ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.158.2022:37
sp. zn. 1 As 158/2022 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená Mgr. Janem
Bučkem, advokátem se sídlem Vítězslava Nezvala 604, Frýdek-Místek, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezkého kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2021, č. j. MSK 34233/2021, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022,
č. j. 22 A 69/2021 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 5. 2021, č. j. MSK 34233/2021, zamítl jako nepřípustné
odvolání žalobkyně podle §92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní
řád“), proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne 15. 12. 2020,
sp. zn. MUFO_S 4208/2020; a to z důvodu že nebyla účastníkem řízení. O jejím účastenství
již v neprospěch žalobkyně rozhodnul usnesením ze dne 8. 11. 2019 Městský úřad Frýdlant
nad Ostravicí. Žalovaný jej pak k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 3. 7. 2020 potvrdil.
[2] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně
domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2021, č. j. MSK 34233/2021.
Ten ji napadeným rozsudkem zamítl. Usnesením ze dne 8. 11. 2019 Městský úřad Frýdlant
nad Ostravicí totiž rozhodnul o tom, že žalobkyně není účastníkem dotčeného řízení, přičemž
toto rozhodnutí již potvrdil rozhodnutím ze dne 3. 7. 2020 žalovaný; to pak nabylo právní moci
dne 10. 7. 2020. Soud tak dospěl k závěru, že za situace, kdy bylo pravomocně rozhodnuto
o tom, že žalobkyně nebyla účastníkem dotčeného řízení, bylo její odvolání správně jako
nepřípustné zamítnuto, neboť žalovaný ani nemohl postupovat jinak.
[3] Při posuzování žalobní námitky postupoval v souladu s §75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Nepřihlížel proto ke skutečnosti,
že rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 22 A 76/2020 - 35, krajský soud zrušil rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 7. 2020, kterým nepřiznal žalobkyni postavení účastníka v daném řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační
stížnost. Namítala, že krajský soud rozhodl v rozporu s §75 odst. 2 s. ř. s., jelikož nepřihlédl
k jím vedenému řízení pod sp. zn 22 A 76/2020, v jehož důsledku ke dni vydání rozhodnutí
žalovaného nebylo vyřešeno postavení (účastenství v řízení) stěžovatelky. Dále nesouhlasila
se závěrem krajského soudu, že podnět žalovaného k opravení zjevné nesprávnosti ve výroku II.
rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, nemůže mít vlit na jeho právní moc.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Předmětem nyní souzené věci je otázka, zda žalovaný postupoval správně, jestliže
zamítnul odvolání stěžovatelky, neboť neměla postavení účastnice řízení.
[9] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. „[p]ři přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.“
[10] Podle odst. 2 téhož ustanovení pak „[s]oud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky
rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá
soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci
napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.“
[11] Stěžovatelka namítá, že krajský soud nepostupoval podle §75 odst. 2 s. ř. s., jelikož
nebylo najisto rozhodnuto o jejím postavení, a to z důvodu podané žaloby proti rozhodnutí
o jejím účastenství v původním řízení.
[12] Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil se závěrem krajského soudu. Správní soudy
přezkoumávají rozhodnutí s ohledem na skutkový a právní stav v době rozhodování správních
orgánů (§75 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož v době rozhodování správního orgánu o odvolání
stěžovatelky existovalo pravomocné rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2020, o tom, že není
účastnicí vedeného řízení, správně jej žalovaný zamítnul jako nepřípustné (viz krajským soudem
citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2013, č. j. 4 As 13/2013 - 26).
Na tomto nic nemění ani stěžovatelkou podaná žaloba proti rozhodnutí, kterým jí nebylo
přiznáno postavení účastníka v původním řízení. Rozhodující je právě existence pravomocného
rozhodnutí v době zamítnutí odvolání.
[13] Taktéž odkaz stěžovatelky na §75 odst. 2 s. ř. s. není přiléhavý. Jak rozhodl Nejvyšší
správní soud např. v rozsudku ze dne 2. 7. 2015, čj. 9 As 222/2014 - 147, č. 3288/2015 Sb. NSS,
„[u]snesení o tom, zda osoba je, či není účastníkem podle §28 odst. 1 správního řádu z roku 2004, není
rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a proto nespadá pod kompetenční výluku
podle §70 písm. c) s. ř. s.“ Proti rozhodnutí o tom, zda osoba je, či není účastníkem, je tedy možné
podat žalobu. Nevyužije se zde tedy druhá věta §75 odst. 2; tento úkon je možné napadnout
samostatnou žalobou.
[14] Krajský soud tedy zamítl žalobu správně, pokud dospěl k závěru, že odvolání stěžovatelky
bylo nepřípustné. Posoudil případ s ohledem na zákonný požadavek přezkoumání věci
vycházející ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správních orgánů.
[15] Nad rámec posuzované věci pak soud uvádí, že rozhodnutí o tom, že stěžovatelka nebyla
účastnicí řízení, zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 22 A 76/2020 - 35,
z důvodu nepřezkoumatelnosti. Nicméně žalovaný v dalším řízení opět rozhodl
o tom, že stěžovatelka neměla být účastnicí řízení, to poté potvrdil také krajský soud rozsudkem
ze dne 30. 5. 2022, č. j. 22 A 3/2022 - 34.
[16] Ostatně situaci, kdy je rozhodnutí o účastenství změněno odvolacím orgánem, řeší také
§28 odst. 2 správního řádu: „Jestliže osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není účastníkem, podala
proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno, a mezitím zmeškala úkon, který by jako účastník mohla
učinit, je oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o odvolání“
[17] V kasační stížnosti stěžovatelka brojí také proti názoru krajského soudu vysloveného obiter
dictum. I v tomto bodě se Nejvyšší správní soud shoduje s jeho závěry. Podnět žalovaného
k opravě zjevné nesprávnosti nemohl mít vliv na právní postavení stěžovatelky; ten se totiž týkal
rozhodnutí vydaného v rámci řízení, kterého nebyla účastnicí.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[18] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[19] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení
náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení
se mu proto nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu