ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.140.2022:46
sp. zn. 10 As 140/2022 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. J., zast. advokátem
Mgr. Václavem Voříškem, Pod Kaštany 245/10, Praha 6 - Dejvice, proti žalovanému: Krajský
úřad Středočeského kraje, Zborovská 81/11, Praha 5 - Smíchov, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 3. 2021, čj. 140468/2020/KUSK-OLPŽPŘ/KLU, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, čj. 50 A 11/2021-42,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Brandýs nad Labem - Stará Boleslav uznal žalobce (stěžovatele) vinným
ze spáchání dopravních přestupků. Stěžovatel dne 20. 10. 2019 na dálnici D11 při řízení vozidla
překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy 130 km/hod o 35 km/hod, jelikož mu i při započtení
tolerance měřicího zařízení (+-3%) byla naměřena rychlost jízdy 165 km/hod. Při kontrole navíc
nepředložil řidičský průkaz. Tím se dopustil přestupků podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 3,
§125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon
o silničním provozu). Městský úřad mu za to uložil pokutu 3 000 Kč. Toto rozhodnutí potvrdil
též žalovaný a stěžovatelovu žalobu zamítl též krajský soud.
[2] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které vymezil
důvody přijatelnosti kasační stížnosti, jak uvádí NSS níže.
[3] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost
(usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[4] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[5] Stěžovatel zůstal ve správním řízení zcela pasivní a teprve v řízení před soudem přišel
s paletou argumentů zpochybňujících skutková zjištění správních orgánů. Využije-li
však obviněný ze spáchání přestupku práva mlčet, nelze extenzivním výkladem uložit správnímu
orgánu povinnost, aby za obviněného „domyslel“ všechna myslitelná nebo třeba
i nepravděpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypořádal (usnesení rozšířeného senátu
ze dne 14. 1. 2014, čj. 5 As 126/2011 - 68, č. 3014/2014 Sb. NSS, bod 21, shodně usnesení
rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015 - 71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod 47).
„Správní orgán nedisponuje ‚nekonečnou fantazií', není tedy povinen předvídat a ve svém rozhodnutí vypořádat
každou myslitelnou budoucí námitku obviněného z přestupku. Zákon ovšem správnímu orgánu ukládá,
aby i při pasivitě obviněného v řízení o přestupku opatřil dostatečné množství důkazů, které přestupek, jenž je
obviněnému kladen za vinu, jasně a nepochybně prokazují“ (10 As 24/2015, bod 47). Strategie stěžovatele
být pasivní v řízení správním a poté být aktivní v řízení soudním se tedy míjí s posláním
správních soudů.
[6] Stěžovatel tvrdí přijatelnost předně proto, že správní orgány neuvedly, z jaké hodnoty
výslednou rychlost 165 km/hod vypočetly. NSS však k tomu uvádí, že žalovaný jasně
v rozhodnutí na prvé straně ve druhém odstavci uvedl, že stěžovateli byla na dálnici naměřena
rychlost 171 km/hod, což je po odečtu stanoveném výrobcem měřidla nejméně 165 km/hod.
První kasační námitka je tedy mylná, neboť pomíjí, co žalovaný v rozhodnutí opravdu napsal.
[7] V druhé kasační námitce stěžovatel obsáhle popisuje údajné vady měření, uvádí vzorečky,
z nichž mají vyplývat „pochybné“ výsledky měření rychlosti, apod. K tomu NSS odkazuje
na přesvědčivé závěry v bodech 18 násl. napadeného rozsudku. Klíčové je, že důkaz o rychlosti
byl pořízen radarem, který splňoval všechny zákonné požadavky a současně byl v souladu
se zákonem o metrologii ověřen (např. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2011, čj. 1 As 42/2011 - 115,
nebo ze dne 14. 5. 2015, čj. 7 As 83/2015 - 56). Stěžovatel není expertem na metrologii, proto
se ani soudy nemusí zabývat jeho laickými vývody o nedostatcích v měření.
[8] Stěžovatel dále tvrdí, že policisté ho během kontroly nepožádali o předložení řidičského
průkazu, proto nemohl být za nepředložení tohoto průkazu postižen. Krajský soud
z videozáznamu dovodil, že policisté stěžovatele zastavili, komunikovali s ním, je proto „krajně
nepravděpodobné, že by v této (kamerou i fotografiemi zachycené) situaci policista nevyzval řidiče k předložení
řidičského průkazu“ (bod 22 napadeného rozsudku). NSS s těmito závěry souhlasí a dodává,
že tvrdí-li obviněný určité skutečnosti, které jsou podle obecných zkušenostních pravidel krajně
nepravděpodobné, „lze dospět na základě toho, jak se věci obvykle dějí, k závěru o nevěrohodnosti takových
tvrzení“ (5 As 126/2011, bod 28). Stěžovateli byla podstata obvinění známa od samého počátku
řízení, přesto zůstal v řízení před oběma správními orgány nepochopitelně nečinný. Podal
jen blanketní odvolání, které nedoplnil ani na výzvu správního orgánu. Teprve v žalobě uvedl,
že ho policista k předložení řidičského průkazu vůbec nevyzval. To je ale jasným argumentem
o nevěrohodnosti celé procesní strategie stěžovatele (srov. rozsudky ze dne 18. 9. 2018,
čj. 7 As 293/2018 - 19, bod 23, nebo 4. 12. 2013, čj. 1 As 83/2013 - 60, bod 37).
[9] Konečně stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu o přezkoumatelnosti výroku o správním
trestu. Stěžovatelovo přemítání, jak by mělo vypadat odůvodnění rozhodnutí o pokutě v takto
banálním případě, je však absurdní. Jak již NSS vysvětlil, trestání „za přestupky tohoto typu (skutkově
naprosto jednoznačné) má být v zásadě rutinní, časově nenáročnou záležitostí, která předpokládá rychlé a efektivní
vyřešení celé věci. Toho jistě není možno dosáhnout nepřiměřeným zvyšováním požadavků na odůvodňování výše
uložené sankce“ (rozsudek ze dne 17. 6. 2020, čj. 1 As 80/2020 - 36, bod 35).
[10] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl (výrok I). O náhradě nákladů
řízení NSS rozhodl podle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s. Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu