ECLI:CZ:NSS:2022:1.AZS.331.2021:23
sp. zn. 1 Azs 331/2021 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Česká námořní plavba a.s.,
se sídlem Počernická 272/96, Praha 10, zastoupená JUDr. Markem Czivišem, advokátem
se sídlem Přemyslovská 13, Praha 3, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství
služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 1. 7. 2019, č. j. CPR-21703-3/ČJ-2019-930310-258, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 13 A 48/2019 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhala zrušení rozhodnutí, jimž žalovaná dne 1. 7. 2019,
č. j. CPR-21703-3/ČJ-2019-930310-258 (dále jen „napadené rozhodnutí”) podle §90 odst. 5
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie,
oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
6. 5. 2019, č. j. KRPA-273465-14/PŘ-2018- 000022-UBY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Správní orgán I. stupně uznal výrokem I. žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku
podle §157 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců.“), kterého se dopustila
tím, že nesplnila povinnost stanovenou v §101 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť jako
ubytovatel v období od 1. 1. 2017 do 15. 7. 2018 na specifikované adrese vedla domovní knihu
v rozporu se zákonem. V domovní knize nebyla zapsána čísla víz u cizinců, u kterých
je stanovena vízová povinnost, nebyly uvedeny adresy trvalého pobytu cizinců v zahraničí a účel
pobytu na území ČR. Dále porušila též §100 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť v období
od 1. 1. 2017 do 15. 7. 2018 na specifikované adrese neoznámila policii ubytování 31 cizinců
v rozporu s §102 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Za tento přestupek byla žalobkyni podle §157
odst. 8 písm. b) zákona o pobytu cizinců uložena pokuta ve výši 15.000 Kč.
[3] Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14. 10. 2021, č. j. 13 A 48/2019 - 33 (dále
jen „napadený rozsudek“). Konstatoval, že náležitosti přihlašovacího tiskopisu, na který odkazuje
§101 zákona o pobytu cizinců, jsou jednoznačně a taxativně vymezeny v §97 téhož zákona.
Žalobkyně byla sankcionována za neuvedení čísel víz u cizinců, u kterých je stanovena vízová
povinnost, neuvedení adres trvalého pobytu cizince v zahraničí a účelu pobytu na území ČR.
Následně soud uvedl, že v situaci, kdy cizinec odmítne splnit svou povinnost sdělit ubytovateli
požadované údaje (tedy předložit cestovní pas a vyplnit přihlašovací tiskopis – viz §103 písm. b)
zákona o pobytu cizinců), nemusí ubytovatel s takovou osobou uzavírat příslušný smluvní vztah
a poskytnout ubytování. Tím se může vyhnout tomu, aby v návaznosti na porušení povinnosti
cizince sám porušil své povinnosti.
[4] Dále soud uvedl, že žalobkyně je ze zákona oprávněna vyžadovat stanovené údaje, včetně
osobních údajů, po cizincích, které ubytovává. Vedle toho může tyto informace rovněž
shromažďovat a nakládat s nimi za zákonem stanoveným účelem. Tyto údaje je pak povinna
poskytovat státním orgánům za stanovených podmínek.
[5] V napadeném rozsudku soud rovněž dovodil, že ubytování je předmětem podnikatelské
činnosti žalobkyně, která tak má v souladu s §102 odst. 3 zákona o pobytu cizinců povinnost
oznamovat ubytování prostřednictvím dálkového přístupu uvedeného v odstavci 2 písm. c) téhož
zákona, je-li takový přístup zřízen a funkční.
[6] Závěrem napadeného rozsudku soud konstatoval, že námitka žalobkyně zpochybňující
zákonnost kontroly není řádným žalobním bodem, neboť ve smyslu rozhodnutí rozšířeného
senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS neobsahuje „konkrétní
(tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní
argumentací, z něhož plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné “.
Konkrétní důvody a pochybení doplnila žalobkyně až po lhůtě pro podání žaloby a nelze se jimi
již zabývat.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[7] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, neboť
jej považuje za nezákonný. Žalovaná ani městský soud dále nevycházely z náležitě zjištěného
skutkového stavu.
[8] Stěžovatelka předně brojila proti závěru městského soudu, dle kterého v případě,
kdy cizinec neposkytne vymezené údaje ubytovateli, pak ten nemusí s daným cizincem uzavřít
příslušný smluvní vztah. Tím se vyhne vzniku vlastní přestupkové odpovědnosti. Takový postup
je ovlivňováním výkonu podnikatelské činnosti stěžovatelky, které je zásadním způsobem
omezována příležitost uzavřít nájemní smlouvu s potencionálním nájemcem.
[9] Následně stěžovatelka namítala nezákonnost provedení kontroly nemovitosti v jejím
vlastnictví, neboť jí nebyl přítomen statutární orgán. Vedle toho si kontrolující orgán neofotil
v úplnosti předkládané doklady, přičemž domovní kniha měla obsahovat veškeré náležitosti, které
zákon ubytovateli ukládá.
[10] Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Žalovaná navrhla kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval splnění podmínek řízení, shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu
§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná.
[13] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[14] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. „jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem
rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne
ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“ V posuzovaném případě o věci rozhodoval specializovaný
samosoudce městského soudu (viz §31 odst. 2 s. ř. s.), proto se Nejvyšší správní soud dále
zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná. Výkladem kritérií přijatelnosti se již tento soud
v minulosti podrobně zabýval, a to v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[15] V nynější věci stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti neuvedla a ani Nejvyšší správní
soud přesah jejích vlastních zájmů neshledal.
[16] V posuzovaném případě stěžovatelka v kasační stížnosti nepředestírá žádnou právní
otázku, která by byla sporná (kupříkladu v důsledku nejasného výkladu zákona), či která by nebyla
v dosavadní judikaturní praxi dosud zodpovězena. Krajský soud se v napadeném rozsudku řádně
zabýval zákonností napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (viz výše),
přičemž neshledal ani existenci vady, ke které by musel přihlížet z úřední povinnosti.
[17] V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že při provádění kontroly došlo k porušení zákona,
a dále rozvádí, že kontrole nebyl přítomen statutární orgán, kontrolující orgán si neofotil
v úplnosti předkládané doklady a domovní kniha obsahovala veškeré požadované náležitosti.
Tyto námitky je třeba odmítnout jako nepřípustné, neboť nebyly včas uplatněny v řízení
před městským soudem. V tomto ohledu odkazuje Nejvyšší správní soud na §104 odst. 4 s. ř. s.,
dle kterého „kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl.“ Shodně pak judikatura Nejvyššího správního soudu uvádí, že citované
ustanovení brání uplatnění jiných námitek než těch, které byly včas uplatněny v řízení
před krajským soudem, pokud je stěžovatel nemohl uplatnit již v řízení před soudem prvního
stupně. Tato výhrada dopadá i na případy, kdy žalobce sice onu námitku před soudem uplatnil,
učinil tak však až po uplynutí lhůty k podání žaloby (viz rozsudek NSS ze dne 3. 9. 2008,
č. j. 1 Afs 102/2008 - 39). V nyní projednávané věci proto nelze přihlížet k námitkám, které
nebyly řádně a včas uplatněny již v řízení před městským soudem. Ostatně na tuto skutečnost
soud stěžovatelku v bodě 38 napadeného rozsudku upozornil a ta vyslovený právní závěr nijak
nezpochybňuje.
[18] Stěžovatelka dále namítá, že napadeným rozsudkem, který potvrdil uvedené rozhodnutí
žalované, došlo k nepřípustnému omezení výkonu její podnikatelské činnosti. K tomu
však Nejvyšší správní soud předně uvádí, že žalovaný sankcionoval stěžovatelku za porušení
§100 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a §103 odst. 1 téhož zákona, aniž by toto rozhodnutí
mělo přímý vliv na platnost uzavřených nájemních smluv.
[19] Pokud se jedná o „nepřímé“ omezení podnikatelské činnosti, vyplývající z uložení sankce
v návaznosti na porušení zákonných povinností ubytovatele, pak Nejvyšší správní soud odkazuje
na skutkově obdobnou věc řešenou již v minulosti například v rozsudku ze dne 6. 6. 2019,
č. j. 7 Azs 31/2019 - 24. V uvedené věci Nejvyšší správní soud aproboval rozhodnutí (resp.
postup) správních orgánů, v nichž žalovaná shodně jako v nyní posuzované věci uložila pokutu
dle §157 odst. 4 písm. a) zákona o pobytu cizinců v důsledku porušení §100 písm. f) uvedeného
zákona. Městský soud na tento rozsudek odkázal a zákonnost napadeného rozhodnutí posuzoval
v jeho souladu a intencích.
[20] Naopak přistoupení na argument stěžovatelky by ad absurdum znamenalo, že oprávněné
orgány by například nemohly uzavřít stravovací zařízení, nesplňující základní hygienické normy,
aby tím nedošlo k omezení podnikatelské činnosti provozovatele.
[21] V této věci lze rovněž analogicky vyjít z judikatury vztahující se k přestupkům fyzických
osob dle zákona o pobytu cizinců, například v rozsudku ze dne 6. 4. 2016
č. j. 6 Azs 143/2015 - 23 Nejvyšší správní soud uvádí, že: „Stěžovatel je ubytovatelem a je povinen
dodržovat povinnosti stanovené v §99 – 102 zákona o pobytu cizinců. Tyto povinnosti se vztahují na všechny
ubytovatele bez rozdílu jejich národnosti nebo státní příslušnosti a žádnou skupinu ubytovatelů neznevýhodňují.“
Následně soud odkázal na §156 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, dle kterého platí,
že „ fyzická osoba se jako ubytovatel dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle §100“.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatelky a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[23] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení
ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení,
žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly. Soud jí proto náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu