ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.18.2021:30
sp. zn. Konf 18/2021 - 30
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu
Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, se sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 1, jako soudem
rozhodujícím v občanském soudním řízení, na straně jedné a Městským soudem v Praze, jako
soudem rozhodujícím ve správním soudnictví, na straně druhé, ve věci žaloby podle části páté
o. s. ř. proti rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 14. 2. 2020,
čj. UPDI-0542/20/BL: žalobkyně České dráhy, a. s., IČ 709 94 226, se sídlem Nábřeží
L. Svobody 1222, Praha 1, za účasti Správa železnic, státní organizace, IČ 709 94 234,
se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 22 C 79/2020,
takto:
Návrh se od m ít á .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 11. 8. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona o některých kompetenčních
sporech. Tvrzený spor měl vzniknout mezi Obvodním soudem pro Prahu 1, jako soudem
rozhodujícím v občanském soudním řízení, a Městským soudem v Praze, jako soudem
rozhodujícím ve správním soudnictví, ve věci žaloby dle části V. o. s. ř.
[2] Z předložených podkladů vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Navrhovatel uložil žalobkyni jako provozovatelce provozní součásti zařízení služeb
železniční stanice Praha-Smíchov, aby dle §23d odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 266/1994 Sb.,
o dráhách, zpřístupnila přídělci kapacity dráhy cenu za poskytované služby a podmínky
poskytování služeb v této součásti zařízení, nebo mu sdělila dle §33 odst. 6 zákona o dráhách,
kde se s nimi lze seznámit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Proti rozhodnutí
navrhovatele podala žalobkyně rozklad, který předseda Úřadu pro přístup k dopravní
infrastruktuře zamítl a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí o rozkladu
podala žalobkyně žalobu dle části páté o. s. ř. k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, o které nebylo
dosud rozhodnuto.
[4] Navrhovatel v návrhu uvedl, že ve věci jde o uložení nápravných opatření při výkonu
státního dozoru dle §58 odst. 4 zákona o dráhách. Státní dozor i následná nápravná a sankční
opatření pak mají zjevně veřejnoprávní povahu. Současná situace významně zasahuje
do procesních práv navrhovatele, neboť by měl mít postavení žalovaného před správním soudem
a s tím spojená procesní oprávnění. Právě z toho plyne, že navrhovatel má být oprávněn podat
návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu. Opačný výklad by znemožnil obranu správního
orgánu proti nesprávnému projednání věci v občanském soudním řízení. Navrhovatel dále
poukázal na to, že judikatura dovodila oprávnění zahájit řízení o kompetenčním sporu
„potenciálním účastníkům“, kteří by účastníci byli, pokud by se ve věci řízení vedlo.
[5] Návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu představuje pro navrhovatele „poslední
záchranu“. Obvodní soud pro Prahu 1 nereagoval na jeho návrh na zastavení řízení dle §104b
o. s. ř. a nepostupuje v řízení v souladu se zákonem; nevyžádal si od správního orgánu předmětné
spisy a ani jej nevyzval k vyjádření. Věcně příslušný Městský soud v Praze o existenci
kompetenčního sporu vědět nemůže.
[6] Pokud by obvodní soud ve věci meritorně rozhodl a nahradil rozhodnutí navrhovatele,
tak by došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, neboť by navrhovateli byla odmítnuta
možnost být účastníkem v soudním řízení, ve kterém měl být žalovaným. Navrhovatel
by se proti takovému rozhodnutí ani nemohl bránit odvoláním. Rovněž by tím patrně došlo
k vyvolání nového kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 1 a navrhovatelem,
neboť by si soud přisvojil pravomoc vykonávat státní dozor dle §58 zákona o dráhách a ukládat
nápravná opatření. Jednalo by se tak o nepřípustný zásah moci soudní do výkonu moci výkonné.
Navrhovatel považuje za žádoucí zastavit nezákonný postup soudu ještě před tím, než ve věci
rozhodne.
[7] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následující úvahou:
[8] Dle §1 zákona o některých kompetenčních sporech se postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost, jehož stranami
jsou mimo jiné soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. Takto
vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát, který rozhodne, kdo je
příslušný ve věci vydat rozhodnutí. Esenciální podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc
zvláštního senátu, je existence kompetenčního sporu ve smyslu zákona o některých
kompetenčních sporech. Ten v projednávané věci podle názoru zvláštního senátu dosud
nevznikl.
[9] Obvodní soud, jako soud rozhodující v občanském soudním řízení, ve věci dosud
nerozhodl, ani se nijak nevyjádřil ke své pravomoci věc rozhodnout. Správní soudy
se k pravomoci věc projednat rovněž nijak nevyjádřily, a ani nemohly, protože u nich nebylo
zahájeno řízení. Spor mezi civilními a správními soudy zde proto není.
[10] Na závěru zvláštního senátu nic nemění ani možnost „potenciálních účastníků“ podat
návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu jako „poslední záchrana“. Možnost poslední
záchrany má zabránit odepření přístupu ke spravedlnosti. Jde o situace, ve kterých žádný státní
orgán nechce zahájit řízení týkající se konkrétní osoby. V projednávané věci však taková situace
nenastala, protože řízení před správním orgánem proběhlo a nyní probíhá řízení před civilním
soudem. Pokud jde o námitky navrhovatele týkající se spravedlivého procesu, je potřeba říci,
že všechny brojí proti koncepci řízení dle části páté o. s. ř. Zvláštní senát nepovažuje úpravu části
páté o. s. ř. za rozpornou s ústavním pořádkem. Naopak připomíná, že procesní práva správních
orgánů plynou pouze ze zákonné úpravy, nikoli z ústavní roviny; správní orgány základní lidská
práva nemají.
[11] K případnému kompetenčnímu sporu mezi soudem a navrhovatelem týkajícím
se pravomoci vykonávat státní dozor a ukládat nápravná opatření se nyní zvláštní senát
vyjadřovat nebude. K tomuto sporu nedošlo a úkolem zvláštního senátu není řešit akademické
otázky. Stejně tak není zvláštní senát oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudu či jeho
postupu v řízení, dokud zde nevznikne kompetenční spor, a to ani preventivně.
[12] Vzhledem k uvedeným skutečnostem nejsou v projednávané věci splněny podmínky
řízení o kompetenčním sporu, proto zvláštní senát podaný návrh odmítl [§4 zákona o některých
kompetenčních sporech a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. listopadu 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu