ECLI:CZ:NSS:2022:1.AZS.194.2022:24
sp. zn. 1 Azs 194/2022 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. H. P., zastoupen Mgr. Radkou
Čadovou, advokátkou se sídlem Májová 608/23, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2022,
č. j. OAM-109/ZA-ZA11-HA13-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze, ze dne 29. 7. 2022, č. j. 45 Az 3/2022-23,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 4. 2022, č. j. OAM 109/ZA ZA11 HA13 2022 (dále jen
„napadené rozhodnutí“), žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen
„krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 29. 7. 2022 zamítl.
[3] Uvedl, že žalobce nevznesl žádné argumenty, které by byly podřaditelné pod důvody
podle §12 písm. a) nebo b) zákona o azylu. Pokud tvrdil, že splňuje podmínky dle §13 zákona
o azylu, pak této námitce nelze vyhovět. Žalobce totiž pouze uvedl, že žije ve společné
domácnosti s družkou, která má v ČR povolen trvalý pobyt; že s ní žil již před svým odsouzením
a po propuštění z výkonu trestu soužití obnovil, ačkoliv je dosud vdaná za jiného muže. Tuto
argumentaci však krajský soud nevyslyšel, neboť podle §13 zákona o azylu lze pouze v případě
hodném zvláštního zřetele udělit azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníku azylanta
(viz odstavec 2 citovaného ustanovení). Azylantem se přitom rozumí cizinec, kterému byl podle
zákona o azylu udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu (§2 odst. 2 zákona
o azylu). Toto postavení však žalobcova družka nemá. Pokud jde o poskytnutí ochrany ve smyslu
§14 zákona o azylu, pak na ni není právní nárok a ani žalobce žádné relevantní skutečnosti
netvrdil. Jeho žalobní tvrzení o soužití s družkou je nadto v rozporu s průběhem pohovoru před
žalovaným, kde se o ní nijak nezmínil. Žalobce byl rovněž vyloučen z mezinárodní ochrany podle
§15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť byl odsouzen k 8 letům trestu odnětí svobody
a trestu vyhoštění ve výměře 7 let za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Z výše uvedených důvodů soud
neprovedl ani navržené důkazy, které by na věci nemohly nic změnit.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[5] Uvedl, že napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, neboť soud neprovedl jím
navržené důkazy (jeho výslech a výslech družky) o jejich dlouhodobém soužití ve společné
domácnosti. S ohledem na ně jsou splněny důvody pro udělení humanitárního azylu dle §14
zákona o azylu.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podanou kasační stížnost považuje za
nedůvodnou. Připomněl, že stěžovatel páchal na území ČR trestnou činnost, byl pravomocně
odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody, ze kterého byl následně podmíněně propuštěn. O
mezinárodní ochranu pak požádal teprve následně, když mu hrozilo vyhoštění. V průběhu
správního řízení uvedené skutečnosti nelze brát jako azylově relevantní, ale jako snahu legalizovat
pobyt na území ČR, k čemuž neslouží zákon o azylu, nýbrž zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Dále zpochybnil tvrzenou společnou domácnost s družkou, která mimo jiné bydlí na jiné adrese
než stěžovatel.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná.
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu
přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil. Jak ovšem
vyplývá i ze shora citovaného usnesení, je sice v zájmu stěžovatele, aby uvedl, v čem spatřuje
přesah svých zájmů, pokud tak ovšem neučiní, neznamená to, že by Nejvyšší správní soud
bez dalšího přikročil k odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
[10] Kasační soud však dospěl k závěru, že v případě stěžovatele podmínky přijatelnosti
kasační stížnosti splněny nejsou.
[11] Soud předně konstatuje, že napadený rozsudek splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Krajský soud jasně, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem uvedl, proč námitky tvrzené
stěžovatelem neshledal důvodnými, a napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska všech důvodů
pro udělení azylu, jakož i doplňkové ochrany. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí řádně
odůvodněné, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud žalobu stěžovatele zamítl. Tyto své
závěry podpořil rovněž odkazy na relevantní judikaturu správních soudů. Současně Nejvyšší
správní soud neshledal, že by došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem.
[12] Pokud jde o jeho vazby s družkou, pak krajský soud zcela správně uvedl, že tato
skutečnost není v nyní souzeném případu relevantní (ve smyslu §13 zákona o azylu), neboť jeho
družka nemá postavení azylanta. Její výslech by byl v tomto ohledu nadbytečný. Kasační soud
rovněž odkazuje na rozsudek ze dne 17. 9. 2003, č. j. 4 Azs 6/2003-55, ve kterém uvedl, že
dokonce ani manželství s občanem České republiky nemůže být samo o sobě důvodem pro
udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu (shodně též například usnesení
kasačního soudu ze dne 11. 1. 2020, č. j. 7 Azs 217/2019-47). To neplatí pouze ve zcela
výjimečných případech, o který se však nyní nejedná.
[13] V tomto ohledu krajský soud rovněž správně odkázal na judikaturu, dle které na udělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu není právní nárok, je možné jej udělit
pouze v případech zvláštního zřetele hodných a konečné posouzení je otázkou správního
uvážení; tomu odpovídá omezený soudní přezkum (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze
dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, nebo ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55). Důkazní
břemeno nadto leželo na stěžovateli, který svou vazbu s družkou uvedl až v žalobě a žalovaný
tuto skutečnost tak zohlednit ani nemohl.
[14] V dané věci tak nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak kasační soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 větou první
a odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec
běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu