ECLI:CZ:NSS:2022:1.AZS.364.2021:34
sp. zn. 1 Azs 364/2021 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Y. M., zastoupen
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalované:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova
2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2021,
č. j. KRPA-286431-13/ČJ-2021-000022-ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2021, č. j. 20 A 79/2021 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná napadeným rozhodnutím zajistila žalobce na dobu 90 dnů ode dne omezení
svobody podle §124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce
nevycestoval z území České republiky v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.
[2] Proti napadenému rozhodnutí žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který
ji napadeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil žalobcově námitce, dle které je třeba na něj
nahlížet jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §2 odst. 1 písm. b)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Není proto vyňat z působnosti zákona o pobytu cizinců
a zajištění podle tohoto zákona nemůže být z tohoto důvodu nezákonné. Dne 10. 8. 2021,
tedy ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, totiž nabylo právní moci usnesení, kterým
městský soud nepřiznal odkladný účinek žalobcově žalobě proti usnesení Ministerstva vnitra
o zastavení řízení o další opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, čímž žalobce
pozbyl právní postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že jeho chování nelze bez dalšího považovat za naplnění
§124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná byla povinna již dne 4. 6. 2021, kdy
se stěžovatel dostavil do přijímacího střediska s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu, zahájit
úkony k jeho zajištění (či uložení zvláštního opatření), avšak v režimu zákona o azylu, popř.
úkony trestního řízení. Již v té době totiž mařil výkon rozhodnutí o správním vyhoštění
a byl zařazen do Evidence nežádoucích osob a policejnímu orgánu v přijímacím středisku byly
tyto skutečnosti známy.
[5] V důsledku předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany se stěžovatel dostal
do neřešitelné situace a pobýval na území ČR neoprávněně. Má obavy z nuceného návratu
do Běloruska kvůli skutečnostem, které byly důvodem podání opakované žádosti o mezinárodní
ochranu. V roce 2018 mu český správní orgán doručil na jeho adresu v zemi původu písemnost,
kterou převzal jeho bratr. Zásilka však byla otevřená. Bezprostředně po jejím převzetí
se k bratrovi dostavili zástupci bezpečnostních složek a činili na něj slovní i fyzický nátlak s cílem
zjistit, kdy se stěžovatel vrátí zpět do Běloruska. Následně byl bratr zajištěn a během výslechu mu
bylo sděleno, že ihned po překročení státní hranice Běloruska bude stěžovatel zadržen a uvězněn.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem
rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s §104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné
posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil
podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky
naplněny nejsou.
[8] Kasační soud není oprávněn zabývat se námitkou stěžovatele stran nezákonného postupu
žalované, která dle něj byla povinna v důsledku jeho neoprávněného pobytu na území činit
příslušné úkony ihned poté, co stěžovatel vyjádřil svou vůli podat žádost o mezinárodní ochranu,
tedy v době, kdy mu příslušelo postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel totiž
tuto námitku neuplatnil v žalobě. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná,
opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl. Tato kasační námitka tedy není přípustná.
[9] Námitka o obavách z pronásledování ze strany běloruských bezpečnostních složek
pak není přijatelná. Stěžovatel v žalobě neuplatnil rovněž tuto námitku. Podle §75 odst. 2 věty
první s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Platí nicméně,
že v případě, kdy hrozí porušení principu non-refoulement, je soud povinen se tímto důvodem
pro zrušení správního rozhodnutí zabývat nad rámec žalobních námitek (viz usnesení
rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Požadavek
na „úplný a ex nunc přezkum“ totiž Evropský soud pro lidská práva dovodil obecněji pro případ,
kdy by mohlo dojít právě k porušení principu non-refoulement (viz rozsudek velkého senátu ESLP
ze dne 23. 3. 2016 ve věci F. G. proti Švédsku, stížnost č. 43611/11, odst. 111-116). Požadavek
úplného a ex nunc posouzení dopadá i na případy existence hájitelné námitky porušení čl. 2 a 3
Evropské úmluvy o lidských právech v rámci řízení ve věci zajištění cizinců.
[10] Městský soud se nedopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva
a rovněž postupoval v souladu s dosavadní judikaturou, jestliže se nad rámec žalobních námitek
nezabýval stěžovatelovými obavami z porušení zásady non-refoulement. Ze skutečností, které měla
k dispozici žalovaná, ani z tvrzení uplatněných stěžovatelem v řízení před městským soudem totiž
nevyplynulo, že by měl mít stěžovatel oprávněné obavy z pronásledování či mu hrozila vážná
újma. Při podání vysvětlení žalované uvedl, že mu hrozí nebezpečí ze strany státní správy
z důvodu politického pronásledování a že byl v zemi původu několikrát vězněn za politické
aktivity a protivládní názory. Toto své tvrzení však dále nerozvedl. Ministerstvo vnitra
se v závazném stanovisku k možnosti vycestování cizince tímto jeho tvrzením zabývalo, přičemž
zohlednilo i aktuální nejistou bezpečnostní a politickou situaci v Bělorusku, a dospělo k závěru,
že vycestování stěžovatele je možné. Konkrétně uvedlo, že stěžovatel ze země původu vycestoval
před více než deseti lety, a současných demonstrací proti režimu se proto nemohl zúčastnit.
Citoval také informace o zemi původu, ze kterých vyplývá, že hrozba pronásledování z důvodu
vycestování ze země hrozí po návratu pouze např. osobám, které měly již z dřívějška záznam
u Výboru státní bezpečnosti či Ředitelství pro boj s organizovanou trestnou činností a korupcí.
Ostatně důvody uplatněnými stěžovatelem v kasační stížnosti se již zabývalo Ministerstvo vnitra
v řízení o jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou mu neudělilo. Toto
rozhodnutí potvrdil městský soud a následně i Nejvyšší správní soud (viz rozsudek ze dne
9. 2. 2021, č. j. 2 Azs 214/2020 - 46). Informace uvedené v závazném stanovisku byly
dle Nejvyššího správního soudu dostatečné k tomu, aby městský soud mohl dospět k závěru,
že stěžovateli nehrozí pronásledování ani vážná újma.
[11] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se městský soud nijak neodchýlil od judikatury
kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního
práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení
ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak nevznikly jí žádné
náklady, a proto jí soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. března 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu