ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.225.2020:34
sp. zn. 10 As 225/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. H.,
zastoupeného advokátem JUDr. Milošem Profousem, V Jámě 1, Praha 1, proti žalované: Státní
zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, Květná 15, Brno, proti rozhodnutí
žalované ze dne 9. 4. 2018, čj. SZPI/AK144-25/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, čj. 3 A 106/2018 - 126,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Státní zemědělská a potravinářská inspekce provedla v listopadu 2015 kontrolu žalobcovy
provozovny, restaurace u Zlatého tygra. Při kontrole natočil žalobce pět sklenic piva Plzeňský
Prazdroj 12°, u kterých deklaroval objem 0,5 litru, avšak ve skutečnosti měly vzorky objem
jen 0,4238–0,4530 litru. Žalobce tedy poskytl zavádějící informaci o množství prodávaného piva,
čímž uvedl spotřebitele v omyl, a dopustil se tak správního deliktu – nyní přestupku [čl. 7 odst. 1
písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011
o poskytování informací o potravinách spotřebitelům a §17 odst. 1 písm. q) zákona
č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (zákon o potravinách)].
Inspekce (inspektorát v Praze) proto uložila žalobci pokutu ve výši 400 000 Kč.
Žalobce se odvolal, jeho odvolání však inspekce (ústřední inspektorát) zamítla.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí o odvolání správní žalobu k Městskému soudu v Praze.
Tu však městský soud zamítl a dal za pravdu inspekci. Žalobce totiž zpochybňoval výsledky
měření jen obecnými tvrzeními, která nepodložil žádnými odbornými závěry. Inspekce naopak
postupovala podle odborného Návrhu metodiky Českého kalibračního sdružení k měření objemu
čepovaných a rozlévaných nápojů: na místě změřila váhu a hustotu piva, z čehož vypočítala jeho objem.
Městský soud navíc dospěl k závěru, že inspekce použila k měření řádně kalibrované váhy
a že kalibraci hustoměru nebylo třeba ověřovat, neboť stačilo vycházet z tabulkové hustoty piva.
Pokud ovšem inspekce vycházela z vlastního měření, které bylo pro stěžovatele příznivější
než tabulková hustota či průměrná hustota uvedená vrchním sládkem pivovaru Plzeňský
Prazdroj, nestala se žalobci žádná újma. Inspekce proto dostatečně a přesvědčivě zjistila objem
piva ve vzorcích. Prokázala tak, že žalobce uváděl zavádějící informace o množství prodávaného
piva.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní namítá,
že správní orgán není schopen prokázat kalibraci váhy a hustoměru, neboť nejsou uvedeny
v protokolu o kontrole. Nelze tedy ověřit, zda přístroje měřily správně, a tak nelze zjistit skutečný
stav věci ani přezkoumat správní rozhodnutí. Povinnost dostatečně zjistit skutkový stav však leží
na správním orgánu, nikoliv na stěžovateli – tomu proto nelze klást k tíži, že bez výhrad podepsal
protokol o kontrole. Stěžovatel navíc nesouhlasí ani s tím, že městský soud identifikoval váhy
jen na základě tvrzení inspekce, podle níž to byl jediný kus na oddělení.
[4] Inspekce ke kasačním námitkám vyslovila názor, že postupovala podle odborné metodiky.
Váhy dostatečně popsala už v protokolu o kontrole, neboť v době kontroly to byly jediné váhy
tohoto typu na pražském inspektorátu, a potvrzení o kalibraci k nim doložila. Ztotožnit hustoměr
pak podle metodiky ani nemusela. Navíc provedené měření je pro stěžovatele výhodnější
než tabulková hodnota v metodice. Inspekce tak použila řádně kalibrované přístroje a dostatečně
zjistila stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména jde-li o charakteristiky potraviny
jako její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo
provenience, způsob výroby nebo získání [čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011].
Provozovatel potravinářského podniku se dopustí správního deliktu tím, že uvede spotřebitele
v omyl v rozporu s čl. 7 tohoto nařízení [§17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách ve znění
do 6. 9. 2016].
[7] NSS souhlasí se závěry městského soudu.
[8] Námitka o nedostatečném označení vah není důvodná. Podle metodiky není totiž
kontrolní orgán (inspekce) povinen zaznamenat v protokolu o kontrole sériové číslo vah.
Inspekci tak nic nebrání, aby konkrétní sériové číslo vah a jejich kalibraci prokázala i později
v řízení. Podstatné je jen to, aby bylo možné ověřit, že inspekce měřila na vahách, které byly
řádně kalibrovány – a tedy měřily správně. Ve stěžovatelově případě inspekce v protokolu
o kontrole uvedla, že použila váhy Mettler Toledo typ PB 3001-S/M s platnou kalibrací
do 31. 12. 2016. Potvrzení o kalibraci vah do 31. 12. 2016 inspekce doložila městskému soudu.
Zároveň inspekce zdůvodnila, proč váhy neoznačila i sériovým číslem: kontroly rozlévaných
a čepovaných nápojů totiž prováděla teprve od začátku roku 2015 (tuto pravomoc jí dala novela
zákona o potravinách č. 139/2014 Sb., účinná od 1. 1. 2015), a tak při kontrole u stěžovatele
v listopadu 2015 vlastnila jen jedny váhy požadovaného typu. Tyto informace na sebe logicky
navazují a jsou ve vzájemném souladu. NSS proto nemá – stejně jako městský soud – důvod
o nich pochybovat. Váhy tak byly dostatečně ztotožněny a bylo možné ověřit jejich kalibraci.
[9] NSS nepřisvědčil námitce o nedostatečném označení hustoměru. Metodika totiž vůbec
nepožaduje, aby inspekce blíže popisovala použitý hustoměr. Ostatně metodika ani nevyžaduje
měření hustoty nápoje, u kterého metodika uvádí (jako v případě piva) tabulkovou hustotu.
Stačilo vypočítat hustotu podle tabulkové hodnoty – měření na místě bylo pouhou alternativou.
NSS proto souhlasí s městským soudem, že chybějící identifikace hustoměru nemohla
představovat vadu řízení – i proto, že změřená hustota byla pro stěžovatele příznivější
než hustota uvedená v tabulce či průměrná hustota piva Plzeňský Prazdroj 12° zjištěná
od vrchního sládka tohoto pivovaru.
[10] Nelze proto souhlasit ani s námitkou o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
NSS nepochybuje o tom, že byly použity odpovídající a řádně kalibrované přístroje,
a že tedy inspekce spolehlivě a dostatečně zjistila skutkový stav – váhu a hustotu piva.
[11] Přitom musí soud poznamenat, že povinnost prokázat skutkový stav v řízení o přestupku
neležela na stěžovateli, ale na inspekci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014,
čj. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS). Pokud ovšem stěžovatel chtěl zpochybnit
správnost měření, bylo na něm, aby uváděl konkrétní tvrzení a navrhoval konkrétní důkazy
(§52 správního řádu; rozsudky NSS ze dne 2. 5. 2013, čj. 3 As 9/2013 - 35,
nebo ze dne 22. 8. 2013, čj. 1 As 45/2013 - 37, bod 24). Místo toho stěžovatel v řízení
jen opakoval obecná tvrzení o nedostatečném označení vah a hustoměru. Městskému soudu
proto nelze vytknout poznámku o účelovosti těchto tvrzení – stěžovatel se totiž proti těmto
nedostatkům mohl bránit už v řízení o kontrole (například před podpisem protokolu o kontrole),
ale učinil tak až poté, co mu byla uložena pokuta. Navíc tyto námitky opakuje i přesto,
že je inspekce i městský soud pečlivě vypořádaly.
[12] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl, a NSS proto kasační stížnost zamítl.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; inspekci nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu