ECLI:CZ:NSS:2021:ARS.3.2020:35
sp. zn. Ars 3/2020 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy Tomáše
Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj), Radana Malíka,
Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Komunistická strana Čech
a Moravy, se sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha, zastoupené JUDr. Čestmírem
Kubátem, CSc., advokátem se sídlem Maiselova 19, Praha, proti žalovanému: Úřad pro dohled
nad hospodařením politických stran a politických hnutí, se sídlem Kounicova 688/26, Brno,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č. j. UDH-SPR-PS-29/2017-5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020,
č. j. 62 A 55/2018-72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními orgány
[1] Posuzovaná věc souvisí s volbami do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech
20. 10. 2017 a 21. 10. 2017. Předmětem kontroly žalovaného byly čtyři internetové stránky,
jejichž adresy žalobkyně oznámila žalovanému podle §16d odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů
(„zákon o volbách“).
[2] Na první internetové adrese oznámené žalobkyní žalovanému – www.csob.cz/portal/....
– („adresa č. 1“) se zobrazoval volební účet žalobkyně.
[3] Na druhé internetové adrese – www.kscm.cz/sites/... – („adresa č. 2“) se nacházela
tabulka označená jako „Část II. Jiná bezúplatná plnění poskytnutá kandidujícímu subjektu“,
která obsahovala údaje o celkem 9 osobách (fyzických i právnických), které poskytly žalobkyni
během volební kampaně bezúplatné plnění v celkové částce 24.021 Kč.
[4] Na internetové adrese č. 3 a č. 4 se pak nacházely odkazy na denní výpisy z volebního
a zvláštního účtu žalobkyně.
[5] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou ze spáchání
přestupků podle §16h odst. 2 písm. k) a §16h odst. 2 písm. l) zákona o volbách. Prvního
přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s §16c odst. 4 zákona o volbách nejpozději
3 dny přede dnem voleb, tj. do 00:00 hod. dne 17. 10. 2017, nezveřejnila na internetových
stránkách, na nichž mají být zveřejňovány informace o financování volební kampaně, údaje
o osobách, které v její prospěch poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění, v rozsahu
stanoveném v §16b odst. 3 zákona o volbách. Druhý přestupek žalobkyně spáchala tím,
že jakožto kandidující politická strana v rozporu s §16d odst. 1 zákona o volbách neoznámila
žalovanému adresu svých internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace
o financování volební kampaně. Za tyto přestupky žalovaný ve společném řízení ve smyslu §88
odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen
„přestupkový zákon“), s využitím §41 odst. 1 a 46 odst. 1 téhož zákona a ve spojení s §16h
odst. 5 písm. b) zákona o volbách uložil žalobkyni pokutu ve výši 68.000 Kč.
[6] V odůvodnění rozhodnutí žalovaný k prvnímu přestupku uvedl, že přehled osob,
které žalobkyni poskytly bezúplatná plnění, nebyl 3 dny přede dnem voleb úplný. V té době totiž
obsahoval údaje pouze o 9 subjektech s celkovou částkou bezúplatného plnění 24.021 Kč; ke dni
29. 1. 2018 přehled obsahoval 34 položek s celkovou částkou bezúplatného plnění ve výši
349.997 Kč. K druhému přestupku žalovaný uvedl, že internetovou stránku, jejíž charakteristika
nejlépe odpovídá §16d odst. 1 zákona o volbách (www.kscm.cz/cs/nase-strana/financovini-
strany), žalobkyně žalovanému neoznámila.
II. Posouzení věci krajským soudem
[7] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně
v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[8] Krajský soud ohledně prvního přestupku konstatoval, že žalobkyně skutková zjištění
žalovaného nepopírala. Ve shodě se žalovaným uvedla, že na jejích internetových stránkách
chyběly zákonem o volbách vymezené údaje o osobách, které ve prospěch žalobkyně uhradily
nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, či poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné
plnění. Žalobkyně pouze namítala, že z ospravedlnitelných důvodů pro ni nebylo možné v době
konání voleb v roce 2017 splnit povinnost týkající se zveřejnění těchto údajů v zákonem
stanovené lhůtě. Krajský soud shledal, že žalobkyně však žádné konkrétní důvody – kroky anebo
postupy, jimiž se snažila nesplnění povinnosti zabránit – nedoložila ani neuvedla. Tvrdila-li
žalobkyně v průběhu správního řízení, že se jí „i přes veškerou snahu“ nepodařilo
od organizačních jednotek potřebné údaje do voleb shromáždit, nebyla ani tato veškerá snaha,
včetně důvodů, proč organizační jednotky žalobkyně informace neposkytly, ničím doložena.
Ohledně druhého přestupku krajský soud uvedl, že žalobkyně zaslala žalovanému pouze
fragmenty svých internetových stránek, kde se povinné informace o financování volební
kampaně ve smyslu §16d odst. 1 zákona o volbách buď nenacházely, anebo byly neúplné.
III. Obsah kasační stížnosti
[9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
Požaduje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí.
[10] Stěžovatelka k prvnímu přestupku uvádí, že ve skutečnosti byly požadované informace
zveřejněny opožděně jen o 8 převážně nočních hodin. K druhému přestupku stěžovatelka
konstatuje, že adresu svých internetových stránek, kde byly zveřejňovány informace o její volební
kampani, oznámila několikrát. Šlo o internetové stránky www.kscm.cz. Požadavek žalovaného
i soudu, aby byla žalovanému oznámena nejen adresa internetových stránek, odkud je přístup
k transparentnímu účtu, ale samotný přístup (na jedno kliknutí), ze zákona neplyne. První
oznámení stěžovatelka učinila dne 15. 5. 2017, další dne 17. 6. 2017 a 17. 10. 2017. Argumentaci
krajského soudu považuje v tomto ohledu za zmatečnou a nepřezkoumatelnou,
neboť z ní vyplývá, že stěžovatelka by spáchala přestupek pouze tehdy, pokud by žalovanému
požadovanou informaci neoznámila, stěžovatelka ji však žalovanému oznámila.
[11] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí stěžovatelka spatřuje rovněž ve vyměření jediné pokuty
za oba přestupky. Z odůvodnění nelze dovodit, na základě jakého zákonného ustanovení byla
za dva přestupky uložena pokuta jediná a jak vůbec byla porovnána míra zavinění u jednotlivých
přestupků, tedy jak nakonec žalovaný dospěl k celkové výši pokuty právě 68.000 Kč.
[12] Stěžovatelka dále uvádí, že z korespondence se žalovaným založené ve spisu je zřejmé,
že se snažila napravit vytýkané nedostatky, i když ze zákona nevyplývají. Například její
transparentní účet obsahoval jen měsíční výpisy, a proto sama začala zveřejňovat denní výpisy
z transparentního účtu vždy za minulý den, ke kterým měla neustálý (online) přístup
prostřednictvím internetového bankovnictví, ale tehdy nebylo ještě v technických možnostech
banky zveřejňovat tyto údaje přímo na transparentním účtu. Jakmile banka zaslala stěžovatelce
další měsíční výpis a ten se objevil na transparentním účtu, staré denní výpisy byly vymazány,
protože je již obsahoval měsíční výpis, a pokračovalo se ve zveřejňování denních výpisů
následujícího měsíce. Řada měsíčních výpisů transparentního účtu přitom pravidelně narůstala
a zůstávala uchována a každý měl k dispozici souhrnnou informaci. Výpisy obsahovaly veškeré
zákonem požadované informace o platebních transakcích ve smyslu §17a odst. 3 zákona
č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích („zákon
o politických stranách“). Pro denní výpisy byl na webové stránce stěžovatelky zřízen samostatný
náhled na úrovni transparentního účtu a jiných bezúplatných plnění kandidující straně,
tj. stěžovatelce. Kdo chtěl znát údaje o ekonomickém zajištění volební kampaně stěžovatelky,
tedy měl základní přehled k dispozici, včetně údajů o poskytovatelích příspěvků. Stěžovatelka
zdůrazňuje, že všechny příspěvky byly získány legálně a z legálních zdrojů a v souladu se zákonem
byly rovněž vynaloženy.
[13] Žalovaný ve svém rozhodnutí napadá jen formu a minimální zpoždění při zveřejňování
požadovaných informací. Podle stěžovatelky je v tomto případě společenská škodlivost zřejmě
zanedbatelná, a to zejména při vědomí, že žalovaný svým výkladem zasáhl do platebního styku
vyhrazeného kontrole České národní banky (ČNB), a tím zkomplikoval stěžovatelce situaci,
protože stěžovatelka důvodně a v souladu se zákonem o platebním styku žila v přesvědčení,
že transparentní účet Československou obchodní bankou (ČSOB) zřízený a také tak označený
ve smlouvě stěžovatelky s bankou („transparentní účet pro volby do PS 2017“) je legální v souladu
s §124d zákona o platebním styku. Otázce „transparentnosti“ transparentního účtu, kterou
žalovaný požadoval nad rámec zákona a mimo svou zákonnou kompetenci v platebním styku,
byla věnována převážná část korespondence se žalovaným i s bankou. Její podstatu se měl
žalovaný pokusit řešit na zcela jiné úrovni s ČNB, které nelze nic nařizovat, namísto toho
se uchýlil k řešení legislativní neprozíravosti pro sebe nejpohodlnějším způsobem na účet občanů
sdružených v politických stranách či hnutích a nakonec z toho vzešlo rozhodnutí o přestupcích.
Stěžovatelka považuje postup žalovaného za příznačně byrokratický. Má za to, že pokud vůbec
měla být vyměřena pokuta s ohledem na shora uvedené okolnosti a první zkoušku nové zákonné
úpravy, pak výrazně nižší.
IV. Vyjádření žalovaného
[14] Žalovaný soudu zaslal vyjádření ke kasační stížnosti a navrhuje její zamítnutí. Tvrzení
stěžovatelky k prvnímu přestupku o tom, že se opozdila se zveřejněním údajů asi jen
o 8 převážně nočních hodin, označil za nepravdivé. Ze spisu je zřejmé, že 3 dny přede dnem
voleb byly zveřejněny údaje o 9 poskytovatelích, zatímco ve zprávě o financování volební
kampaně stěžovatelka přiznala 34 bezúplatných plnění. Samotná stěžovatelka pak v odporu proti
příkazu uvedla, že údaje o poskytovatelích bezúplatných plnění do zveřejněného přehledu
doplňovala po zákonem stanovené lhůtě, a to konkrétně ve dnech 18. 10. 2017, 13. 11. 2017
a 16. 11. 2017. Pokud jde o nenaplnění liberačních důvodů ve smyslu §16i odst. 1 zákona
o volbách, žalovaný se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a odkazuje na ně.
[15] V souvislosti s druhým přestupkem žalovaný uvedl, že oznamovací povinnost podle
§16d odst. 1 zákona o volbách musí být splněna nejen po formální stránce, tj. oznámení
internetové adresy jako takové, ale též po materiální stránce, tj. oznámená internetová stránka
musí obsahovat informace předpokládané zákonem. V opačném případě formálně splněná
oznamovací povinnost postrádá smysl.
[16] Tvrzení stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu uložení jediné pokuty
za oba přestupky neodpovídá platné právní úpravě. Žalovaný postupoval v souladu s absorpční
zásadou vyjádřenou v §41 odst. 1 přestupkového zákona.
[17] Pokud jde o problematiku volebního účtu a jeho technických parametrů, žalovaný stejně
jako v řízení před krajským soudem zdůraznil, že tato otázka nebyla předmětem správního řízení,
z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Žalovaný je i nadále přesvědčen, že řešení, které zvolila
stěžovatelka, tj. zveřejňování výpisů z transparentního účtu vedeného u ČSOB zpětně za určité
časové období, neodpovídalo požadavkům v §16a odst. 1 zákona o volbách. Z těchto důvodů
žalovaný při korespondenci se stěžovatelkou trval na tom, aby stěžovatelka vstoupila do jednání
s bankou za účelem úpravy technického řešení transparentního účtu tak, aby odpovídalo
požadavkům zákona o volbách. Žalovaný tímto postupem v žádném případě nenahrazoval
dohled ČNB nad platebním stykem, pouze se při výkonu dohledu nad financováním volební
kampaně snažil upozornit stěžovatelku na nesoulad jí vedeného transparentního účtu
s požadavky kladenými zákonem o volbách.
[18] Žalovaný nerozumí tvrzení stěžovatelky, že transparentní účet zřízený u ČSOB
je v souladu s §124d zákona o platebním styku. Platný a účinný zákon č. 370/2017 Sb.,
o platebním styku, ustanovení §124d neobsahuje. Stěžovatelka měla zřejmě na mysli §124d
zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který však již byl zrušen. Zákon o platebním styku
aktuálně nestanoví bližší podrobnosti k náležitostem transparentních účtů. Záleží tedy na té které
bance, jaké technické řešení pro jí poskytovaný produkt transparentního účtu zvolí. Banka
stěžovatelky v dané době poskytovala transparentní účet v podobě zveřejňování měsíčních výpisů
z běžného účtu na jejích internetových stránkách. Toto řešení, jakkoliv dostačující pro jiné
subjekty, které vedou transparentní účet, však podle žalovaného neodpovídalo zákonným
podmínkám pro volební účet podle zákona o volbách.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[19] Kasační stížnost je včasná, podaná proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná (§102 s. ř. s.), osobou oprávněnou a zastoupenou advokátem.
[20] Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[21] Kasační stížnost není důvodná.
a) Námitka týkající se výše pokuty a její nepřiměřenosti
[22] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatelky, která se týká uložené
pokuty, její výše a tvrzené nepřiměřenosti. Stěžovatelka jednak namítá nepřezkoumatelnost,
která podle jejího názoru spočívá ve vyměření jediné pokuty za oba přestupky, a dále tvrdí,
že pokud vůbec měla být pokuta vyměřena, pak výrazně nižší.
[23] Tato námitka je nepřípustná, neboť ji stěžovatelka řádně neuplatnila v řízení
před krajským soudem.
[24] Z ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. vyplývá, že důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl, nejsou v kasační
stížnosti přípustné. Nepřípustnost podle §104 odst. 4 s. ř. s. je dána nejenom v případech,
kdy stěžovatel námitku před krajským soudem vůbec neuplatnil, ale též v případech, kdy sice onu
námitku před soudem uplatnil, učinil tak však až po uplynutí lhůty k podání žaloby. Výsledek
je totiž stejný, v obou případech se námitkou krajský soud zabývat (věcně) nemohl
(viz např. rozsudek NSS ze dne 3. 9. 2008, č. j. 1 Afs 102/2008-39).
[25] Nejvyšší správní soud z obsahu žaloby podané u krajského soudu dne 5. 4. 2008 zjistil,
že žádný žalobní bod týkající se jedné pokuty za dva přestupky a její nepřiměřenosti neobsahuje.
Ve vztahu k oběma přestupkům stěžovatelka poukazovala toliko na splnění liberačních důvodů
podle §16i odst. 1 zákona o volbách, což je však zcela odlišná argumentace. Rozhodnutí
žalovaného bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 2. 2018, dvouměsíční lhůta podle §72 odst. 1
s. ř. s. pro podání žaloby, jakož i doplnění žalobní argumentace, uběhla dne 9. 4. 2018 (poslední
den lhůty 8. 4. 2018 připadl na neděli, proto lhůta skončila až následující pracovní den).
Jednovětou zmínku o nepřiměřenosti výše pokuty stěžovatelka učinila teprve dne 8. 8. 2018
ve své replice k vyjádření žalovaného, tedy až po uplynutí lhůty k podání žaloby. Námitku týkající
se uložení jediné pokuty za dva přestupky stěžovatelka uplatnila poprvé až v řízení o kasační
stížnosti. Stěžovatelce přitom nic nebránilo tyto námitky uplatnit již v žalobě. Uvedenou
argumentaci nelze považovat ani za rozvinutí včas uplatněného žalobního bodu (zárodku
žalobního bodu), neboť – jak již bylo shora uvedeno – uložené pokutě se žaloba nijak
nevěnovala. Krajský soud tedy správně nepovažoval opožděnou námitku stěžovatelky týkající
se nepřiměřenosti pokuty za řádně uplatněný žalobní bod a ve svém rozsudku se jí nezabýval.
Touto kasační námitkou stejně jako námitkou jediné pokuty za dva přestupky (resp. námitkou
zpochybňující absorpční zásadu) se proto s ohledem na §104 odst. 4 s. ř. s. nyní nemůže zabývat
ani Nejvyšší správní soud.
b) Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
[26] Stěžovatelka dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu v souvislosti
s jeho argumentací týkající se druhého přestupku. Krajský soud uvedl, že stěžovatelka jakožto
kandidující politická strana v rozporu s §16d odst. 1 zákona o volbách neoznámila žalovanému
adresu svých internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace o financování volební
kampaně. Stěžovatelka namítá, že tuto adresu svých internetových stránek (www.kscm.cz)
žalovanému oznámila několikrát. Argumentaci krajského soudu proto považuje za zmatečnou
a nepřezkoumatelnou.
[27] Námitka není důvodná. Ve své podstatě se ani nejedná o námitku nepřezkoumatelnosti.
Stěžovatelka je – na rozdíl od žalovaného a krajského soudu – přesvědčena, že adresu
internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace o financování volební kampaně,
žalovanému v souladu se zákonem o volbách oznámila. Stěžovatelka tak ve své podstatě napadá
věcný závěr krajského soudu, nikoliv přezkoumatelnost jeho argumentace. Nejvyšší správní soud
pro úplnost podotýká, že z odůvodnění rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se krajský soud řídil
při hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v řízení o žalobě a proč subsumoval popsaný
skutkový stav pod zvolené právní normy. Rozsudek krajského soudu je proto plně
přezkoumatelný.
c) Posouzení prvního přestupku
[28] Podle §16h odst. 2 písm. k) zákona o volbách se kandidující politická strana a politické
hnutí nebo politická strana a politické hnutí zastoupené v koalici dopustí přestupku tím,
že v rozporu s §16c odst. 4 téhož zákona nezveřejní požadované údaje o osobách, které uhradily
nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň nebo poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné
plnění.
[29] Podle §16c odst. 4 zákona o volbách nejpozději 3 dny přede dnem voleb musí být známy všechny
osoby, které ve prospěch kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice, jejich
kandidáta anebo nezávislého kandidáta uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební
kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění. O těchto osobách se zveřejní na internetových
stránkách kandidující politické strany, politického hnutí, koalice nebo nezávislého kandidáta údaje
stanovené v §16b odst. 3 zákona o volbách.
[30] Podle §16b odst. 3 zákona o volbách se údaje o peněžních prostředcích na volebním
účtu evidují s uvedením jména, příjmení, data narození a obce, v níž má fyzická osoba, která tyto
prostředky poskytla, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu, s uvedením její obchodní
firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno (dále jen „údaje
o osobách“).
[31] Stěžovatelka k prvnímu přestupku v kasační stížnosti uvádí, že ve skutečnosti zveřejnila
požadované informace opožděně „jen o 8 převážně nočních hodin“. Touto argumentací
stěžovatelka jednak nijak nezpochybňuje skutečnost, že zákonem požadované informace
zveřejnila opožděně, a jednak je tato její argumentace co do „míry opožděnosti“ v rozporu
s obsahem správního spisu i samotné argumentace stěžovatelky ve správním řízení. Ze správního
spisu je zřejmé, že 3 dny přede dnem voleb, tedy ke dni 17. 10. 2017, byly na internetových
stránkách stěžovatelky zveřejněny údaje o 9 poskytovatelích bezúplatných plnění s celkovou
poskytnutou částkou plnění ve výši 24.021 Kč, zatímco ke dni 29. 1. 2018 stěžovatelka přiznala
34 bezúplatných plnění s celkovou částkou v její prospěch ve výši 349.997 Kč. Samotná
stěžovatelka pak v odporu proti příkazu, který byl doručen žalovanému dne 30. 11. 2017, uvedla,
že údaje o poskytovatelích bezúplatných plnění do zveřejněného přehledu doplňovala
i po zákonem stanovené lhůtě, a to ve dnech 18. 10. 2017, 13. 11. 2017 a 16. 11. 2017.
Rovněž v žalobě stěžovatelka tvrdila, že další údaje a informace postupně doplňovala
„v následujících několika dnech“.
[32] Z uvedeného je zřejmé, že skutková podstata přestupku podle §16h odst. 2 písm. k)
zákona o volbách byla naplněna. Námitka stěžovatelky, že požadované informace zveřejnila
opožděně „jen o 8 převážně nočních hodin“, není důvodná. Ostatně z kasační stížnosti není
ani zřejmé, na jakých skutečnostech stěžovatelka toto své tvrzení staví. Nic dalšího k posouzení
prvního přestupku krajským soudem stěžovatelka ve své kasační stížnosti již nenamítá. Ze spisu
a předchozích vyjádření stěžovatelky v řízení naopak plyne, že požadované údaje doplňovala
nejen dne 18. 10. 2017, ale i dne 13. 11. 2017 a 16. 11. 2017. Nejvyšší správní soud závěrem
zdůrazňuje, že cílem komentované právní úpravy je zajistit vyšší míru transparentnosti
financování volební kampaně, a to především díky informacím o finanční a věcné podpoře
od třetích osob. Účelem povinnosti stanovené v §16c odst. 4 ve spojení s §16b odst. 3 zákona
o volbách je poskytnout veřejnosti ucelenou informaci o tom, které subjekty podpořily
kandidující politické strany a politická hnutí nebo jejich koalice při financování volební kampaně,
aby pak potenciální voliči případně mohli na základě této informace přizpůsobit své voličské
preference. Této své povinnosti však stěžovatelka v projednávané věci nedostála.
d) Posouzení druhého přestupku
[33] Podle §16h odst. 2 písm. l) zákona o volbách se kandidující politická strana a politické
hnutí nebo politická strana a politické hnutí zastoupené v koalici dopustí správního deliktu tím,
že nesplní některou z povinností podle §16d téhož zákona související se zveřejněním údajů
o financování volební kampaně, obsahem zprávy o financování volební kampaně nebo zasláním
podkladů o účetnictví Úřadu.
[34] Podle §16a ve spojení s §16b, který byl vtělen do zákona o volbách zákonem
č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony, je každá kandidující
politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát povinna si pro financování
volební kampaně nejpozději do 5 dnů ode dne vyhlášení voleb zřídit účet umožňující bezplatný
a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu platebních transakcí na tomto účtu
(dále jen „volební účet“), který musí být veden u banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo
u zahraniční banky, která má pobočku umístěnu na území České republiky. Peněžní prostředky
uložené na volebním účtu lze užít pouze na financování volební kampaně. Výběr hotovosti
z volebního účtu a její následné užití na financování volební kampaně se zaznamená v účetnictví.
Financování volební kampaně zahrnuje veškeré výdaje na volební kampaň. K úhradě těchto
výdajů lze použít pouze peněžní prostředky uložené na volebním účtu.
[35] Podle §16d odst. 1 zákona o volbách kandidující politická strana, politické hnutí, koalice
nebo nezávislý kandidát zajistí, aby přístup k volebnímu účtu byl po dobu trvání tohoto účtu
vymezenou v §16a zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup na jejich internetových
stránkách. Kandidující politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát jsou povinni
oznámit Úřadu adresu svých internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace o financování volební
kampaně, a zřízení volebního účtu a adresu internetových stránek, na kterých je účet přístupný;
koalice oznámí Úřadu i své složení.
[36] Z §16d odst. 1 zákona o volbách tedy kandidujícím subjektům vyplývá hned několik
povinností, jejichž splnění kontroluje žalovaný. Z §16d odst. 1 věty první zákona o volbách
plynula stěžovatelce mimo jiné povinnost, aby na své internetové stránce zveřejnila odkaz
umožňující dálkový přístup, a to především potenciálním voličům, ke zřízenému volebnímu účtu.
Ze správního spisu a tvrzení účastníků řízení je patrné, že stěžovatelka žalovanému zaslala odkaz
přímo na „volební účet“ na portálu ČSOB (adresa č. 1). Byť k tomu žalovaný v napadeném
rozhodnutí v poznámce pod čarou poznamenal, že technické řešení volebního účtu,
které stěžovatelka zvolila, neodpovídá zákonnému požadavku na nepřetržitý přístup k přehledu
platebních transakcí, zároveň zdůraznil, že tato otázka předmětem řízení nebyla. Z napadeného
rozhodnutí jednoznačně plyne, že v případě druhého přestupku byla stěžovatelka potrestána
za to, že nesplnila povinnost zaslat žalovanému adresu své internetové stránky obsahující povinné
informace týkající se financování volební kampaně v úplné a komplexní podobě. Nejvyšší správní
soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka žalovanému zaslala pouze fragmenty
svých internetových stránek, kde se povinné informace ve smyslu §16d odst. 1 zákona o volbách
buď nenacházely, anebo byly neúplné. Neobsahovaly-li internetové stránky stěžovatelky ve svém
souhrnu zákonem požadované informace, a to ani co do řádného a úplného přehledu osob
financujících její volební kampaň, ani co do odkazu na volební účet (lapidárně řečeno odkazu
umožňujícího voličům se na volební účet „prokliknout“), je stěžovatelce správně kladeno za vinu,
že neoznámila žalovanému adresu takových svých internetových stránek, jež by obsahovaly
informace o financování volební kampaně. Závěr žalovaného, který zmiňuje rovněž ve vyjádření
ke kasační stížnosti, že stěžovatelka pouze formálně zaslala žalovanému adresy internetových
stránek, které však materiálně požadavkům zákona o volbách neodpovídaly, je v posuzované věci
tedy namístě.
[37] Argumentace stěžovatelky v kasační stížnosti týkající se volebního účtu a jeho
technických parametrů je s ohledem na předmět řízení v projednávané věci mimoběžná.
Jak zdůraznil již žalovaný ve svém rozhodnutí, tato otázka nebyla předmětem správního řízení,
z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Stejně tak krajský soud ve svém rozsudku upřesnil,
že stěžovatelka nebyla potrestána za to, že by u své bankovní instituce neměla zřízen
transparentní, resp. volební, účet ve smyslu požadavků zákona o volbách. Krajský soud zdůraznil,
že pokud by tomu tak bylo, dopustila by se stěžovatelka přestupku podle §16h odst. 2 písm. b)
zákona o volbách, za což by jí hrozila pokuta až do výše 500.000 Kč. Otázka konkrétních
technických parametrů volebního účtu tak zůstala v rovině neformální „metodické“ výměny
názorů mezi žalovaným, stěžovatelkou a její bankou.
[38] Stěžovatelka dále v souvislosti s posouzením druhého přestupku namítá, že adresu svých
internetových stránek, kde byly zveřejňovány informace o její volební kampani, oznámila
několikrát a šlo o internetové stránky www.kscm.cz. Sdělení adresy v takto obecné formě však
nelze považovat z pohledu zákona o volbách za splnění zákonné povinnosti. Stěžovatelka byla
povinna uvést adresu konkrétní internetové stránky, na které se zákonem požadované informace
nacházejí. Ustanovení §16d odst. 1 zákona o volbách hovoří o sdělení „internetových stránek,
kde budou zveřejňovány informace o financování volební kampaně“. Jedná se tady o odkaz
(adresu) na konkrétní internetovou stránku kandidujících subjektů, na které se požadované údaje
nacházejí.
[39] Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje na „první zkoušku nové zákonné úpravy“,
která byla v příslušném volebním období uplatněna poprvé. Nejvyšší správní soud v této
souvislosti závěrem podotýká, že stěžovatelka je dlouholetou parlamentní stranou,
která se účastní legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. Měla tedy sama nadstandardní
přístup k informacím o přípravě, projednávání, obsahu, zejména ovšem smyslu a účelu příslušné
právní úpravy. Disponuje rovněž stranickým aparátem, případně možnostmi zajistit si fungování
internetových stránek např. pomocí odborného subdodavatele. Ze státního rozpočtu čerpá každý
rok značné příspěvky na svoji činnost. Námitka stěžovatelky je tak nedůvodná.
VI. Závěr a náklady řízení
[40] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[41] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, jak sám uvedl ve svém vyjádření
ke kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2021
Tomáš Langášek
předseda senátu