ECLI:CZ:NSS:2022:1.AFS.85.2021:59
sp. zn. 1 Afs 85/2021 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: FEPO –
europalety, s.r.o. se sídlem Brněnská 1087/48, Kuřim, zastoupena Ing. Radkem Lančíkem,
daňovým poradcem se sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 31. 5. 2019, č. j. 21864/19/5300-21442-809464, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2021, č. j. 29 Af 68/2019 - 89,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2021, č. j. 29 Af 68/2019 - 89, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se před Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení
rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání a potvrdil dodatečné platební výměry
ze dne 25. 5. 2018 a dodatečný platební výměr ze dne 4. 5. 2018. Správce daně těmito
rozhodnutími doměřil žalobkyni DPH za období leden až prosinec 2014, leden až duben 2015
a srpen 2016, jelikož na základě daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobkyně přijala zdanitelná
plnění (dřevěné palety) od dodavatelů, kteří byli součástí řetězce účastnícího se daňového
podvodu. Tyto řetězce bylo možné rozdělit na „tuzemskou větev“ a „polskou větev“.
V „tuzemské větvi“ identifikoval žalovaný 6 obchodních řetězců:
1) neznámý > Vše o kovech s.r.o. > K. V. > žalobkyně,
2) neznámý > Winchendon, s.r.o. > K. V. > žalobkyně,
3) neznámý > Hoistway Limited s.r.o. > K. V. > žalobkyně,
4) neznámý > KOMÁROVSKÁ STAVEBNÍ s.r.o. > TEAM MSK s.r.o. > K. V. >
žalobkyně,
5) neznámý > Meriont s.r.o. v likvidaci > TEAM MSK s.r.o. > K. V. > žalobkyně, a
6) neznámý > BlueBerg s.r.o. > MM Real Servis s.r.o. > TEAM MSK s.r.o. > K. V. >
žalobkyně.
[2] V řetězci 1) až 3) žalovaný identifikoval chybějící daň u dodavatelů K. V. a společností
Vše o kovech s.r.o., Winchendon, s.r.o. a Hoistway Limited s.r.o. Existenci chybějící daně
odůvodnil žalovaný shodně tak, že tyto články obchodního řetězce jsou pro své místně příslušné
správce daně nekontaktní, nepodávají daňová přiznání a není tak možno ověřit, zda DPH
na výstupu odvedly. K. V. neměl sklad ani osobní kapacity k dodávce palet. V řetězcích 4) a 5)
identifikoval žalovaný shodně chybějící daň u subdodavatelů K. V. a společností
KOMÁROVSKÁ STAVEBNÍ s.r.o. a Meriont s.r.o. v likvidaci. Společnost KOMÁROVSKÁ
STAVEBNÍ s.r.o. byla pro svého správce daně nekontaktní, nepodávala daňová přiznání
a nebylo možné ověřit, zda DPH na výstupu skutečně odvedla. Chybějící daň byla také
u společnosti Meriont s.r.o. v likvidaci a společnosti TEAM MSK s.r.o. V řetězci 6) správce daně
identifikoval chybějící daň u společnosti BlueBerg s.r.o. Společnost přestala komunikovat
se správcem daně ve chvíli, kdy se pokusil prověřit skutečnosti uvedené v daňovém přiznání
a kontrolních hlášeních. Žalovaný dále vymezil nestandardní okolnosti, které svědčily
o podvodném jednání. Šlo zejména o absenci alespoň rámcových smluv, zapojení nadbytečných
článků do řetězců, rizikové a neracionální chování subjektů v řetězci, fixní ceny a absenci
kontroly kvality.
[3] V „polské větvi“ identifikoval žalovaný 2 obchodní řetězce:
1) polští dodavatelé > H. P. > Ebro trade s.r.o. v likvidaci > Gammapal s.r.o. >
žalobkyně, a
2) polští dodavatelé > EBRO pack s.r.o. > Ebro trade s.r.o. v likvidaci > Gammapal
s.r.o. > žalobkyně.
[4] Žalovaný následně identifikoval personální propojení mezi EBRO pack s.r.o., Ebro trade
s.r.o. v likvidaci a H. P., neboť H. P. byla v rozhodném období jednatelkou obou společností,
a ze skutkového stavu vyplynulo, že veškeré podnikání za H. P. jako osobu samostatně výdělečně
činnou i za obě společnosti organizoval její bývalý manžel, F. P.. Obě společnosti také měly
daňové nedoplatky ve výši milionů korun, nebyly kontaktní pro správce daně, neumožnily
zahájení daňové kontroly a nereagovaly na výzvy správce daně. H. P. nepodala daňové přiznání
a na základě daňové kontroly jí byla doměřena DPH. Žalovaný také zjistil, že byla pravomocně
odsouzena pro daňový podvod k trestu odnětí svobody. Společnost Gammapal s.r.o. neměla
dle žalovaného kapacity k dodání zboží a tato společnost byla pouze využita ke zvýšení ceny
palet, neboť „dodávala“ od svých dodavatelů přímo k odběrateli. Fakticky zboží tedy nepřebírala
a nedodávala. Také v „polské větvi“ existovala řada nestandardních okolností, jako absence
alespoň rámcových smluv, zapojení nadbytečných článků a nízké ceny palet. Některý z článků
cenu uměle snížil a „zisk“ pro něj představovala pouze nesplněná daňová povinnost.
[5] Žalobkyně v případě obou větví nepřijala dostatečná opatření, která po ní lze požadovat,
aby vlastní účasti na daňovém podvodu zabránila. Proto jí žalovaný, jakož i správce daně odepřeli
nárok na odpočet DPH.
[6] Krajský soud vymezil podmínky nároku na odpočet DPH a také prvky daňových
podvodů a ve vztahu k existenci daňového podvodu citoval z obsáhlé judikatury Soudního dvora
Evropské unie (dále jen „SDEU“). Žalovaný podle krajského soudu vystavěl své závěry
na nesprávném východisku, a sice že předpokládal, že u nekontaktního subjektu je automaticky
přítomna chybějící daň. Krajský soud také poukázal na to, že z judikátů citovaných žalovaným
na podporu jeho závěrů, takový závěr dovodit nelze. Současně neplyne ani z judikatury SDEU.
Žalovaný nemohl konstatovat daňový podvod u společnosti TEAM MSK s.r.o., neboť jí byla
doměřena daň z důvodu, že neprokázala přijetí zdanitelného plnění od deklarovaného dodavatele.
Nárok na odpočet jí tak nemohl vzniknout. Stejně tak se žalovaný nekoncepčně snažil
identifikovat podvod u dodavatelů TEAM MSK s.r.o., KOMÁROVSKÁ STAVEBNÍ s.r.o.
a Meriont s.r.o. v likvidaci. Naopak existenci daňového podvodu krajský soud konstatoval
v souladu s žalovaným u řetězce 6) „tuzemské větve“, neboť u společnosti BlueBerg s.r.o. bylo
možné identifikovat chybějící daň. Totéž konstatoval také ve vztahu k polské větvi, neboť
daňový podvod lze spatřit v jednání H. P., Ebro trade s.r.o. v likvidaci a EBRO pack s.r.o.
Obchody mezi těmito subjekty postrádaly ekonomickou racionalitu. Krajský soud zároveň odmítl
argument žalobkyně, že by správce daně mohl odepřít nárok na odpočet pouze v rozsahu,
v jakém bylo prokázáno, že z konkrétního plnění nebyla odvedena DPH. Poukázal přitom
na povahu odepření odpočtu DPH – ten je kvazisankční. Příčinou odepření je vědomá účast
daňového subjektu na podvodu a nikoliv nesplnění podmínek.
[7] Krajský soud se dále věnoval prokazování zaviněné účasti žalobkyně na daňovém
podvodu, a to ve vztahu k řetězci 6) „tuzemské větve“ a celé „polské větvi“. Zaprvé v tomto
případě krajský soud konstatoval, že písemná kupní smlouva není bez dalšího podezřelou
okolností. Transakce mezi žalobkyní, K. V. a Gammapal s.r.o. byly pravidelné. Tyto subjekty
si tak důvěřovaly. Žalobkyně navíc poukázala na to, že v jejím oboru jsou takové transakce
obvyklé. Její tvrzení se ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu jeví jako logické.
[8] Krajský soud se dále věnoval včlenění nadbytečných článků do obchodních řetězců.
Z provedeného dokazování neplyne, že by obchody mezi subjekty v řetězci 6) „tuzemské větve“
byly účelové a vedené pouze s cílem získat odpočet DPH. K. V. v tomto případě figuroval pouze
jako zprostředkovatel a stejně tak společnost TEAM MSK s.r.o. To však není podezřelou
okolností. Stejně tak není podezřelou okolností to, že K. V. coby malý obchodník nabízel značné
množství palet. Krajský soud také poukázal na to, že žalovaný neprokázal, že by se zkušení
obchodníci zajímali o původ palet a že nabídka palet „po kamionech“ musí budit pozornost.
Také závěr žalovaného o tom, že různé palety nemohou být dodávány za fixní ceny, je toliko
tvrzením žalovaného. Z tvrzení dodavatelů žalobkyně plyne, že nižší kvalita byla kompenzována
slevou z kupní ceny.
[9] Žalovaný tedy ve všech řetězcích „tuzemské větve“ neprokázal splnění podmínek
pro odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zaviněné účasti na daňovém podvodu. Pokud
jde o „polskou větev“, žalovaný vymezil dvě objektivní okolnosti. Zaprvé absenci písemné
smlouvy, zadruhé nízkou cenu. První okolnost posoudil krajský soud totožně jako v případě
„tuzemské větve“. Jestliže žalovaný neměl pochyby o uskutečnění obchodů mezi žalobkyní
a Gammapal s.r.o., pak lze stěží hodnotit absenci písemné smlouvy jako podezřelou okolnost.
Pokud jde o nízkou cenu, žalovaný nedostatečně vymezil, jak mohla žalobkyně vědět o tom,
že mezi H. P., EBRO pack s.r.o. a Ebro trade s.r.o. v likvidaci se uměle navyšovaly ceny. Krajský
soud tak rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[10] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností,
a to z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžejním bodem kasační stížnosti je námitka
překročení žalobních bodů krajským soudem. Ten stěžovateli vytkl to, že z nekontaktnosti
dodavatelů žalobkyně dovodil též existenci chybějící daně. Žalobkyně však takový bod v žalobě
neformulovala. Pouze namítala, že její dodavatelé nebyli nekontaktní. Soud tak své odůvodnění
opřel o důvody, které žalobkyně netvrdila. Také důvody ve vztahu k chybějící dani u společnosti
TEAM MSK s.r.o. nemají oporu v žalobě. Krajský soud uvedl, že tato společnost neprokázala
přijetí zdanitelných plnění od deklarovaného dodavatele, a proto nemohl správce daně
konstatovat, že důvodem chybějící daně byla účast na daňovém podvodu. Odpovídající námitky
však v žalobě absentují. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že podle jejích informací TEAM
MSK s.r.o. dlužnou daň uhradila. Soud tak domyslel námitku, kterou následně klade k tíži
stěžovateli. Dále se soud vyjádřil ke včlenění nadbytečných článků do obchodních řetězců, ačkoliv
takový bod přezkumu žalobkyně v žalobě nevymezila. Stejně neargumentovala tak, že by role
TEAM MSK s.r.o. a K. V . spočívala v pouhém zprostředkování.
[11] Stěžovatel dále uvedl, že žalobní body neobsahovaly argumentaci stran povinnosti
stěžovatele prokázat, že zkušení obchodníci se zajímají o původ palet. Pokud jde o existenci
fixních cen, žalobkyně se věnovala pouze fixním cenám v „polské větvi“ ve vztahu ke společnosti
Gammapal s.r.o. a nikoliv fixním cenám v obou větvích. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[12] Žalobkyně se ve značné části vyjádření věnovala kritériu chybějící daně a údajnému
rozporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Navrhla předložení věci k posouzení
rozšířenému senátu. Dále pak vyvracela argumenty stěžovatele stran nestandardních znaků
v obchodních řetězcích. Ke stěžovatelem vytýkaným vadám napadeného rozsudku se žalobkyně
nevyjádřila. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[13] Stěžovatel v reakci na vyjádření žalobkyně uvedl, že namítaný rozpor v judikatuře není,
a není tedy ani důvodu předložit věc k posouzení rozšířenému senátu. Další vyjádření žalobkyně
pak nemají návaznost na kasační argumentaci, a proto stěžovatel považuje za nadbytečné
se k nim vyjadřovat.
[14] V navazující replice žalobkyně opět uvedla, že stěžovatel neuvedl, jakou spojitost má
chybějící daň a údajná existence daňového podvodu. Stejně tak není zřejmé, jak nestandardnosti
svědčí o vědomosti žalobkyně o daňovém podvodu. Body ve vztahu k daňovému podvodu
ostatně žalobkyně řádně uplatnila v žalobě. Nejde tak o nové námitky.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou,
proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že je důvodná.
[16] Stěžejní otázkou vymezenou stěžovatelem je to, zda krajský soud překročil rámec
žalobních bodů a porušil tak povinnost mu uloženou v §75 odst. 2 s. ř. s.
IV. A Obecně k vázanosti soudu žalobními body
[17] Jedním ze základních prvků přezkumu správními soudy je jeho omezení na včas
uplatněné žalobní body (§75 odst. 2 s. ř. s.). Účelem této úpravy je vymezení přezkumu
po obsahové stránce tak, aby bylo zjevné, čím se má soud zabývat. Platí přitom, že rozšiřovat
žalobní body nemohou ani osoby zúčastněné na řízení, ani další účastníci řízení. Tím spíše
tak nepřichází v úvahu, aby tak za ně činil správní soud. Jde o závažnou procesní vadu, která
zakládá důvod tzv. jiné vady řízení před soudem podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[18] Krajský soud však musí přihlédnout k určitým vadám správního rozhodnutí z úřední
povinnosti. Tuto výjimku stanoví §76 odst. 2 s. ř. s., podle něhož soud vysloví i bez návrhu
nicotnost rozhodnutí. Judikatura dále dovodila, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu je povinností soudu přihlížet z úřední povinnosti též ke skutečnostem
významným z hlediska hmotného práva, jako je např. absolutní neplatnost smlouvy, prekluze
práva, porušení čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod, aplikace nevyhlášeného
právního předpisu, či porušení principu non-refoulement (srov. KÜHN k §75 odst. 2 s. ř. s.
In: KÜHN, Zdeněk, KOCOUREK, Tomáš a kol. Soudní řád správní: komentář. Praha: Wolters
Kluwer, 2019. s. 604 a násl.). Pro vady řízení je bez žalobní námitky soud oprávněn zrušit
rozhodnutí správního orgánu pouze tehdy, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí
v rozsahu žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
[19] Dispoziční zásada pak nachází svůj odraz také v §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle nějž
je žalobce povinen označit rozsah napadení správního rozhodnutí žalobními body. Z těchto bodů
následně musí plynout, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Tvrzení žalobce pak musí být samozřejmě
odůvodněno. Nedostatek tvrzení žalobce o konkrétní nezákonnosti proto nutně způsobuje
nemožnost přezkoumat napadené správní rozhodnutí právě z absentujícího důvodu (srov. např.
rozsudky ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006 - 65, a z e d ne 31. 8. 2005,
č. j. 6 As 45/2004 - 84). Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS, „soudní přezkum není a nemůže být všeobecnou
kontrolou zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. Je vždy na osobě rozhodnutím dotčené, zda toto
rozhodnutí akceptuje, či zda se proti němu bude bránit u soudu; je rovněž na její vůli, jaká pochybení označí
za podstatná“.
[20] Správní soud tak nemůže za žalobce domýšlet a dotvářet žalobní námitky z vlastní vůle.
Takový postup soudu by popíral uplatnění dispoziční zásady a zasahoval by do principu rovnosti
účastníků řízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, §36 odst. 1
s. ř. s.). Současně by žalovanému znemožnil vyjádřit se k bodům uplatněným žalobcem (srov.
rozsudek ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006 - 65). Rozhodnutí krajského soudu založené
na odlišné právní argumentaci, než jaká byla obsažena v žalobě, je tak překvapivé a porušuje
právo žalovaného na spravedlivý proces. Na druhé straně stojí též legitimní očekávání žalobce,
že soud se bude pohybovat v rámci, který mu žalobce vytyčil žalobními body (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011 - 78, č. 2510/2012 Sb. NSS).
III. B K námitce překročení žalobních bodů
[21] Pokud jde o vlastní hodnocení věci krajským soudem, je třeba souhlasit s žalovaným.
Krajský soud v bodech 15 -22 napadeného rozsudku shrnul žalobní argumentaci. Již z tohoto
shrnutí je patrno, že námitky, na něž upozornil stěžovatel, v žalobě absentují. Je skutečně
pravdou, že žalobkyně nenamítala, že stěžovatel nesprávně dovodil existenci chybějící daně
z pouhé nekontaktnosti dodavatelů žalobkyně. Z doplnění žaloby je zřejmé, že žalobkyně
popírala nekontaktnost jejích obchodních partnerů resp. připustila jejich nekontaktnost v době
daňové kontroly a namítala, že stěžejní je to, že byli kontaktní v době provádění obchodů.
Podle kasačního soudu proto mohl krajský soud přezkoumat napadené rozhodnutí pouze
v tomto rozsahu a reagovat na takto vznesenou námitku.
[22] Stejně tak žalobkyně nerozporovala, že by některé články „tuzemské větve“ byly včleněny
nadbytečně pouze za účelem zvýšení ceny. Žalobkyně se v žalobě a jejím doplnění, které
se až na několik bodů obsahově shoduje s žalobou, věnovala některým tvrzeným
nestandardnostem a také své vědomosti o účasti na daňovém podvodu. Tuto námitku však nelze
dovodit ani z jiného řádně uplatněného žalobního bodu. Totéž platí o tvrzení, že K. V.
a společnost TEAM MSK s.r.o. byli pouhými zprostředkovateli. Na řadě míst žaloby
se žalobkyně věnovala různým nestandardnostem, které jí stěžovatel vytýkal ve vztahu ke K. V.
a společnosti TEAM MSK s.r.o., specificky však nenamítala, že by jejich role byla toliko
zprostředkovatelská.
[23] Pokud jde o tvrzení krajského soudu, že „[stěžovatel] nijak nepodložil svůj závěr, že se zkušení
obchodníci v oblasti obchodu s dřevěnými paletami intenzivně zajímají o původ kupovaného zboží, a že nabídka
palet „po kamionech“ musí nutně vzbudit pozornost “, lze uvést, že reaguje na obsah žaloby. Žalobkyně
tento bod v obecné rovině vymezila ve vztahu k paletám dodaným K. V. Na straně 7 doplnění
žaloby uvedla, že od K. V. zjišťovala, odkud palety jsou, a spokojila se s tím, že jsou ze zrušené
továrny. Na tom jí nepřipadlo nic podezřelého, neboť podobné obchody v minulosti uzavřela.
Stěžovateli lze však přitakat v tom, že naopak žalobkyně nenamítala nic stran (ne)vědomosti
o skladovacích kapacitách společnosti TEAM SMK s.r.o. To jí bylo stěžovatelem vytýkáno,
neboť podle jeho názoru měla jako zkušená obchodnice tyto okolnosti znát. Krajský soud
tak v bodě 59 „domyslel“ námitku za žalobkyni.
[24] Konečně, co se týče námitky ohledně existence fixních cen, lze konstatovat,
že ji žalobkyně naopak vymezila. Ačkoliv tak učinila velmi obecně, pokud uvedla, že „[n]emá
pravdu žalovaný, že u palet z Polska musel žalobce vědět, že je kupuje za podhodnocenou cenu v praxi
nedosažitelnou, a u palet z tuzemska platil žalobce za použité palety (tedy různě opotřebené) fixní cenu, protože
toto žalobce nevěděl“. Nejvyšší správní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že námitka stran
existence fixních cen byla řádně vymezena pouze ve vztahu k „polské větvi“. Jakkoliv
se s ohledem na obecnost námitky může jevit, že míří toliko k „polské větvi“, je zřejmé,
že obě větve staví žalobkyně do vzájemného kontextu. Kasační soud má tedy za to,
že tato žalobní námitka byla vymezena řádně, byť v té nejobecnější rovině.
[25] Krajský soud tak v projednávané věci v rozporu s §75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal
napadené rozhodnutí stěžovatele mimo rámec vznesených žalobních bodů. Nebyl přitom
oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí
a v jejich mezích poté posuzovat jeho zákonnost. Důvody, pro které bylo rozhodnutí stěžovatele
zrušeno, nepředstavovaly ani výjimku z dispoziční zásady; nejednalo se tedy o důvody, ke kterým
musí správní soudy přihlížet z úřední povinnosti (i nad rámec žalobních bodů).
[26] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru o nezákonnosti rozsudku krajského soudu.
Vzhledem k tomu, že soud vybočil z mezí soudního přezkumu, je jeho rozsudek stižen jinou
vadou řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Za těchto okolností se Nejvyšší správní soud
vůbec nezabýval zbylými kasačními námitkami, neboť ty tvoří polemiku s argumentací krajského
soudu, kterou Nejvyšší správní soud shledal částečně nepřípustnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a rozhodl o zrušení napadeného
rozsudku a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty
před středníkem s. ř. s.). V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), tedy napadené rozhodnutí stěžovatele posoudí v mezích řádně
uplatněných žalobních bodů podle §75 odst. 2 s. ř. s.
[28] V dalším řízení rozhodne krajský soud též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu