ECLI:CZ:NSS:2021:NAD.242.2021:22
sp. zn. Nad 242/2021 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. N., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2021, č. j. MPSV-2021/29352-
513/2, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze s postoupením této věci Městským soudem
v Praze,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 A 75/2021
je p ř ís l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 12. 7. 2021 se žalobce u Městského soudu v Praze domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti
rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 22. 1. 2021, č. j. MPSV-2019/30191-513/1,
o zastavení řízení o jeho žádosti o povolení obnovy řízení ukončeného rozhodnutím ze dne
10. 1. 2019, č. j. 2018/66072-513/1; tímto rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí nebyla
povolena IV. obnova řízení ve věci pravomocně skončeného řízení o vyřazení žalobce z evidence
uchazečů o zaměstnání v souladu s §30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a §31 písm. c) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Městský soud v Praze dospěl k závěru, že není k řízení místně příslušný, a usnesením
ze dne 17. 8. 2021, č. j. 16 Ad 9/2021 - 12, postoupil věc Krajskému soudu v Praze. Vycházel
z toho, že se jedná o věc spadající do oblasti zaměstnanosti a podle §7 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
je tedy k řízení příslušný Krajský soud v Praze, jakožto krajský soud, v jehož obvodu má žalobce
bydliště.
[3] Krajský soud v Praze přípisem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 43 A 75/2021 - 19, předložil spis
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti podle §7 odst. 6 zákona s. ř. s.,
neboť nesouhlasí s postoupením věci. Upozornil na to, že speciální pravidlo pro určení místní
příslušnosti podle §7 odst. 3 s. ř. s. se v dané věci neuplatní, neboť primárně nejde o věc
zaměstnanosti, ale o věc obnovy řízení; povolení či nařízení obnovy řízení nemá úzkou souvislost
s původním řízením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018,
č. j. 2 As 188/2018 - 19, č. 3824/2019 Sb. NSS). V závěru Krajský soud v Praze doplnil,
že souvislost s původním řízením, které by bylo možno označit jako věc zaměstnanosti, je téměř
mizivá, neboť že žalobce svojí žádostí, která vyústila v žalobou napadené rozhodnutí, požadoval
obnovu řízení o předchozí žádosti o obnovu řízení (a tuto žádost označuje jako „V. žádost
o obnovu řízení“).
[4] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem Krajského soudu v Praze a shledal jeho
nesouhlas s postoupením věci důvodným.
[5] Jakkoli lze – ve shodě s Městským soudem v Praze – konstatovat, že ona původní
(počáteční) věc, jejíž obnovu řízení vlastně žalobce požaduje, je věcí zaměstnanosti, nelze
v souladu s judikaturou nerespektovat především to, co bylo „věcí“ ve správním řízení, z něhož
vzešlo žalobou napadené rozhodnutí; v podrobnostech viz zejm. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. 3 Ads 284/2016 - 43, podle něhož platí, že „věcí “ je ve správním
řízení vždy hmotné právo nebo povinnost, o níž bylo v řízení jednáno a rozhodováno.
[6] Při úvahách, o jakou „věc“ se v konkrétním případě jedná, je proto potřeba vycházet
z toho, co bylo „věcí“ ve správním řízení. A v posuzovaném případě není pochyb,
že ve správním řízení primárně nešlo o věc zaměstnanosti, nýbrž o věc obnovy řízení,
resp. splnění procesních podmínek pro její povolení; viz rovněž Krajským soudem v Praze
odkazovaný rozsudek č. j. 2 As 188/2018 - 19, ve kterém Nejvyšší správní soud popřel bližší
souvislost a provázanost obnovy řízení s původním řízením ve věci samé (o ní správní orgán
při rozhodování, zda povolí obnovu řízení, nerozhoduje).
[7] Na základě dosavadní judikatury, která je v nazírání na pojem „věci“ velmi restriktivní,
je nutno dát za pravdu Krajskému soud v Praze – a to bez ohledu na to, že souvislost s původní
věcí je v daném případě potlačena o to více, že žalobce postupně řetězí své žádosti o obnovu
řízení. Podstatné je, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného se týká právě obnovy řízení
(nikoli zaměstnanosti). K projednání a rozhodnutí věci je tedy dle §7 odst. 2 s. ř. s. místně
příslušný Městský soud v Praze jako soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který
ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni – zde: sídlo žalovaného, resp. ministryně práce
a sociálních věcí (viz výše).
[8] S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud shledal důvodným nesouhlas
Krajského soudu v Praze s postoupení věci, a proto v souladu s §7 odst. 6 s. ř. s. rozhodl tak,
že k řízení je místě příslušný Městský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu