ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.228.2020:53
sp. zn. 9 Azs 228/2020 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: S. A.,
zast. Mgr. Martinem Krabcem, advokátem se sídlem Bohdalecká 1460/8, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 8. 2018, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-P15-2018, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020, č. j. 2 Az 51/2018 - 35,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020, č. j. 2 Az 51/2018 - 35,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Martinu Krabcovi, advokátu se sídlem
Bohdalecká 1460/8, Praha 10, se p ři zn á v á odměna za zastupování žalobce
v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 201 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 13. 8. 2018, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-P15-2018, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §16 odst. 1 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu”), jako zjevně nedůvodnou.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 2 Az 51/2018 - 35. Dospěl
k závěru, že byly splněny podmínky vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též
„NSS“) pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro zjevnou nedůvodnost dle §16
odst. 1 písm. h) zákona o azylu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Nesouhlasí s tím, že městský soud rozhodl bez jednání, jelikož pro to nebyly splněny
zákonné podmínky. O věci samé může soud dle §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodnout bez jednání,
jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Stěžovatel však již ve své žalobě výslovně
uvedl, že žádá o nařízení ústního jednání, kterého se chce zúčastnit. Dle rozsudku NSS ze dne
9. 8. 2018, č. j. 9 Azs 108/2018 - 43, je v soudním řízení pravidlem vždy nařídit ústní jednání, aby
byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání. Projednání věci bez jednání
je výjimkou, kterou je třeba vykládat s ohledem na zájmy účastníků restriktivně, neboť právě
účastník řízení je osobou, o jejíchž právech se rozhoduje. Závěr, že nelze účastníkovi řízení upřít
právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, je dlouhodobě dovozován i v judikatuře
NSS (např. rozsudek ze dne 26. 9. 2014, č. j. 7 Azs 196/2014 - 29, nebo rozsudek ze dne
11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/2003 - 59, č. 482/2005 Sb. NSS). Městský soud se navíc v odůvodnění
rozsudku ani okrajově nezabýval tím, z jakého důvodu bez nařízení jednání rozhodl a z čeho
dovozuje přípustnost takového postupu. Napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný.
Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani přípis městského soudu ze dne 15. 5. 2019,
č. j. 2 Az 51/2018 - 25, jímž stěžovateli přeposlal vyjádření žalovaného k žalobě a ke kterému
přiložil i poučení podle §51 odst. 1 s. ř. s. Je zcela nepřípustné, aby městský soud dovozoval
odvolání stěžovatelova požadavku na nařízení ústního jednání pouze ze skutečnosti,
že nereagoval na tento přípis.
[5] Odmítá též závěr, že jeho tvrzení ve správním řízení byla účelová. I samotná zpráva
Ministerstva vnitra, která se týkala Uzbekistánu a stavu v zemi z května 2018, uvádí, že se jedná
o stát nesvobodný, s nejhorším možným hodnocením v oblasti politických a občanských práv.
Ačkoliv zpráva hovoří o uvolňování určitých podmínek v posledních letech, fakticky se situace
v zemi žádným podstatným způsobem nezlepšila a i nadále v ní hrozí vykonstruované soudní
procesy např. s nábožensky nebo politicky „nežádoucími“. Tyto procesy jsou podpořené
mučením a fyzickým nátlakem bez možnosti práva na řádnou obhajobu. Z vyjádření Ministerstva
zahraničních věcí ze dne 22. 11. 2017 vyplývá, že pohyb obyvatelstva je v Uzbekistánu velmi
pečlivě monitorován, a to se zaměřením na „odpůrce režimu, na osoby, které jsou například vůči režimu
kritické na sociálních sítích.“ Stěžovatel je právě takovou osobou a jeho obavy, které popsal
správnímu orgánu, jsou ještě umocněny současnou situací, kdy se nachází mimo území
Uzbekistánu a po svém návratu se bez pochyb stane „zájmovou“ a velmi sledovanou osobou,
pokud tomu tak není již nyní. Jeho obavy o život jsou tak skutečné a oprávněné.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z výpovědi stěžovatele ve správním
řízení zcela jasně vyplynulo, že důvodem jeho odchodu z vlasti byla pouze snaha o ekonomické
uplatnění v České republice, kde chtěl pracovat. Jelikož kasační stížnost směřuje v podstatě
výhradně do procesního postupu městského soudu, posouzení její důvodnosti ponechal na NSS.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájem stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb.
NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly
plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] V nyní posuzované věci k takto výraznému pochybení městského soudu došlo. Podanou
kasační stížnost lze tedy ve smyslu §104a s. ř. s. kvalifikovat jako přijatelnou.
[10] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým
projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že městský soud rozhodl bez nařízení jednání,
ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky dle §51 s. ř. s. Ze soudního spisu
vyplývá, že na poslední straně žaloby (č. l. 3 spisu městského soudu) skutečně uvedl, že žádá
o nařízení ústního jednání, kterého se chce osobně zúčastnit. Městský soud mu následně zaslal
přípis ze dne 15. 5. 2019, č. j. 2 Az 51/2018 - 25, s vyjádřením žalovaného k žalobě, ke kterému
připojil výzvu, aby stěžovatel sdělil soudu, zdali požaduje, aby bylo nařízeno ústní jednání.
Zároveň ho poučil, že souhlas podle §51 s. ř. s. bude dán i tehdy, pokud se ve lhůtě dvou týdnů
nevyjádří. Stěžovateli se tento přípis nepodařilo doručit ani na adresu uvedenou v žalobě ani
na novou adresu uvedenou ve sdělení ze dne 1. 11. 2019 (č. l. 28 spisu městského
soudu). Městský soud následně rozhodl bez nařízení jednání, aniž by tento postup jakkoli
odůvodnil.
[12] Pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení ústního jednání, aby byla zachována
zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání (srov. též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod a čl. 96 odst. 2 Ústavy). Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez
nařízení jednání; tato výjimka však musí být vykládána s ohledem na zájmy účastníka řízení
restriktivně.
[13] V rozsudku ze dne 14. 3. 2007, č. j. 1 As 44/2006 - 58, NSS uvedl, že „zásadou při
projednání žaloby soudem je její veřejné projednání za přítomnosti účastníků řízení (článek 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, č. l. 96 odst. 2 Ústavy České republiky). Rozhodování bez nařízení jednání podle
§51 odst. 1 s. ř. s. sice stanoví právní fikci souhlasu s takovým postupem, pokud účastník však již jednou
vyslovil s takovým postupem svůj nesouhlas (popřípadě existuje o konkrétnosti projevu jeho vůle pochybnost - jako
se to stalo v tomto případě), musí soud při projednání věci takový jeho procesní úkon respektovat, popřípadě
vzniklou pochybnost odstranit. Vyslovený nesouhlas či pochybnost o obsahu projevené vůle s projednáním věci tak
brání soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, byť na výzvu soudu zaslanou žalobci později již nereagoval.“
[14] NSS tak ve své judikatuře dospěl k závěru, že pokud žalobce již jednou vyslovil nesouhlas
s rozhodnutím věci bez jednání a soud mu následně doručí novou výzvu podle §51 odst. 1
s. ř. s., na niž žalobce nereaguje, nelze o věci samé rozhodnout bez jednání (viz též např.
rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2006, č. j. 7 As 61/2005 - 107, nebo rozsudek NSS ze dne
14. 4. 2020, č. j. 9 Azs 29/2020 - 56). Právní fikci souhlasu s projednáním věci bez jednání
v takové procesní situaci nelze použít.
[15] S ohledem na výše shrnutý obsah soudního spisu nelze dospět k jinému závěru, než
že městský soud zatížil řízení vadou, pro kterou nemůže jeho rozsudek obstát. Uvedeným
postupem porušil nejen §51 s. ř. s., ale zasáhl i do ústavně zaručených práv stěžovatele
garantovaných v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. v čl. 96 odst. 2 Ústavy.
[16] V novém řízení městský soud nařídí jednání. V novém rozhodnutí ve věci samé se znovu
vypořádá se všemi uplatněnými žalobními body a zohlední i výsledky jednání. Vzhledem k tomu,
že při ústním jednání může dojít k doplnění právní argumentace k uplatněným žalobním
námitkám, nelze předjímat další vývoj věci. Vypořádání ostatních kasačních námitek by tedy bylo
předčasné a potvrzení či popření správnosti závěrů městského soudu by postrádalo smysl.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] NSS z výše uvedených důvodů v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle §110 odst. 4 s. ř. s. je městský soud vázán
právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí, jak je stanoveno v §110 odst. 3 s. ř. s.
[19] Usnesením NSS ze dne 12. 10. 2020, č. j. 9 Azs 228/2020 - 26, byl stěžovateli ustanoven
zástupcem Mgr. Martin Krabec, advokát se sídlem Bohdalecká 1460/8, Praha 10. V takovém
případě platí ustanovenému advokátovi hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce učinil v řízení před NSS dva
úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, jejíž součástí byla i porada
s klientem, a v písemném podání, jímž bylo doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tyto dva úkony právní
služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní odměna ve výši 6 200 Kč [§9 odst. 4 písm. d)
ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], a dále 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů
podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. NSS neuznal za samostatný úkon právní služby nahlížení
a studium spisu, které advokát rovněž uplatňoval. Tuto činnost ustanoveného advokáta je třeba
považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení dle §11
odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, nikoli za samostatný úkon právní služby ve smyslu §11
odst. 1 písm. f), podle nějž se za úkon považuje prostudování spisu při skončení vyšetřování.
Prostudování spisu ve správním soudnictví se naopak pokládá za nezbytný krok na počátku
zastupování v řízení o kasační stížnosti, aby se ustanovený advokát s věcí seznámil, nejde tedy
o úkon srovnatelný s prostudováním trestního spisu dle cit. ustanovení advokátního tarifu,
k němuž dochází v průběhu trestního řízení, a to po skončení vyšetřování (shodně viz usnesení
NSS ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008 - 40). Za samostatný úkon nebylo možno uznat ani
doloženou poradu s klientem, neboť ta je taktéž součástí úkonu podle §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu, jak plyne ze spojení první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo
obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Dále NSS přiznal ustanovenému zástupci
náhradu cestovních výdajů podle §13 odst. 1 advokátního tarifu a náhradu za promeškaný
čas podle §14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za cestu osobním vozem do sídla NSS a zpět
(408 km) za účelem studia spisu. Pokud jde o náhradu cestovních výdajů, základní náhrada
za použití vozidla podle §157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), ve spojení s §1 písm. b) vyhlášky
č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel
(dále jen „vyhláška č. 358/2019 Sb.“) činí 1 713,6 Kč (tj. 408 km x 4,20 Kč/km) a náhrada výdajů
za spotřebovanou pohonnou hmotu podle §158 odst. 3 zákoníku práce a §4 písm. c) vyhlášky
č. 358/2019 Sb. činí 687,6 Kč (tj. 408 km x 5,3 l/100 km x 31,80 Kč/l). Náhrada za promeškaný
čas strávený cestou v délce 5 hodin podle §14 odst. 3 advokátního tarifu činí 1000 Kč. Zástupce
stěžovatele není plátcem daně z přidané hodnoty. Celková výše odměny ustanoveného zástupce
tak po zaokrouhlení činí 10 201 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu