ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.240.2020:56
sp. zn. 10 Ads 240/2020 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudců
Zdeňka Kühna a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Z. K., zastoupená advokátem
JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., Opletalova 1525/39, Praha 1, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 12. 2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 11. 6. 2020, čj. 32 Ad 7/2018 - 104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná zamítla dne 21. 12. 2017 námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované
ze dne 18. 9. 2017, jímž byla žalobkyni postupem podle §56 odst. 1 písm. d) a §41 odst. 3
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, snížena výše invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně na invaliditu prvního stupně.
[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované bránila žalobou. Krajský soud shledal,
že vypracované posudky zdravotního stavu žalobkyně jsou úplné a přesvědčivé, a žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítla,
že rozsudek je nepřezkoumatelný. Žalovaná ani krajský soud neodůvodnily změnu zdravotního
stavu stěžovatelky, která vedla ke snížení stupně invalidity. Stěžovatelka doložila mnoho
podkladů. Pouhé sdělení žalované, že tyto podklady nejsou významné pro posudkové
zhodnocení, není dostatečné pro to, aby odstranilo pochybnosti stěžovatelky ohledně zhodnocení
jejího zdravotního stavu. Ani stěžovatelčiny námitky nebyly v posudcích dostatečně vypořádány
a soud se s vágním vypořádáním spokojil. Stěžovatelka namítala především sexuální dysfunkci,
inkontinenci a poruchu hluboké citlivosti na obou dolních končetinách. Soud měl trvat na tom,
aby byl zdravotní stav stěžovatelky posouzen bez pochybností.
[4] Podle stěžovatelky není možné postupovat podle §75 s. ř. s., pokud nebyly posouzeny
veškeré skutečnosti, které namítala. Posudky, které si krajský soud vyžádal, též nejsou
vypracovány podle stavu ke dni vydání rozhodnutí žalované. Přesto se jimi soud řídil. Naproti
tomu posudek MUDr. V. předložený stěžovatelkou krajský soud odmítl s odůvodněním,
že se nejedná o popis stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Takový postup
je absurdní a zabraňuje stěžovatelce rozporovat závěry posudkové komise. Krajský soud si měl
vyžádat odborné posouzení, které by potvrdilo, či vyvrátilo, zda jsou skutečnosti obsažené
ve zprávě MUDr. V. nové, či zde byly již v době vydání správního rozhodnutí.
[5] Podle žalované dospěl krajský soud ve svém rozsudku ke správným závěrům.
Žalovaná k nim nemá žádné výhrady.
[6] Stěžovatelka v průběhu řízení o kasační stížnosti doložila NSS další podklady,
které podporují její tvrzení. Uvedla, že opětovně požádala o poskytnutí invalidního důchodu
a nově byla shledána invalidní ve druhém stupni. Podle stěžovatelky odpovídal její zdravotní stav
invaliditě II. stupně již v době rozhodování žalované v této věci. Žalovaná, resp. posudkoví
lékaři, podhodnotili zdravotní stav stěžovatelky, a tím porušili její práva podle čl. 30 Listiny
základních práv a svobod a zákona o důchodovém pojištění.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatelka namítla, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný.
Rozsudek podle ní postrádá odůvodnění změny zdravotního stavu, která vedla ke snížení stupně
invalidity. Krajský soud nerozptýlil stěžovatelčiny pochybnosti ohledně dostatečně zjištěného
zdravotního stavu.
[9] NSS neshledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Krajský soud poukázal
na závěry posudků, podle kterých byl zdravotní stav stěžovatelky v předchozích letech
nadhodnocen. V roce 1996 bylo vysloveno podezření na nádorové onemocnění nervové
soustavy, které bylo v roce 1999 jasně vyvráceno. Plný invalidní důchod byl ponechán,
neboť stěžovatelka rehabilitovala. Další lékařská vyšetření a posudky PK MPSV
1
dospěly
opakovaně k závěru, že celková míra poklesu pracovní schopnosti je 40 %, což odpovídá
I. stupni invalidity. PK MPSV i krajský soud se výslovně vyjádřily i k tvrzeným sexuálním
poruchám a inkontinenci (bod 30 rozsudku) a zhoršení zdravotního stavu (závěr bodu 24
a body 30 a 32 rozsudku).
[10] Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry hodnocení jejího zdravotního stavu,
NSS ve shodě s krajským soudem (bod 28 rozsudku) uvádí, že správní rozhodnutí o nároku
na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení.
Stěžejním je v takovém případě posudek posudkové komise (viz např. rozsudek NSS
ze dne 30. 1. 2004, čj. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS). Krajský soud nechal vypracovat
posudek a dvě jeho doplnění. Shledal přitom, že posudek je po obsahové stránce úplný
1
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí
a přesvědčivý a splňuje požadavky kladené §7 vyhlášky o posuzování invalidity
2
, i judikaturou
(bod 30). Stěžovatelka ostatně žádné jiné konkrétní vady posudků (krom trvajících pochybností
ohledně správnosti a úplnosti jejich závěrů) ani netvrdila.
[11] Po prostudování dokumentů správního a soudního spisu dospěl NSS k závěru,
že zdravotní stav stěžovatelky byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, a to ve vztahu k období, kdy bylo
vydáno rozhodnutí žalované. Při jednání posudkové komise MPSV byl správně přítomen
specialista z oboru ortopedie a neurologie. Posudky nejsou obsahově rozporné či nedostatečně
zdůvodněné. Jak posudek žalované, tak posudek vypracovaný posudkovou komisí MPSV
se shodují ve stanovení klinické diagnózy onemocnění, které shodně podřadily pod kapitolu VI
(postižení nervové soustavy) položku 8h (lehké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity. Krajský soud následně správně na těchto posudcích založil svůj rozsudek.
[12] Stěžovatelka v řízení u soudu předložila lékařskou zprávu MUDr. V.ze dne 11. 11. 2019.
Zpráva měla potvrdit, že zdravotní stav stěžovatelky je vážnější, než uvádí závěry posudkové
komise. Krajský soud k (případnému) zhoršení zdravotního stavu odkázal na rozsudek NSS
ze dne 25. 5. 2007, čj. 4 Ads 125/2006 - 39, podle kterého má žalovaná při rozhodování o nároku
na dávku vycházet z odborného lékařského posouzení o zdravotním stavu, který je zjišťován
k datu rozhodnutí správního orgánu. Zhoršení zdravotního stavu po tomto datu může být
předmětem posouzení teprve na základě nové žádosti.
[13] Stěžovatelka poukázala na nemyslnost citovaných závěrů, neboť krajský soud
při posouzení věci přihlédl k posudkům PK MPSV, které nebyly vypracovány podle stavu ke dni
vydání rozhodnutí žalované.
[14] NSS potvrzuje závěry krajského soudu. Nově předložená lékařská zpráva představuje
nepřípustnou skutkovou novotu. Rozhodnutí žalované soud přezkoumává podle skutkového
a právního stavu, který tu byl v době jejího rozhodování (§75 odst. 1 s. ř. s.). Pokud se v době
po vydání rozhodnutí žalované zdravotní stav stěžovatelky zhoršil natolik, že by odůvodňoval
zvýšení stupně invalidity, je namístě, aby si stěžovatelka opětovně podala žádost o přezkum svého
zdravotního stavu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2003, čj. 7 Ads 1/2003 - 45, str. 2,
či ze dne 23. 4. 2021, čj. 9 Ads 10/2021 - 26, bod 19).
[15] Ostatně to stěžovatelka taktéž učinila a podle doloženého posudku o invaliditě
ze dne 14. 1. 2021 byla od 5. 1. 2021 přeřazena do druhého stupně invalidity. Posuzující lékař
v tomto posudku uvedl, že „neurologický nález je stacionární, odpovídal by nadále I. stupni invalidity,
urologické postižení je posudkově významnější, a proto ho dnes označuji jako hlavní příčinu poklesu pracovní
neschopnosti“ (důraz přidal NSS). K uvedenému dokumentu ovšem nelze s ohledem na koncentraci
řízení u NSS přihlédnout, neboť se opět jedná o nepřípustnou skutkovou novotu ve smyslu
§109 odst. 5 s. ř. s. Závěry posudku z roku 2021 proto nemají na výsledek nynějšího řízení vliv.
[16] Co se týče posudku PK MPSV, ten posudková komise vypracovává za účelem zjištění
skutkového stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalované o žádosti o invalidní důchod
(viz závěry rozsudku čj. 5 Ads 34/2003 - 82). Kasační námitka proto není důvodná.
2
Vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku
o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Z výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[18] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované nevznikly žádné náklady
nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. června 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu