ECLI:CZ:NSS:2021:VOL.81.2021:22
sp. zn. Vol 81/2021 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka,
Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: P. Š., a účastníků řízení:
1) Státní volební komise, sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Milan Wenzl, Praha 15,
týkající se návrhu na neplatnost volby kandidáta ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu
konaných ve dnech 8. a 9. října 2021
takto:
I. Návrh se za m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Volební stížnost a vyjádření účastníků řízení
[1] Návrhem doručeným dne 20. října 2021 a doplněným podáním ze dne 23. října 2021
se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti volby kandidáta Milana Wenzla zvoleného
v hlavním městě Praha za politické hnutí ANO 2011. Poukazoval na to, že koalice SPOLU
získala více hlasů než hnutí ANO, avšak méně mandátů, a potřebovala na zisk jednoho mandátu
více hlasů, což navrhovatel považuje za flagrantní porušení zásady poměrného zastoupení a práva
na rovný přístup k veřejným funkcím. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. února 2021
sp. zn. Pl. ÚS 44/17, vyhlášený pod č. 49/2021 Sb. Výsledky voleb jsou navíc v rozporu
s principem právní jistoty. Zásada poměrnosti se v rozporu s Ústavou uplatňuje jen na úrovni
volebního kraje, nikoli na celostátní úrovni. Navrhovatel též uvedl, že §87 odst. 1
zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění
některých dalších zákonů (dále jen „volební zákon“), mu fakticky znemožňuje domáhat se soudní
ochrany jeho práva, aby byl v Poslanecké sněmovně zastoupen politický program, který volil,
poměrným způsobem. Nejvyšší správní soud by se proto měl obrátit na Ústavní soud s návrhem
podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
[2] Státní volební komise k návrhu uvedla pouze to, že není příslušná posuzovat
navrhovatelova tvrzení ohledně protiústavnosti úpravy přepočtu hlasů na mandáty.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[3] Podle §87 odst. 1 a 5 volebního zákona se může každý občan zapsaný do stálého
seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí
nebo koalice, jejichž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny
zaregistrována, domáhat ochrany u soudu podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta,
má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek
volby tohoto kandidáta.
[4] Navrhovatel je občanem České republiky, který má trvalý pobyt v hlavním městě Praha,
kde je rovněž zapsán do stálého seznamu voličů (§5 volebního zákona ve spojení s §28 odst. 1
zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů).
Je tedy aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta zvoleného v tomto
volebním kraji.
[5] Tento návrh však není důvodný.
[6] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 26. června 2006 č. j. Vol 5/2006-46,
č. 944/2006 Sb. NSS, konstatoval, že volební zákon umožňuje v případě voleb do Poslanecké
sněmovny podat pouze návrh na neplatnost volby kandidáta (či více kandidátů), nikoliv celých
voleb. Může tak být napadena volba jediného kandidáta z důvodu jeho individuálního excesu
ve volebním procesu (například o sobě uváděl nepravdivé informace) anebo proto, že v jeho
případě došlo k pochybením při sčítání a vyhodnocování odevzdaných hlasů (například nebyly
zohledněny preferenční hlasy, došlo k matematické chybě při sčítání apod.). Lze si nicméně
představit i případy, kdy bude namítáno porušení volebního zákona v takové intenzitě a rozsahu,
že to mohlo ovlivnit volbu vícera (nebo dokonce všech) kandidátů.
[7] Volební zákon přiznává aktivní legitimaci k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta
každému občanovi zapsanému do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen,
a každé politické straně nebo koalici, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována. Zatímco politická strana tak může teoreticky podat
návrh ve všech krajích a zpochybnit tak zvolení kandidátů v celé republice, občan je aktivně
legitimován k podání návrhu jen ve vztahu ke kandidátům, kteří byli zvoleni v kraji, kde
je buď zapsán ve stálém seznamu voličů, nebo kde reálně hlasoval. V případě občana
je tak soudní ochrana poskytována primárně jeho aktivnímu volebnímu právu, a je tedy nezbytné,
aby argumentace jeho návrhu cílila na protizákonnosti s výkonem tohoto práva spojené.
[8] V projednávané věci navrhovatel napadá neplatnost volby kandidáta zvoleného hnutí
ANO v hlavním městě Praha, kde je navrhovatel zapsán ve stálém seznamu voličů. Návrh
je přípustný, protože se jím navrhovatel nedomáhá neplatnosti celých voleb, ale navrhuje pouze
neplatnost volby kandidáta zvoleného v kraji, kde byl oprávněn vykonat své aktivní volební
právo. Takový návrh učinit může. Důvody, o které navrhovatel návrh opírá, se však týkají voleb
jako celku.
[9] Obdobnou situací se již zabýval Nejvyšší správní soud ve výše zmíněném usnesení
č. j. Vol 5/2006-46. Zdůraznil, že v takovém případě vzniká nepoměr mezi procesním
prostředkem občana (§87 odst. 1 volebního zákona), pakliže se podstata tvrzených důvodů
neplatnosti volby daných kandidátů dotýká voleb na celostátní úrovni, a mezi možnými limity
pro rozhodování soudu o tomto prostředku. S možností vypsání nových voleb do Poslanecké
sněmovny pouze v jednom volebním kraji (resp. v několika krajích) v důsledku rozhodnutí soudu
o neplatnosti volby všech zde zvolených poslanců (včetně případných náhradníků) totiž právní
řád nepočítá a zavedení této možnosti by znamenalo mj. zásadní redefinici celého volebního
systému. Takovéto rozhodnutí soudu proto za stávající zákonné úpravy pojmově nepřipadá
v úvahu. Důvodnost návrhu lze zvažovat pouze ve vztahu ke konkrétním kandidátům.
[10] Jestliže občan požaduje rozhodnout o neplatnosti volby konkrétních kandidátů z důvodů
týkajících se voleb jako celku, pak by v případě vyhovění návrhu nebyla uspokojivým řešením
výměna daných kandidátů za osoby jiné, kandidující za stejnou politickou stranu, neboť důvod
neplatnosti jejich volby by se vztahoval i na tyto náhradníky. Návrh na neplatnost volby
kandidáta podaný občanem podle §87 odst. 1 volebního zákona proto může být soudem shledán
důvodným pouze tehdy, pokud soud zjistí porušení volebního zákona, které hrubě ovlivnilo
výsledek jeho volby, a zároveň se jedná o porušení řešitelné buď v rámci krajské kandidátní listiny
jedné politické strany (tzn. např. jeden z kandidátů protizákonným způsobem poškodil jiné
kandidáty na téže kandidátní listině natolik zásadním způsobem, že je namístě prohlásit jeho
volbu za neplatnou a na jeho místo nastupuje v pořadí první nezvolený náhradník) anebo i napříč
stranami, to však pouze tehdy, pokud se bude jednat o zásadní protizákonnost zjištěnou
při hlasování a zjišťování volebních výsledků (např. byly chybně vyhodnoceny či sečteny
hlasovací lístky, přičemž při jejich správném posouzení by mandát připadl odlišné straně).
[11] V případě voličem namítaných důvodů týkajících se voleb jako celku soud zásadně nemá
prostor pro případné vyhovění návrhu, jelikož nedisponuje procesním nástrojem pro řešení této
situace. Pouze v případě návrhu politické strany, hnutí nebo koalice, které kandidovaly ve všech
volebních krajích, by soud mohl v konečném důsledku zpochybnit volbu i všech zvolených
kandidátů v celé republice, a proto se může zabývat i důvody majícími celostátní charakter.
[12] Tvrzení, jimiž navrhovatel odůvodňuje svůj návrh, se týkají právě volebního systému jako
celku, a s ohledem na vymezení soudního přezkumu voleb v §87 odst. 1 volebního zákona
tedy nemohou být důvodem k vyslovení neplatnosti volby konkrétního kandidáta. Ostatně sám
navrhovatel v doplnění návrhu uvedl: „Považuji za neústavní způsob, jakým byly získané hlasy
přepočteny na mandáty v celostátním pohledu. Označit proto jednoho kandidáta z mého
volebního obvodu není přiléhavé, nicméně tuto podmínku samozřejmě respektuji. Vzhledem
k tomu, že hnutí ANO 2011 získalo v celostátním měřítku více mandátů než koalice SPOLU,
která získala nejvíce platných hlasů, není jiná možnost, jak výsledek voleb uvést do souladu
s ústavními požadavky na poměrné zastoupení, než navrhnout neplatnost volby posledního
zvoleného kandidáta hnutí ANO, v mém případě tedy Milana Wenzla.“ Byl si vědom, že důvody,
o které svůj návrh opírá, nesouvisejí s volbou tohoto konkrétního kandidáta, ale fakticky jimi
zpochybňuje celostátní výsledek voleb. Takto formulovaný návrh občana však s ohledem na §87
odst. 1 volebního zákona a konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu nemůže být
úspěšný.
[13] Tato situace, jakkoli se z pohledu navrhovatele může zdát nepraktická, však není
protiústavní (kromě usnesení č. j. Vol 5/2006-46 srov. například usnesení ze dne 16. listopadu
2017 č. j. Vol 55/2017-20).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud tedy z výše uvedených důvodů vyhodnotil návrh jako nedůvodný,
a proto ho zamítl.
[15] Nákladový výrok se opírá o §93 odst. 4 soudního řádu správního, podle něhož nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. listopadu 2021
Tomáš Langášek
předseda senátu