ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.16.2021:19
sp. zn. Konf 16/2021 - 19
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4, a dalších
účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 290/2019, ve věci
žaloby o zaplacení 2 500,- Kč s příslušenstvím: žalobkyně Pranet s. r. o., se sídlem v Praze 16,
Lipenecká 24, IČO 24808024, a žalovaného M. L.,
takto:
I. P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 11 C 290/2019 je s ou d .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 11. 2019, čj. 11 C 290/2019 - 18,
se z r ušuj e .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 5. 8. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále též jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 11 C 290/2019, týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500,- Kč
s příslušenstvím.
[2] Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání
elektronického platebního rozkazu, podaným u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 1. 7. 2019,
domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 500,- Kč s příslušenstvím, jakožto smluvní pokuty
z titulu porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb - připojení
k internetové síti. Dle žalobního tvrzení žalovaný po ukončení smluvního vztahu nesplnil svou
smluvní povinnost vrátit žalobkyni wi-fi router, sloužící k příjmu internetu, ani neumožnil
žalobkyni jeho demontáž. Tím mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvně sjednanou
smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 návrhu vyhověl, dne 3. 7. 2019
vydal elektronický platební rozkaz, ten však v důsledku nemožnosti jeho doručení žalovanému
do vlastních rukou usnesením ze dne 4. 9. 2019 zrušil. Následně svým usnesením ze dne
26. 11. 2019, čj. 11 C 290/2019 - 18, řízení ve věci zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci
tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok IV.); výroky II. a III. pak rozhodl o nákladech
soudního řízení a vrácení soudního poplatku žalobkyni. Svůj postup obvodní soud odůvodnil
tím, že podle žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 14. 4. 2016 smlouvu
o poskytování veřejné telekomunikační služby (připojení k internetové síti). Žalobkyně dne
2. 12. 2017 v souladu s příslušným smluvním ustanovením tuto smlouvu vypověděla a smluvní
vztah tak skončil uplynutím výpovědní lhůty ke dni 31. 12. 2017. Dle čl. 5. 7. Všeobecných
podmínek poskytování služby připojení k síti internet (tvořících součást smlouvy) byl žalovaný
povinen vrátit žalobkyni ve lhůtě 5 dnů od ukončení poskytování služeb poskytnutý wi-fi router,
případně umožnit žalobkyni jeho demontáž. Této své povinnosti nedostál, a vznikla mu
tak dle citovaného článku povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 500,- Kč. Tuto
částku dle žaloby žalobkyni neuhradil. Podle názoru obvodního soudu se jedná o spor
mezi poskytovatelem komunikačních činností na straně jedné a účastníkem, případně uživatelem,
této služby na straně druhé; předmětem sporu je pak nárok na smluvní pokutu, která „přímo souvisí
s vydáním zařízení užívaného pro poskytování služby elektronických komunikací“. O takovém sporu má
(podle obvodním soudem citované judikatury zvláštního senátu) rozhodovat orgán, který je
povolán k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné. Tímto orgánem není soud,
ale podle §129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon
o elektronických komunikacích“) ČTÚ. V dané věci proto existuje neodstranitelný nedostatek
podmínek soudního řízení, spočívající v nedostatku pravomoci soudu (§7 o. s. ř.); obvodnímu
soudu proto nezbylo, než postupem podle §104 odst. 1 o. s. ř. řízení o žalobě zastavit s tím,
že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ, jakožto orgánu, který má
pravomoc spor rozhodnout. Proti tomuto usnesení nebylo podáno odvolání a dne 28. 12. 2019
tak nabylo právní moci.
[3] ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení obvodního soudu
nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu. Uvedl,
že pohledávka žalobce nemá svůj původ v poskytnuté službě elektronických komunikací,
ve smyslu vymezení tohoto pojmu, uvedeného v §2 zákona o elektronických komunikacích.
Rozhodovací pravomoc ČTÚ [§108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích] je založena pouze v případě sporu o otázkách souvisejících se samotným
poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáváních na ně úzce
navazujících; ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení
takovým ujednáním není. Žalobkyní uplatněná pohledávka není cenou za službu elektronických
komunikací, ale vyplývá z porušení soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a žalobkyní, který
je svou povahou smlouvou o výpůjčce, vzniklé dle příslušných ustanovení občanského zákoníku.
Vzhledem k tomu, že povinnost zaplatit smluvní pokutu je akcesorickým závazkem k závazku
k hlavnímu, tj. k povinnosti vrátit zapůjčené zařízení, respektive umožnit žalobkyni jeho
demontáž, je k rozhodování takového sporu povolán orgán, který je podle zákon příslušný
k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za níž je smluvní pokuta vymáhána, tj. soud. V této
souvislosti ČTÚ odkázal na shodný právní názor, vyslovený v usneseních zvláštního senátu
ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008 – 7 a ze dne 29. 5. 2012, čj. Konf 30/2012-14 a na něj
navazující judikaturu. Z těchto důvodů proto ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 11. 2019, čj. 11 C 290/2019 - 18, zrušil a zároveň
rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí dané věci je soud.
[4] Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně:
[5] Obvodní soud pro Prahu 4 v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu
byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor,
ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání
a rozhodnutí je tímto zákonem povolán.
[6] Podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.
[7] Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
[8] Zvláštní senát se k otázce rozhodovací pravomoci ve věci smluvní pokuty za nevrácené
zapůjčené zařízení, jehož prostřednictvím je uživateli poskytována služba elektronických
komunikací, v minulosti již opakovaně vyjádřil. Například z usnesení ze dne 9. 9. 2008,
čj. Konf 27/2008 – 7, na které odkazuje i navrhovatel, se podává, že smluvní pokuta je „typickým
soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce
za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti (…). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporu na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné především
vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní
pokutu je tudíž vztahem příčiny a následků, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti
je přitom určujícím pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude
rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za níž
je smluvní pokuta vymáhána (…) Předmětem řízení v této věci je (…) smluvní pokuta za porušení povinnosti
vrátit vypůjčený satelitní komplet poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je přitom běžný soukromoprávní
vztah a rozhodnutí o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce tedy přísluší
soudu“. Obdobně v usnesení ze dne 29. 5. 2012, čj. Konf 30/2012 – 14, zvláštní senát konstatoval,
že „[n]elze zpochybnit, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě zákona o elektronických
komunikacích provozovat, to ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických komunikací. Přestože k výpůjčce
došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o smluvní
pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje
Českému telekomunikačnímu úřadu; tato věc tedy patří do příslušnosti soudů.“ Tato judikatura je
následována i dalšími rozhodnutími zvláštního senátu – viz například usnesení ze dne
30. 10. 2013, čj. Konf 32/2013 – 11, či ze dne 29. 11. 2016, čj. Konf 12/2016-14.
[9] S ohledem na výše popsaný skutkový stav věci je zřejmé, že v nyní posuzovaném
kompetenčním sporu se jedná o typově totožnou věc, jako ve zmiňovaných případech
kompetenčních sporů, o kterých zvláštní senát již v minulosti rozhodoval. Žalobkyně se domáhá
zaplacení smluvní pokuty za nevrácené zapůjčené zařízení (zde wi-fi router), jehož
prostřednictvím poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací. Nejedná
se tedy o situaci, kdy by se osoba vykonávající komunikační činnost domáhala úhrady smluvní
pokuty sjednané pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu elektronických
komunikací. Neuhrazení ceny za poskytnutou službu by bylo porušením povinnosti dle zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu by byl na toto porušení zákona přímo
navázán; v takovém případě by pravomoc pro vydání rozhodnutí svědčila ČTÚ. V dané věci
se jedná o spor z výpůjčky věci; výpůjčka je přitom běžný soukromoprávní vztah a rozhodování
o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce tedy přísluší
soudu.
[10] S ohledem na uvedené skutečnosti lze uzavřít, že dle konstantní judikatury zvláštního
senátu rozhodování v těchto typových věcech není zákonem svěřeno ČTÚ, ale je zde založena
obecná pravomoc soudů dle §7 odst. 1 o. s. ř. Jelikož zvláštní senát neshledal v nyní posuzované
věci žádný důvod k odchýlení se od své dosavadní judikatury, rozhodl, že příslušným vydat
rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 290/2019 je soud.
[11] Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát zrušil rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv
podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4
ze dne 26. 11. 2019, čj. 11 C 290/2019 - 18, neboť odporuje výroku, jímž byla pravomoc tohoto
soudu ve věci rozhodnout zvláštním senátem určena.
[12] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je dle ustanovení §5 odst. 5 zákona
č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci pokračovat Obvodní soud
pro Prahu 4.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 14. října 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu