ECLI:CZ:NSS:2021:NA.251.2021:18
sp. zn. Na 251/2021 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: K. S., o žalobě na ochranu
před diskriminací,
takto:
I. Žaloba se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 11. 2021 podání žalobkyně označené jako žaloba
proti diskriminaci, jíž podatelka namítá diskriminační povahu mimořádného opatření Ministerstva
zdravotnictví z 22. 11. 2021, čj. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN, kterým se stanovuje
omezení maloobchodního prodeje zboží a poskytování služeb. Dle žalobkyně opatření
ministerstva diskriminuje skupinu obyvatel, která se nenechala dobrovolně očkovat vakcínou
proti nemoci covid-19. Podáním se dovolávala svého práva na rovný přístup dle zákona
č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), a Listiny základních práv a svobod,
nezávisle na jejím svobodném rozhodnutí neočkovat se. Zmínila i vzniklou majetkovou újmu.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejasné podání (§37 odst. 3 s. ř. s.), vyzval Nejvyšší správní
soud usnesením z 30. 11. 2021, čj. Na 251/2021-11, podle §37 odst. 5 s. ř. s. žalobkyni
k odstranění nedostatků jejího podání. Konkrétně aby uvedla, zda je její podání návrhem
na zahájení řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle §101a a násl. s. ř. s,
nebo návrhem na zahájení jiného typu řízení. V případě, že se mělo jednat o návrh na zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho části, vyzval ji dále, aby uvedla, proti komu návrh směřuje
a doplnila petit.
Podáním z 2. 12. 2021 žalobkyně výslovně uvedla, že se svým původním podáním domáhala
svého práva dle §10 antidiskriminačního zákona, tj. aby bylo upuštěno od diskriminace a aby byly
odstraněny následky diskriminačního zásahu. Konkrétně požaduje, aby její svobodné rozhodnutí
nenechat si aplikovat nepovinnou vakcínu proti nemoci covid-19 nevedlo k její přímé
diskriminaci, omezení jejích práv a svobod a vyčleňování ze společnosti. Podáním ze 4. 12. 2021
žalobkyně doplnila, že upuštěním od diskriminace chce docílit toho, aby mohla sportovat
a využívat běžné služby stejně jako očkované osoby.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně, přičemž
dospěl k závěru, že v daném případě je namístě postup podle §46 odst. 2 s. ř. s., dle něhož soud
návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat
a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Podle §10 odst. 1 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva
na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména
domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu
bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Správní soudy, vč. Nejvyššího správního soudu, poskytují dle §2 s. ř. s. ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem
a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem. Správní soudy rozhodují
zejména o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem,
o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního
orgánu a rovněž o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem (dále
viz §4 s. ř. s.). Správní soudy dle platných právních předpisů nemají pravomoc rozhodovat
ve věcech svěřených zákonem do pravomoci soudů v občanském soudním řízení.
Soudy v občanském soudním řízení naproti tomu projednávají a rozhodují spory a jiné právní
věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány (§7 odst. 1 o. s. ř.). Ochrana před diskriminací je upravena
v antidiskriminačním zákoně.
Na základě upřesnění není pochyb o tom, že žalobkyně podala k Nejvyššímu správnímu soudu
žalobu na ochranu před diskriminací podle §10 antidiskriminačního zákona. I z textu žaloby
a jejího upřesnění plyne, že se žalobkyně domáhá ochrany před diskriminací, která byla založena
vydáním mimořádného opatření, v jehož důsledku je dle tvrzení žalobkyně v určitých oblastech
rozdílně přistupováno k osobám očkovaným a neočkovaným. Nadto, zmínila i vznik majetkové
újmy. Naopak, žalobkyně nepožadovala zrušení dotčeného mimořádného opatření, ani nebrojila
proti zásahu do svých veřejných subjektivních práv ve smyslu §82 s. ř. s.
V podstatě totožnou věcí se nedávno zabýval zvláštní senát zřízený
podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, jenž v usnesení
ze 4. 11. 2021, čj. Konf 18/2020-12, dospěl k závěru, že o žalobě na ochranu před diskriminací
podle §10 odst. 1 antidiskriminačního zákona přísluší jednat a rozhodnout soudu v občanském
soudním řízení.
Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť se žalobkyně
podanou žalobou domáhá rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Důsledkem odmítnutí návrhu podle §46 odst. 2 s. ř. s. je zachování
časových účinků žaloby doručené Nejvyššímu správnímu soudu, podá-li žalobkyně v souladu
s poučením žalobu u příslušného soudu v občanském soudním řízení ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení (§82 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Žalobkyně může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této věci
žalobu k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu jako soudu v občanském
soudním řízení (§46 odst. 2 s. ř. s. a §84 odst. 1 o. s. ř.). Bude-li žaloba v této věci podána
k příslušnému soudu v uvedené lhůtě, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy
Nejvyššímu správnímu soudu došla odmítnutá žaloba (§82 odst. 3 o. s. ř.).
V Brně 9. prosince 2021
Petr Mikeš
předseda senátu