ECLI:CZ:NSS:2021:NAO.214.2021:31
sp. zn. Nao 214/2021 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: B. V., proti žalované:
Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu
proti komunismu, se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1, v řízení o námitce podjatosti vznesené
žalobcem vůči soudcům desátého senátu Nejvyššího správního soudu,
takto:
Soudci desátého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Zdeněk Kühn, Mgr. Michaela
Bejčková a Mgr. Sylva Šiškeová ne j so u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 As 309/2021.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o kasační stížnosti ve věci vedené pod sp. zn. 10 As 309/2021 namítl
podjatost soudců desátého senátu Nejvyššího správního soudu rozhodujících ve věci. Z podání
ze dne 19. 9. 2021, které není příliš srozumitelné, lze pak dovodit, že žalobce nesouhlasí
s částečným osvobozením od soudního poplatku (viz usnesení ze dne 15. 9. 2021,
č. j. 10 As 309/2021 - 17), a že důvod podjatosti uvedených soudců spatřuje jejich v procesním
postupu v řízení o projednávané věci.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci desátého senátu Nejvyššího správního soudu s tím,
že nemají žádný vztah k žalobci ani k jiným účastníkům ani k věci samotné.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaného soudce tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudce k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce.
[8] Jak bylo výše uvedeno, důvodem návrhu žalobce na vyloučení soudců desátého senátu
Nejvyššího správního soudu je jejich procesní postup v projednávané věci. Ten ale nemůže být
legitimním důvodem, který by mohl vést k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
ve věci (§8 odst. 1 věta třetí s. ř. s.). Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlnosti či nesprávnosti
vedení řízení. Zpochybňovat postup soudu jistě lze, k tomu však slouží opravné prostředky,
jsou-li přípustné, nikoliv námitka podjatosti.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci desátého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Zdeněk Kühn,
Mgr. Michaela Bejčková a Mgr. Sylva Šiškeová byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora
uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu