ECLI:CZ:NSS:2021:VOL.23.2021:21
sp. zn. Vol 23/2021 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla
Molka (soudce zpravodaj) a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Mgr. L. B., a účastníků
řízení: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) MUDr. Romana
Bělohlávková, 3) Eva Decroix, MBA, 4) MUDr. Vít Kaňkovský, 5) Radek Koten, 6)
Ing. Josef Kott, 7) Ing. Martin Kukla, 8) Mgr. Martina Lisová, 9) Ing. Monika Oborná, 10)
Ing. Drahoslav Ryba, a 11) Ing. Lukáš Vlček, o návrhu na neplatnost volby kandidátů
ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 8. a 9. října 2021,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu zvolených za kraj
Vysočina ve volbách konaných ve dnech 8. a 9. října 2021 se za m ít á .
II. Ve zbývající části se návrh od m ít á .
III. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Volební stížnost
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 15. října 2021 a opraveným
v části odůvodnění podáním ze dne 18. října 2021 (dále též „volební stížnost“) se navrhovatel
domáhal alternativně čtyř petitů:
- prvním z nich se domáhal, aby soud vyslovil neplatnost volby kandidátky Karly Maříkové
zvolené v Karlovarském kraji a kandidáta MUDr. Jaroslava Dvořáka zvoleného ve Zlínském kraji,
v obou případech na kandidátní listině Svoboda a přímá demokracie (SPD), a aby byla
za zvolenou za tentýž subjekt prohlášena kandidátka Mgr. Petra Svedíková Vávrová, MBA,
kandidující v Jihomoravském kraji, a kandidát Ing. Pavel Jelínek, Ph.D., kandidující
v Olomouckém kraji. Zároveň požadoval, aby soud vyslovil neplatnost volby kandidáta
Ing. Ondřeje Babky, zvoleného v Jihočeském kraji na kandidátní listině ANO 2011, a aby byl
za zvoleného prohlášen kandidát Ing. Miloň Slabý, kandidující za koalici PIRÁTI
a STAROSTOVÉ v kraji Vysočina;
- druhým petitem se domáhal, aby byl jeho první petit vztažen alespoň na kraj Vysočina,
tedy aby byl za zvoleného prohlášen kandidát Ing. Miloň Slabý, kandidující za koalici PIRÁTI
a STAROSTOVÉ v kraji Vysočina;
- třetím petitem se domáhal „vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů vyhlášených za zvolené a vyslovení
neplatnosti všech vyhlášených určení náhradníků“;
- čtvrtým petitem zúžil svůj návrh na kraj Vysočina, tedy na vyslovení neplatnosti volby všech
kandidátů vyhlášených za zvolené a vyslovení neplatnosti všech vyhlášených náhradníků v kraji
Vysočina.
[2] Svůj návrh odůvodnil tak, že z výsledků voleb zveřejněných na stránkách www.volby.cz
plyne, že Český statistický úřad (dále též „ČSÚ“) nesprávně interpretuje §50 odst. 4 zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „volební zákon“), který odkazuje na počet mandátů podle §48 odst. 2 téhož zákona,
ale ČSÚ využil počet mandátů přidělených kraji po korekci podle §48 odst. 3. Použil tedy stejný
počet, který je použit v §50 odst. 2 zákona o volbách při výpočtu krajského volebního čísla,
kde je však použit termín počet „mandátů, které byly tomuto volebnímu kraji přiděleny“.
Podle navrhovatele má být v prvním skrutiniu použit výchozí počet mandátů zjištěný podle §48
odst. 2 a dále neupravovaný. Přestože §50 odst. 4 používá spojení „[b]ylo-li takto rozděleno více
mandátů, než se mělo přidělit podle §48 odst. 2,“ nejedná se o konečný počet mandátů kraje.
V §48 se ve skutečnosti žádný závazný počet mandátů neurčuje a kraj může mít tento počet
nenaplněn, nebo naopak překročen ve druhém skrutiniu. Správně vyložený úmysl zákonodárce
použít v §50 odst. 4 jen „zaručený“ počet mandátů připadající kraji podle §48 odst. 2 by vedl
k tomu, že by zbylo více mandátů pro celostátní vyrovnávání ve druhém skrutiniu,
což je obzvláště vhodné kvůli nestejným krajským volebním číslům a naplňuje to požadavky
vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. února 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17, č. 49/2021 Sb.
[3] Při výpočtu podle výkladu ČSÚ došlo ve druhém skrutiniu k přidělení pouze jediného
mandátu téměř bez požadovaného vyrovnávacího efektu, takže výsledky nejsou poměrné
ani vzhledem k obyčejné přímé úměře, ani ve srovnání s celostátně aplikovanou D’Hondtovou
metodou. Navíc hnutí ANO 2011 získalo méně hlasů než koalice SPOLU, a přesto získalo
o jeden mandát víc, což porušuje ústavní zásadu poměrného zastoupení. Naopak při použití
počtu mandátů podle §48 odst. 2 volebního zákona by se při přepočtu podle jeho §50 odst. 4
do druhého skrutinia převedlo sedm mandátů, z nichž by jeden získalo hnutí ANO 2011 a zbylé
tři kandidující subjekty by získaly po dvou mandátech. Celostátně by získalo hnutí ANO 2011
o jeden mandát méně a koalice PIRÁTI a STAROSTOVÉ o jeden mandát více, zmizela
by tedy zmíněná zásadní disproporce mezi ANO 2011 a SPOLU. Došlo by i ke dvěma přesunům
mandátů mezi volebními kraji u kandidátů SPD, jen u koalice SPOLU by se nic nezměnilo.
[4] Alternativní petit č. 2 podal navrhovatel pro případ, že by Nejvyšší správní soud připustil
jeho návrh s ohledem na §87 volebního zákona jen ohledně kandidátů volených ve volebním
kraji Vysočina. Shledává nicméně toto omezení na volební kraj neudržitelným vzhledem k nové
existenci celostátního skrutinia a k postoji vyjádřenému v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/17,
kde Ústavní soud zdůraznil celostátní charakter voleb a odmítl pojetí voleb do Poslanecké
sněmovny jako čtrnácti separovaných „krajských“ voleb. Navíc toto omezení na volební kraj
s možností navrhnout jen neplatnost volby kandidáta znemožňuje, aby volič napadl nesprávné
přiřazení mandátu volebnímu kraji a aby požadoval prohlásit za zvoleného kandidáta, jehož
zvolení nebylo vyhlášeno Státní volební komisí. Takovému právu voliče by nebyla poskytnuta
žádná ochrana, což je ústavně nepřípustné. Nelze spoléhat na to, že tato práva ochrání samy
kandidující subjekty, což navrhovatel dokumentuje svou korespondencí s poslancem Janem
Pošvářem za Piráty. Doufá proto, že Nejvyšší správní soud připustí alespoň rozšíření o možnost
voliče napadnout i nezvolení kandidáta ve svém kraji kvůli špatnému přidělení mandátů kraji.
Volební zákon tuto možnost sice zapomněl výslovně uvést, nicméně dveře k ní otvírá usnesení
NSS ze dne 19. listopadu 2017, č. j. Vol 58/2017 - 187, č. 3682/2018 Sb. NSS, jehož právní věta
hovoří o oprávnění rozhodnout i o neplatnosti volby jiného kandidáta než toho, jehož zvolení
napadl volič. Stále by zůstal zachován úmysl zákonodárce omezit návrh voliče jen na kraj,
v němž volil.
[5] Alternativní petit č. 3 podává navrhovatel pro případ, že zůstane v platnosti vyhlášená
disproporce, kdy subjekt s menším počtem získaných hlasů (ANO s 1 458 140 hlasy) získal
72 mandátů, tedy více než koalice SPOLU s 1 493 905 hlasy a 71 mandáty. Taková disproporce
porušuje základní zásadu poměrného zastoupení, vyžadovanou Ústavou pro volby do Poslanecké
sněmovny. Podobná disproporce nastává poměrně často ve většinovém volebním systému,
v poměrném systému však svědčí o chybném algoritmu přidělování mandátů a nyní
i o nerespektování nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/17. Při požadovaném primárním použití celostátních
zisků stran k přidělování mandátů by k ničemu takovému nemohlo dojít. Již samotné nijak
nezdůvodněné připočítávání čísla 2 podle §50 odst. 2 volebního zákona způsobuje výrazné
rozdíly v počtu hlasů potřebných pro zisk jednoho mandátu v prvním skrutiniu v různých
volebních krajích. Například přičtení čísla 2 k pěti „přiděleným“ mandátům Karlovarského kraje
je výraznější změnou než přičtení čísla 2 k 26 mandátům Středočeského kraje. Tyto nerovnosti již
není schopno druhé skrutinium vyrovnat, zvláště při postupu výpočtu použitém ČSÚ. Mělo
by proto být raději použito přidělování mandátů podle návrhu KDU-ČSL či podle totožného
algoritmu ve vládním návrhu v poslaneckém tisku č. 1170/0. Pomocí výpočtů navrhovatel
dokládá, že druhé skrutinium podle nyní platného algoritmu není schopno napravit disproporce
z prvního skrutinia.
[6] Alternativní petit č. 4 podává navrhovatel kvůli možnému omezení soudního přezkumu
jen na jeden volební kraj, přestože je zmíněná disproporce v podstatě neřešitelná jen v rámci
volebního kraje a podle doslovně chápaných možností voliče vyvolat soudní přezkum
jen v jednom kraji.
[7] V doplnění ze dne 3. listopadu 2021 navrhovatel zdůraznil, že Poslanecká sněmovna
nerozhoduje po jednotlivých krajích, takže i zvolení či nezvolení poslance v jiném než voličově
kraji ovlivňuje jeho zájmy. Hlas voliče má navíc i celostátní vliv na rozdělení mandátů mezi kraje,
na překonání uzavírací klauzule či na mandáty přidělované ve druhém skrutiniu. V důsledku
nezapočtení voličova hlasu v jeho kraji může dojít i k nepřidělení mandátu v jeho kraji a naopak
k přidělení mandátu v jiném kraji, které by ale nemohl napadnout. Obdobně může být naopak
dopad voličova hlasu ovlivněn chybami, k nimž došlo v jiném volebním kraji. Voličovo volební
právo zaručené čl. 21 Listiny základních práv a svobod přitom musí zůstat pod soudní ochranou.
Navíc volební strana, která by byla chybným přidělením mandátů postižena, nemusí vždy mít
z politických důvodů dostatečnou motivaci podat volební stížnost. Z těchto důvodů by mělo být
doslovné znění §87 odst. 1 volebního zákona prolomeno.
II. Průběh řízení
[8] Podle §90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů, jsou účastníky řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta navrhovatel, příslušný
volební orgán a ten, jehož volba byla napadena. Příslušným volebním orgánem je pro celostátní
volby Státní volební komise (usnesení NSS ze dne 13. prosince 2004,
č. j. Vol 13/2004 - 91, č. 472/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud jí proto zaslal volební
stížnost k vyjádření.
[9] Státní volební komise ve vyjádření rozebrala legislativní historii přijímání novely
volebního zákona, která byla nakonec přijata jako zákon č. 189/2021 Sb., a předestřela
teleologický výklad vztahu mezi §48 odst. 2 a 3, §50 odst. 4 a §51 volebního zákona.
Zdůraznila, že smyslem §48 je rozdělení všech 200 mandátů mezi volební kraje, což předchází
přikázání mandátů v prvním skrutiniu. Výklad podle navrhovatele zpochybňuje význam
§48 odst. 3, z nějž činí pouze pracovní mezivýpočet pro účely výpočtu krajského volebního čísla
podle §50 odst. 2. Smyslem §48 odst. 3 je však přidělit zbylé mandáty postupně volebním
krajům, které na ně mají nárok dle velikosti zbytku dělení. Výklad §50 odst. 4 dle navrhovatele
by to popřel. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce, aby do druhého skrutinia bylo přikázáno
co nejvíce mandátů, učinil by to výslovně v §48 odst. 3 nebo pomocí jiných nástrojů, a nikoli
kombinací s ustanovením §50 odst. 4, které má jiný cíl než řešit, kolik mandátů má být přikázáno
do druhého skrutinia. Státní volební komise proto navrhla, aby byl návrh zamítnut.
[10] Nejvyšší správní soud nezasílal návrh k vyjádření kandidátům zvoleným v kraji Vysočina.
Je sice nutno je pokládat za účastníky řízení, neboť jediný navrhovatelův petit, který je formálně
přípustný, směřuje proti jejich zvolení, nicméně vůči jejich zvolení neuplatnil navrhovatel žádnou
argumentaci, jak bude rozebráno níže.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle platné právní úpravy může občan navrhnout
vyslovení neplatnosti volby jen těch kandidátů, kteří byli ve volbách do Poslanecké sněmovny
zvoleni ve volebním kraji, v němž se nachází okrsek, ve kterém je navrhovatel zapsán ve stálém
seznamu voličů, jinými slovy, v němž má občan přihlášen trvalý pobyt (§87 odst. 1 volebního
zákona). Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře touto právní úpravou setrvale řídí a návrhy
na vyslovení neplatnosti volby kandidáta v jiném volebním kraji, než ve kterém je navrhovatel
zapsán do stálého seznamu voličů v některém z volebních okrsků, odmítá pro chybějící
aktivní legitimaci navrhovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. června 2006,
č. j. Vol 5/2006 - 46, č. 944/2006 Sb. NSS).
[12] Podat návrh na neplatnost volby kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny
v různých krajích (včetně návrhu na neplatnost volby všech kandidátů v republice, tedy fakticky
na neplatnost celých voleb do Poslanecké sněmovny) může podat pouze politická strana, hnutí
nebo koalice, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována ve všech volebních krajích, jestliže podá
návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů v každém volebním kraji. Navrhovatel však podal
volební stížnost jako občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen
(§87 odst. 1 volebního zákona), a platí tak pro něj výše uvedené omezení. Z něj nutně plyne
nepřípustnost prvních tří návrhových petitů, které uvádí (k limitům meritorního přezkumu
neplatnosti volby kandidáta na základě návrhu občana zapsaného do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, viz usnesení ze dne 3. listopadu 2021,
č. j. Vol 105/2021 - 17).
[13] Jak bylo rekapitulováno výše, prvním alternativním petitem navrhovatel brojí
proti zvolení jedné kandidátky v Karlovarském kraji, jednoho kandidáta ve Zlínském kraji
a jednoho kandidáta v Jihočeském kraji. Napadá tedy zvolení kandidátů v krajích, v nichž sám
voličem nebyl, a jeho návrh je v tomto směru nepřípustný. Návrh na vyslovení neplatnosti jím
uváděných kandidátů by mohli podat jedině voliči zapsaní do seznamů voličů v těchto krajích
nebo volící zde po předložení voličského průkazu.
[14] Druhým alternativním petitem míří navrhovatel na „svůj“ kraj Vysočina. V něm
však nenavrhuje vyslovení neplatnosti volby žádného kandidáta, který zde byl zvolen, ale naopak
požaduje, aby kromě již zvolených kandidátů byl za zvoleného prohlášen také kandidát
Ing. Miloň Slabý, kandidující za koalici PIRÁTI a STAROSTOVÉ. Takový petit
je však podle volebního zákona nepřípustný, neboť jak bylo rekapitulováno výše, volič se může
podle §90 odst. 1 s. ř. s. ve vazbě na §87 volebního zákona domáhat pouze rozhodnutí soudu o (…)
neplatnosti volby kandidáta. V §90 odst. 4 s. ř. s. sice dává zákon volebnímu soudu pravomoc,
podle níž [p]okud soud rozhodne o neplatnosti volby kandidáta, může současně vyhlásit za zvoleného toho,
kdo byl řádně zvolen. Tato možnost pozitivně rozhodnout o zvolení kandidáta je však citovaným
zákonem jasně podmíněna výrokem o neplatnosti volby jiného kandidáta. Na tom nic nemění
ani navrhovatelem zmiňované usnesení č. j. Vol 58/2017 - 187, neboť ani v něm nebylo
zpochybněno, že v prvé řadě, tedy před možným vykročením za hranice daného návrhu, musí
navrhovatel uvést konkrétní poslance, jejichž zvolení má být označeno za neplatné. Podle jeho
bodu 29 platí: „V počáteční fázi řízení, při posouzení formálních náležitostí návrhu, je bezesporu úkolem
navrhovatele, aby vymezil konkrétní kandidáty, jejichž zvolení s ohledem na tvrzenou protizákonnost
zpochybňuje, přičemž není vyloučeno napadení volby všech zvolených kandidátů, případně i jejich náhradníků
(…). V průběhu řízení však soud může zjistit určité okolnosti nasvědčující tomu, že tvrzeným porušením zákona
mohla být ovlivněna volba i jiných kandidátů než těch, které navrhovatel výslovně označil.“ Pokud
se tedy navrhovatel nedomáhá vyslovení neplatnosti volby žádného konkrétního kandidáta
zvoleného v kraji Vysočina, nemůže samostatně požadovat, aby byl jiný kandidát v tomto kraji
zvolen. I tento návrhový petit je tedy nepřípustný.
[15] Třetím alternativním petitem se navrhovatel domáhá „vyslovení neplatnosti volby všech
kandidátů vyhlášených za zvolené a vyslovení neplatnosti všech vyhlášených určení náhradníků“. Jak NSS uvedl
již k obdobnému návrhu téhož navrhovatele v usnesení ze dne 16. listopadu 2017,
č. j. Vol 55/2017 - 20, návrh na vyslovení neplatnosti celých voleb do Poslanecké sněmovny
je nepřípustný ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Navrhovatel se jím totiž domáhá něčeho,
co zákonná úprava vůbec neumožňuje, neboť jeho návrh může být z výše uvedených důvodů
omezen pouze na neplatnost volby kandidátů v jeho volebním kraji, nikoli v celé republice.
[16] Z toho plyne, že první, druhý a třetí alternativní petit jsou nepřípustné, a Nejvyšší správní
soud proto návrh v tomto rozsahu odmítl.
[17] Omezení na svůj volební kraj provádí navrhovatel ve čtvrtém alternativním petitu,
jímž se domáhá vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů vyhlášených za zvolené a vyslovení
neplatnosti všech vyhlášených náhradníků v kraji Vysočina. Tento návrhový petit je formálně
přípustný, neboť navrhovatel má v tomto kraji přihlášen trvalý pobyt (je tedy zapsán ve stálém
seznamu voličů ve volebním okrsku náležejícím do tohoto volebního kraje). Nejvyšší správní
soud tento návrh posoudil a dospěl k závěru, že není důvodný. Navrhovatel totiž k němu
nepřináší vůbec žádnou argumentaci, neboť celá jeho argumentace směřuje naopak k tomu,
aby byl korigován výsledek voleb v celé republice způsobem, který by odpovídal výsledku
přepočtu hlasů na mandáty podle jeho výkladu vztahů mezi §48, §50 a §51 volebního zákona,
a byl tedy podle jeho tvrzení spravedlivější a více naplňoval požadavky na větší rovnost,
poměrnost a zdůraznění celostátního rozměru voleb, jak byly vyjádřeny v nálezu Ústavního
soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/17. Důsledkem navrhovatelova výpočtu však není neplatnost zvolení
některého z kandidátů v jeho volebním kraji Vysočina, nýbrž pouze neplatnost zvolení kandidátů
v jiných volebních krajích, které navrhovatel platně napadat nemůže, jak bylo vyloženo výše.
Neplatnost zvolení kandidátů v kraji Vysočina napadá navrhovatel pouze formálně, obsah jeho
návrhu však míří přesně opačným směrem, tedy ke zvolení jednoho dalšího kandidáta. V tomto
rozsahu byl tedy návrh zamítnut.
[18] Nejvyšší správní soud si je vědom, že nynější zákonné nastavení aktivní legitimace
fakticky znemožňuje voliči brojit proti rozdělení mandátů mezi jednotlivé volební kraje, leda
by byl podle názoru tohoto voliče zvolen i v jeho kraji poslanec, který podle něj zvolen být
neměl. Právě proti takovému omezení aktivní legitimace voliče navrhovatel brojí v části III
návrhu a doplnění ze dne 3. listopadu 2021. Takové omezení je však důsledkem jasné zákonné
úpravy a v posledku i samotného rozdělení území republiky na čtrnáct volebních krajů, které
Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/17 zčásti kritizoval, ale zachoval. Samotné omezení
aktivní legitimace voličů v soudním přezkumu voleb tento nález nijak nezpochybnil, a lze
tedy v této otázce i nadále vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu.
[19] Ten již v usnesení ze dne 15. února 2018, č. j. Vol 16/2018 - 33, č. 3717/2018 Sb. NSS,
akceptoval pro účel přezkumu volby prezidenta republiky, že „pro soudní přezkum volby prezidenta
republiky (jakož i dalších voleb) sám ústavní pořádek žádné mantinely nestanoví, Ústava České republiky
v článku 58 výslovně svěřuje úpravu soudního přezkumu volby zákonu. Zákonodárce tak má velmi široký prostor
pro uvážení, jak upraví parametry soudního řízení o přezkumu volby prezidenta republiky, včetně okruhu
navrhovatelů, podmínek řízení, výrokových variant a požadovaného důkazního standardu, resp. podmínek
pro vyhovění návrhu na vyslovení neplatnosti volby (podmínkou pouze je, aby soudní přezkum volby prezidenta
republiky nebyl vyprázdněn, formálně či materiálně).“ Stejně široké mantinely jako čl. 58 Ústavy
ponechává pro soudní přezkum voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu i nyní aplikovaný
čl. 20 Ústavy, podle nějž „[d]alší podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního
přezkumu stanoví zákon“.
[20] K soudnímu přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny Nejvyšší správní soud již ve výše
citovaném usnesení č. j. Vol 5/2006 - 46 zdůraznil, že „za situace, kdy jsou volby organizačně rozčleněny
do relativně autonomních 14 krajů, má jinou povahu návrh na neplatnost volby kandidáta/ů podaný jednotlivým
občanem a kandidující politickou stranou (koalicí). U jednotlivého občana vystupuje do popředí ochrana jeho
aktivního volebního práva, a zákon proto zjevně (byť nikoliv výslovně) předpokládá, že argumentace takovýchto
návrhů bude směřovat proti konkrétním protizákonnostem při bezprostředním či zprostředkovaném výkonu tohoto
práva, přičemž ke zpochybnění výsledku volby může dojít právě z tohoto důvodu jen tam, kde je občan zapsán
ve stálém seznamu, anebo kde reálně toto právo uplatnil“. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že „návrh
na neplatnost volby kandidáta podaný občanem ve smyslu a za podmínek obsažených v ustanovení §87 odst. 1
zákona č. 247/1995 Sb. může být soudem shledán důvodným pouze tehdy, pokud soud zjistí porušení zákona
ve smyslu odst. 5 cit. ustanovení a zároveň se jedná o porušení řešitelné buď v rámci krajské kandidátní listiny
jedné politické strany (tzn. např. jeden z kandidátů protizákonným způsobem poškodil jiné kandidáty na téže
kandidátní listině natolik zásadním způsobem, že je namístě prohlásit jeho volbu za neplatnou a na jeho místo
nastupuje v pořadí první nezvolený náhradník) anebo i napříč stranami, to však pouze tehdy, pokud se bude
jednat o zásadní protizákonnost zjištěnou při hlasování a zjišťování volebních výsledků (např. byly chybně
vyhodnoceny či sečteny hlasovací lístky, přičemž při jejich správném posouzení by mandát připadl odlišné straně)“.
Na této úpravě, která efektivní přezkum voleb v rámci republiky jako celku prakticky svěřuje
především do rukou kandidujících politických stran a politických hnutí, tedy NSS již v minulosti
neshledal nic protiústavního. Ani v řízení, které skončilo usnesením ze dne 4. července 2006,
č. j. Vol 51/2006 - 40, Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro předložení návrhu Ústavnímu
soudu na zrušení §87 odst. 1 volebního zákona.
[21] Zákon ani ústavní pořádek přitom od té doby v tomto směru nedoznaly žádných
podstatných změn, nezměnil se ani kontext a stav poznání do té míry, která by měla vést volební
senát k přehodnocení dosavadního náhledu a k rozhodnutí iniciovat změnu judikatury
nebo řízení před Ústavním soudem. Za takovou změnu nelze pokládat ani zavedení druhého
skrutinia. To sice má – na rozdíl od prvního skrutinia – celostátní podobu, takže hlas voliče
z jakéhokoli volebního kraje může ovlivnit zvolení poslance i v jakémkoli jiném volebním kraji.
To však samo o sobě nepředstavuje podstatnou změnu postavení samotného voliče, neboť jeho
hlas měl konkrétní celostátní důsledky i před novelou volebního zákona provedenou
zákonem č. 189/2021 Sb., zejména měl tradičně vliv na to, zda voličem zvolený kandidující
subjekt překročí na celostátní úrovni umělou uzavírací klauzuli podle §49 volebního zákona.
Sám navrhovatel ostatně ve svém doplnění návrhu ze dne 3. listopadu 2021 uvádí příklady toho,
kdy již před touto novelou měly zásahy do aktivního volebního práva voliče dopady
i za hranicemi jeho kraje.
[22] Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než návrh v rozsahu prvních tří
alternativních petitů odmítnout, v rozsahu čtvrtého petitu pak zamítnout, neboť jím jde
navrhovatel přímo proti odůvodnění svého návrhu. Za této situace se NSS nemohl nijak
vyjadřovat k navrhovatelově kritice – jakkoli kvalitně a podnětně vyargumentované – nynější
zákonné úpravy rozdělování mandátů mezi kraje a přepočtu hlasů na mandáty. Je však třeba
připomenout, že obsahově obdobným návrhem, podaným ovšem koalicí kandidujících
politických stran PIRÁTI a STAROSTOVÉ, se nyní NSS zabývá v řízení vedeném
pod sp. zn. Vol 202/2021.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že navrhovatel vznáší otázky sice zajímavé a v řadě
ohledů relevantní, nicméně činí tak v návrhu, který neumožňuje jejich posouzení, vzhledem
k limitům aktivní legitimace navrhovatele.
[24] Výrok o nákladech řízení se opírá o §93 odst. 4 soudního řádu správního,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2021
Tomáš Langášek
předseda senátu