ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.213.2021:40
sp. zn. 10 As 213/2021 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. H., zastoupeného advokátkou
JUDr. Jaroslavou Ježkovou, K. J. Erbena 1266, Nová Paka, proti žalovanému: Krajský úřad
Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) CETIN a. s., Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) město Hořice,
Jiřího z Poděbrad 342, Hořice, zastoupeného advokátkou JUDr. Hanou Desenskou, Fortna 40,
Jičín, III) Ing. Z. N., IV) H. N., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2020,
čj. KUKHK-35549/UP/2019 (SH), v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2021, čj. 30 A 24/2020 - 116,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů
řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jaroslavě Ježkové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Hořice (stavební úřad) stavebníkům manželům N. dodatečně povolil
stavbu označenou jako „Sušárna bylin a domovní sklad u budoucího rodinného domu v L. na pozemku st.
p. č. X v katastrálním území L.“. Ta byla rozestavěna v rozporu se stavebním povolením na stavbu
označenou jako „Oprava, stavební úpravy a změna v užívání stodoly na sklad kamenického materiálu
u objektu č. p. X na pozemku st. p. č. X v katastrálním území L.“, neboť využívá část západní a jižní
obvodové zdi žalobcovy kamenické dílny. Stavební úřad dále určil podmínky pro dokončení
stavby. Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil u Krajského soudu v Hradci Králové,
který žalobu zamítl. Podle žalobce byly podklady pro rozhodnutí o umístění stavby nedostatečné
vzhledem k zajištění ochrany před hlukovými imisemi pronikajícími na pozemek a do budoucí
stavby manželů N.. Krajský soud upozornil, že žalobce směšuje předmět řízení o umístění stavby
rodinného domu a o dodatečném povolení stavby skladu. Žalobce byl dále přesvědčen,
že se správní orgány nedostatečně zabývaly ochranou stavby skladu před hlukem, prachem
a odérem z jeho kamenické dílny. Správní rozhodnutí navíc vycházejí z nezákonného souhlasu
krajské hygienické stanice. Této námitce soud nepřisvědčil, protože užití §77 zákona
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vůbec nepřichází do úvahy. Většina dalších
žalobních námitek se pak zcela míjela s otázkami, které stavební úřad posuzuje v řízení
o dodatečném povolení stavby.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasí
s tím, že §77 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví se vztahuje pouze ke kategoriím staveb
uvedeným v odst. 3 téhož ustanovení, a upřednostňuje rozšiřující výklad citovaného ustanovení.
Stavba sušárny bylin je nepochybně také stavbou, která musí pro řádné splnění svého účelu
vyhovovat obdobným podmínkám jako v zákoně demonstrativně vyjmenované stavby, včetně
souladu s předpisy na ochranu životního prostředí či veřejného zdraví.
[4] Stěžovatel dále namítl, že závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví k umístění
stavby rodinného domu nezohledňuje veškeré zdroje hluku, které se v území nachází, včetně
stěžovatelovy kamenické dílny. Stavební úřad nezajistil úplnou projektovou dokumentaci
stavebníka, aby mohl řádně rozhodovat o umístění stavby samotné. Tento nedostatek se pokusil
zhojit zajištěním závazného stanoviska hygienické stanice jako orgánu ochrany veřejného zdraví.
Toto stanovisko však vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem krajského soudu.
[6] Město Hořice jako osoba zúčastněná na řízení II) ve vyjádření uvedlo, že správní orgány
zajistily všechny potřebné podklady. Projektant stavby nepovažoval za nutné měřit hluk, protože
jde o stavbu v obytné zóně, dostatečně vzdálenou od přilehlé komunikace. Ve zbytku se město
ztotožnilo s napadeným rozsudkem.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §77 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví orgán ochrany veřejného zdraví
je dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech upravených zvláštními právními předpisy, které se dotýkají
zájmů chráněných orgánem ochrany veřejného zdraví podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů včetně
hodnocení a řízení zdravotních rizik. Orgán ochrany veřejného zdraví vydává v těchto věcech stanovisko. Souhlas
může orgán ochrany veřejného zdraví vázat na splnění podmínek. Stanovisko není rozhodnutím vydaným
ve správním řízení.
[9] Podle odst. 3 téhož ustanovení stavební úřad vždy zajistí, aby záměr žadatele ke stavbě bytového
domu, rodinného domu, stavbě pro předškolní nebo školní vzdělávání, stavbě pro zdravotní nebo sociální účely
anebo k funkčně obdobné stavbě a ke stavbě zdroje hluku byl z hlediska ochrany před hlukem posouzen
příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.
[10] Podle odst. 4 věty první téhož ustanovení žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního
souhlasu nebo společného souhlasu ke stavbě podle odstavce 3 do území zatíženého zdrojem hluku předloží
příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro účely vydání stanoviska podle odstavce 1 protokol o měření hluku
provedeném podle §32a nebo hlukovou studii a návrh opatření k ochraně před hlukem, jde-li o území zatížené
hlukem nad stanovené hygienické limity.
[11] NSS se již v rozsudku ze dne 22. 10. 2020, čj. 4 As 113/2020 - 29, zabýval ke kasační
stížnosti téhož stěžovatele umístěním stavby rodinného domu manželů N., k němuž přináleží
také nyní posuzovaná stavba skladu. Soud se zde neztotožnil s námitkou, že závazné stanovisko
krajské hygienické stanice ani potvrzující stanovisko Ministerstva zdravotnictví nejsou
způsobilými podklady, neboť neřeší vliv provozu kamenické dílny na hladinu hluku v okolí.
Závazné stanovisko naopak obsahuje srozumitelné a řádně odůvodněné závěry a je způsobilým
podkladem pro rozhodnutí správních orgánů, přičemž žalovaný byl tímto stanoviskem vázán.
NSS nesouhlasil ani s námitkou, že stavebníci předložili nedostatečnou projektovou dokumentaci
(bez posouzení požadavků na protihluková opatření) a že stavební úřad překročil svou pravomoc
tím, že si sám vyžádal závazné stanovisko krajské hygienické stanice.
[12] Stěžovatelovy kasační námitky, které se týkají závazného stanoviska orgánu ochrany
veřejného zdraví k umístění stavby rodinného domu a projektové dokumentace, se zcela míjejí
s předmětem řízení v této věci. Navíc na ně již odpověděl čtvrtý senát v rozsudku
čj. 4 As 113/2020 - 29, s jehož závěry se desátý senát nyní ztotožňuje.
[13] NSS nepřisvědčil ani námitce, podle níž se §77 zákona o ochraně veřejného zdraví
vztahuje i k dalším, ve třetím odstavci výslovně neuvedeným stavbám. Stavba skladu a sušárny
bylin přiléhající k rodinnému domu je stavbou hospodářského zázemí. Nespadá tedy mezi stavby
výslovně uvedené v §77 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví (stavba bytového
či rodinného domu, stavba pro předškolní nebo školní vzdělávání a stavba pro zdravotní
nebo sociální účely). Zároveň nelze dovodit ani její zařazení do skupiny funkčně obdobných
staveb. Zjevně totiž svým určením naplňuje odlišný účel, který nijak nesouvisí s bydlením,
poskytováním vzdělávání nebo se zdravotní, případně sociální péčí. Stavbu skladu a sušárny
rovněž nelze podřadit pod skupinu staveb zdroje hluku.
[14] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Osoby zúčastněné
na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., neboť jim soud neuložil žádnou povinnost.
[16] Krajský soud stěžovateli ustanovil zástupkyní advokátku JUDr. Jaroslavou Ježkovou.
Advokátce se v souladu s §7 bodem 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden
úkon právní služby v podobě doplnění kasační stížnosti a paušální náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně je plátkyní DPH, činí celková
výše odměny 4 114 Kč. Tato částka bude ustanovené zástupkyni proplacena z účtu NSS
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu