ECLI:CZ:NSS:2022:10.AFS.187.2022:39
sp. zn. 10 Afs 187/2022 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: BEZ H2O s.r.o.,
Národní 973/41, Praha 1 – Staré Město, zast. advokátem JUDr. Petrem Vaňkem,
Na Poříčí 1041/12, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2018, čj.
10717/18/5100-41458-711994, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, čj. 9 Af 16/2018 – 116,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Předmětem žaloby podané před městským soudem byl zajišťovací příkaz vydaný
dle §167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve spojení s §103 zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty. Konkrétně šlo o zajišťovací příkaz vydaný Finančním úřadem
pro hlavní město Prahu (správce daně) ze dne 5. 1. 2018, potvrzený rozhodnutím žalovaného
z 6. 3. 2018. Žalobkyni (stěžovatelce) příkaz uložil, aby okamžikem jeho vydání zajistila úhradu
dosud nestanovené DPH za zdaňovací období červenec 2017 složením jistoty na depozitní účet
správce daně.
[2] O věci rozhoduje NSS i městský soud již podruhé. Poprvé městský soud žalobě vyhověl
a rozsudkem zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak samotný zajišťovací příkaz. Dle soudu daňové
orgány zajišťovací příkaz dostatečně neodůvodnily, a to ani ve vztahu k pravděpodobnosti
doměření daně, ani ve vztahu k obavě o budoucí dobytnost či vymahatelnost daně. Daňové
orgány ani nevysvětlily, proč se stal zajišťovací příkaz účinným a vykonatelným okamžikem jeho
vydání (viz rozsudek městského soudu ze dne 26. 5. 2021, čj. 9 Af 16/2018 - 77). Tento rozsudek
však zrušil NSS svým prvým rozsudkem v této věci. Správce daně podle NSS dostatečně
odůvodnil, proč tu jsou indicie nasvědčující budoucímu stanovení daně a proč tu jsou
odůvodněné obavy o budoucí vybrání daně. Současně v dané věci hrozilo nebezpečí z prodlení,
proto mohl zajišťovací příkaz nabýt účinnosti a vykonatelnosti okamžikem jeho vydání (viz
rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2021, čj. 10 Afs 274/2021 - 48).
[3] V pořadí druhým rozsudkem tentokráte městský soud žalobu zamítl. Vyšel ze závazného
právního závěru NSS, který ve většině jen odcitoval.
[4] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka stručnou kasační stížnost. V ní
nejprve popisuje průběh dosavadních soudních řízení a jejich závěry, v části III. pak kritizuje
nové rozhodnutí městského soudu, které je prý v rozporu s judikaturou NSS: Kritizuje též první
rozsudek NSS v této věci. Trvá na tom, že správce daně zajišťovací příkazy nedostatečně
odůvodnil a neprokázal nebezpečí z prodlení.
[5] Žalovaný souhlasí s názorem městského soudu, který se opírá o předchozí rušící rozsudek
NSS. Navrhuje kasační stížnost zamítnout, k jednotlivým kasačním bodům se vyjadřuje
a upozorňuje, že městský soud rozhodl v souladu s názorem NSS.
[6] Předtím, než se NSS mohl zabývat důvodností kasační stížnosti, musel nejdříve posoudit
její přípustnost. Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí,
je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu. Hlavní účel zákazu opakované kasační stížnosti je zamezit tomu, aby se NSS musel znovu
zabývat věcí, u které již jednou svůj právní názor vyslovil, a to v situaci, kdy se krajský soud tímto
právním názorem řídil. Aby mohla být opakovaná kasační stížnost přípustná, musí námitky v ní
vznesené mířit na ty závěry krajského soudu, k nimž se v předchozím řízení nemohl závazně
vyjádřit ani NSS [srov. např. nález ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 SbNU
519), resp. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009 - 165,
č. 2365/2011 Sb. NSS]. Příkladem je situace, kdy prvou kasační stížnost podal jiný účastník
než ten, který podal kasační stížnost druhou. Např. lze jen stěží předpokládat, že žalovaný bude
v prvé kasační stížnosti zpochybňovat ty části rozsudku krajského soudu, které mu daly
za pravdu, NSS se proto ani těmito pasážemi v zásadě nemůže zabývat, neboť by šel nad rámec
důvodů kasační stížnosti. Zákaz opakované kasační stížnosti jistě nezamezuje žalobci,
aby v druhé kasační stížnosti zpochybnil pasáže rozsudku krajského soudu první kasační stížností
nijak nezpochybněné.
[7] V nynější věci však drtivá většina kasačních námitek napadá jen nedostatečné prokázání
nutnosti a odůvodnění zajišťovacího příkazu, k nimž se již NSS v prvém rozsudku závazně
vyslovil. Právní názory v prvém rušícím rozsudku uvedené jsou závazné pro NSS i v tomto řízení,
proto jsou téměř všechny stížnostní body nepřípustné.
[8] Přípustná je tak jen námitka, že v nalézacím řízení nakonec žádný podvodný řetězec
prokázán nebyl. Daňové orgány sice daň vyměřily, ovšem proto, že stěžovatelka neprokázala
přímé dodavatele, říká stěžovatelka. Dle NSS se tím snaží stěžovatelka narušit závaznost
předchozího rušícího rozsudku pro změnu skutkového stavu (což je obecně možné). NSS
nicméně nemusel ověřovat ani prokazovat tato nová tvrzení. Již v prvém rozsudku totiž NSS
v obecné rovině vysvětlil rozdíl mezi odůvodněním zajišťovacího příkazu a rozhodnutím
o stanovení daně. Při vydání zajišťovacího příkazu se prokazuje existence přiměřené
pravděpodobnosti, že daň bude v budoucnu stanovena, kdežto v nalézacím řízení se dokazuje,
zda má být daň stanovena (10 Afs 274/2021, bod 11). I když tedy nakonec daňové orgány
stanovily daň z jiného důvodu, nebo dokonce i kdyby snad nakonec dospěly k závěru, že tu žádná
dlužná daň není, nemělo by to žádný dopad na zákonnost zajišťovacího příkazu.
[9] Jediná přípustná kasační námitka důvodná není. NSS proto kasační stížnost dle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení. Ani žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož mu žádné náklady nad rámec
jeho běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu