ECLI:CZ:NSS:2021:APRN.4.2021:107
sp. zn. Aprn 4/2021 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: M. M.,
zast. advokátem Mgr. Davidem Záhumenským, se sídlem AK tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno,
proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2,
o návrhu navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů, ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ao 4/2021
- návrhu na určení nicotnosti nebo zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 4. 5. 2021,
č. j. MZDR 15757/2020 – 50/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel podal dne 4. 5. 2021 návrh na určení nicotnosti nebo zrušení opatření
odpůrce ve věci výše uvedené. Poukazuje na to, že argumentace, kterou v návrhu uplatnil,
je obdobná, jako tomu bylo ve věci, o níž již bylo NSS rozhodnuto pod č. j. 7 Ao 6/2021 - 112,
není tedy pro soudce obtížné o podaném návrhu rozhodnout. Tvrdí, s odkazem na internetové
stránky, že není respektován příslib, který učinil předseda NSS JUDr. Mazanec dne 27. 2. 2021
v souvislosti s pandemickým zákonem, kdy prohlásil, že je důležité, aby bylo rozhodováno v řádu
jednotek týdnů i za cenu, že ostatní agenda bude muset být odsunuta. Odkazuje rovněž
na komentář k §101d soudního řádu správního (Wolters Kluwer in ASPI), dle kterého má být
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy rozhodnuto do 90 dnů. Namítá, že tato lhůta již
uplynula, v řízení jsou nedůvodné průtahy a navrhuje, aby byla 3. senátu určena lhůta 10 dnů
k projednání a rozhodnutí ve věci samé.
[2] Návrh byl v souladu s §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích postoupen k vyjádření
předsedovi ve věci rozhodujícího senátu. Ten především poukázal na to, že podaný návrh
na určení lhůty je obsahově totožný se stížností, kterou navrhovatel adresoval k rukám předsedy
soudu dne 21. 7. 2021. K věci samé uvádí, že mimořádné opatření v dané věci bylo vydáno
dle §69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vztahuje
se na ně tudíž, mimo jiných, i §13 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních
při epidemii onemocnění Covid 19 („pandemický zákon”); toto ustanovení ukládá Nejvyššímu
správnímu soudu projednat a rozhodnout uvedené věci přednostně, tedy v obecném
přednostním režimu ve smyslu §56 odst. 3 s. ř. s. Podotkl dále, že na přezkum se v dané věci
vztahuje §13 odst. 3 pandemického zákona, který představuje lex specialis k §101d odst. 2 s. ř. s ;
v tomto smyslu byl navrhovatel ostatně již informován odpovědí předsedy soudu ze dne
5. 8. 2021.
[3] Předseda senátu s odkazem na postup senátu dle §56 odst. 1 s. ř. s. dále uvedl,
že v současné době, jakožto soudce zpravodaj, projednává přednostní věci předcházející věci
navrhovatele; konkr. věci mezinárodní ochrany s datem nápadu 22. 6. 2020, 15. 7. 2020
a 28. 7. 2020 a následujících 15 dalších věcí, které podléhají přednostnímu režimu; dále uvedl,
že neshledal důvod pro přednostní zacházení s podaným návrhem ještě v rámci přednostních
věcí, neboť napadené opatření bylo účinné jen v době od 4. 5. 2021 do 8. 6. 2021; bylo zrušeno
mimořádným opatřením odpůrce ze dne 7. 6. 2021 č. j. MZDR 15757/2020-53/MIN/KAN,
v současné době tedy do práv adresátů nijak nezasahuje a věcně jde jen o „deklaraci
nezákonnosti“ opatření ve smyslu §13 odst. 4 pandemického zákona. Taková povaha zcela jistě
neodůvodňuje přednost návrhu před „živými“ spisy rozhodovanými rovněž v přednostním
režimu. S ohledem na uvedené nepovažuje předseda 3. senátu návrh za důvodný.
[4] Nejvyšší správní soud z předloženého soudního spisu sp. zn. 3 Ao 4/2021 ověřil
následující skutečnosti. Navrhovatel podal návrh čítající 47 stran k Nejvyššímu správnímu soudu
dne 4. 5. 2021; současně s podáním návrhu nesplnil poplatkovou povinnost, proto byl usnesením
ze dne 6. 5. 2021, č. j. 3 Ao 4/2021 - 38 vyzván k zaplacení soudního poplatku; ten uhradil dne
10. 5. 2021. Dne 7. 5. 2021 byly navrhovateli, jakož i odpůrci a osobám zúčastněným na řízení
zaslány informace o řízení; dne 14. 5. 2021 bylo navrhovateli zasláno oznámení o uplatnění práva
osoby zúčastněné na řízení k vyjádření, dne 24. 5. 2021 bylo soudu doručeno vyjádření odpůrce
k vyjádření osoby zúčastněné na řízení a k návrhu na zrušení opatření; dne 6. 6. 2021 zaslal
navrhovatel soudu doplnění 63 příloh k návrhu, dne 8. 6. 2021 navrhovatel doplnil přílohy
a změnil petit návrhu.
[5] Dne 21. 7. 2021 zaslal navrhovatel stížnost na průtahy řízení, kterou adresoval předsedovi
Nevyššího správního soudu; dne 5. 8. 2021 mu bylo písemně sděleno, že po prověření postupu
v řízení ve věci nebyly shledány průtahy, věc je vyřizována v režimu dle §56 odst. 3 s. ř. s.;
nevymyká se ani průběhu jiných dosud neskončených věcí týkajících se návrhu na zrušení
mimořádných opatření; bylo rovněž konstatováno, že s ohledem na zrušení přezkoumávaného
opatření zde neexistuje ani nebezpečí z prodlení či jiného vážného poškození zájmů navrhovatele.
[6] Dne 7. 9. 2021 navrhovatel opět učinil podání, kterým žádá o urychlené rozhodnutí
ve věci, v němž opětovně poukazuje na lhůtu 90 dnů k vyřízení, a dále poukazuje zejména
na potřebu rozhodnutí ve vztahu k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy
dle zákona č. 82/1989 Sb.; tím ospravedlňuje svůj právní zájem na tom, aby bylo rozhodnuto
ve věci co nejdříve. Dne 7. 11. 2021 podal následně navrhovatel návrh na určení lhůty.
[7] Návrh není důvodný.
[8] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[9] Nejvyšší správní soud již několikráte ve své judikatuře konstatoval, že průtahy v řízení
znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu.
[10] Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že třetí senát nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Jak vyplývá z předloženého soudního spisu, věcí se bezprostředně po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony,
jejichž vykonání je ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.
[11] Podle §56 s. ř. s. soud projednává a rozhoduje věci v pořadí, v jakém mu napadly;
přednostně projednává návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení
zástupce (odst. 2), projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního
orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy
a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon (odst. 3). I v rámci přednostního
režimu je třeba věci projednávat v pořadí, v jakém soudu napadly.
[12] V případě navrhovatele se jedná o věc spadající do přednostního režimu na základě §56
s. ř. s. per §13 odst. 3 pandemického zákona, dle kterého: „je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej
mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne. Pokud soud nepostupuje podle věty první, návrh
se projednává přednostně.“ (zdůrazněno NSS).
[13] Navrhovateli nelze přisvědčit, pokud má za to, že se na přezkum v dané věci vztahuje
§101d odst. 2 s. ř. s., neboť §13 odst. 3 pandemického zákona představuje k tomuto obecnému
ustanovení lex specialis. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by uvedené ustanovení obsoletní, což
zákonodárce zajisté nezamýšlel. Měla - li by platit lhůta stanovená obecně pro opatření obecné
povahy v §101d odst. 2 s. ř. s., jak tvrdí navrhovatel, bylo by zcela nadbytečné, aby v §13 odst. 3
pandemického zákona bylo výslovně stanoveno přednostní projednání věci a to ještě
v návaznosti na vyhodnocení opodstatněnosti návrhu (viz §13 odst. 3 věta první). Naopak je
zřejmé, že přednostní procesní režim (bez určení lhůty či odkazu na obecné ustanovení týkající
se přezkumu opatření obecné povahy dle §101a a násl. s. ř. s.) na opatření obecné povahy
dle pandemického zákona zvolil zákonodárce záměrně, především s ohledem na zvláštní
charakter mimořádných opatření vydávaných Ministerstvem zdravotnictví a též s přihlédnutím
k výjimečné kompetenční úpravě, jež svěřuje přezkum těchto opatření přímo Nejvyššímu
správnímu soudu. Aplikace §101d odst. 3 s. ř. s. je proto v případě věci navrhovatele nepřípadná.
[14] Při zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na určení lhůty není důvodný. Bral v potaz
především „aktuální“ význam věci in meritum pro navrhovatele. Urychleného vydání rozhodnutí
se navrhovatel domáhá výlučně z důvodu následného uplatnění možné náhrady nemajetkové
újmy; ve věci nehrozí nebezpečí z prodlení či jiný nevratný zásah do sféry veřejných subjektivních
práv navrhovatele či jiných osob. Není zde dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu dán
žádný relevantní důvod, či obecný zdůvodnitelný zájem na předřazení věci navrhovatele v rámci
věcí v přednostním režimu, které věci navrhovatele předcházejí.
[15] Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující
soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu.
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo
dosud rozhodnutí, nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
Lze poukázat též na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným
úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části
VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni
obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli
však již delší). Byť se Nejvyšší správní soud do značné míry brání naznačené paušalizaci
a zdůrazňuje nutnost zohledňování všech okolností posuzovaného případu, tedy i toho,
že se v daném případě jedná o věc ze zákona přednostní, tudíž je namístě za přiměřenou
považovat délku řízení nepoměrně kratší, dospěl k závěru, že řízení ve věci navrhovatele vedené
pod sp. zn. 3 Ao 4/2021 nedosáhlo délky, kterou by bylo možné označit za již nepřiměřenou.
[17] Podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, pokud soud, vůči němuž návrh
na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil,
příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení
nedochází. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedený postup ve věci sp. zn. 3 Ao 4/2021
neshledal návrh důvodný, proto jej zamítl.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu