti, které NSS ukončil neprodleně
poté, co byly splněny podmínky pro vedení tohoto řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[31] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[32] Jelikož již v řízení před městským soudem byly dány důvody pro zrušení rozhodnutí
správního orgánu [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.], NSS zrušil i rozhodnutí žalované a vrátil jí věc
k dalšímu řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení vázána právním názorem
NSS (§78 odst. 5 s. ř. s.). Je proto povinna si vyžádat změnu závazného stanoviska Ministerstva
vnitra postupem dle §149 odst. 7 správního řádu.
[33] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. v případě, že NSS zruší podle §110 odst. 2 písm. a)
s. ř. s. rozhodnutí žalované, rozhodne o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení
před městským soudem. Podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., má úspěšná
stěžovatelka právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované jako účastníkovi,
který neměl ve věci úspěch. Žalovaná, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
[34] Stěžovatelka, která byla ve věci úspěšná, nebyla v řízení před městským soudem
zastoupena advokátem a ani nebyla povinna zaplatit soudní poplatek. Soud jí proto nepřiznal
náhradu nákladů řízení o žalobě. Jelikož si stěžovatelka sepsala kasační stížnost sama a nebyla
povinna zaplatit soudní poplatek, NSS jí nepřiznal ani náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[35] Usnesením NSS ze dne 21. 10. 2021, č. j. 9 Azs 214/2021 - 33, byl stěžovatelce ustanoven
zástupcem Mgr. Tomáš Verčimák, advokát se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Zástupce stěžovatelky neučinil v řízení o kasační stížnosti žádný úkon, za který odměna
či náhrada nákladů náleží, nemá proto nárok na odměnu ve smyslu §35 odst. 10 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu