ECLI:CZ:NSS:2021:ARS.5.2020:44
sp. zn. Ars 5/2020 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy Tomáše Langáška
a soudců Josefa Baxy, Michaely Bejčkové, Radana Malíka, Petra Mikeše (soudce zpravodaj), Pavla
Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního
referenda v obci Ševětín, zast. zmocněncem Ing. B. K., proti odpůrci: městys Ševětín, Šimona
Lomnického 2, Ševětín, zast. Mgr. Ondřejem Janouškem, advokátem se sídlem U Tří lvů 296/8,
České Budějovice, o návrhu na vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti odpůrce proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2020, čj. 52 A 3/2020 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel se návrhem ze dne 12. 8. 2020 domáhal vyhlášení referenda v městysi
Ševětín „ve dnech voleb do poslanecké sněmovny 2021“ o následujících otázkách:
Otázka č. 1: „Souhlasíte s tím, aby zastupitelstvo městysu Ševětín zamítlo změnu územního plánu,
na základě kterého by měla být vybudována nová technologická linka na zpracování kamene a jeho
skladování na území městyse Ševětín v prostoru za bývalým zemědělským družstvem směrem na Mazelov?“
Otázka č. 2: „Jste PROTI provozu stávající drtící linky kamene a dalšímu prodlužování těžby v stávajícím
lomu, které zásadně zhoršují životní podmínky, obtěžují prachem, hlukem, otřesy a dopravou, a souhlasíte
s tím, aby zastupitelstvo městyse Ševětín podniklo veškeré kroky a opatření, aby dalšímu prodlužování těžby
a drcení kamene v katastrálním území Ševětína zabránilo?“
[2] Zastupitelstvo odpůrce (dále „stěžovatel“) na zasedání konaném dne 24. 9. 2020 schválilo
usnesení č. ZM 7/20-12, kterým bylo vyhlášeno místní referendum o otázce č. 1 a nebylo
vyhlášeno místní referendum o otázce č. 2, jelikož se vylučuje s otázkou č. 1. Na zasedání
zastupitelstva stěžovatele konaném dne 8. 10. 2020 usnesením č. ZM 8/20-03 stanovilo termín
referenda o otázce č. 1 na dny voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021.
[3] Návrhem ze dne 12. 10. 2020 se navrhovatel u Krajského soudu v Českých Budějovicích
domáhal vyhlášení místního referenda v rozsahu obou výše uvedených otázek. Krajský soud
výrokem č. I usnesení označeného v záhlaví odmítl jeho návrh v rozsahu otázky č. 1, jelikož
o této otázce již bylo vyhlášeno místní referendum, a nebyla tak naplněna základní podmínka
řízení o návrhu, tj. existence jeho předmětu, kterým je ochrana práv navrhovatele. Výrokem II
následně soud vyhlásil místní referendum o otázce č. 2, výrokem III stanovil dobu konání
referenda na dny voleb do Poslanecké sněmovny nejbližší následující po jeho vyhlášení
a výrokem IV rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[4] Dle krajského soudu je podstatou sporu odlišný pohled účastníků řízení na vzájemný
vztah otázek, o nichž by měli občané v referendu rozhodovat, a to konkrétně varianta, v níž
by občané na otázku č. 1 odpověděli záporně, zatímco na otázku č. 2 by odpověděli naopak
kladně. Soud připomenul, že je nezbytné zvažovat veškeré možné alternativy případného
výsledku referenda, a nikoli pouze ty, které podle mínění navrhovatele lze či naopak nelze
z nějakého důvodu předpokládat.
[5] Krajský soud uvedl, že se na první pohled mohou otázky č. 1 a 2 jevit jako vzájemně
rozporné, nelze však přehlédnout, že obě jsou formulovány v různé míře obecnosti. Zatímco
otázka č. 1 se týká zcela konkrétního kroku zastupitelstva stěžovatele v podobě schvalování
změny územního plánu coby jednoho z možných nástrojů územního plánování, otázka č. 2
dopadá na neurčitý okruh činností zastupitelstva stěžovatele, které se těžby a zpracování kamene
v rámci jeho katastrálního území mohou dotýkat. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
31. 10. 2012, čj. Ars 2/2012 - 43, č. 2799/2013 Sb. NSS, ve věci Městské části Praha 7, výslovně
připustil, že položené otázky mohou být vzájemně ve vztahu obecného a zvláštního. Z toho
dle krajského soudu vyplývá, že i v případě norem vzešlých z místního referenda se uplatní jedno
z obecných kolizních pravidel, dle něhož norma zvláštní má přednost před normou obecnou
(lex specialis derogat legi generali).
[6] Soud dodal, že je významná rovněž skutečnost, že zatímco otázka č. 1 se vztahuje
výhradně k zamýšlenému novému provozu, otázka č. 2 dopadá primárně na provoz stávající.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[7] Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, a to v rozsahu výroku II
(vyhlášení místního referenda) a výroku III (určení termínu konání).
[8] Namítá, že krajský soud posuzoval sporné otázky natolik liberálně, že tím výrazně oslabil
srozumitelnost výsledků referenda. Stěžovatel považuje otázku č. 1 za rozpornou s otázkou č. 2.
Dle stěžovatele je i otázka č. 2 příliš složitá, což povede k nejednoznačnosti odpovědi. Otázka
č. 2 je rovněž rozvitá věta složená ze tří částí, přičemž na každou z nich mohou hlasující chtít
odpovědět jiným způsobem. To jim však není umožněno, jelikož odpovědí „ano“ vyjadřují
souhlas s celou položenou otázkou a odpovědí „ne“ nesouhlas s jednou či více částmi položené
otázky. Tyto skutečnosti stěžovatel v řízení namítal, krajský soud na ně však nereagoval.
Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem v tom, že otázka č. 2 dopadá primárně na stávající
provoz, jelikož druhá (prodlužování těžby ve stávajícím lomu) a třetí část (kroky a opatření proti
dalšímu prodlužování těžby a drcení kamene v k. ú. Ševětín) otázky č. 2 se vztahují k budoucí
těžbě.
[9] Otázka č. 2 rovněž obsahuje nadbytečný hodnotový soud, jelikož obsahuje část „které
zásadně zhoršují životní podmínky, obtěžují prachem, hlukem, otřesy a dopravou“. To stěžovatel považuje
za návodné a matoucí.
[10] Krajský soud dospěl k závěru, že na výsledek referenda je možné aplikovat zásadu,
dle které má norma speciální přednost před normou obecnou. Dle stěžovatele není zřejmé,
kde je hranice mezi obecnou a speciální otázkou. Krajský soud na jednu stranu uvedl,
že se na spornou situaci může aplikovat vztah obecné a speciální normy, ale rovněž uvedl,
že se obě otázky týkají jiné věci (otázka č. 1 budoucí linky, otázka č. 2 stávající linky). Vztah
speciality ovšem předpokládá totožný předmět úpravy.
[11] Navrhovatel se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského
soudu. Srozumitelnost pokládaných otázek byla prokázána během podpisové akce za vypsání
referenda. Navrhovatel také poukázal na opožděnost podané kasační stížnosti a navrhl její
odmítnutí.
[12] Stěžovatel v replice na vyjádření navrhovatele uvedl, že kasační stížnost podal k poštovní
přepravě tři dny před uplynutím lhůty k jejímu podání, což je dle zákonné úpravy včas.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou opožděností kasační stížnosti.
Dle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí
krajského soudu. Podle doručenky založené ve spise krajského soudu bylo napadené usnesení
doručeno stěžovateli dne 2. 11. 2020. Posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti bylo
pondělí 16. 11. 2020 (§40 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost byla sice doručena Nejvyššímu
správnímu soudu až 18. 11. 2020, avšak podle otisku poštovního razítka na obálce, ve které byla
doručena, ji stěžovatel podal k poštovní přepravě již 13. 11. 2020. Dle §40 odst. 4 s. ř. s je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento
zákon jinak. Kasační stížnost tak byla podána včas.
[14] Podstatou kasační stížnosti je posouzení, zda jsou otázky č. 1 a č. 2 navzájem rozporné.
Dle stěžovatele pokud by v referendu byla odpověď na otázku č. 1 „ne“, znamenalo by to,
že by zastupitelstvo stěžovatele muselo souhlasit se změnou územního plánu, dle které by byla
vybudována nová technologická linka na zpracování kamene. Pokud by ale současně na otázku
č. 2 byla odpověď „ano“, znamenalo by to, že by zastupitelstvo stěžovatele muselo dělat vše proti
dalšímu těžení a drcení kamene, tím pádem by ani nesmělo povolit změnu územního plánu,
což je v přímém rozporu s výsledkem hlasování ohledně otázky č. 1.
[15] V replice ze dne 29. 10. 2020 k vyjádření stěžovatele v řízení před krajským soudem
navrhovatel uvedl následující: „1. otázka […] míří na schvalování nového provozu. Společnost Kámen
a písek spol. s r.o. Linecká 277, 381 01 Český Krumlov (dále jen ‚KaP‘) [společnost provozující stávající
kamenolom, pozn. NSS] má v úmyslu vybudovat novou moderní technologickou linku, a to za areálem
bývalého JZD směrem k Mazelovu, v místě navazujícím na zamýšlené nové ložisko. Nové ložisko se nachází
v katastrálním území Kolný, spadajícím pod město Lišov.“ A dále uvedl „2. otázka […] se koncentruje
na stávající provoz současné linky. V současné době je společností KaP provozována linka na zpracování kamene
u trati v blízkosti Ševětína, která zpracovává kámen vytěžený v dobývacím prostoru Ševětín I.“ Ve spisu
předloženém stěžovatelem je založen rovněž e-mail od starostky stěžovatele Ministerstvu vnitra,
odboru veřejné správy, dozoru a kontroly, s žádostí o radu. V tomto e-mailu je uvedeno
následující: „V Ševětíně je lom od nepaměti a pomalu se blíží jeho dotěžení – 10 až 20 let, proto byla
vytipována oblast nové těžby ve vedlejším katastru, těsně sousedícím s katastrem Ševětína. Podstatou změny č. 5
[změny územního plánu, pozn. NSS] je změna území pro možný budoucí přesun technologické linky včetně
skladování kameniva a zázemí do vzdálenější lokality od obytné zóny Ševětína a zároveň do bezprostřední
blízkosti nového těžebního prostoru v okolním katastru Kolný-Lišov.“ Z toho jasně vyplývá, že stávající
kamenolom, resp. technologická linka a sklad kameniva, je na jiném místě než nově
plánovaná technologická linka, jež je předmětem otázky č. 1. Stávající linka na zpracování kamene
je dle navrhovatele u trati v blízkosti Ševětína, zatímco nově plánovaná technologická linka
má být za areálem bývalého JZD směrem k Mazelovu. Tato skutečnost nebyla v řízení nijak
rozporována.
[16] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že obě otázky se týkají odlišného
provozu. Navíc se obě otázky týkají i odlišného území (jak plyne z bodu [15] tohoto rozsudku),
proto nemohou být ve vzájemném rozporu. V otázce č. 1 je zcela jasně uvedeno, že se změna
územního plánu týká nové technologické linky. Otázka č. 2 se však týká „stávající drtící linky kamene
a dalšího prodlužování těžby v stávajícím lomu“ a „prodlužování těžby a drcení kamene“. Z otázky č. 2 jasně
vyplývá, že se týká současného lomu a prodlužování těžby v současném lomu. Netýká se nové
linky na zpracování kamene a jeho skladování jako otázka č. 1. Jinak řečeno, otázka č. 1 se dotýká
nového provozu, s jehož zřízením navrhovatel nesouhlasí, zatímco otázka č. 2 se týká toho,
co již na území katastru je, a navrhovatel referenda nesouhlasí s prodloužením provozu.
[17] Nejvyšší správní soud poznamenává, že uvedený výklad obou otázek neponechává žádný
prostor pro jiný způsob racionálního výkladu. V rozsudku ve věci Městské části Praha 7 Nejvyšší
správní soud v bodech 42 a 43 uvedl, že „při rozhodování o jednoznačnosti zvolených otázek je třeba
poměřovat předloženou otázku nikoli rigorózním právnickým okem, které i v jednoduché větě typu ‚Tak nám
zabili Ferdinanda‘ najde mnohovýznamovost, ale reflektovat pohled běžného občana, jenž hlasuje v referendu.
Tento koncept je v anglosaském common law známý jako reasonable person a je určitým standardem
fiktivní osoby, s níž soudy při poměřování operují. Stručně řečeno: běžný volič musí vědět, o čem rozhoduje, čeho
se otázka týká, měl by i rozumět důsledkům svého souhlasu či nesouhlasu v místním referendu. Z nastíněného
rámce tedy plyne, že případná nejednoznačnost otázky musí dosahovat určité intenzity a navozovat matoucí
a víceznačné interpretace běžnému adresátovi již při prvním čtení. Striktní interpretace by totiž nutně vedla
k tomu, že by se zastupitelstva obcí snažila řadu nepohodlných otázek vetovat s poukazem na jejich
nejednoznačnost“. Z předloženého spisu ani z proběhlého řízení nevyplynuly pro soud žádné
pochybnosti o tom, že by běžný účastník referenda nevěděl, čeho se otázky týkají nebo o čem
rozhoduje. Ať již bude výsledek referenda jakýkoliv, rozhodnutí zastupitelstva stěžovatele
o změně územního plánu v rozsahu vymezeném otázkou č. 1 není ovlivněno tím, jak se hlasující
v referendu vyjádří o stávajícím lomu a prodlužování jeho provozu.
[18] Nejvyšší správní soud dodává, že úvaha stěžovatele o rozpornosti obou otázek není
správná, ani pokud by se obě týkaly stejné věci a území. Pouze na okraj poznamenává, že je zcela
zřejmé, že pokud bude na otázku č. 1 odpověď „ano“, pak by stěžovatel byl nucen zamítnout
změnu územního plánu. Dle kasačního soudu však již z odpovědi „ne“ nelze dovodit
jednoznačný pokyn, jak se má zastupitelstvo stěžovatele zachovat. Jedná se o obdobnou situaci,
kterou soud posuzoval v rozsudku ze dne 17. 3. 2016, čj. Ars 4/2015-45, č. 3414/2016 Sb. NSS,
ve věci obce Černolice. V bodě 63 a 64 tohoto rozsudku soud uvedl následující: „Výsledek hlasování
je v tomto směru zřejmý i vůči zastupitelstvu. V případě vítězství varianty ‚ano‘ má být ponechán stávající
způsob využití u všech tří vymezených lokalit, kromě určených výjimek pro lokality ‚Pod Chvalovským‘
a ‚Ve Slatinách‘, kde může být ponechán stávající stav nebo může být změněn na způsob využití ‚bydlení
v rodinných domech‘. V případě varianty ‚ne‘ by nebylo zastupitelstvo výsledkem referenda v daném případě
vázáno, neboť z formulace otázky nelze dovodit, že by musel být způsob využití vymezených lokalit změněn.
Nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že kladný nebo záporný výsledek referenda musí vždy vést k faktické
závaznosti pro orgány obce. Odkázat lze například na citovaný rozsudek ve věci vyhlášení referenda Městské části
Praha 7, kde jedna z položených otázek referenda, vyhlášeného Nejvyšším správním soudem, zněla: ‚Souhlasíte
s tím, aby celkové náklady na pořízení sídla Úřadu Městské části Praha 7 (včetně případných
přidružených organizací nesouvisejících přímo s provozem Úřadu Městské části Praha 7) byly
omezeny částkou 500 milionů korun včetně DPH a případných úroků?‘ V případě kladného výsledku
je závaznost pro orgány obce zřejmá. Nicméně záporná odpověď by, obdobně jako v posuzované věci, bezprostřední
závaznost nezakládala. Ze znění otázky rozhodně nelze dovodit, že by odpověď ‚ne‘ znamenala, že náklady
musí 500 mil Kč přesáhnout. Vždy proto záleží na znění konkrétní otázky a v obecné rovině je třeba dovodit,
že není nepřípustné referendum, které povede k závaznosti referenda pro orgány obce pouze v případě jedné
z možných odpovědí.“ Pokud by byl výsledek referenda na otázku č. 1 odpověď „ne“, znamenalo
by to tedy, že zastupitelstvo stěžovatele není povinno zamítnout změnu a je pouze na jeho
uvážení, jak bude rozhodovat o územním plánu. Může tedy jak zamítnout, tak i přijmout změnu.
[19] Z výše uvedených bodů tohoto rozsudku plyne, že otázky č. 1 a 2 na sobě nejsou
navzájem závislé. To zejména znamená, že zastupitelstvo stěžovatele nebude výsledkem referenda
k otázce č. 2 nijak vázáno v hlasování ohledně změny územního plánu, na základě kterého
by měla být vybudována nová technologická linka na zpracování kamene a jeho skladování
na území městyse Ševětín v prostoru za bývalým zemědělským družstvem směrem na Mazelov.
Zároveň platí, že pokud bude odpověď na otázku č. 1 „ano“, pak bude muset zastupitelstvo
stěžovatele hlasovat pro zamítnutí změny územního plánu týkající se citované linky a skladování.
Pokud ovšem bude odpověď na tuto otázku „ne“, pak mohou zastupitelé hlasovat jakýmkoliv
způsobem chtějí a výsledek referenda je nijak nezavazuje.
[20] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že otázka č. 2 je složená ze tří jednotlivých otázek
a hlasující nemůže vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas pouze s částí otázky. Stěžovatel údajně tuto
námitku vznesl v řízení před krajským soudem, který na ni však nereagoval. Nejvyšší správní soud
ze spisu krajského soudu ověřil, že stěžovatel v řízení před krajským soudem toliko uvedl,
že mezi otázkou č. 1 a č. 2 je vnitřní rozpor. Žádným způsobem ani obecně netvrdil, že otázka
č. 2 je složená ze tří jednotlivých otázek. Krajský soud tak neměl povinnost na tuto domnělou
námitku reagovat.
[21] K samotnému věcnému posouzení uvedené námitky lze odkázat na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 10. 2012, čj. Ars 4/2012, č. 2760/2013 Sb. NSS, ve věci Chvalovice.
V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud nepřímo potvrdil, že je možné jednou otázkou
položenou v místním referendu rozhodovat o více věcech, avšak za předpokladu, že se musí
jednat ve všech případech o věci, o nichž lze místní referendum konat: „Otázka, která byla takto
formulována přípravným výborem, v sobě tedy zahrnuje (ne příliš vhodně) několik úkonů. Jedná se na jedné straně
o úkony, které patří do oblasti veřejného práva (nepovolení a zákaz výstavby větrných elektráren), a dále o úkony,
které mají povahu soukromoprávní (výpověď a zrušení smluv). V této souvislosti je však třeba zdůraznit,
že otázka formulovaná přípravným výborem byla v místním referendu položena jako jeden celek. Oprávněné osoby
hlasovaly o této otázce souhrnně, buď jedním slovem ‚ano‘ nebo jedním slovem ‚ne‘. Rozhodnutí přijaté v místním
referendu je tedy třeba posoudit také jako celek a jeho jednotlivé části nelze oddělovat z kontextu položené otázky.
Jestliže je tedy jednou otázkou položenou v místním referendu rozhodováno o více věcech, musí se jednat ve všech
případech o věci, o nichž lze místní referendum konat (§6 a §7 zákona o místním referendu).“ K tomuto
názoru se kasační soud znovu přihlásil v rozsudku ve věci obce Černolice, kde soud dodal,
že „je na uvážení iniciátora referenda, zda bude otázka vztažena pouze k jedné či k více věcem zároveň.
Ve druhém případě pak samozřejmě riskuje to, na co poukazuje stěžovatel, tedy nižší účast oprávněných osob,
případně nesouhlas s navrženou otázkou, právě proto, že hlasující se mohou neztotožnit byť i jen s dílčí částí
otázky. To však neznamená její nezákonnost. Nezákonná by mohla být v této souvislosti pouze tehdy, pokud
by nebyla jednoznačná.“ K tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci Městské části Praha 7 uvedl:
„Další podmínkou je jednoznačnost položené otázky, otázka musí mít v příslušném kontextu relativně přesný
význam, který neumožňuje konkurující výklad. Položená otázka tedy zjevně nesmí být matoucí, vnitřně rozporná,
dezinformační, sugestivní či kapciózní, nekonkrétní či neurčitá. Ze zákonného znění je rovněž patrné, že podobné
požadavky formují i vztah mezi jednotlivými otázkami v případě, že je v místním referendu položeno více otázek.
Otázky se tedy nesmí navzájem vylučovat či působit návodně, mohou být však ve vztahu obecného
a zvláštního.“ Jak již bylo výše uvedeno (bod [17] tohoto rozsudku), v posuzovaném případě
se o nejednoznačnou otázku nejedná.
[22] Stěžovatel rovněž namítal, že otázka č. 2 obsahuje nedůvodný hodnotový soud,
a to v části „zásadně zhoršují životní podmínky, obtěžují prachem, hlukem, otřesy a dopravou“,
což považuje za návodné a matoucí. Soud již v rozsudku ze dne 29. 8. 2012, čj. Ars 1/2012 - 26,
č. 2718/2012 Sb. NSS, ve věci obce Břežany, vyjádřil nutnost jisté zdrženlivosti správních soudů
při posuzování otázek pro referenda. S přihlédnutím k těmto obecným východiskům Nejvyšší
správní soud připouští, že použitá formulace v otázce č. 2 není zcela neutrální. Nelze ovšem
ani přehlédnout skutečnost, že těžba kamene a provoz drtící linky nepochybně produkuje prach,
hluk i otřesy, což jistě v obecné rovině zase zhoršuje životní podmínky. Tato formulace proto
dle soudu hraničně není návodná, protože jen těžko může ovlivnit hlasující v referendu.
Lze navíc předpokládat, že právě míra ovlivnění života občanů provozem kamenolomu bude
jedním z hlavních témat kampaně před uskutečněním referenda a hlasující budou ovlivněni
zejména proběhlou kampaní.
[23] Krajský soud vystavěl výrok o vyhlášení referenda na dvou samostatně stojících závěrech.
Podle prvého se otázka č. 1 týká zcela konkrétního kroku zastupitelstva stěžovatele a otázka č. 2
dopadá na neurčitý okruh činností zastupitelstva stěžovatele. V takové situaci se dle soudu uplatní
pravidlo, dle něhož norma zvláštní má přednost před normou obecnou. Podle druhého závěru
se otázka č. 1 vztahuje výhradně k zamýšlenému novému provozu a otázka č. 2 dopadá primárně
na provoz stávající. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s tímto druhým závěrem, přičemž
jej doplnil tak, že se otázky navíc týkají i odlišného území (body [15] a [16] tohoto rozsudku).
Za této situace lze označit závěr krajského soudu týkající se vztahu obecné a zvláštní normy
za nadbytečný, neboť pokud platí, že se jedná o otázky s rozdílným předmětem, nelze z povahy
věci hovořit o vztahu obecného a zvláštního. Podstatné však je, že obstál jeden z nosných
důvodů usnesení, který byl sám o sobě dostatečný pro vyhlášení referenda.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl. Výrok rozsudku o nákladech řízení vychází z §93
odst. 4 s. ř. s., dle kterého na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
Toto ustanovení je použitelné i na řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí ve věci
místního referenda, k čemuž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2017,
čj. Ars 1/2017 - 44, ve věci města Napajedla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2021
Tomáš Langášek
předseda senátu