ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.40.2022:25
sp. zn. 10 As 40/2022 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Bc. Š. S., zastoupené
advokátem JUDr. Richardem Pustějovským, Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 5. 12. 2021, č. j. MSK 2928/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 22 A 26/2021 - 24,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 22 A 26/2021 - 24, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání
proti rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín (stavební úřad) ze dne 25. 11. 2020. Tímto
rozhodnutím stavební úřad podle §134 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, nařídil
zastavit s okamžitou platností všechny stavební práce na pozemku žalobkyně.
[2] Krajský soud žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutím o nařízení zastavit
stavební práce podle §134 odst. 4 stavebního zákona se předběžně řeší otázka,
zda je stavba prováděna bez povolení nebo v rozporu s ním, a při zjištění protizákonného stavu
se jím dočasně zakazuje pokračovat v zakázaném jednání. Ve vztahu k rozhodnutí o nařízení
odstranění stavby nebo o jejím dodatečném povolení, které teprve je konečné, má rozhodnutí
o nařízení zastavit stavební práce předběžnou povahu. Žaloba proti napadenému rozhodnutí
je podle §68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s §70 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, neboť rozhodnutí
je z přezkumu soudem vyloučeno. Krajský soud proto žalobu odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem krajského soudu
o nepřípustnosti žaloby. Usnesení krajského soudu považuje také za nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů. Dále stěžovatelka uvedla, že správní řízení bylo zatíženo vadami, které
mají za následek nezákonné a nesprávné rozhodnutí ve věci samé.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s nosným důvodem rozhodnutí
krajského soudu. Se závěry krajského soudu souhlasí nejen v posuzovaném případě, ale i ohledně
právní povahy specifického institutu nařízení okamžitého zastavení stavebních prací obecně.
Stěžovatelka navíc opakuje argumentaci, kterou uplatnila již v odvolání a následně v žalobě.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Ačkoli stěžovatelka v kasační stížnosti formálně uplatnila také důvody podle
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., napadá-li kasační stížnost usnesení krajského soudu o odmítnutí
návrhu, přichází z povahy věci v úvahu pouze důvod kasační stížnosti podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Je tedy třeba posoudit, zda byly v řízení před krajským soudem splněny zákonné podmínky
pro odmítnutí žaloby.
[7] Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
může obecně spočívat v nesprávném posouzení právní otázky soudem, nebo
v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek, že byl odmítnut
návrh, a tím i soudní ochrana, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky (rozsudek NSS
ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015 - 128).
[8] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení. Dospěl
k závěru, že usnesení krajského soudu dostálo požadavkům kladeným na jeho přezkoumatelnost.
Z odůvodnění usnesení je dostatečně patrný právní názor krajského soudu na posuzovaný případ
a stejně tak jsou zřejmé důvody, pro které soud žalobu odmítl.
[9] Krajský soud vyšel ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004,
č. j. 38 Ca 706/2002 - 34, č. 637/2005 Sb. NSS, podle kterých „rozhodnutí, jímž stavební úřad nařídí
stavebníkovi podle §102 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, zastavit práce na nepovolené
stavbě, je z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno jakožto rozhodnutí předběžné povahy. Soud k žalobě
přezkoumá až rozhodnutí o nařízení odstranění stavby nebo o jejím dodatečném povolení, které následuje a které
teprve je konečné“. Tyto závěry přijal městský soud k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, a krajský soud dovodil jejich použitelnost i na zde projednávanou věc, která
se řídila odlišnou právní úpravou (stavebním zákonem z roku 2006). Rozhodná právní úprava
je totiž obdobná té předešlé a samotný postup při zjištění provádění nepovolené stavby je podle
předešlé i rozhodné právní úpravy shodný.
[10] Závěry krajského soudu jsou však v rozporu s rozsudkem ze dne 20. 1. 2021,
č. j. 10 As 248/2019 - 43, v němž se NSS podrobně zabýval možnostmi ochrany stavebníka proti
výzvě stavebního úřadu k bezodkladnému zastavení prací podle §134 odst. 4 stavebního zákona.
Dospěl k závěru, že proti takové výzvě se nelze úspěšně bránit žalobou na ochranu
před nezákonným zásahem (§82 s. ř. s.).
[11] NSS v citovaném rozsudku konstatoval, že uvedená výzva má apelativní charakter. Ten
působí na stavebníky tak, aby výzvu k zastavení prací neignorovali, i když není přímo vynutitelná,
a tím předešli možným problémům do budoucna. I pokud by však výzvu stavebníci ignorovali,
nemohli by se úspěšně domoci vyslovení její nezákonnosti. To proto, že §134 stavebního
zákona stanoví jak v odst. 2 a 3, tak v odst. 4 dvoufázový postup stavebního úřadu při zjištění
závady na stavbě či neoprávněně prováděné stavby. Teprve nereaguje-li stavebník na výzvu, vydá
stavební úřad rozhodnutí, kterým nápravu či zastavení prací autoritativně nařídí. Až toto
rozhodnutí přímo zkracuje stavebníka na právech a je možné se proti němu bránit žalobou (tedy
napadnout rozhodnutí správního orgánu podle §65 s. ř. s.).
[12] NSS tedy již ve své judikatuře dovodil, že žaloba proti rozhodnutí o nařízení zastavení
stavebních prací podle §134 odst. 4 stavebního zákona je přípustná, a nemá důvod se od tohoto
závěru odchýlit. Konstatuje proto, že v řízení před krajským soudem nebyly splněny zákonné
podmínky pro odmítnutí žaloby. Proto NSS usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, ve kterém krajský soud znovu posoudí splnění podmínek přípustnosti
stěžovatelčiny žaloby. Pokud budou tyto podmínky splněny, věc posoudí meritorně.
[13] NSS tedy podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V souladu s §110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud vázán právním názorem
uvedeným v tomto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský
soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu