ECLI:CZ:NSS:2021:APRK.7.2021:75
sp. zn. Aprk 7/2021 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: E. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2020, č. j. 106284/2020/KUSK, vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 55 A 101/2020, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajskému soudu v Praze (dále „krajský soud“) žalobce (dále „navrhovatel“) podal dne
19. 4. 2021 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který odůvodnil tím,
že při nahlížení do soudního spisu zjistil, že ve spise nebyl od 10. 12. 2020 v délce téměř 5 měsíců
učiněn žádný úkon; přestože všechny důkazy včetně vyjádření žalovaného a replik byly již
doloženy, nebylo dosud rozhodnuto. Dále navrhovatel uvádí argumenty stran hmotně právního
posouzení věci samé. Vzhledem k tomu, že tyto argumenty jsou pro posouzení toho, zda v řízení
dochází k namítaným průtahům, zcela nepodstatné, Nejvyšší správní soud nepovažoval za nutné
je dále zmiňovat a komentovat.
[2] Návrh byl v souladu s §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích postoupen Nejvyššímu
správnímu soudu dne 28. 4. 2021 spolu s vyjádřením soudkyně zpravodajky, která uvedla,
že návrh považuje za nedůvodný; žaloba byla u soudu podána dne 14. 9. 2020, následně byly
provedeny veškeré nezbytné procesní úkony, naposledy byla dne 10. 12. 2020 zaslána žalovanému
replika navrhovatele k vyjádření žalovaného; dále uvedla, že se nejedná o věc dle §56 odst. 1 - 3
s. ř. s., která by měla být projednána a rozhodnuta přednostně, přičemž žádný důvod
pro přednostní projednání navrhovatel neuvedl a soudem nebyl takový důvod ani shledán.
Podotkla rovněž, že věci navrhovatele předchází desítky věcí starších, přičemž věci jsou
vyřizovány dle pořadí, v jakém soudu napadly.
[3] Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti tvrzené navrhovatelem, jakož i ty uváděné
soudkyní zpravodajkou rozhodujícího senátu, přitom zjistil, že mají oporu v soudním spise, který
byl předložen.
[4] Návrh není důvodný.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva
účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného
zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[6] Nejvyšší správní soud již několikráte ve své judikatuře konstatoval, že průtahy v řízení
znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu.
[7] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu krajského soudu dospěl
k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Jak vyplývá z předloženého spisového
materiálu, soud se věcí bezprostředně po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně
v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak,
aby věc mohl projednat a rozhodnout.
[8] Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující
soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu. O takový případ se však, jak Nejvyšší správní soud ze spisu krajského
soudu ověřil, v dané věci nejedná.
[9] Podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, pokud soud, vůči němuž návrh
na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení,
učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům
v řízení nedochází. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedený postup krajského soudu
neshledal návrh důvodný, proto jej zamítl.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu