ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.25.2022:21
sp. zn. 1 As 25/2022 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. E., zastoupen
Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, proti žalovanému:
Vězeňská služba ČR - Věznice Heřmanice, se sídlem Orlovská 670/35, Ostrava, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a o ochraně před nezákonným zásahem správního
orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
20. 1. 2022, č. j. 25 A 112/2021 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n e má p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Janu Zonkovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4.114 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal soudní ochrany
před nezákonným zásahem a nečinností Vězeňské služby České republiky – Věznice Heřmanice
(dále též „Věznice Heřmanice“), kterou brojil proti poměrům, panujícím ve Věznici Heřmanice,
kde byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a rovněž ve všech věznicích v České republice.
[2] Vzhledem k tomu, že žaloba postrádala náležitosti, kladené zákonem č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) na oba žalobní typy, tedy žalobu na nečinnost a na ochranu
před nezákonným zásahem, vyzval krajský soud usnesením ze dne 25. 11. 2021,
č. j. 25 A 112/2021 - 41, žalobce k její opravě, přičemž jej poučil, v čem soud její vady spatřuje,
jakým způsobem mají být odstraněny, a poučil jej podle §37 odst. 5 s. ř. s. o následcích
(odmítnutí žaloby) v případě, že nebude možné v řízení pro neodstraněné nedostatky žaloby
pokračovat.
[3] Žalobce na usnesení reagoval podáním ze dne 22. 12. 2021, kterým vady nijak neodstranil
a vyjádřil přesvědčení, že odmítnutí žaloby by bylo porušením práva žalobce na spravedlivý
proces.
[4] Jelikož žaloba neobsahovala popis žádného konkrétního jednání žalovaného, zaměřeného
proti žalobci, ani dobu a okolnosti, za kterých k němu mělo dojít, ani žalobce neoznačil žádnou
z náležitostí požadovaných §80 odst. 3 s. ř. s., odmítl ji krajský soud podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[6] Namítl, že v žalobě uvedl zcela konkrétní tvrzení a specifikoval nezákonné jednání
žalované, i s uvedením doby, kdy k nim došlo. Uvedl například podcenění možné vzpoury vězňů
z přelomu roku 2020/2021, svou dobrovolnou izolaci od 28. 2. 2021, příděly mýdla na tzv.
špinavých pracovištích atp. Svá tvrzení následně podpořil odkazy na důkazy, jež je měly potvrdit.
[7] Krajský soud pak také stěžovatele poučil o skutečnosti, že žaloba bude v případě
neprovedení její opravy odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s. (a to jak ve výroku, tak v odůvodnění
usnesení). Napadaným usnesením však soud žalobu odmíttl nikoliv podle §37 odst. 5 s. ř. s.,
ale podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy podle jiného ustanovení, než ohledně kterého byl
žalobce poučen.
[8] Žalovaný se ztotožnil se závěrem krajského soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Podle §79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný
pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat,
aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li
zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní
důsledek.“
[12] Podle §80 odst. 3 s. ř. s. „žaloba (proti nečinnosti, pozn. soudu) kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat a) označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá, b) vylíčení rozhodujících
skutečností, c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, d) návrh výroku rozsudku. Podle odstavce prvního,
žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně
proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta
stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední
úkon.“
[13] Podle §82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením (dále jen ‘zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo
proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany
proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“
[14] Podle §84 odst. 1 s. ř. s. „[ž]aloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl
o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku,
kdy k němu došlo.“ Podle odstavce 2 téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty prominout. Odstavec 3
pak žalobci ukládá v žalobě uvést a) označení zásahu, proti němuž se žalobce ochrany domáhá, b) vylíčení
rozhodujících skutečností, c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, d) návrh výroku rozsudku.
[15] Nejdříve se Nejvyšší správní soud věnoval posouzení otázky, zda stěžovatel v žalobě
dostatečně specifikoval nezákonný zásah (tedy konkrétní jednání žalovaného zaměřené
proti němu, dobu a okolnosti, za kterých k němu mělo dojít).
[16] Při hodnocení žaloby je povinen krajský soud nejdříve posoudit její včasnost. Pro účely
posouzení včasnosti žaloby si musí soud udělat jasno v tom, zda jednání, které je žalobcem
vnímáno a označováno jako nezákonný zásah, se vskutku událo, a jaké jsou relevantní okolnosti,
za nichž se tak stalo. Tedy jakou má napadený akt povahu a čeho se týká. Pro účely posouzení
včasnosti si musí soud ujasnit, pokud vskutku k jednání došlo, kdy se relevantní informace
o něm dostaly do sféry žalobce. Bez postavení uvedených skutečností najisto, jen na základě
pouhých tvrzení žalobce, není-li na první pohled z nich nezákonnost jednání zřetelná, nemůže
soud včasnost žaloby posoudit.
[17] Jestliže dále žaloba neobsahuje jednoznačný a konkrétní popis uvedeného jednání, musí
soud žalobce (stěžovatele) vyzvat postupem §37 odst. 5 s. ř. s. k doplnění žaloby [viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 - 160,
zejm. bod 60, 61, které nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 (který tento rozsudek zrušil)
nijak nezpochybnil]. To z důvodu, aby mohl v dalším kroku zkoumat, zda, kdy a za jakých
okolností se takto specifikované jednání odehrálo, případně zda, kdy a za jakých okolností
se udály další skutečnosti rozhodné pro posouzení žaloby (zejm. kdy se dostaly do sféry žalobce
relevantní informace o dotyčném jednání).
[18] Dle krajského soudu neobsahovala žaloba dostatečně konkretizované a popsané jednání
žalovaného vůči stěžovateli, správně jej proto vyzval k doplnění žaloby.
[19] Nejvyšší správní soud proto zkoumal obsah a náležitosti podané žaloby, a zda postupoval
krajský soud při jejím odmítnutí správně. Žalobce totiž musí jednání veřejné správy, jemuž vytýká
nezákonnost, dostatečně jednoznačně, určitě a úplně popsat tak, aby je soud mohl odlišit
od jiných jednání veřejné správy (individualizovat a konkretizovat je) a na základě toho hodnotit,
kdo v rámci veřejné správy jednal (event. zda vůbec jde o jednání přičitatelné veřejné správě,
viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 – 53).
[20] Ve shodě s krajským soudem pak kasační soud konstatuje, že žaloba neobsahovala
dostatečně jednoznačně a konkrétně označené jednání žalovaného, které by specifikovalo
nezákonný zásah. Nezákonný zásah musí být dostatečně individualizován a namířen proti žalobci
(stěžovateli). Ten však pouze obecně brojil proti nesprávnému a nekoncepčnímu způsobu jakým
je trest odnětí svobody vykonáván ve Věznici Heřmanice a celkově i v ostatních věznicích
v České republice.
[21] Stěžovatel ze stejných důvodů brojil také proti posouzení jeho žaloby z pohledu
nečinnosti správních orgánů. Také v tomto případě souhlasí Nejvyšší správní soud s hodnocením
krajského soudu. V žalobě musí být soud žalobcem dostatečně určitě a úplně zpraven
o tom, v jaké věci vydání správního aktu žádá (jakých práv a povinností a jakých rozhodných
skutečností se má týkat; viz výše citované usnesení č. j. Nad 224/2014 – 53). Žaloba však ani přes
výzvu soudu neobsahovala zákonem požadované (§80 odst. 3 s. ř. s.) náležitosti, které jsou nutné
pro posouzení žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu.
[22] Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že stěžovateli byl již v řízení před krajským soudem
ustanoven zástupce z řad advokátů. Ani ve spolupráci s advokátem pak stěžovatel žalobu
na výzvu nedoplnil o konkrétní požadované skutečnosti.
[23] Krajský soud tedy postupoval správně, jestliže stěžovatelovu žalobu odmítl. Neodepřel
mu tak právo na spravedlivý proces, jelikož postupoval v souladu se zákonem a výše citovanou
judikaturou.
[24] V poslední řadě stěžovatel upozornil na skutečnost, že ve výzvě k opravě žaloby ze dne
25. 11. 2021, č. j. 25 A 112/2021 - 41, jej soud poučil o následcích nedoplnění tvrzení.
Dle poučení měla být žaloba odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.; nicméně ji krajský soud
následně odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud předně konstatuje,
že tato skutečnost v nyní souzené věci nepředstavuje rozhodnou otázku, která by mohla mít vliv
na zákonnost napadeného usnesení. Krajský soud nicméně postupoval správně a v souladu
se závěry citovaného rozsudku č. j. 7 As 155/2015 - 160, podle něhož „musí být taková žaloba
odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném
(plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu.“
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[25] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[26] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení
náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení
se mu proto nepřiznává.
[27] Usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 25 A 112/2021 - 20, ustanovil krajský soud stěžovateli
zástupce Mgr. Ing. Jana Zonka. Jelikož je tímto ustanoveným zástupcem advokát, náleží
mu odměna za zastupování stěžovatele a náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby,
jimiž je podání ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) 3.100 Kč
podle §7 bod 5 a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu a režijní paušál 300 Kč. Odměna
a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce tedy po přičtení částky odpovídající dani
z přidané hodnoty činí celkem 4.114 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci uhrazena
Nejvyšším správním soudem ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu